Šimšon Rafael Hirsch
Z Judaismus
Obsah |
Mládí a vzdělání
Hirsch se narodil v Hamburku. Jeho otec byl obchodník, věnoval však hodně času studiu Tóry; jeho dědeček, Mendel Frankfurter, založil Talmud Tora v Hamburku a byl neplaceným pomocníkem rabína sousedící kongregace v Altoně; jeho prastrýc, Löb Frankfurter, napsal několik hebrejských děl, včetně komentáře k Tóře pod názvem Ha-rechasim le-bik'ah. Hirsch studoval u Isaaca Bernayse a toto biblické a talmudické vzdělání v kombinaci s osobním vlivem jeho učitele způsobilo, že opustil dráhu obchodníka, kterou mu vybrali rodiče, a rozhodl se pro poslání rabína. V souladu s tímto plánem pokračoval ve studiu Talmudu v letech 1823–1829 v Mannheimu pod vedením rabi Jacoba Ettlingera. Poté přešel na universitu v Bonnu, kde studoval ve stejné době, jako jeho pozdější odpůrce, Abraham Geiger.
Oldenburg
V r. 1830 byl Hirsch zvolen vrchním zemským rabínem (Landesrabbiner) knížectví Oldenburg. V tomto období napsal svých Devatenáct dopisů o židovství (Neunzehn Briefe über Judenthum), které byly vydány pod pseudonymem „Ben Usiel“ (popř. „Uziel“), v Altoně v r. 1836. Toto dílo zanechalo hluboký dojem v německých židovských kruzích, protože představovalo něco nového — brilantní intelektuální presentaci ortodoxního židovství v klasické němčině, a smělou a nekompromisní obhajobu všech jeho institucí a pravidel. V r. 1838 Hirsch vydal další knihu, nezbytného souputníka Dopisů, pod názvem Chorev, oder Versuche über Jissroel's Pflichten in der Zerstreuung. Jedná se o učebnici judaismu určenou pro vzdělanou židovskou mládež. Ve skutečnosti napsal Chorev jako první, ale jeho vydavatelé pochybovali, že by se v době, kdy do módy přicházela reforma, mohlo na tehdejším trhu uplatnit dílo obhajující tradiční judaismus. V roce 1839 vydal polemiku s reformním judaismem pod názvem Erste Mittheilungen aus Naphtali's Briefwechsel a v r. 1844 vydal další polemiku pod názvem Zweite Mittheilungen aus einem Briefwechsel über die Neueste Jüdische Literatur.
Emden
Hirsch zůstal v Oldenburgu do r. 1841, kdy byl zvolen vrchním rabínem hanoverských okresů Aurich a Osnabrück, se sídlem v Emdenu. Během tohoto pětiletého působení byl téměř zcela pohlcen prací pro obec a neměl mnoho času na psaní. Založil ovšem gymnázium se studijním programem odrážejícím jak judaismus tak sekulární vědy, které jako první implementovalo jeho heslo tora im derech erec, neboli spojení Tóry s "běžným životem". V r. 1843 se Hirsch ucházel o místo vrchního rabína britského impéria. Ze 13 kandidátů, většinou původem z Německa, se dostal do užšího výběru čtyř: Nathan Marcus Adler, Hirsch Hirschfeld, Benjamin Hirsch Auerbach a Hirsch. V hlasování, které proběhlo 1. prosince 1844 místo nakonec získal Adler. Hlasovalo 135 obcí, z nichž každá měla jeden hlas; Adler získal 121 hlasů, Hirschfeld 12, a Hirsch 2.
Mikulov
V r. 1846 obdržel Hirsch místo rabína v Mikulově a v r. 1847 se stal vrchním rabínem Moravy a rakouského Slezska. V Rakousku strávil pět let reorganizací židovských obcí a výchovou četných žáků; byl také, z titulu svého úřadu vrchního rabína, členem moravského zemského sněmu, kde se zasazoval za větší míru občanských práv pro moravské židy. Na Moravě byl Hirsch v obtížném postavení: z jedné strany byl kritizován od reformně smýšlejících z druhé strany od hluboce tradicionalistických ortodoxních židů, kteří některé jeho reformy shledávali příliš radikálními. Hirsch kladl mnohem větší důraz na hluboké studium celého Tanachu, oproti samotné Tóře a vybraným pasážím z Bible jako doplňku k Talmudu, jak bylo mezi nábožnými židy obvyklé do jeho doby.
