1M 41

Z Judaismus

Přejít na: navigace, hledání
Berešit je první z Pěti knih Mojžíšových. Obsahuje nejstarší příběhy lidstva - stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje - Paršat Berešit, příběh pádu lidstva - potopu a stavbu babylonské věže - Paršat Noach, výběr praotce Avrahama a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem - Paršat Lech lecha, příběh o Sodomě, zkouška obětování Jicchaka - Paršat Vajera, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka - Paršat Chaje Sara, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava - Paršat Toldot, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti - Paršat Vajece, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem - Paršat Vajišlach, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josef v Egyptě - Paršat Vaješev, Faraonovy sny, Josef místokrálem, Josef zkouší bratry - Paršat Mikec, smíření bratrů, Jákov s rodinou odchází do Egypta - Paršat Vajigaš, Jákovovo stáří, požehnání synům a smrt - Paršat Vajchi

Kapitola Čtyřicet jedna

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

Paršat Mikec

  1. (První volaný)Stalo se však a po dvou letech nato snil faraon, že stojí u Řeky.
  2. A z Řeky vystupuje sedm krav pěkného vzezření a zdravého masa a pásly se na louce.
  3. A hle, po nich vystupuje z Řeky sedm jiných krav, ošklivého vzezření a tenkého masa, a zastavily se u Řeky vedle těch prvních krav.
  4. Načež ty krávy ošklivého vzezření a tenkého masa pozřely oněch sedm krav pěkného vzezření a zdravých a faraon procitl.
  5. Ale usnul a snil podruhé a hle, na jednom stonku vyrůstá sedm zdravých a pěkných klasů.
  6. A potom vyráží ze země sedm hubených a vysušených klasů.
  7. A ty hubené klasy polykaly těch sedm zdravých a plných klasů a faraon procitl - a byl to jen sen!
  8. Ráno však byl jeho duch zneklidněn a dal svolat všechny mágy Micrajim a všechny zdejší mudrce, jenže když jim faraon vypověděl svůj sen, nebyl nikdo, kdo by je faraonovi vyložil.
  9. Tu kníže číšníků promluvil k faraonovi a řekl: „Dnes jsem si připomněl svůj hřích!
  10. Faraon se rozzlobil na své služebníky a dal mne do vazby do domu knížete řezníků, mne a knížete pekařů.
  11. Tam se nám, mně a jemu, zdál jedné noci sen, a snili jsme každý dle výkladu svého snu.
  12. Byl tam s námi hebrejský mladík, otrok knížete řezníků, a když jsme mu naše sny pověděli, vyložil nám každému podle jeho snu.
  13. A jak nám vyložil, tak se stalo, mne vrátil na mé místo a jeho oběsil.
  14. Faraon tedy poslal zavolat Josefa, vyhnali ho z té díry, a když se oholil a vyměnil si šaty, přišel k faraonovi.
  15. (Druhý volaný) Faraon řekl Josefovi: „Snil jsem sen a není, kdo by jej vyložil, ale o tobě jsem slyšet říkat, že vyslechneš sen, abys jej vyložil!“.
  16. Josef odvětil faraonovi, říkaje: „To nezáleží na mně, to Bůh odpoví k faraonovu pokoji“.
  17. A faraon Josefovi pravil: „Ve svém snu se vidím, stoje na břehu Řeky.
  18. A hle, z Řeky vystupuje sedm krav vypasených a pěkné postavy a pásly se na louce.
  19. A tu jiných sedm krav vystupuje za nimi, vychrtlých, velice ošklivých postav a chabého masa, nikdy jsem v celé zemi Micrajim neviděl tak ošklivé jako ty!
  20. A těch sedm vychrtlých a ošklivých krav snědlo oněch sedm prvních zdravých krav.
  21. Ale když je měly v sobě, nebylo na nich vidět, že by je v sobě měly, a měly ošklivé vzezření jako předtím, a tu jsem procitl.
