1M 42

Z Judaismus

Kapitola Čtyřicet dva

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

---

1. Když Jaakov viděl, že je v Micrajim potrava, řekl svým synům: „Co koukáte?“
2. A řekl: „Slyšel jsem, že je obživa v Micrajim, tak tam sestupte, nakupte tam pro nás a budeme žít a nezemřeme!“
3. Deset Josefových bratrů tedy odcestovalo nakoupit zrno z Micrajim.
4. Binjamina, Josefova bratra, však Jaakov s jeho bratry nepustil, říkaje: „Aby ho nepotkalo neštěstí!“
5. A poněvadž byl v zemi Kenaán hlad, přišli synové Jisraele mezi ostatními přichozími.
6. Tím vladařem nad zemí, jenž prodával celému světu, byl však Josef, a když Josefovi bratři přišli, poklonili se mu s obličejem na zemi.
7. A Josef, vida své bratry, je poznal, sám se jim ale poznat nedal a mluvil s nimi zhurta, říkaje: „Odkud jste přišli?!“ - a oni řekli: „Ze země Kenaán, nakoupit obživu“.
8. Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali.
9. A Josef si vzpomněl na sny, které se mu zdály, a řekl jim: „Jste vyzvědači, slabinu země jste přišli hledat!“
10. A oni mu řekli: „Ne, můj pane, tví služebníci přišli nakoupit obživu!
11. My všichni jsme synové jednoho muže, jsme čestní, tví služebníci by nikdy nebyli vyzvědači!“
12. Ale on jim řekl: „Nikoliv, protože jste přišli hledat slabinu této země!“
13. A oni řekli: „Je nás dvanáct bratrů, tvých služebníků, synů jednoho muže v zemi Kenaán, a nejmenší je s naším otcem a jednoho není!“
14. Josef jim řekl: „To jen potvrzuje, co jsem vám říkal, že jste vyzvědači!
15. Ale tím si vás také vyzkouším! Jako že živ je faraon, neodejdete odtud, dokud sem nepřijde i váš nejmladší bratr!
16. Pošlete jednoho z vás, ať vezme vašeho bratra, a vy budete zavření, a jestli se potvrdí vaše slova, máte pravdu, anebo, jakože živ je faraon, jste vyzvědači!“
17. A dal je sebrat do vazby na tři dny.
18. A třetího dne jim Josef řekl: „Učiňte následující a zůstanete naživu, já se bojím Boha!“
19. (Pátý volaný)„Jestliže jste čestní, jeden váš bratr bude uvězněn v domě vaší vazby, a vy ostatní jděte, přineste svým hladovějícím rodinám potravu!
20. A jestliže mi přivedete svého nejmenšího bratra a vaše slova se potvrdí, nezemřete!“ - a tak učinili.
21. Jeden druhému však řekli: „Provinili jsme se na svém bratru, když jsme ho viděli v úzkostech a neslyšeli, když nás prosil o smilování, za to teď na nás přišlo tohle neštěstí!“
22. A Reuven jim odpověděl, říkaje: „Copak jsem vám neříkal, nehřešte na tom dítěti, ale neposlechli jste, a teď je na nás vymáhána jeho krev!“
23. Nevěděli, že jim Josef rozumí, protože mezi sebou a jimi používal tlumočníka.
24. A on se od nich odvrátil a plakal, a když se k nim vrátil, pohovořil s nimi a před jejich očima dal zavřít Šimona.
25. Pak Josef nakázal, aby jim byly naplněny jejich vaky zrním a každému do jeho vaku bylo vráceno stříbro a dostali zásoby na cestu, a on tak učinil.
26. Zvedli tedy svůj nákup na své osly a odebrali se odtamtud.
27. Pak ale na zastávce jeden z nich otevřel svůj vak, aby dal krmení svému oslu, spatřil v otvoru svého vaku své stříbro
28. a řekl svým bratřím: „Mé stříbro mi bylo vráceno, tady je v mém vaku!“ - a jejich srdce vyšlo a třásli se jeden s druhým říkajíce: „Co nám to Bůh učinil?“
29. A když přišli do země Kenaán k svému otci, vyprávěli mu vše, co se jim přihodilo, říkajíce: „Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě a prohlásil nás za zvědy v té zemi.
30. My mu říkali, jsme čestní lidé, nikdy bychom nebyli vyzvědači!
31. Je nás dvanáct bratří, synů našeho otce, a jednoho není a nejmenší je dnes v zemi Kenaán s naším otcem.
32. Ale ten muž, pán té země, nám řekl: Přesvědčím se o tom, že jste čestní!
33. Vezměte obživu pro své rodiny a jděte, ale jednoho svého bratra necháte se mnou!
34. Přivedete-li svého nejmladšího bratra, přesvědčím se, že nejste vyzvědači, ale čestní lidé, a vydám vám vašeho bratra a budete moci volně obchodovat v zemi!“
35. Ale když vyprázdnili své vaky, měl každý svazek svého stříbra ve svém vaku a hleděli na svazky svého stříbra oni i jejich otec a byli zděšeni.
36. A Jaakov, jejich otec, jim řekl: „To mne jste o děti připravili, Josef není a Šimon není, ale vezmete-li Binjamina, jako byste vzali všechny!“
37. Tu pravil Reuven svému otci: „Zabij mé dva syny, jestli ti ho nepřivedu, svěř ho do mé ruky a já ti ho vrátím!“
38. On však řekl: „Můj syn s vámi neodejde, jeho bratr zemřel a on zůstal sám, a kdyby se mu na cestě, kterou jste se ubírali, stalo neštěstí, uvrhli byste mé šediny do hrobu v zoufalství!“