Frankfurt nad Mohanem
V r. 1851 přijal nabídku na místo rabína odštěpené ortodoxní skupiny ve Frankfurtu nad Mohanem, části židovské obce, jejíž většina se jinak přiklonila ke klasickému reformnímu judaismu. Tato skupina, známá jako Israelitská náboženská společnost („Israelitische Religions-Gesellschaft“, IRG), se pod jeho správou rozrostla na velkou kongregaci čítající kolem 500 rodin. Hirsch zůstal rabínem této obce po celý zbytek svého života. Hirsch zorganizoval reálnou školu a obecní školu („Bürgerschule“), které poskytovaly úplné židovské vzdělání doplněné o ty aspekty sekulárního vzdělání, které Tóra shledává správnými (tora im derech eretz). Založil a vydával také měsíčník Jeschurun (1855–1870; znovu pak od 1882 et seq); většina obsahu Jeschurunu pocházela z jeho vlastního pera. V r. 1876 Edward Lasker (židovský poslanec v pruském zemském sněmu) předložil návrh zákona o vystoupení (Austrittsgesetz), který by umožnil židům vystoupit z židovské obce aniž by přišli o svůj náboženský status. Zákon byl schválen 28. července 1876. Navzdory novému zákonu se rozvinula debata, zda je „Austritt“ (vystoupení) halachickou povinností. Hirsch zastával názor, že taková povinnost je, přesto že to vyžadovalo vystoupit před soudem a veřejně se distancovat od reformně smýšlející hlavní obce („Grossgemeinde“). Jeho současník, Isaac Dov Bamberger, rabín ve Würzburgu, oponoval, že dokud Grossgemeinde poskytuje dostačující zázemí ortodoxní části, vystoupení není nutné. Tato roztržka způsobilo přetrvávající ránu a mnoho nevraživosti a jeho dozvuky přetrvávaly až do zničení frankfurtské obce nacisty.
Poslední léta
V posledních letech svého života soustředil Hirsch své úsilí na založení asociace nezávislých židovských komunit pod názvem Volné sdružení pro zájmy ortodoxního judaismu (“Freie Vereinigung für die Interessen des Orthodoxen Judentums“). Během 30 let následujících po jeho smrti tato organizace sloužila jako vzor pro utváření mezinárodního ortodoxního hnutí Agudat Jisrael. Hirsch byl bezpochyby oponentem politického sionismu, navzdory velké lásce k zemi Izrael, která čiší z jeho díla. Soudě podle zpráv od jeho příbuzných se zdá, že se Hirsch nakazil malárií během svého působení v Emdenu a tato nemoc ho s přestávkami sužovala po zbytek jeho života. Hirsch zemřel v r. 1888 ve Frankfurtu nad Mohanem a je tam i pohřben.
