1M 34
Z Judaismus
| Berešit je první z Pěti knih Mojžíšových. Obsahuje nejstarší příběhy lidstva - stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje - Paršat Berešit, příběh pádu lidstva - potopu a stavbu babylonské věže - Paršat Noach, výběr praotce Avrahama a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem - Paršat Lech lecha, příběh o Sodomě, zkouška obětování Jicchaka - Paršat Vajera, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka - Paršat Chaje Sara, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava - Paršat Toldot, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti - Paršat Vajece, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem - Paršat Vajišlach, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josef v Egyptě - Paršat Vaješev, Faraonovy sny, Josef místokrálem, Josef zkouší bratry - Paršat Mikec, smíření bratrů, Jákov s rodinou odchází do Egypta - Paršat Vajigaš, Jákovovo stáří, požehnání synům a smrt - Paršat Vajchi |
Kapitola Třicátá čtvrtá
Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry
- (Pátý volaný) Dina, dcera Ley, již ona porodila Jaakovovi, se vyšla podívat na dcery té země.
- A vida ji Šchem, syn Chivity Chamora, kníže té země, ji vzal, lehl na ni a znásilnil ji.
- Jeho duše však k Jaakovově dceři Dině přilnula, zamiloval si tu dívku a mluvil k dívčinu srdci.
- Proto Šchem řekl svému otci Chamorovi: „Získej pro mne tu holčinu za manželku!“
- Jaakov sice slyšel, že byla jeho dcera Dina zneuctěna, jeho synové však byli se stádem na poli a Jaakov mlčel, dokud nepřišli.
- Ale když Šchemův otec Chamor vytáhl, aby s ním promluvil,
- Jaakovovi synové už přišli z pole, a slyšíce to, rozčili-li se ti muži a velice je rozpálilo, že souloží s Jaakovovou dcerou zhanobil Jisraele, a to se nedělá!
- Chamor však s nimi mluvil, říkaje: „Šchem je můj syn, jeho duše zatoužila po vaší dceři, tak mu ji, prosím, dejte za manželku!
- Žeňte se s námi, dávejte nám své dcery a berte si dcery naše!
- Usaďte se s námi a celá země bude před vámi ležet, usaďte se, kupujte ji a získejte ji do držení!“
- A jejímu otci a jejím bratrům Šchem řekl: „Abych nalezl milost ve vašich očích, dám vám cokoliv si řeknete!
- Žádejte ode mne jakkoliv vysoké věno a dary, dám vám co mi povíte, jen mi to děvče dejte za manželku!“
- Jelikož však zneuctil jejich sestru Dinu, odpovídali Jaakovovi synové úskočně a tak i mluvili.
- Řekli jim: „Takovou věc nemůžeme udělat, dát naši sestru mužskému s předkožkou, již máme za ohavnost.
- Ale jestli budete jako my a obřežete každého mužského, tak vám vyhovíme.
- Pak vám budeme dávat naše dcery a budeme si brát dcery vaše a usadíme se s vámi a staneme se jedním lidem.
- Jestli nás ale neposlechnete a neobřežete se, vezmeme si naši dceru a odejdeme!“
- Jejich slova se zalíbila jak Chamorovi, tak Chamorovu synu Šchemovi.
- Ten mládenec byl nejváženější z celé otcovy rodiny, a protože chtěl dceru Jaakovovu dceru získat, nelenil ani tuto věc učinit.
- Jakmile Chamor a jeho syn Šchem přišli do brány svého města, hovořili s muži svého města, říkajíce:
- „Tihle muži s námi chtějí žít v míru, ať jen se usadí v zemi, kupují ji a mají jí před sebou dokořán a my si budeme brát za manželky jejich dcery a své dcery dáme jim!
- Ti muži však souhlasí, že se s námi usadí a stanou se jedním lidem, pod podmínkou, že obřeže-me všechny mužské, jako jsou obřezáni oni.
- Copak ale potom nebudou jejich stáda, jejich majetek a všechen jejich dobytek naše? Tak s tím souhlasme a usadí se s námi!“
- A všichni, kdo vycházejí z bran jeho města, Chamora a jeho syna Šchema poslechli a obřezali všechny mužské, každého, kdo vychází z bran jeho města.
- A třetího dne, když byli v bolestech, vzali dva Jaakovovi synové Šimon a Levi, bratři Diny, každý svůj meč, bez obav přišli do města a pobili všechny mužské.
- I Chamora a jeho syna Šchema zabili ostřím meče, a vzavše Dinu ze Šchemova domu, odešli.
- A Jaakovovi synové přišli na padlé a město, kde zneuctili jejich sestru, vyplenili.
- Pobrali jejich brav, jejich skot, jejich velbloudy a co je ve městě a co na poli.
- Ukořistili celé jejich bohatství a všechny jejich děti a jejich ženy, a všechny, co měli v domech, vzali do zajetí.