  22. A viděl jsem ve svém snu, jak sedm klasů vyrůstá z jednoho stvolu, plných a dobrých.
  23. Tu však vyráží sedm suchých, hubených, vysušených klasů za nimi.
  24. A ty hubené klasy pozřely těch sedm klasů dobrých, a když jsem to řekl mágům, nemají mi co říci.“
  25. Josef řekl faraonovi: „Faraonův sen je jeden, Bůh oznámil faraonovi, co činí.
  26. Dobrých sedm krav je sedm let a také sedm dobrých klasů je sedm let, je to jeden sen!
  27. A sedm hubených a ošklivých krav, vystupujících po nich, je sedm let, a také sedm hubených a vysušených klasů bude sedm let hladu.
  28. To je to, co jsem faraonovi povídal, Bůh ukázal faraonovi, co činí.
  29. Následujících sedm let způsobí velký nadbytek v celé zemi Micrajim.
  30. A když poté nastane sedm let hladomoru, bude všechen nadbytek v zemi Micrajim zapomenut.
  31. Kvůli hladomoru, který bude velmi těžký, nebude ten nadbytek předtím vůbec k poznání.
  32. Ale to, že se sen opakoval faraonovi dvakrát, znamená, že věc je už připravena a Bůh spěchá, aby ji učinil.
  33. Nyní by si měl faraon vyhlédnout rozumného a moudrého muže, jehož by ustanovil nad zemí Micrajim.
  34. Až tak faraon učiní, pověří nad zemí pověřence a po sedm let nadbytku budou vybírat pětinu z úrody země.
  35. A svezou všechnu potravu nadcházejících dobrých let a shromáždí v městech pod faraonovův dohled všechno zrno a uschovají je.
  36. Ta potrava bude pak v sedmi letech hladomoru v zemi Micrajim na příděl a země nebude zničena hladomorem!“
  37. Takové slovo se zalíbilo faraonovi i jeho služebníkům.
  38. A faraon svým služebníkům pravil: „Najde se někdo, v němž by byl duch Boží jako v tomhle?“
  39. (Třetí volaný) A Josefovi faraon řekl: „Když tě Bůh zpravil o tom všem, není rozumnějšího a moudřejšího nad tebe.
  40. Budeš nad mým domem a všechen můj lid bude ti bude viset na rtech, výše než tebe povýším jen trůn!“
  41. A faraon řekl Josefovi: „Hleď, ustanovil jsem tě nad celou zemi Micrajim!“,
  42. a faraon stáhl ze své ruky svůj prsten a dal jej na ruku Josefovu, oděl jej do bílého oděvu a na jeho šíji dal zlatý náhrdelník.
  43. A dal ho vozit ve svém druhém voze za sebou a volali před ním: „Avrech!“, a byl ustanoven nad celou zemí Micrajim.
  44. A faraon řekl Josefovi: „Já jsem faraon, ale bez tvé vůle nikdo v celé zemi Micrajim nepozvedne ruku ani nohu!“
  45. Faraon pojmenoval Josefa jménem Cafnat Paaneach a dal mu za manželku Asnat, dceru Potifery, kněze z On, a Josef vládl zemi Micrajim.
  46. Když stanul před faraonem, bylo Josefovi třicet let, a když vyšel od faraona, prošel celou zemi Micrajim.
  47. A v sedmi letech nadbytku dělala ta země zrna na hrsti.
  48. A on shromažďoval všechnu potravu těch sedmi let, které byly v zemi Micrajim, a ukládal potravu v městech, do každého z měst ukládal potravu z okolních polí.
  49. Zrna nahromadil co mořského písku, až ho přestal počítat, protože ho bylo nespočetně.
  50. A ještě nežli přišel rok hladomoru, se Josefovi narodili dva synové, které mu porodila Asnat, dcera Potifery, onského kněze.
  51. Prvorozeného Josef pojmenoval Menaše, „jelikož mi Bůh dal zapomenout všechny mé útrapy a na celou rodinu mého otce“.
  52. A jméno druhého nazval Efraim, „jelikož mne Bůh v zemi mé bídy učinil plodným“.
  53. (Čtvrtý volaný)Pak skončilo sedm let nadbytku, který byl v zemi Micrajim.
  54. A jak Josef řekl, nadešlo sedm let hladomoru, a hladomor byl ve všech zemích, ale v celé zemi Micrajim byl chléb.
  55. Když celá země Micrajim začala hladovět a lid křičel k faraonovi po chlebu, faraon řekl všem Micrijcům: „Jděte k Josefovi a dělejte, co vám řekne!“
  56. Po celé zemi byl hlad, Josef však otevřel každému co jich bylo a živil Micrijce, i když hladomor v zemi Micrajim zesílil.