Dílo a aktivity
Další Hirschova díla (kromě výše zmíněných):
- Pamflet Jüdische Anmerkungen zu den Bemerkungen eines Protestanten (anon.), Emden, 1841 (odpověď na provokativní anonymní protestantský pamflet);
- Pamflet: Die Religion im Bunde mit dem Fortschritt (anon.), Frankfurt am Main, 1854 (odpověď na provokace ze strany reformistické „hlavní obce“);
- Uebersetzung und Erklärung des Pentateuchs, 5 svazků 1867–1878 (Hirschův novátorský a vlivný komentář k Tóře);
- Pamflety napsané v souvislosti s debatou o odtržení:
- Das Princip der Gewissensfreiheit, 1874;
- Der Austritt aus der Gemeinde, 1876
- Uebersetzung und Erklärung der Psalmen, 1882 (Hirschův komentář ke knize žalmů);
- Ueber die Beziehungen des Talmuds zum Judenthum, 1884 (obrana talmudické literatury proti antisemitským slanders v Rusku)
- Hirschův překlad siduru zůstal v rukopise a byl vydán posmrtně, stejně jako jeho sebrané spisy (Gesammelte Schriften nebo Nachalath Zwi), jejichž publikace započala v r. 1902.[1]
Většinu Hirschova díla přeložili jeho následovníci do angličtiny a hebrejštiny: v padesátých létech Chorev, přeložil Dayan Isidore Grunfeld z Londýna, v šedesátých letech komentář k Tóře, přeložil Hirschův vnuk Isaac Levi, rovněž z Londýna. Větší část jeho Sebraných spisů, vydaných původně v němčině pod názvem Nachalath Zwi, byla přeložena v osmdesátých a devadesátých letech na památku Hirschova vnuka Josepha Breuera.[1]
Oblasti zájmu
Hirsch žil v ponapoleonské době, v epoše, kdy Židé získávali občanská práva ve značném počtu evropských zemí, což vedlo k asimilaci a volání po reformě. Značná část jeho díla se zaměřuje na možnosti, které taková doba dává ortodoxnímu judaismu, kdy náboženská svoboda znamená rovněž svobodu praktikovat Tóry bez pronásledování a výsměchu. Zásada „vystoupení“, nezávislé ortodoxie, přirozeně vyplývá z jeho názoru na úlohu judaismu v jeho době: má-li judaismus z občanských svobod získat, musí být schopen se vyvíjet nezávisle – bez toho, aby musel implicitně či explicitně legitimizovat snahy o reformaci. Jeho další oblastí zájmu je symbolika mnoha příkazů a pasáží Tóry. Jeho Chorev (1837) se do značné míry zaměřuje právě na možné významy a symboly náboženských předpisů. Tato tendence pokračuje v jeho komentáři k Tóře a v jeho článcích v časopise Jeschurun (Sebrané spisy, sv. III, jsou uspořádaným vydáním těchto článků). Hirschovým bádáním na poli etymologické analýzy hebrejštiny se teprve nedávno znovu dostalo pozornosti. Většina jeho práce na tomto poli je obsažena v komentáři k Tóře, kde analyzuje a srovnává šorašim (třípísmenné základní formy) velkého množství hebrejských slov a rozvíjí hebrejskou etymologii. Ačkoli toto snažení bylo, jak sám říkal, „naprosto nevědecké“, jeho výsledkem je nedávné vydání „etymologického slovníku hebrejského jazyka". Ačkoli Hirsch sám nezmiňuje, kterými prameny (vedle tradičních židovských pramenů) se nechal ovlivnit, jeho pozdější kritikové identifikovali v jeho díle myšlenky z knihy Kuzari (Jehuda Halevi) a z Maharala. Většina idejí, které prezentuje, jsou však jeho původní. Ve vydání Hirschových Devatenácti dopisů z r. 1995 se komentátor, rabi Joseph Elias, usilovně snaží identifikovat Hirschovy zdroje z rabínské literatury, paralely z jeho vlastního díla a z díla dalších posttalmudických židovských myslitelů. Elias také vyvrací některé interpretace Hirschovy filozofie, jako tezi, že mnoho z jeho úvah má kořeny v Kantově světské filozofii. Přestože sionistické hnutí za doby Hirschova života ještě nebylo založeno, z jeho odpovědí rabi Zvi Hirsch Kalischerovi jasně vyplývá, že nesouhlasil s přehnaným zdůrazňováním usídlování se v zemi Israel. V pozdějších dílech dává jasný vzkaz, že židovská suverenita je závislá pouze na boží prozřetelnosti.
