1M 38
Z Judaismus
| Berešit je první z Pěti knih Mojžíšových. Obsahuje nejstarší příběhy lidstva - stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje - Paršat Berešit, příběh pádu lidstva - potopu a stavbu babylonské věže - Paršat Noach, výběr praotce Avrahama a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem - Paršat Lech lecha, příběh o Sodomě, zkouška obětování Jicchaka - Paršat Vajera, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka - Paršat Chaje Sara, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava - Paršat Toldot, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti - Paršat Vajece, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem - Paršat Vajišlach, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josef v Egyptě - Paršat Vaješev, Faraonovy sny, Josef místokrálem, Josef zkouší bratry - Paršat Mikec, smíření bratrů, Jákov s rodinou odchází do Egypta - Paršat Vajigaš, Jákovovo stáří, požehnání synům a smrt - Paršat Vajchi |
Kapitola Třicet osm
Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry
- (Čtvrtý volaný) Onoho času sestoupil Jehuda od svých bratrů a odstěhoval se až k adulam-skému muži jménem Chira.
- Tam Jehuda uviděl dceru Kenaánce jménem Šua, vzal si ji a vešel do ní.
- Otěhotněla, a když porodila syna, pojmenoval ho Er.
- A když opět otěhotněla a porodila syna, dala mu jméno Onan.
- A ještě přidala a porodila syna a dala mu jméno Šela, a on v době, kdy ho rodila, byl v Keziv.
- Jehuda vzal pro svého provorozeného Era ženu jménem Tamar.
- Jenomže v očích Hospodinových byl Er špatný a Hospodin ho zabil.
- Tu řekl Jehuda Onanovi: „Vejdi k manželce svého bratra, převezmi ji a založ svému bratru potomstvo!“
- Jenomže Onan, věda, že to sémě nebude jeho, přicházel k ženě svého bratra a ničil sémě na zemi, aby je neposkytl svému bratrovi.
- A to, co činil, bylo v očích Hospodina špatné, a zabil i jeho.
- A Jehuda řekl své snaše: „Dokud nevyroste můj syn Šela, vrať se do otcovského domu, vdovo!“, poněvadž si řekl, aby nezemřel také on jako jeho bratři, a Tamar odešla a usadila se v otcovském domě.
- Léta však plynula a zemřela Šuova dcera, Jehudova manželka, a když se Jehuda utěšil, vydal se na stříž svého bravu vzhůru do Timnaty.
- Tamar to bylo řečeno slovy: „Hle, tvůj tchán vystupuje k Timnatě na stříž svého bravu!“
- A poněvadž viděla, že Šela dospěl a ona mu nebyla dána za manželku, odložila svůj vdovský šat, zakryla se závojem, zahalila se a posadila v Petach Ejnajim při cestě do Timnaty.
- A vida ji Jehuda, měl ji za prostitutku, neboť si zakryla obličej.
- Zamířil k ní na cestu, a nevěda, že to je jeho snacha, řekl: „Nuže připrav se a nech mě do sebe vejít“,
- a ona řekla: „Co mi za to dáš, že do mě vejdeš?“ Řekl: „Pošlu ti ze stáda kůzle“, ale ona řekla: „Jen dáš-li mi zástavu, nežli pošleš!“
- A on řekl: „Co ti mám dát?“, a ona řekla: „Své pečetidlo, své šňůrky a svou hůl, kterou máš v ruce“,
- a on jí to dal, vešel do ní a ona mu otěhotněla.
- Zvedl se a odešel a ona odložila svůj závoj a oblékla si vdovský šat.
- Když pak Jehuda prostřednictvím svého adulamského přítele poslal kůzle, aby získal od té ženy zástavu, ten už ji nenašel.
- Ptal se lidí z jejího místa: „Kde je ta prostitutka, ta v Petach Ejnajim u cesty?“, oni však říkali: „Tady žádná prostitutka nikdy nebyla!“
- I vrátil se k Jehudovi a řekl: „Nenalezl jsem ji a také místní lidé říkali, tady žádná prostitutka nikdy nebyla“.
- Jehuda děl: „Vezmi to pro ni, ať nám to není přičteno k hanbě: já jsem tohle kůzle poslal, ale tys ji nenalezl!“
- Asi po třech měsících bylo řečeno Jehudovi: „Tvá snacha Tamar se spustila a podívej, také z toho spuštění otěhotněla!“ - a Jehuda pravil: „Vyveďte ji a bude upálena!“
- Vyvedena poslala k svému tchánovi se slovy: „Otěhotněla jsem muži, jemuž patří tohle“, a řekla: „Poznáš, prosím, čí je to pečetidlo, ty šňůrky a ta hůl?“
- A Jehuda to poznal a pravil: „Je spravedlivější než já, vždyť jsem jí nedal svého syna Šelu!“, a už ji více nepoznal.
