1M 32
Z Judaismus
| Berešit je první z Pěti knih Mojžíšových. Obsahuje nejstarší příběhy lidstva - stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje - Paršat Berešit, příběh pádu lidstva - potopu a stavbu babylonské věže - Paršat Noach, výběr praotce Avrahama a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem - Paršat Lech lecha, příběh o Sodomě, zkouška obětování Jicchaka - Paršat Vajera, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka - Paršat Chaje Sara, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava - Paršat Toldot, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti - Paršat Vajece, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem - Paršat Vajišlach, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josef v Egyptě - Paršat Vaješev, Faraonovy sny, Josef místokrálem, Josef zkouší bratry - Paršat Mikec, smíření bratrů, Jákov s rodinou odchází do Egypta - Paršat Vajigaš, Jákovovo stáří, požehnání synům a smrt - Paršat Vajchi |
Kapitola Třicátá druhá
Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry
- (Maftir) Lavan si ráno přivstal, a když zulíbal své syny a své dcery a požehnal jim, odešel a vrátil se na své místo.
- A Jaakov šel svou cestou a střetli se s ním poslové Boží.
- Spatřiv je, řekl Jaakov: „To je Boží tábor!“ a nazval ono místo Machanajim.
- Paršat Vajišlach (První volaný) Jaakov vyslal před sebou posly k svému bratru Esavovi na Edomovo pole do země Seír.
- Přikázal jim, tak a tak mluvte k mému pánovi Esavovi: „Tak řekl tvůj služebník Jaakov: pobýval jsem s Lavanem a zdržel se až doteď.
- Mám nějaké ty býky a osly, nějaký ten brav, otroky a služky, tak to posílám oznámit mému pánu, abych nalezl milost v tvých očích.“
- Poslové se však vrátili k Jaakovovi, řkouce: „Přišli jsme k tvému bratrovi, k Esavovi, ale také on ti jde vstříc a s ním čtyři sta mužů!“
- To Jaakova velice vyděsilo a tísnilo, a proto rozdělil lid, který byl s ním, a brav, dobytek a velbloudy, do dvou táborů.
- Řekl si: Přijde-li Esav k jednomu táboru a pobije ho, zbývající tábor unikne.
- A Jaakov řekl: „Bože mého otce Avrahama a Bože mého otce Jicchaka, Hospodine, jenž mi řekl, vrať se do své země a do své vlasti a dobře ti učiním! Nezasloužil jsem si všechna tvá milosrdenství a všechnu tu pravdu, jež jsi ukázal svému služebníkovi, vždyť jsem tento Jarden přešel jen o holi a dnes jsem ve dvou táborech! Prosím tě, zachraň mne z ruky mého bratra, z ruky Esavovy, bojím se ho, aby nepřišel a nezabil mne jak kvočnu na kuřatech. Tys přece říkal, učiním ti dobro a založím tvé sémě jako mořský písek, takže bude nespočetné množstvím!“
- (Druhý volaný)Onu noc tam přenocoval, ale ze všeho, co měl, vzal na usmířenou svému bratru Esavovi. Dvě sta koz a dvacet kozlů, dvě sta ovcí a dvacet beranů. Třicet kojících velbloudic s jejich mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset mladých oslů. Svěřil stádo po stádu zvlášť do rukou svých služebníků a řekl jim: „Jděte přede mnou a ponechte odstup mezi jednotlivými stády!“. Prvnímu přikázal: „Až tě můj bratr Esav potká a zeptá se tě, komu patříš, kam jdeš a komu patří tohle před tebou, řekni: Jaakovovi, posílá to na usmířenou svému pánu Esavovi, a hle, také on je za námi!“. A přikázal tak i druhému a třetímu a všem odcházejícím za těmi stády, říkaje: „Na tento způsob mluvte k Esavovi až ho najdete. A řekněte: Hle, též tvůj služebník Jaakov je za námi!“, poněvadž si říkal, obětí smíru před svou tváří usmířím jeho tvář, a až spatřím jeho tvář, on se smíří s mou tváří. A když oběť smíru odešla, přečkal tu noc v táboře. Téže noci však vstal, vzal své dvě manželky, své dvě služky a svých jedenáct dětí a převedl je přes brod Jaboku. Vzal je a převedl je přes potok a přenosil i vše, co mu patřilo. A když Jaakov osaměl, muž s ním zápolil až do úsvitu. Vida však, že jej nepřemůže, dotkl se jeho kyčle až Jaakovův kyčel při zápolení s ním vyskočil. A řekl: „Pusť mne, už svítá!“ On však řekl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ A on mu řekl: „Jak se jmenuješ?“, a on řekl: „Jaakov!“ A on pravil: „Tvé jméno nebude již Jaakov, ale Jisrael, neboť jsi zápolil s Bohem a s muži a obstál jsi“. A Jaakov se zeptal: „Povíš mi své jméno?“, ale on řekl: „K čemu to, ptát se na mé jméno?“, a požehnal mu tam.
- (Třetí volaný) Jaakov dal tomu místu jméno Pniel, „vždyť jsem viděl Boha tváří v tvář a má duše byla zachráněna!“ A když minul Pniel a belhal se na svém kyčli, vyšlo mu slunce. A kvůli tomu, že se dotkl Jaakovovy kyčle, přeskakujícího nervu, děti Jisraele dodnes nejedí přeskakující nerv na kyčelní kosti.