| Zdrojem významné části textu je některá z jazykových mutací Wikipedie nebo My Jewish Learning - děkujeme. |
V roce 1830 se stal Hirsch Landrabbiner z knížectví Oldenburg. Během svých 11 let ve funkci, napsal jeho nejvýznamnější díla, Neunzehn Briefe über Judentum (Iggerot Zafon "Devatenáct dopisů o judaismu": první publikovaný pod pseudonymem "Ben Uzíel" Altona, 1836, zdálo se v mnoha vydáních, přeloženo do angličtině B. Drachman 1899, revidovaný 1960), a Chorev, oder Versuche über Jissroels Pflichten in der Zerstreuung (1837, 19215; Chorébu-Eseje o izraelské "Povinnosti" v diaspoře, ed. a tr. Grunfeld I., 1962 ). V těchto dvou děl, které dohromady tvoří kompletní jednotku, a jsou určeny pro mladé muže a ženy s vědomí judaismus, Hirsch stanovena jeho základní názory na židovství, které byly zpracovány a vysvětleny v jeho pozdější spisy. První udělal hluboký dojem v německé židovské kruhy pro jeho brilantní intelektuální prezentaci, v klasické němčině, ortodoxního judaismu. Je psáno ve formě výměny dopisů mezi dvěma mladými: Benjamin, mluvčí pro "zmateni", který vyjadřuje pochybnosti o mladé židovské intelektuální a Neftalí, zástupce tradičního judaismu, který formuluje své odpovědi v 18 dopisy projednávat otázky týkající se vztahu Židů do světa kultury. H. Graetz, kdo byl hluboce zapůsobil na "Devatenáct dopisů," Oldenburg navštívil v roce 1837 a zůstal tam po tři roky za účelem dokončení svého židovského školství pod vedením Hirsch. Graetz později věnuje své Gnosticismus und Judentum ( "GNOSIS a judaismu", 1846) na Hirsch "s pocity lásky a vděčnosti k inspiraci ochránce historického judaismu, na nezapomenutelný učitel a přítel miloval." V 1841 se přestěhoval Hirsch Emden, kde působil jako rabín v Aurich a Osnabrueck v Hannoveru. Od 1846 do 1851 žil v Nikolsburg (Mikulov), jak Landesrabbiner Moravy. Zde Hirsch vzal energickou roli v boji za emancipaci získat pro rakouské a moravské judaizmus během revoluce roku 1848. Po revoluci v březnu 1848 byl jednomyslně zvolen předsedou Výboru pro občanská a politická práva Židů na Moravě. V Nikolsburg on sám také použita k reorganizaci vnitřní struktury moravské židé a vypracoval ústavu pro ústřední židovské náboženské autority pro celou zemi. Krajní Pravoslavná obec působil měli výhrady k mezilehlé polohy přijal mezi ortodoxní a reformní. Některé celní on je praktikována, jeho nošení pláště během služeb a zejména jeho metody výuky (jeho zamítnutí kazuistický argumentace a jeho odmítnutí nepřihlédnout studium Bible pro které je halakhah) budí nesouhlas mezi extrémní Pravoslavné prvkem Nikolsburg. V roce 1851, Hirsch byl vyzván, aby sloužil jako rabín z ortodoxní kongregace Adass Jeschurun (známý v němčině jako "Israelitishe Religionsgesellschaft") v Frankfort na Main, pozici zastával za 37 let až do své smrti. Zde Hirsch nalezen malý okruh rád-smýšlejících přátel, jejichž podpora a morální podporu mu pomáhal rozvíjet a tříbit své pojetí judaismu a přijmout praktický přístup k problémům, kterým čelí německé Židy z tohoto období. Kromě toho, že ortodoxní shromáždění Frankfort, jehož instituce, zejména vzdělávací systém, který založil a dozorovat zakotvený Hirsch myšlenky, sloužil jako vzor a prototyp pro neo-pravoslaví, která se stále rozvíjí v Německu i zahraničí.