  57. A protože hladomor sílil v celém světě, přicházeli z celého světa nakupovat k Josefovi do Micrajim.

originál:בראשית פרק מא

א וַיְהִי, מִקֵּץ שְׁנָתַיִם יָמִים; וּפַרְעֹה חֹלֵם, וְהִנֵּה עֹמֵד עַל-הַיְאֹר. ב וְהִנֵּה מִן-הַיְאֹר, עֹלֹת שֶׁבַע פָּרוֹת, יְפוֹת מַרְאֶה, וּבְרִיאֹת בָּשָׂר; וַתִּרְעֶינָה, בָּאָחוּ. ג וְהִנֵּה שֶׁבַע פָּרוֹת אֲחֵרוֹת, עֹלוֹת אַחֲרֵיהֶן מִן-הַיְאֹר, רָעוֹת מַרְאֶה, וְדַקּוֹת בָּשָׂר; וַתַּעֲמֹדְנָה אֵצֶל הַפָּרוֹת, עַל-שְׂפַת הַיְאֹר. ד וַתֹּאכַלְנָה הַפָּרוֹת, רָעוֹת הַמַּרְאֶה וְדַקֹּת הַבָּשָׂר, אֵת שֶׁבַע הַפָּרוֹת, יְפֹת הַמַּרְאֶה וְהַבְּרִיאֹת; וַיִּיקַץ, פַּרְעֹה. ה וַיִּישָׁן, וַיַּחֲלֹם שֵׁנִית; וְהִנֵּה שֶׁבַע שִׁבֳּלִים, עֹלוֹת בְּקָנֶה אֶחָד--בְּרִיאוֹת וְטֹבוֹת. ו וְהִנֵּה שֶׁבַע שִׁבֳּלִים, דַּקּוֹת וּשְׁדוּפֹת קָדִים--צֹמְחוֹת, אַחֲרֵיהֶן. ז וַתִּבְלַעְנָה, הַשִּׁבֳּלִים הַדַּקּוֹת, אֵת שֶׁבַע הַשִּׁבֳּלִים, הַבְּרִיאוֹת וְהַמְּלֵאוֹת; וַיִּיקַץ פַּרְעֹה, וְהִנֵּה חֲלוֹם. ח וַיְהִי בַבֹּקֶר, וַתִּפָּעֶם רוּחוֹ, וַיִּשְׁלַח וַיִּקְרָא אֶת-כָּל-חַרְטֻמֵּי מִצְרַיִם, וְאֶת-כָּל-חֲכָמֶיהָ; וַיְסַפֵּר פַּרְעֹה לָהֶם אֶת-חֲלֹמוֹ, וְאֵין-פּוֹתֵר אוֹתָם לְפַרְעֹה. ט וַיְדַבֵּר שַׂר הַמַּשְׁקִים, אֶת-פַּרְעֹה לֵאמֹר: אֶת-חֲטָאַי, אֲנִי מַזְכִּיר הַיּוֹם. י פַּרְעֹה, קָצַף עַל-עֲבָדָיו; וַיִּתֵּן אֹתִי בְּמִשְׁמַר, בֵּית שַׂר הַטַּבָּחִים--אֹתִי, וְאֵת שַׂר הָאֹפִים. יא וַנַּחַלְמָה חֲלוֹם בְּלַיְלָה אֶחָד, אֲנִי וָהוּא: אִישׁ כְּפִתְרוֹן חֲלֹמוֹ, חָלָמְנוּ. יב וְשָׁם אִתָּנוּ נַעַר עִבְרִי, עֶבֶד לְשַׂר הַטַּבָּחִים, וַנְּסַפֶּר-לוֹ, וַיִּפְתָּר-לָנוּ אֶת-חֲלֹמֹתֵינוּ: אִישׁ כַּחֲלֹמוֹ, פָּתָר. יג וַיְהִי כַּאֲשֶׁר פָּתַר-לָנוּ, כֵּן הָיָה: אֹתִי הֵשִׁיב עַל-כַּנִּי, וְאֹתוֹ תָלָה. יד וַיִּשְׁלַח פַּרְעֹה וַיִּקְרָא אֶת-יוֹסֵף, וַיְרִיצֻהוּ מִן-הַבּוֹר; וַיְגַלַּח וַיְחַלֵּף שִׂמְלֹתָיו, וַיָּבֹא אֶל-פַּרְעֹה. טו וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה, אֶל-יוֹסֵף, חֲלוֹם