1M 27

Z Judaismus

Kapitola Dvacátá sedmá

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

---

1. A když Jicchak zestárl a jeho zrak zeslábl tak, že neviděl, zavolal k sobě Esava, svého staršího syna, a řekl mu: „Synu můj?“, a on řekl: „Jsem zde.“
2. A on pravil: „Hleď, zestárl jsem a neznám den své smrti.
3. Nuže vezmi své náčiní, svůj toulec a svůj luk, vyjdi na to pole a nalič pro mne na úlovek.
4. Udělej mi pochoutku, jakou jsem si zamiloval, přines mi ji a já ji sním, abych ti z duše požehnal nežli zemřu!“
5. Když Jicchak mluvil s Esavem, svým synem, slyšela to Rivka, a když Esav odešel na pole líčit na úlovek, který by přinesl.
6. A Rivka řekla svému synu Jaakovovi: „Podívej, slyšela jsem tvého otce, co povídal tvému bratru Esavovi.
7. Přines mi úlovek a udělej mi pochoutku, já ji pojím a požehnám ti před tváří Hospodinovou před svou smrtí.
8. Teď, synu, poslechni, co ti přikazuji!
9. Jdi, prosím, ke stádu, vezmi pro mne odtamtud dvě pěkná kůzlata a pochoutku, jakou miluje, z nich udělám tvému otci já!
10. A aby požehnal před svou smrtí tobě, přineseš ji svému otci ty a on ji sní.“
11. Jaakov však řekl Rivce, své máti: „Můj bratr Esav je chlupatý mužský a já jsem holý.
12. Jestli mne otec omaká, budu v jeho očích za podvodníka a uvedu na sebe kletbu, ne požehnání!“
13. Jeho matka mu však řekla: „Tvé prokletí na mne, jen mě poslechni a jdi, vezmi je pro mne!“
14. Tak šel a vzal, a když je matce přinesl, udělala jeho máti pochoutku, jakou otec miloval.
15. A Rivka vzala sváteční šaty svého staršího syna Esava, které měla u sebe doma, a oblékla je Jaakovovi, svému mladšímu synovi.
16. A na ruce a na jeho holou šíji mu oblékla kozlečí kůže.
17. Tu pochoutku a ten chléb, které udělala, vložila do rukou svého syna Jaakova.
18. A on přišel k svému otci a řekl: „Tati?“, a on řekl: „Tady jsem, synu, který ty jsi?“
19. A Jaakov řekl: „Já jsem Esav, tvůj prvorozený, udělal jsem, jak jsi mi řekl. Zvedni se, prosím, posaď se a pojez z mého úlovku, aby mi žehnala tvá duše!“
20. Nato pravil Jicchak svému synu: „Co žes tak rychle nalezl, synu?“, a on řekl: „Hospodin mi nadehnal“.
21. A Jicchak povídá Jaakovovi: „Nuže přistup, synu, omakám si tě, zda vskutku jsi můj syn Esav či ne.“
22. Jaakov přistoupil k svému otci Jicchakovi, a když ho omakal, řekl: „Ten hlas je hlas Jaakovův, ale ruce, ruce jsou Esavovy!“
23. Nepoznal ho, protože měl ruce chlupaté jako Esav, jeho bratr, a požehnal mu.
24. Ale ještě řekl: „Ty zde jsi vskutku můj syn Esav?“, a on řekl: „Jsem“.
25. A tak řekl: „Podej mi tedy, ať jím z úlovku svého syna a žehná ti má duše!“, a když mu to podal, on jedl, a když mu podal víno, on pil.
26. Potom mu jeho otec Jicchak řekl: „Nuže přistup a polib mne, můj synu!“
27. I přistoupil a políbil ho, a on, ucítiv vůni jeho šatů, mu požehnal a pravil: „Hle, vůně syna mého je jako vůně toho pole, jemuž požehnal Hospodin!
28. (Šestý volaný) Ať ti Bůh dává z nebeské rosy a z tučností země a hojnost obilí a moštu.
29. Ať ti národy slouží a národnosti se ti koří, staň se pánem svých bratří a synové tvé matky se ti koří, buď proklet, kdo tě proklíná, a kdo ti žehná, buď požehnán!“
30. A Jicchak přestal Jaakovovi žehnat, a sotvaže Jaakov odešel od tváře svého otce Jicchaka, přišel z lovu jeho bratr Esav.
31. Také on udělal pochoutku, a když ji svému otci přinesl, řekl: „Nechť se můj otec zvedne a pojí z úlovku svého syna, aby mi žehnala tvá duše!“
32. Jeho otec Jicchak mu však řekl: „Kdo jsi?“ A on povídá: „Já jsem tvůj prvorozený syn Esav!“
33. Tu se Jicchak začal třást nezvladatelným třesem a povídal: „Kdo tedy, kdo nalíčil na úlovek a přinesl mi jej, abych ze všeho jedl dřív, než přijdeš? A já mu požehnal a také bude požehnaný.“
34. Jakmile Esav uslyšel slova svého otce, propukl v nářek, velký a nesmírně hořký, a řekl svému otci: „Požehnej mi, já chci také, tati!“
35. On však pravil: „Tvůj bratr přišel s úskokem a získal tvé požehnání.“
36. Tu on řekl: „Neříká se mu právem Jaakov? Už dvakrát mne podtrhl! Vzal mi mé prvorozenství a teď mi vzal mé požehnání!“, a povídá: „Copak mi nedáš žádné požehnání?“
37. A Jicchak odvětil a Esavovi řekl: „Věz, že jsem ti ho ustanovil za pána a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky, a vybavil jsem ho obilím a moštem! Kde teď vzít pro tebe, co s tím nadělám, můj synu?“
38. A Esav řekl otci: „Copak máš jen jedno požehnání, tati, požehnej mi, já chci také!“, a Esav propukl v hlasitý pláč.
39. Nato jeho otec Jichak odpověděl a řekl mu: „Hleď, budeš-li se živit svým mečem a sloužit svému bratru, budou tvým domovem tučnosti země a shůry nebeská rosa.
40. A odstěhuješ-li se z této země, setřeseš jeho jho ze své šíje.“
41. Pro to požehnání, jímž mu požehnal otec, začal Esav Jaakova nenávidět, a Esav řekl ve svém srdci: „Však se blíží dny zármutku po mém otci a potom svého bratra Jaakova zabiji!“
42. Slova jejího staršího syna byla však sdělena Rivce a ona poslala a zavolala Jaakova, svého mladšího syna, a řekla mu: „Hleď, tvůj bratr Esav se utěšuje, že tě zabije.
43. Teď mne poslechni, seber se a uteč do Charan k mému bratru Lavanovi.
44. Bydli s ním nějakou dobu, dokud se hněv tvého bratra neusadí.
45. A až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu provedl, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč bych vás oba měla téhož dne ztratit?“
46. A Jicchakovi Rivka řekla: „Ty chetitské dcery mne připraví o život! Jestli si Jaakov vezme manželku z chetitských dcer, jako tyto z dcer této země, k čemu jsem žila?“