Hirsch a Židovské školství Hirsch uvedené jeho vzdělávací ideál do řeči R. Gamlíel v Pirkei Avot (2:2): "Studie o Tóra je výborný spolu s derekh erez [světské povolání, tj. sekulární vzdělávání]" a ideální Žida ve svém stanovisko, které bylo Jissroelmensch ( "Izrael-muž"), což je termín ražené Hirsch za "osvíceného Žid, který sledoval záměr." Zásada Tóra im derekh erez stal generálním slogan z Hirsch to pospolitost a jiné sbory v Německu, které byly na jeho vzorkovaný komunity. Byl to ideální, že Hirsch endeavored do ztělesňují ve třech školách založil: základní škola, střední škola a střední škola pro dívky. Kromě hebrejština a židovská témata, školních osnov zahrnuty sekulární studie (např. němčina, matematika a přírodní vědy, včetně geografie). To rozšířilo sylabus, která vzbudila v antagonismus Rabín Isaac Dov Bamberger, a to nejen jako důsledek Hirsch názory na vzdělávání, jak je navrženo, aby se rozvíjely studenta talentů v několika oblastech, jakož i připravit ho na tvář života, ale také odráží potřebu soutěžit s Philanthropin zdarma židovské školy, která byla založena v Frankfort, mezi jehož učiteli byla extrémní zastánce reforem, M. Creizenach. Hirsch jeho přístup k reformě a secese Kromě Židovské školství, šéf soudobé problémem židovství byla poptávka po reformě. Jeho úkolem kladen Hirsch jeho pojetím Židovství na zkoušku. Zastánci reforem měl pocit, že byli Židé znemožněno zjištění jejich místo v německé společnosti, a to nejen z důvodu rozlišovací šaty a jazykové modlitby (hebrejsky), ale také na praktické dodržování předpisů, které byly považovány za obtížné vykonávat v křesťanské prostředí . V 1854 Hirsch publikoval pojednání Die Náboženství im Bunde mit dem Fortschritt ( "Náboženství se spojeneckými pokroku"), v níž vyvrací argument reformní vůdce, že kombinace tradičního judaismu a sekulární vzdělávání bylo nemožné. Hirsch sám rozpoznal potřebu uskutečnění revize v judaismu na vnějšek, ale zamítla změny, které ovlivní principy židovské víry navrhla reformní křídlo, nebo změny v observances tohoto zákona. Hirsch v názoru na židy, spíše než judaismus, byly potřebují reformu. Židé byli v nepotřebuje "pokroku" (dále jen slogan z reformingů), ale "vyvýšenina". Pro židovství, kteří mají přístup ke kulturní život v Evropě to bylo nezbytné pro Židy, jejichž cílem je věčné ideály judaismus a ne, aby to, aby se přizpůsobila požadavkům současníků, kteří adovanou jen pohodlnější život (Devatenáct dopisů, 17) : o starosti o generaci jsou ale birthpangs o "židovství, že si uvědomuje a chápe, že" (ibid., 18). Dokonce Hirsch zavedly některé vnější zlepšení v liturgii, např. pěvecký sbor pod vedením profesionálních hudebních dirigent, účast na shromáždění ve zpěvu, a káže dvakrát měsíčně v "národní kulturní jazyk" (tj., německy). Nicméně, ve stejné době zastával tradiční židovské synagogy (v Schul) proti útokům ze strany reformní křídlo, a zdůraznila, že "vnitřní harmonie" v něm. Podobně se bránili hebrejština jako jediný jazyk pro modlitbu a výuka židovských předmětů. Kdyby naši předkové, tvrdil, písemné jejich modlitby v jazyce národům jejich životního prostředí, kterou by nyní nepochopitelné, že se nám to tak viděl hebrejština jako důležitý prostředek komunikace mezi Židy v diaspoře. I když přiznal, že piyyutim bylo obtížné porozumět a cizinec se v duchu, že by nebylo vhodné k jejich odstranění z modlitební knihy. Na druhou stranu podle jeho svědectví Graetz (a z vlastního podnětu), Hirsch odstraněna Kol Nidrei modlitba z toho důvodu, že to bylo náchylné k nedorozumění. Se všemi jeho nesouhlas s reformní hnutí, Hirsch neshledala, že by tam byl dostatečný důvod pro organizační oddělení