חָלַמְתִּי, וּפֹתֵר אֵין אֹתוֹ; וַאֲנִי, שָׁמַעְתִּי עָלֶיךָ לֵאמֹר, תִּשְׁמַע חֲלוֹם, לִפְתֹּר אֹתוֹ. טז וַיַּעַן יוֹסֵף אֶת-פַּרְעֹה לֵאמֹר, בִּלְעָדָי: אֱלֹהִים, יַעֲנֶה אֶת-שְׁלוֹם פַּרְעֹה. יז וַיְדַבֵּר פַּרְעֹה, אֶל-יוֹסֵף: בַּחֲלֹמִי, הִנְנִי עֹמֵד עַל-שְׂפַת הַיְאֹר. יח וְהִנֵּה מִן-הַיְאֹר, עֹלֹת שֶׁבַע פָּרוֹת, בְּרִיאוֹת בָּשָׂר, וִיפֹת תֹּאַר; וַתִּרְעֶינָה, בָּאָחוּ. יט וְהִנֵּה שֶׁבַע-פָּרוֹת אֲחֵרוֹת, עֹלוֹת אַחֲרֵיהֶן, דַּלּוֹת וְרָעוֹת תֹּאַר מְאֹד, וְרַקּוֹת בָּשָׂר: לֹא-רָאִיתִי כָהֵנָּה בְּכָל-אֶרֶץ מִצְרַיִם, לָרֹעַ. כ וַתֹּאכַלְנָה, הַפָּרוֹת, הָרַקּוֹת, וְהָרָעוֹת--אֵת שֶׁבַע הַפָּרוֹת הָרִאשֹׁנוֹת, הַבְּרִיאֹת. כא וַתָּבֹאנָה אֶל-קִרְבֶּנָה, וְלֹא נוֹדַע כִּי-בָאוּ אֶל-קִרְבֶּנָה, וּמַרְאֵיהֶן רַע, כַּאֲשֶׁר בַּתְּחִלָּה; וָאִיקָץ. כב וָאֵרֶא, בַּחֲלֹמִי; וְהִנֵּה שֶׁבַע שִׁבֳּלִים, עֹלֹת בְּקָנֶה אֶחָד--מְלֵאֹת וְטֹבוֹת. כג וְהִנֵּה שֶׁבַע שִׁבֳּלִים, צְנֻמוֹת דַּקּוֹת שְׁדֻפוֹת קָדִים--צֹמְחוֹת, אַחֲרֵיהֶם. כד וַתִּבְלַעְןָ הַשִּׁבֳּלִים הַדַּקֹּת, אֵת שֶׁבַע הַשִּׁבֳּלִים הַטֹּבוֹת; וָאֹמַר, אֶל-הַחַרְטֻמִּים, וְאֵין מַגִּיד, לִי. כה וַיֹּאמֶר יוֹסֵף אֶל-פַּרְעֹה, חֲלוֹם פַּרְעֹה אֶחָד הוּא: אֵת אֲשֶׁר הָאֱלֹהִים עֹשֶׂה, הִגִּיד לְפַרְעֹה. כו שֶׁבַע פָּרֹת הַטֹּבֹת, שֶׁבַע שָׁנִים הֵנָּה, וְשֶׁבַע הַשִּׁבֳּלִים הַטֹּבֹת, שֶׁבַע שָׁנִים הֵנָּה: חֲלוֹם, אֶחָד הוּא. כז וְשֶׁבַע הַפָּרוֹת הָרַקּוֹת וְהָרָעֹת הָעֹלֹת אַחֲרֵיהֶן, שֶׁבַע שָׁנִים הֵנָּה, וְשֶׁבַע הַשִּׁבֳּלִים הָרֵקוֹת, שְׁדֻפוֹת הַקָּדִים--יִהְיוּ, שֶׁבַע שְׁנֵי רָעָב. כח הוּא הַדָּבָר, אֲשֶׁר דִּבַּרְתִּי אֶל-פַּרְעֹה: אֲשֶׁר הָאֱלֹהִים עֹשֶׂה, הֶרְאָה אֶת-פַּרְעֹה. כט הִנֵּה שֶׁבַע שָׁנִים, בָּאוֹת--שָׂבָע גָּדוֹל, בְּכָל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. ל וְקָמוּ שֶׁבַע שְׁנֵי רָעָב, אַחֲרֵיהֶן, וְנִשְׁכַּח כָּל-הַשָּׂבָע, בְּאֶרֶץ מִצְרָיִם; וְכִלָּה הָרָעָב, אֶת-הָאָרֶץ. לא