- Jaakov však řekl Šimonovi a Levimu: „Zostudili jste mne tak, že obyvatelům země, Kenaáncům a Prizům budu páchnout, a protože je mne malý počet, spojí se a pobijí mne, takže zaniknu já i můj dům!“
- A oni řekli: „Měl snad nakládat s naší sestrou jako s děvkou?!“
Originál:
א וַתֵּצֵא דִינָה בַּת-לֵאָה, אֲשֶׁר יָלְדָה לְיַעֲקֹב, לִרְאוֹת, בִּבְנוֹת הָאָרֶץ. ב וַיַּרְא אֹתָהּ שְׁכֶם בֶּן-חֲמוֹר, הַחִוִּי--נְשִׂיא הָאָרֶץ; וַיִּקַּח אֹתָהּ וַיִּשְׁכַּב אֹתָהּ, וַיְעַנֶּהָ. ג וַתִּדְבַּק נַפְשׁוֹ, בְּדִינָה בַּת-יַעֲקֹב; וַיֶּאֱהַב, אֶת-הַנַּעֲרָ, וַיְדַבֵּר, עַל-לֵב הַנַּעֲרָ. ד וַיֹּאמֶר שְׁכֶם, אֶל-חֲמוֹר אָבִיו לֵאמֹר: קַח-לִי אֶת-הַיַּלְדָּה הַזֹּאת, לְאִשָּׁה. ה וְיַעֲקֹב שָׁמַע, כִּי טִמֵּא אֶת-דִּינָה בִתּוֹ, וּבָנָיו הָיוּ אֶת-מִקְנֵהוּ, בַּשָּׂדֶה; וְהֶחֱרִשׁ יַעֲקֹב, עַד-בֹּאָם. ו וַיֵּצֵא חֲמוֹר אֲבִי-שְׁכֶם, אֶל-יַעֲקֹב, לְדַבֵּר, אִתּוֹ. ז וּבְנֵי יַעֲקֹב בָּאוּ מִן-הַשָּׂדֶה, כְּשָׁמְעָם, וַיִּתְעַצְּבוּ הָאֲנָשִׁים, וַיִּחַר לָהֶם מְאֹד: כִּי-נְבָלָה עָשָׂה בְיִשְׂרָאֵל, לִשְׁכַּב אֶת-בַּת-יַעֲקֹב, וְכֵן, לֹא יֵעָשֶׂה. ח וַיְדַבֵּר חֲמוֹר, אִתָּם לֵאמֹר: שְׁכֶם בְּנִי, חָשְׁקָה נַפְשׁוֹ בְּבִתְּכֶם--תְּנוּ נָא אֹתָהּ לוֹ, לְאִשָּׁה. ט וְהִתְחַתְּנוּ, אֹתָנוּ: בְּנֹתֵיכֶם, תִּתְּנוּ-לָנוּ, וְאֶת-בְּנֹתֵינוּ, תִּקְחוּ לָכֶם. י וְאִתָּנוּ, תֵּשֵׁבוּ; וְהָאָרֶץ, תִּהְיֶה לִפְנֵיכֶם--שְׁבוּ וּסְחָרוּהָ, וְהֵאָחֲזוּ בָּהּ. יא וַיֹּאמֶר שְׁכֶם אֶל-אָבִיהָ וְאֶל-אַחֶיהָ, אֶמְצָא-חֵן בְּעֵינֵיכֶם; וַאֲשֶׁר תֹּאמְרוּ אֵלַי, אֶתֵּן. יב הַרְבּוּ עָלַי מְאֹד, מֹהַר וּמַתָּן, וְאֶתְּנָה, כַּאֲשֶׁר תֹּאמְרוּ אֵלָי; וּתְנוּ-לִי אֶת-הַנַּעֲרָ, לְאִשָּׁה. יג וַיַּעֲנוּ בְנֵי-יַעֲקֹב אֶת-שְׁכֶם וְאֶת-חֲמוֹר אָבִיו, בְּמִרְמָה--וַיְדַבֵּרוּ: אֲשֶׁר טִמֵּא, אֵת דִּינָה אֲחֹתָם. יד וַיֹּאמְרוּ אֲלֵיהֶם, לֹא נוּכַל לַעֲשׂוֹת הַדָּבָר הַזֶּה--לָתֵת אֶת-אֲחֹתֵנוּ, לְאִישׁ אֲשֶׁר-לוֹ עָרְלָה: כִּי-חֶרְפָּה הִוא, לָנוּ. טו אַךְ-בְּזֹאת, נֵאוֹת לָכֶם: אִם תִּהְיוּ כָמֹנוּ, לְהִמֹּל לָכֶם כָּל-זָכָר. טז וְנָתַנּוּ אֶת-בְּנֹתֵינוּ לָכֶם, וְאֶת-בְּנֹתֵיכֶם נִקַּח-לָנוּ; וְיָשַׁבְנוּ אִתְּכֶם, וְהָיִינוּ לְעַם אֶחָד. יז וְאִם-לֹא תִשְׁמְעוּ אֵלֵינוּ, לְהִמּוֹל--וְלָקַחְנוּ אֶת-בִּתֵּנוּ, וְהָלָכְנוּ. יח וַיִּיטְבוּ דִבְרֵיהֶם, בְּעֵינֵי חֲמוֹר, וּבְעֵינֵי, שְׁכֶם בֶּן-חֲמוֹר. יט וְלֹא-אֵחַר הַנַּעַר לַעֲשׂוֹת הַדָּבָר, כִּי חָפֵץ בְּבַת-יַעֲקֹב; וְהוּא נִכְבָּד, מִכֹּל בֵּית אָבִיו. כ וַיָּבֹא חֲמוֹר וּשְׁכֶם בְּנוֹ, אֶל-שַׁעַר עִירָם; וַיְדַבְּרוּ אֶל-אַנְשֵׁי עִירָם, לֵאמֹר. כא הָאֲנָשִׁים הָאֵלֶּה שְׁלֵמִים הֵם אִתָּנוּ, וְיֵשְׁבוּ בָאָרֶץ וְיִסְחֲרוּ אֹתָהּ, וְהָאָרֶץ הִנֵּה רַחֲבַת-יָדַיִם, לִפְנֵיהֶם; אֶת-בְּנֹתָם נִקַּח-לָנוּ לְנָשִׁים, וְאֶת-בְּנֹתֵינוּ נִתֵּן לָהֶם. כב אַךְ-בְּזֹאת יֵאֹתוּ לָנוּ הָאֲנָשִׁים, לָשֶׁבֶת אִתָּנוּ--לִהְיוֹת, לְעַם אֶחָד: בְּהִמּוֹל לָנוּ כָּל-זָכָר, כַּאֲשֶׁר הֵם נִמֹּלִים. כג מִקְנֵהֶם וְקִנְיָנָם וְכָל-בְּהֶמְתָּם, הֲלוֹא לָנוּ הֵם; אַךְ נֵאוֹתָה לָהֶם, וְיֵשְׁבוּ אִתָּנוּ. כד וַיִּשְׁמְעוּ אֶל-חֲמוֹר וְאֶל-שְׁכֶם בְּנוֹ, כָּל-יֹצְאֵי שַׁעַר עִירוֹ; וַיִּמֹּלוּ, כָּל-זָכָר--כָּל-יֹצְאֵי, שַׁעַר עִירוֹ. כה וַיְהִי בַיּוֹם הַשְּׁלִישִׁי בִּהְיוֹתָם כֹּאֲבִים, וַיִּקְחוּ שְׁנֵי-בְנֵי-יַעֲקֹב שִׁמְעוֹן וְלֵוִי אֲחֵי דִינָה אִישׁ חַרְבּוֹ, וַיָּבֹאוּ עַל-הָעִיר, בֶּטַח; וַיַּהַרְגוּ, כָּל-זָכָר. כו וְאֶת-חֲמוֹר וְאֶת-שְׁכֶם בְּנוֹ, הָרְגוּ לְפִי-חָרֶב; וַיִּקְחוּ אֶת-דִּינָה מִבֵּית שְׁכֶם, וַיֵּצֵאוּ. כז בְּנֵי יַעֲקֹב, בָּאוּ עַל-הַחֲלָלִים, וַיָּבֹזּוּ, הָעִיר--אֲשֶׁר טִמְּאוּ, אֲחוֹתָם. כח אֶת-צֹאנָם וְאֶת-בְּקָרָם, וְאֶת-חֲמֹרֵיהֶם, וְאֵת אֲשֶׁר-בָּעִיר וְאֶת-אֲשֶׁר בַּשָּׂדֶה, לָקָחוּ. כט וְאֶת-כָּל-חֵילָם וְאֶת-כָּל-טַפָּם וְאֶת-נְשֵׁיהֶם, שָׁבוּ וַיָּבֹזּוּ; וְאֵת, כָּל-אֲשֶׁר בַּבָּיִת. ל וַיֹּאמֶר יַעֲקֹב אֶל-שִׁמְעוֹן וְאֶל-לֵוִי, עֲכַרְתֶּם אֹתִי, לְהַבְאִישֵׁנִי בְּיֹשֵׁב הָאָרֶץ, בַּכְּנַעֲנִי וּבַפְּרִזִּי; וַאֲנִי, מְתֵי מִסְפָּר, וְנֶאֶסְפוּ עָלַי וְהִכּוּנִי, וְנִשְׁמַדְתִּי אֲנִי וּבֵיתִי. לא וַיֹּאמְרוּ: הַכְזוֹנָה, יַעֲשֶׂה אֶת-אֲחוֹתֵנוּ. {פ}