ortodoxní a reformní judaismus, pokud tato vykonávána opatrně ve své požadavky na reformu. Dokonce i odmítavý postoj k víře v nadcházejících ze Návrat k Sionu (vyjádřené v modlitbách přednášel v Hamburku Temple), který Hirsch silně proti, nebylo ho donutit k "odluce." Na rozdíl do Geiger, kteří považují separaci jako nějaký chirurgické operace, které by zachránily tělo judaismus, Hirsch vypadalo na něj jako rozkolem, že je třeba se vyhnout, pokud je to možné. Když rabínský synod v Brunšviku (1844) se rozhodl zrušit některé zákazy, zejména těch, týkajících se výživy a manželské zákony, ten se však změnil svůj postoj. V dopise na reformní křídlo, Hirsch napsal, že pokud budou provedeny jejich rozhodnutí "Dům Izraele by být rozdělena na dvě části." Reformní křídlo by byli k narušení jednoty lidu, který je přesvědčivý tradicionalistům odtržení od nich: "Naše smlouva jednoty již nebudou snášet a bratr od bratra v slzách." Jelikož orgán v sbory stále složil do rukou fanoušků se na rozchod s tradicí, což je porušením mezi ortodoxní a reformní a oddělení se stal slogan o Hirsch a jeho stoupenci. Jako příklad Hirsch poukázal na shromáždění v Maďarsku, kde vláda v roce 1871 (po sjezdu z maďarské Židé v 1868-69) byl uznán ortodoxní kongregace jako samostatné subjekty. V memorandu (publikovaných v jeho spisy, sv. 4, 239ff.) Napsané Hirsch s úřady, zástupci ortodoxní judaismus v Prusku požádal "povolit Židé opustit své místní komunitě organizace z důvodů svědomí." V roce 1873 pruský Landtag diskutoval návrh zákona, který by umožnil každému člověku opustit své církve nebo náboženské pospolitosti, záměr zákona je vzezření existenci "těch bez vyznání." Podle návrhu Eduard Lasker změnu návrhu zákona byla přijata, "že Žid je povoleno opustit své místní pospolitosti, z náboženských důvodů, bez zanechání judaismu." Námitky k reformní křídlo na změny nebyly přijaty a v červenci 1876 na "Zákon o Secession" ( "Austrittsgesetz") byl schválen a vytvořen legální základ pro vytvoření specifického, organizační rámec pro neo-pravoslaví. V "separatistický" hnutí, za které Hirsch počítat nejen organizační, ale také cíl náboženské povinnosti, se připojilo kromě jeho shromáždění Adass Jeschurun z Frankfort, malé skupiny ortodoxní kongregace v Berlín, Koenigsberg, Wiesbaden, Kolín a Giessen. Ale velká většina ortodoxní Židé v Německu i nadále zůstat v rámci obecné kongregace, a dokonce i Bamberger, který obecně nebyl méně ortodoxní než Hirsch, povolené ortodoxní zůstat do obecné komunity subjektu pod podmínkou, že jejich nezávislost je garantované a jejich náboženským potřebám stanoveno. Tento postoj daly podnět k bouřlivé polemiky mezi Hirsch a Bamberger. V roce 1885 založil Hirsch Freie Vereinigung für die Interessen des orthodoxen Judentums ( "Free Společnost pro prosazování zájmu ortodoxní judaismus") se sídlem v Frankfort. Tato organizace byla omezena subjekt v průběhu Hirsch a byl rozšířen až po 1907. Hirsch to tradicionalistický Koncepce judaismus Hirsch názory na zásadní obsah judaismus vedl jej, aby námitky proti koncepci historického vývoje judaismu jako pojetí Graetz a Z. Frankel. Je považován za skutečného judaismu vyjádřením Divinity, odhalila dvěma způsoby: v přírodě a ve Tóra (Devatenáct dopisů, nos. 18 a 6). Vzhledem k tomu, že Tóra, podobně jako příroda, je fakt, no odhalila v zásadě může být odepřeno, i když je člověk mimo pravomoci pochopení. Je na něm k vyhledávání zjevení Boží moudrosti v Tóru, jak v přírodě, ale o existenci tohoto moudrost je obsažena v přikázání tam, stejně jako fyzikální zákony ve své podstatě nejsou podmíněny člověka vyhledávání. Charakteru na Tóru jako objektivní realitu spočívá