---

originál: בראשית פרק מב

א וַיַּרְא יַעֲקֹב, כִּי יֶשׁ-שֶׁבֶר בְּמִצְרָיִם; וַיֹּאמֶר יַעֲקֹב לְבָנָיו, לָמָּה תִּתְרָאוּ. ב וַיֹּאמֶר--הִנֵּה שָׁמַעְתִּי, כִּי יֶשׁ-שֶׁבֶר בְּמִצְרָיִם; רְדוּ-שָׁמָּה וְשִׁבְרוּ-לָנוּ מִשָּׁם, וְנִחְיֶה וְלֹא נָמוּת. ג וַיֵּרְדוּ אֲחֵי-יוֹסֵף, עֲשָׂרָה, לִשְׁבֹּר בָּר, מִמִּצְרָיִם. ד וְאֶת-בִּנְיָמִין אֲחִי יוֹסֵף, לֹא-שָׁלַח יַעֲקֹב אֶת-אֶחָיו: כִּי אָמַר, פֶּן-יִקְרָאֶנּוּ אָסוֹן. ה וַיָּבֹאוּ בְּנֵי יִשְׂרָאֵל, לִשְׁבֹּר בְּתוֹךְ הַבָּאִים: כִּי-הָיָה הָרָעָב, בְּאֶרֶץ כְּנָעַן. ו וְיוֹסֵף, הוּא הַשַּׁלִּיט עַל-הָאָרֶץ--הוּא הַמַּשְׁבִּיר, לְכָל-עַם הָאָרֶץ; וַיָּבֹאוּ אֲחֵי יוֹסֵף, וַיִּשְׁתַּחֲווּ-לוֹ אַפַּיִם אָרְצָה. ז וַיַּרְא יוֹסֵף אֶת-אֶחָיו, וַיַּכִּרֵם; וַיִּתְנַכֵּר אֲלֵיהֶם וַיְדַבֵּר אִתָּם קָשׁוֹת, וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם מֵאַיִן בָּאתֶם, וַיֹּאמְרוּ, מֵאֶרֶץ כְּנַעַן לִשְׁבָּר-אֹכֶל. ח וַיַּכֵּר יוֹסֵף, אֶת-אֶחָיו; וְהֵם, לֹא הִכִּרֻהוּ. ט וַיִּזְכֹּר יוֹסֵף--אֵת הַחֲלֹמוֹת, אֲשֶׁר חָלַם לָהֶם; וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם מְרַגְּלִים אַתֶּם, לִרְאוֹת אֶת-עֶרְוַת הָאָרֶץ בָּאתֶם. י וַיֹּאמְרוּ אֵלָיו, לֹא אֲדֹנִי; וַעֲבָדֶיךָ בָּאוּ, לִשְׁבָּר-אֹכֶל. יא כֻּלָּנוּ, בְּנֵי אִישׁ-אֶחָד נָחְנוּ; כֵּנִים אֲנַחְנוּ, לֹא-הָיוּ עֲבָדֶיךָ מְרַגְּלִים. יב וַיֹּאמֶר, אֲלֵהֶם: לֹא, כִּי-עֶרְוַת הָאָרֶץ בָּאתֶם לִרְאוֹת. יג וַיֹּאמְרוּ, שְׁנֵים עָשָׂר עֲבָדֶיךָ אַחִים אֲנַחְנוּ בְּנֵי אִישׁ-אֶחָד--בְּאֶרֶץ כְּנָעַן; וְהִנֵּה הַקָּטֹן אֶת-אָבִינוּ הַיּוֹם, וְהָאֶחָד אֵינֶנּוּ. יד וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם, יוֹסֵף: הוּא, אֲשֶׁר