וְלֹא-יִוָּדַע הַשָּׂבָע בָּאָרֶץ, מִפְּנֵי הָרָעָב הַהוּא אַחֲרֵי-כֵן: כִּי-כָבֵד הוּא, מְאֹד. לב וְעַל הִשָּׁנוֹת הַחֲלוֹם אֶל-פַּרְעֹה, פַּעֲמָיִם--כִּי-נָכוֹן הַדָּבָר מֵעִם הָאֱלֹהִים, וּמְמַהֵר הָאֱלֹהִים לַעֲשֹׂתוֹ. לג וְעַתָּה יֵרֶא פַרְעֹה, אִישׁ נָבוֹן וְחָכָם; וִישִׁיתֵהוּ, עַל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. לד יַעֲשֶׂה פַרְעֹה, וְיַפְקֵד פְּקִדִים עַל-הָאָרֶץ; וְחִמֵּשׁ אֶת-אֶרֶץ מִצְרַיִם, בְּשֶׁבַע שְׁנֵי הַשָּׂבָע. לה וְיִקְבְּצוּ, אֶת-כָּל-אֹכֶל הַשָּׁנִים הַטֹּבוֹת, הַבָּאֹת, הָאֵלֶּה; וְיִצְבְּרוּ-בָר תַּחַת יַד-פַּרְעֹה, אֹכֶל בֶּעָרִים--וְשָׁמָרוּ. לו וְהָיָה הָאֹכֶל לְפִקָּדוֹן, לָאָרֶץ, לְשֶׁבַע שְׁנֵי הָרָעָב, אֲשֶׁר תִּהְיֶיןָ בְּאֶרֶץ מִצְרָיִם; וְלֹא-תִכָּרֵת הָאָרֶץ, בָּרָעָב. לז וַיִּיטַב הַדָּבָר, בְּעֵינֵי פַרְעֹה, וּבְעֵינֵי, כָּל-עֲבָדָיו. לח וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה, אֶל-עֲבָדָיו: הֲנִמְצָא כָזֶה--אִישׁ, אֲשֶׁר רוּחַ אֱלֹהִים בּוֹ. לט וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה אֶל-יוֹסֵף, אַחֲרֵי הוֹדִיעַ אֱלֹהִים אוֹתְךָ אֶת-כָּל-זֹאת, אֵין-נָבוֹן וְחָכָם, כָּמוֹךָ. מ אַתָּה תִּהְיֶה עַל-בֵּיתִי, וְעַל-פִּיךָ יִשַּׁק כָּל-עַמִּי; רַק הַכִּסֵּא, אֶגְדַּל מִמֶּךָּ. מא וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה, אֶל-יוֹסֵף: רְאֵה נָתַתִּי אֹתְךָ, עַל כָּל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. מב וַיָּסַר פַּרְעֹה אֶת-טַבַּעְתּוֹ מֵעַל יָדוֹ, וַיִּתֵּן אֹתָהּ עַל-יַד יוֹסֵף; וַיַּלְבֵּשׁ אֹתוֹ בִּגְדֵי-שֵׁשׁ, וַיָּשֶׂם רְבִד הַזָּהָב עַל-צַוָּארוֹ. מג וַיַּרְכֵּב אֹתוֹ, בְּמִרְכֶּבֶת הַמִּשְׁנֶה אֲשֶׁר-לוֹ, וַיִּקְרְאוּ לְפָנָיו, אַבְרֵךְ; וְנָתוֹן אֹתוֹ, עַל כָּל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. מד וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה אֶל-יוֹסֵף, אֲנִי פַרְעֹה; וּבִלְעָדֶיךָ, לֹא-יָרִים אִישׁ אֶת-יָדוֹ וְאֶת-רַגְלוֹ--בְּכָל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. מה וַיִּקְרָא פַרְעֹה שֵׁם-יוֹסֵף, צָפְנַת פַּעְנֵחַ, וַיִּתֶּן-לוֹ אֶת-אָסְנַת בַּת-פּוֹטִי פֶרַע כֹּהֵן אֹן, לְאִשָּׁה; וַיֵּצֵא יוֹסֵף, עַל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. מו וְיוֹסֵף, בֶּן-שְׁלֹשִׁים שָׁנָה, בְּעָמְדוֹ, לִפְנֵי פַּרְעֹה מֶלֶךְ-מִצְרָיִם; וַיֵּצֵא יוֹסֵף מִלִּפְנֵי פַרְעֹה, וַיַּעֲבֹר בְּכָל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. מז וַתַּעַשׂ הָאָרֶץ, בְּשֶׁבַע שְׁנֵי הַשָּׂבָע--לִקְמָצִים. מח וַיִּקְבֹּץ אֶת-כָּל-אֹכֶל שֶׁבַע שָׁנִים, אֲשֶׁר הָיוּ בְּאֶרֶץ מִצְרַיִם, וַיִּתֶּן-אֹכֶל, בֶּעָרִים: אֹכֶל שְׂדֵה-הָעִיר אֲשֶׁר סְבִיבֹתֶיהָ, נָתַן בְּתוֹכָהּ. מט וַיִּצְבֹּר יוֹסֵף בָּר כְּחוֹל הַיָּם, הַרְבֵּה מְאֹד--עַד כִּי-חָדַל לִסְפֹּר, כִּי-אֵין מִסְפָּר. נ וּלְיוֹסֵף יֻלַּד שְׁנֵי בָנִים, בְּטֶרֶם תָּבוֹא שְׁנַת הָרָעָב, אֲשֶׁר יָלְדָה-לּוֹ אָסְנַת, בַּת-פּוֹטִי פֶרַע כֹּהֵן אוֹן. נא וַיִּקְרָא יוֹסֵף אֶת-שֵׁם הַבְּכוֹר, מְנַשֶּׁה: כִּי-נַשַּׁנִי אֱלֹהִים אֶת-כָּל-עֲמָלִי, וְאֵת כָּל-בֵּית אָבִי. נב וְאֵת שֵׁם הַשֵּׁנִי, קָרָא אֶפְרָיִם: כִּי-הִפְרַנִי אֱלֹהִים, בְּאֶרֶץ עָנְיִי. נג וַתִּכְלֶינָה, שֶׁבַע שְׁנֵי הַשָּׂבָע, אֲשֶׁר הָיָה, בְּאֶרֶץ מִצְרָיִם. נד וַתְּחִלֶּינָה שֶׁבַע שְׁנֵי הָרָעָב, לָבוֹא, כַּאֲשֶׁר, אָמַר יוֹסֵף; וַיְהִי רָעָב בְּכָל-הָאֲרָצוֹת, וּבְכָל-אֶרֶץ מִצְרַיִם הָיָה לָחֶם. נה וַתִּרְעַב כָּל-אֶרֶץ מִצְרַיִם, וַיִּצְעַק הָעָם אֶל-פַּרְעֹה לַלָּחֶם; וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה לְכָל-מִצְרַיִם לְכוּ אֶל-יוֹסֵף, אֲשֶׁר-יֹאמַר לָכֶם תַּעֲשׂוּ. נו וְהָרָעָב הָיָה, עַל כָּל-פְּנֵי הָאָרֶץ; וַיִּפְתַּח יוֹסֵף אֶת-כָּל-אֲשֶׁר בָּהֶם, וַיִּשְׁבֹּר לְמִצְרַיִם, וַיֶּחֱזַק הָרָעָב, בְּאֶרֶץ מִצְרָיִם. נז וְכָל-הָאָרֶץ בָּאוּ מִצְרַיְמָה, לִשְׁבֹּר אֶל-יוֹסֵף: כִּי-חָזַק הָרָעָב, בְּכָל-הָאָרֶץ.

Citováno z „http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/1M_41“