v tom, že jeho ústřední pivotních se zákonem. Zákon je objektivní Dispozice zavedeného pořádku, že není závislá na vůli jednotlivce nebo celé společnosti, a tedy ani na historických procesů. Nicméně, historický proces není bez významu: lidstvo dosáhlo náboženské pravdy jako výsledek zkušeností získaných v čase. Jako slib a záruku, že lidstvo dosáhne své náboženské cíle v této podobě, jediné osoby, kterým byl vytvořen pro náboženské pravdy byl uveden přímo. Vzhledem k tomu, že tento lid uznal tuto pravdu od samého počátku, že nemá potřebu zkušeností získaných v době, aby se to naučit, a proto není závislá na historickém procesu. Menschentum (lidstva) jako koncepci založenou na klasické antické civilizace a humanismu, jako pojetí klasických německých filozofů a spisovatelů, je pouze průběžném přípravné fázi, která dosahuje svého nejvyššího projevu v Isroeltum. Člověk je vedly k tomuto nejvyššímu bodu dokonalosti by Tóra-pravda judaismu. Tento názor také do značné míry určuje Hirsch přístupem k moderním přístupem k židovské stipendium (Wissenschaft des Judentums). Požádal jednoho kritéria pro všechny pobočky židovských studií: do jaké míry přispívají k zachování a posílení "židovský život?" "Kolik z těch, kdo studují selihot se yozerot a piyyutim," ptal se, "stále vedou ráno pro selihot?" Taková studie, pak se odstraní z "život" (jak je chápána Hirsch) kvůli studiu, které samo o sobě je sledován. V mitzvot jsou vysvětleny nikoli jako pouhou ceremonií, která má být zlikvidován na vůli, ale jako Boží pravidla života pro Boží lid, věčné a nedotknutelné. Pokud věrnost v plnění mitzvot není předložen spekulace o nich, spekulace se neopatrné a škodlivé (jeho komentář na žalmy 119:1). Explanation of the přikázání a jejich příčin; Klasifikace přikázání V souladu s jeho obecnými názory na židovské náboženství, Hirsch vyvinula systém pro vysvětlování přikázání založené na dvě metody: metodu "spekulativní etymologie" nebo filozofické etymologie (termín ražený od německého filozofa F. Schlegel), který se pokouší odhalit intelektuální pojetí slovní a symbolické metody, které se snaží prokázat, že přikázání v sobě má smysl pouze na základě ideální vyjádřené prostřednictvím. Proto je výkon a přikázání není určen jednoduchý oddanosti, ale oddanost náboženské myšlení zastoupeny v symbolické podobě přikázání. Symbolický význam musí být připsána na Hirsch stanovisko, zejména k (a) příkazy, které jsou popsány v Tóru jako znamení (otot), jako je například obřízka, uvádění na nápisy, a také na sabat odpočinku; (b) přikázání, která jsou stanovena tak, jak ukazuje na historické události, jako je šlacha ze stehenní žíly (viz Dietní zákonů), mazzah a sukkah; (c) přikázání, jehož celý obsah svědčí o jejich symbolického charakteru, jako je eglah arufah (Dt 21:1-19), halizah, a podobně. Hirsch vyvinut tento názor v jeho eseje, Grundlinien einer juedischen Symbolik (Gesammelte Schriften, sv. 3, str.. 213-448). Hirsch uspořádány přikázání do šesti okruhů: Učení (principy židovské víry), rozhodnutí (příkazy týkající se vztahů člověka k člověku), soudy (s odkazem na vztahy člověka ke zvířeti, zeleniny a neživá království), přikázání (příkazy týkající se milovat všechny vytvořené věci), svědectví (mnemotechnický příznaky), a uctívání (modlitby a oběti). V Hirsch stanoviska všech přikázání, a to navzdory jejich odrůda, odhalit "duchu jednoty" (Devatenáct dopisů, 18), a může být zkrácena na tři základní zásady: spravedlnost, lásku a výchovu sebe i ostatní (ibid., 10). Překlady Bible a její exegeze A významné místo v Hirsch činnosti byl jeho překlad a komentář: o Pentateuch (Der Pentateuch uebersetzt und erklaert, 5 vols., 