דִּבַּרְתִּי אֲלֵכֶם לֵאמֹר--מְרַגְּלִים אַתֶּם. טו בְּזֹאת, תִּבָּחֵנוּ: חֵי פַרְעֹה אִם-תֵּצְאוּ מִזֶּה, כִּי אִם-בְּבוֹא אֲחִיכֶם הַקָּטֹן הֵנָּה. טז שִׁלְחוּ מִכֶּם אֶחָד, וְיִקַּח אֶת-אֲחִיכֶם, וְאַתֶּם הֵאָסְרוּ, וְיִבָּחֲנוּ דִּבְרֵיכֶם הַאֱמֶת אִתְּכֶם; וְאִם-לֹא--חֵי פַרְעֹה, כִּי מְרַגְּלִים אַתֶּם. יז וַיֶּאֱסֹף אֹתָם אֶל-מִשְׁמָר, שְׁלֹשֶׁת יָמִים. יח וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם יוֹסֵף בַּיּוֹם הַשְּׁלִישִׁי, זֹאת עֲשׂוּ וִחְיוּ; אֶת-הָאֱלֹהִים, אֲנִי יָרֵא. יט אִם-כֵּנִים אַתֶּם--אֲחִיכֶם אֶחָד, יֵאָסֵר בְּבֵית מִשְׁמַרְכֶם; וְאַתֶּם לְכוּ הָבִיאוּ, שֶׁבֶר רַעֲבוֹן בָּתֵּיכֶם. כ וְאֶת-אֲחִיכֶם הַקָּטֹן תָּבִיאוּ אֵלַי, וְיֵאָמְנוּ דִבְרֵיכֶם וְלֹא תָמוּתוּ; וַיַּעֲשׂוּ-כֵן. כא וַיֹּאמְרוּ אִישׁ אֶל-אָחִיו, אֲבָל אֲשֵׁמִים אֲנַחְנוּ עַל-אָחִינוּ, אֲשֶׁר רָאִינוּ צָרַת נַפְשׁוֹ בְּהִתְחַנְנוֹ אֵלֵינוּ, וְלֹא שָׁמָעְנוּ; עַל-כֵּן בָּאָה אֵלֵינוּ, הַצָּרָה הַזֹּאת. כב וַיַּעַן רְאוּבֵן אֹתָם לֵאמֹר, הֲלוֹא אָמַרְתִּי אֲלֵיכֶם לֵאמֹר אַל-תֶּחֶטְאוּ בַיֶּלֶד--וְלֹא שְׁמַעְתֶּם; וְגַם-דָּמוֹ, הִנֵּה נִדְרָשׁ. כג וְהֵם לֹא יָדְעוּ, כִּי שֹׁמֵעַ יוֹסֵף: כִּי הַמֵּלִיץ, בֵּינֹתָם. כד וַיִּסֹּב מֵעֲלֵיהֶם, וַיֵּבְךְּ; וַיָּשָׁב אֲלֵהֶם, וַיְדַבֵּר אֲלֵהֶם, וַיִּקַּח מֵאִתָּם אֶת-שִׁמְעוֹן, וַיֶּאֱסֹר אֹתוֹ לְעֵינֵיהֶם. כה וַיְצַו יוֹסֵף, וַיְמַלְאוּ אֶת-כְּלֵיהֶם בָּר, וּלְהָשִׁיב כַּסְפֵּיהֶם אִישׁ אֶל-שַׂקּוֹ, וְלָתֵת לָהֶם צֵדָה לַדָּרֶךְ; וַיַּעַשׂ לָהֶם, כֵּן. כו וַיִּשְׂאוּ אֶת-שִׁבְרָם, עַל-חֲמֹרֵיהֶם; וַיֵּלְכוּ, מִשָּׁם. כז וַיִּפְתַּח הָאֶחָד אֶת-שַׂקּוֹ, לָתֵת מִסְפּוֹא לַחֲמֹרוֹ--בַּמָּלוֹן; וַיַּרְא, אֶת-כַּסְפּוֹ, וְהִנֵּה-הוּא, בְּפִי