- Když přišel čas porodu, měla v břiše dvojčata. A když při porodu jeden podal ruku, vzala porodní bába červenou nitku, přivázala mu ji na ruku a řekla: „Ten vyšel nejdřív!“
- Jenomže stáhl ruku zpět a najednou vyšel jeho bratr! Tu řekla: „Jakou výtržnost jsi kolem sebe natropil!“, a tak mu dal jméno Perec.
- Když pak vyšel jeho bratr s červenou nitkou na ruce, dal mu jméno Zerach (úsvit).
originál: בראשית פרק לח
א וַיְהִי בָּעֵת הַהִוא, וַיֵּרֶד יְהוּדָה מֵאֵת אֶחָיו; וַיֵּט עַד-אִישׁ עֲדֻלָּמִי, וּשְׁמוֹ חִירָה. ב וַיַּרְא-שָׁם יְהוּדָה בַּת-אִישׁ כְּנַעֲנִי, וּשְׁמוֹ שׁוּעַ; וַיִּקָּחֶהָ, וַיָּבֹא אֵלֶיהָ. ג וַתַּהַר, וַתֵּלֶד בֵּן; וַיִּקְרָא אֶת-שְׁמוֹ, עֵר. ד וַתַּהַר עוֹד, וַתֵּלֶד בֵּן; וַתִּקְרָא אֶת-שְׁמוֹ, אוֹנָן. ה וַתֹּסֶף עוֹד וַתֵּלֶד בֵּן, וַתִּקְרָא אֶת-שְׁמוֹ שֵׁלָה; וְהָיָה בִכְזִיב, בְּלִדְתָּהּ אֹתוֹ. ו וַיִּקַּח יְהוּדָה אִשָּׁה, לְעֵר בְּכוֹרוֹ; וּשְׁמָהּ, תָּמָר. ז וַיְהִי, עֵר בְּכוֹר יְהוּדָה--רַע, בְּעֵינֵי יְהוָה; וַיְמִתֵהוּ, יְהוָה. ח וַיֹּאמֶר יְהוּדָה לְאוֹנָן, בֹּא אֶל-אֵשֶׁת אָחִיךָ וְיַבֵּם אֹתָהּ; וְהָקֵם זֶרַע, לְאָחִיךָ. ט וַיֵּדַע אוֹנָן, כִּי לֹּא לוֹ יִהְיֶה הַזָּרַע; וְהָיָה אִם-בָּא אֶל-אֵשֶׁת אָחִיו, וְשִׁחֵת אַרְצָה, לְבִלְתִּי נְתָן-זֶרַע, לְאָחִיו. י וַיֵּרַע בְּעֵינֵי יְהוָה, אֲשֶׁר עָשָׂה; וַיָּמֶת, גַּם-אֹתוֹ. יא וַיֹּאמֶר יְהוּדָה לְתָמָר כַּלָּתוֹ שְׁבִי אַלְמָנָה בֵית-אָבִיךְ, עַד-יִגְדַּל שֵׁלָה בְנִי--כִּי אָמַר, פֶּן-יָמוּת גַּם-הוּא כְּאֶחָיו; וַתֵּלֶךְ תָּמָר, וַתֵּשֶׁב בֵּית אָבִיהָ. יב וַיִּרְבּוּ, הַיָּמִים, וַתָּמָת, בַּת-שׁוּעַ אֵשֶׁת-יְהוּדָה; וַיִּנָּחֶם יְהוּדָה, וַיַּעַל עַל-גֹּזְזֵי צֹאנוֹ הוּא וְחִירָה רֵעֵהוּ הָעֲדֻלָּמִי--תִּמְנָתָה. יג וַיֻּגַּד לְתָמָר, לֵאמֹר: הִנֵּה חָמִיךְ עֹלֶה תִמְנָתָה, לָגֹז צֹאנוֹ. יד וַתָּסַר בִּגְדֵי אַלְמְנוּתָהּ מֵעָלֶיהָ, וַתְּכַס בַּצָּעִיף וַתִּתְעַלָּף, וַתֵּשֶׁב בְּפֶתַח עֵינַיִם, אֲשֶׁר עַל-דֶּרֶךְ תִּמְנָתָה: כִּי רָאֲתָה, כִּי-גָדַל שֵׁלָה, וְהִוא, לֹא-נִתְּנָה לוֹ לְאִשָּׁה. טו וַיִּרְאֶהָ יְהוּדָה, וַיַּחְשְׁבֶהָ לְזוֹנָה: כִּי כִסְּתָה, פָּנֶיהָ. טז וַיֵּט אֵלֶיהָ אֶל-הַדֶּרֶךְ, וַיֹּאמֶר הָבָה-נָּא אָבוֹא אֵלַיִךְ, כִּי לֹא יָדַע, כִּי כַלָּתוֹ הִוא; וַתֹּאמֶר, מַה-תִּתֶּן-לִי, כִּי תָבוֹא, אֵלָי. יז וַיֹּאמֶר, אָנֹכִי אֲשַׁלַּח גְּדִי-עִזִּים מִן-הַצֹּאן; וַתֹּאמֶר, אִם-תִּתֵּן עֵרָבוֹן עַד שָׁלְחֶךָ. יח וַיֹּאמֶר, מָה הָעֵרָבוֹן אֲשֶׁר אֶתֶּן-לָךְ, וַתֹּאמֶר חֹתָמְךָ וּפְתִילֶךָ, וּמַטְּךָ אֲשֶׁר בְּיָדֶךָ; וַיִּתֶּן-לָהּ וַיָּבֹא אֵלֶיהָ, וַתַּהַר לוֹ. יט וַתָּקָם וַתֵּלֶךְ, וַתָּסַר צְעִיפָהּ מֵעָלֶיהָ; וַתִּלְבַּשׁ, בִּגְדֵי אַלְמְנוּתָהּ. כ וַיִּשְׁלַח יְהוּדָה אֶת-גְּדִי הָעִזִּים, בְּיַד רֵעֵהוּ הָעֲדֻלָּמִי, לָקַחַת הָעֵרָבוֹן, מִיַּד הָאִשָּׁה; וְלֹא, מְצָאָהּ. כא וַיִּשְׁאַל אֶת-אַנְשֵׁי מְקֹמָהּ, לֵאמֹר, אַיֵּה הַקְּדֵשָׁה הִוא בָעֵינַיִם, עַל-הַדָּרֶךְ; וַיֹּאמְרוּ, לֹא-הָיְתָה בָזֶה קְדֵשָׁה. כב וַיָּשָׁב, אֶל-יְהוּדָה, וַיֹּאמֶר, לֹא מְצָאתִיהָ; וְגַם אַנְשֵׁי הַמָּקוֹם אָמְרוּ, לֹא-הָיְתָה בָזֶה קְדֵשָׁה. כג וַיֹּאמֶר יְהוּדָה תִּקַּח-לָהּ, פֶּן נִהְיֶה לָבוּז; הִנֵּה שָׁלַחְתִּי הַגְּדִי הַזֶּה, וְאַתָּה לֹא מְצָאתָהּ. כד וַיְהִי כְּמִשְׁלֹשׁ חֳדָשִׁים, וַיֻּגַּד לִיהוּדָה לֵאמֹר זָנְתָה תָּמָר כַּלָּתֶךָ, וְגַם הִנֵּה הָרָה, לִזְנוּנִים; וַיֹּאמֶר יְהוּדָה, הוֹצִיאוּהָ וְתִשָּׂרֵף. כה הִוא מוּצֵאת, וְהִיא שָׁלְחָה אֶל-חָמִיהָ לֵאמֹר, לְאִישׁ אֲשֶׁר-אֵלֶּה לּוֹ, אָנֹכִי הָרָה; וַתֹּאמֶר, הַכֶּר-נָא--לְמִי הַחֹתֶמֶת וְהַפְּתִילִים וְהַמַּטֶּה, הָאֵלֶּה. כו וַיַּכֵּר יְהוּדָה, וַיֹּאמֶר צָדְקָה מִמֶּנִּי, כִּי-עַל-כֵּן לֹא-נְתַתִּיהָ, לְשֵׁלָה בְנִי; וְלֹא-יָסַף עוֹד, לְדַעְתָּהּ. כז וַיְהִי, בְּעֵת לִדְתָּהּ; וְהִנֵּה תְאוֹמִים, בְּבִטְנָהּ. כח וַיְהִי בְלִדְתָּהּ, וַיִּתֶּן-יָד; וַתִּקַּח הַמְיַלֶּדֶת, וַתִּקְשֹׁר עַל-יָדוֹ שָׁנִי לֵאמֹר, זֶה, יָצָא רִאשֹׁנָה. כט וַיְהִי כְּמֵשִׁיב יָדוֹ, וְהִנֵּה יָצָא אָחִיו, וַתֹּאמֶר, מַה-פָּרַצְתָּ עָלֶיךָ פָּרֶץ; וַיִּקְרָא שְׁמוֹ, פָּרֶץ. ל וְאַחַר יָצָא אָחִיו, אֲשֶׁר עַל-יָדוֹ הַשָּׁנִי; וַיִּקְרָא שְׁמוֹ, זָרַח. {ס}