1867-78, 19208; anglický překlad komentáře, 1956-62); knihy Žalmů ( Psalmen uebersetzt und erklaert, 1883, 19243: žalmy, 2 vols., 1960-66), a modlitby (Israels Gebete, uebersetzt und erlaeutert, 1895). Hirsch je překlad Bible do němčiny je doslovný vydání, v jeho věrnost detailů původních to jde tak daleko, aby zaměstnávaly formulářů, které jsou cizí duchu německém jazyce. Franz Rosenzweig, který mnohem později spolupracoval s Martina Bubera v překladu Bible do němčiny, považuje svou práci v tomto ohledu, jak podobné metody Hirsch. Hirsch zamítla estetického přístupu přijala jeho učitel Isaac Bernays, učedníkem Herder. Podle názoru Hirsch, Bible řeší samotné srdce a intelektu a neponechává žádný prostor pro fungování představivost. Jako ten, který popřel platnost historického přístupu reformní křídlo, ale také odmítl metody biblický výklad založený na kontextu, v čase a prostoru. Názory na židovský nacionalismus Zatímco reformní křídlo s Geiger na jeho hlavu, snažili prokázat, že judaismus nebylo nic víc než náboženské sekty, Hirsch za to, že Bůh Izraele stanovena jako lidi a ne jako náboženské shromáždění, a to i přesto, že pojem judaismu také zahrnuje dat (náboženství). Hirsch používá pojem "národní židovské povědomí" v jeho spisy, a nejsou zcela bez stopy lásky k Sionu. "Židovského národa, i když to s sebou nese Tóru s ním ve všech zemích jeho rozptýlení, nikdy nenajde svůj stůl a lampa [tj. jeho ekonomickou a duchovní rozvoj] kromě Svaté země" (Gesammelte Schriften, sv. 3, s. 411). Zásadně, pak Hirsch připustila koncept židovského nacionalismu, i když tento nacionalismus je daleko odstraněny z nacionalismu, který inspiroval časné zakladatelů sionismus. Hirsch otevřeně proti popření galut slovy "i Židé a non-Židé, jejichž popis galut je vždy provázen porušováním a výjimky z našich práv" (ibid., roč. 4, s. 82). Tato slova byla prý namířena proti názorům Kalischer Z. a M. Hess (který, mimochodem, řadu připomínek týkajících Hirsch a jeho myšlenky v jeho Řím a Jeruzalém (1954), 69, 73). Izrael poslání, Hirsch, pokud se domnívá, že je naučit národy ", že Bůh je zdrojem požehnání." Z tohoto důvodu "tam byla dána jako držení země a její požehnání, byl uveden stav systému, ale tyto nebyly svěřeny jako konec v sobě, ale jako na Tóru." Tyto názory, a to zejména ve spojení s jinými aspekty jeho filozofie se stal v průběhu času-díky úsilí jeho syn-in-law, SZ Breuer, jeho vnuk Breuer Izáka a Jákoba Rosenheim-ideologický základ pro Agudat Izrael . Hirsch byl zakladatelem a redaktorem německého periodického Jeschurun (1854-70, nová série 1883-90 upravil svého syna Izáka Hirsch), který slouží jako prostředek pro šíření svých myšlenek ( "měsíční pro vštěpování v duchu Židů a židovského života v domácnostech, obce a školy "). V tomto časopise, Hirsch zveřejněn jeho esejů, z nichž některé byly později znovu v jeho Gesammelte Schriften (6 vols., 1902-12). V angličtině, Hirsch se shromažďují eseje se objevily jako judaismus Eternal (ed. a tr. I. Grunfeld; 2 vols., 1960-66); jedna antologie jeho spisy, Timeless Tóra, objevil v roce 1957. Hirsch význam jako náboženské duchovní vůdce, jeho široký vliv jako kazatel a učitel, organizátor a spisovatel, se mu věnuje mistr Pravoslaví ve své polemiky s Reforma-liberální judaismus. Zatímco zasazující přísné dodržování halakhah, Hirsch snažil najít řešení, aby se politické a kulturní výzvy v moderním životě k judaismu. Ten považuje za svůj pohled na judaismus není, jako je systém filozofické spekulace, ale jako vysvětlení k Sinaitic zjevení. Přes rozšířený nesouhlas s jeho názory z mnoha kruzích v němčině židé jeho osobní vlastnosti získal jejich respekt a obdiv.