אַמְתַּחְתּוֹ. כח וַיֹּאמֶר אֶל-אֶחָיו הוּשַׁב כַּסְפִּי, וְגַם הִנֵּה בְאַמְתַּחְתִּי; וַיֵּצֵא לִבָּם, וַיֶּחֶרְדוּ אִישׁ אֶל-אָחִיו לֵאמֹר, מַה-זֹּאת עָשָׂה אֱלֹהִים, לָנוּ. כט וַיָּבֹאוּ אֶל-יַעֲקֹב אֲבִיהֶם, אַרְצָה כְּנָעַן; וַיַּגִּידוּ לוֹ, אֵת כָּל-הַקֹּרֹת אֹתָם לֵאמֹר. ל דִּבֶּר הָאִישׁ אֲדֹנֵי הָאָרֶץ, אִתָּנוּ--קָשׁוֹת; וַיִּתֵּן אֹתָנוּ, כִּמְרַגְּלִים אֶת-הָאָרֶץ. לא וַנֹּאמֶר אֵלָיו, כֵּנִים אֲנָחְנוּ: לֹא הָיִינוּ, מְרַגְּלִים. לב שְׁנֵים-עָשָׂר אֲנַחְנוּ אַחִים, בְּנֵי אָבִינוּ; הָאֶחָד אֵינֶנּוּ, וְהַקָּטֹן הַיּוֹם אֶת-אָבִינוּ בְּאֶרֶץ כְּנָעַן. לג וַיֹּאמֶר אֵלֵינוּ, הָאִישׁ אֲדֹנֵי הָאָרֶץ, בְּזֹאת אֵדַע, כִּי כֵנִים אַתֶּם: אֲחִיכֶם הָאֶחָד הַנִּיחוּ אִתִּי, וְאֶת-רַעֲבוֹן בָּתֵּיכֶם קְחוּ וָלֵכוּ. לד וְהָבִיאוּ אֶת-אֲחִיכֶם הַקָּטֹן, אֵלַי, וְאֵדְעָה כִּי לֹא מְרַגְּלִים אַתֶּם, כִּי כֵנִים אַתֶּם; אֶת-אֲחִיכֶם אֶתֵּן לָכֶם, וְאֶת-הָאָרֶץ תִּסְחָרוּ. לה וַיְהִי, הֵם מְרִיקִים שַׂקֵּיהֶם, וְהִנֵּה-אִישׁ צְרוֹר-כַּסְפּוֹ, בְּשַׂקּוֹ; וַיִּרְאוּ אֶת-צְרֹרוֹת כַּסְפֵּיהֶם, הֵמָּה וַאֲבִיהֶם--וַיִּירָאוּ. לו וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם יַעֲקֹב אֲבִיהֶם, אֹתִי שִׁכַּלְתֶּם: יוֹסֵף אֵינֶנּוּ, וְשִׁמְעוֹן אֵינֶנּוּ, וְאֶת-בִּנְיָמִן תִּקָּחוּ, עָלַי הָיוּ כֻלָּנָה. לז וַיֹּאמֶר רְאוּבֵן, אֶל-אָבִיו לֵאמֹר, אֶת-שְׁנֵי בָנַי תָּמִית, אִם-לֹא אֲבִיאֶנּוּ אֵלֶיךָ; תְּנָה אֹתוֹ עַל-יָדִי, וַאֲנִי אֲשִׁיבֶנּוּ אֵלֶיךָ. לח וַיֹּאמֶר, לֹא-יֵרֵד בְּנִי עִמָּכֶם: כִּי-אָחִיו מֵת וְהוּא לְבַדּוֹ נִשְׁאָר, וּקְרָאָהוּ אָסוֹן בַּדֶּרֶךְ אֲשֶׁר תֵּלְכוּ-בָהּ, וְהוֹרַדְתֶּם אֶת-שֵׂיבָתִי בְּיָגוֹן, שְׁאוֹלָה.