1M 43

Z Judaismus

Kapitola Čtyřicet tři

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

---

1. Jenomže hladomor v zemi byl těžký.
2. A když snědli potravu, již přinesli z Micrajim, řekl jim jejich otec: „Vraťte se, kupte nám trochu jídla!“
3. Jehuda mu řekl: „Ten muž nám opakovaně zdůraznil: Nebude-li váš bratr s vámi, nechoďte mi na oči!
4. Jestli ses rozhodl našeho bratra poslat s námi, půjdeme a nakoupíme nám jídlo, ale nechceš-li ho pustit, nepůjdeme, protože ten muž řekl: bez svého bratra s sebou mi nechoďte na oči!“
5. A tu pravil Jisrael: „Proč jste mi způsobili zlo a vyprávěli tomu muži, že máte ještě bratra?“
6. A oni řekli: „Ten muž se nás vyptával na nás a naši rodinu, říkal, je váš otec ještě naživu, máte ještě bratra, a my mu to pověděli.
7. Jak jsme mohli vědět, že řekne: tak svého bratra přiveďte?“
8. A Jehuda pravil Jisraeli, svému otci: „Pusť toho chlapce se mnou. Zvedneme se a půjdeme a budeme žít a nezemřeme ani my, ani ty a ani naše děti!
9. Já ti za něj budu zárukou, z mé ruky ho požaduj, a jestli ti ho nepřivedu a nepostavím před tebe, zhřešil jsem vůči tobě po všechny dny!
10. Už bychom se dvakrát vrátili, kdybychom se nezdržovali!“
11. A Jisrael, jejich otec, jim řekl: „Učiňte toto: vezměte do vaků z nejlepších plodů země a přineste to onomu muži na usmířenou, trochu vonné pryskyřice a trochu medu, kadidlo a lotos, pistácie a mandle.
12. A vezměte do rukou dvakrát tolik stříbra, a to stříbro, které vám byly vráceno do vašich vaků, přineste vlastnoručně zpět, třeba se zmýlil.
13. I svého bratra vezměte, jen se již zvedněte a vraťte se k tomu muži!
14. Kéž Bůh Šadaj probudí soucit k vám v tom muži a propustí vás, vašeho dalšího bratra i Binjamina, a já, mám-li přijít o děti, už jsem o ně přišel!“
15. Muži tedy vzali dary na usmířenou, vzali do rukou dvojnásobek stříbra a Binjamina, zvedli se, sestoupili do Micrajim a stanuli před Josefem.
16. (Šestý volaný)Když Josef spatřil Binjamina s nimi, řekl správci svého domu: „Přiveď ty muže domů, něco zařízni a připrav to, ti muži budou se mnou v poledne jíst!“
17. Muž učinil, jak mu Josef řekl, a přivedl ty muže do Josefova domu.
18. Ti muži však, vidouce, že jsou vedeni do Josefova domu, měli strach a říkali: „Byli jsme sem přivedeni kvůli těm penězům, které nám prve byly vráceny do našich vaků, aby se na nás mohl bez obav vrhnout, popadnout nás a vzít nás za otroky s našimi osly!“
19. A před vchodem do domu přistoupili k správci domu, aby s ním promluvili.
20. Řekli: „Pane! Když jsme minule nakoupili potraviny, přišli jsme na zastávku, a když jsme otevřeli naše vaky, hle, každý měl ve svém vaku své stříbro, naše stříbro podle jeho váhy, a vlastnoručně jsme je přinesli vrátit!
21. Na nákup potravin máme jiné stříbro, ale kdo nám naše stříbro zastrčil do vaků, to nemáme ponětí!“
22. On jim však řekl: „Buďte klidní, nic se nestrachujte, to vám dal do vaků od cesty váš Bůh a Bůh vašeho otce, já jsem vaše stříbro dostal“, a vyvedl k nim Šimona.
23. Pak ten muž zavedl ty muže do Josefova domu, dal jim vodu a umyli si nohy, a jejich oslům dal krmení.
24. A oni, nežli v poledne přijde Josef, poněvadž slyšeli, že tam pojedí chléb, připravovali dárky na usmířenou.
25. A když Josef přišel domů, přinesli mu domů dárky na usmířenou a poklonili se mu k zemi.
26. Zeptal se jich, jak se daří, a řekl: „Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste mluvili, je ještě živ?“
27. Řekli: „Tvému služebníku, našemu otci, se daří dobře, ještě je živ“, a poklonili se.
28. Pak zvedl oči a pohlédl na svého bratra Binjamina, syna své matky, a pravil: „Toto je váš nejmladší bratr, o němž jste mi povídali?“
29. a děl: „Bůh ti buď milostiv, můj synu!“
30. (Sedmý volaný)A Josef, poněvadž ho přemohl soucit k bratrovi a chtěl plakat, pospíšil do vedlejšího pokoje a plakal tam.
31. Pak si umyl obličej a vyšel, ovládl se a pravil: „Ať podávají chléb!“
32. Podávali ovšem jemu a jim a Micrijcům zvlášť, protože Micrijci nemohou jíst chléb s Hebrejci, jelikož je to pro Micrajim ohavnost.
33. A oni byli proti němu rozsazeni podle stáří, počínaje prvorozeným a konče nejmladším, a ti muži jeden druhému vyjadřovali svůj údiv.
34. A když jim rozdával dárky, byl dárek pro Binjamina pětinásobný než dárky všech, a pili a opili se u něj.

---

originál:

בראשית פרק מג

א וְהָרָעָב, כָּבֵד בָּאָרֶץ. ב וַיְהִי, כַּאֲשֶׁר כִּלּוּ לֶאֱכֹל אֶת-הַשֶּׁבֶר, אֲשֶׁר הֵבִיאוּ, מִמִּצְרָיִם; וַיֹּאמֶר אֲלֵיהֶם אֲבִיהֶם, שֻׁבוּ שִׁבְרוּ-לָנוּ מְעַט-אֹכֶל. ג וַיֹּאמֶר אֵלָיו יְהוּדָה, לֵאמֹר: הָעֵד הֵעִד בָּנוּ הָאִישׁ לֵאמֹר לֹא-תִרְאוּ פָנַי, בִּלְתִּי אֲחִיכֶם אִתְּכֶם. ד אִם-יֶשְׁךָ מְשַׁלֵּחַ אֶת-אָחִינוּ, אִתָּנוּ--נֵרְדָה, וְנִשְׁבְּרָה לְךָ אֹכֶל. ה וְאִם-אֵינְךָ מְשַׁלֵּחַ, לֹא נֵרֵד: כִּי-הָאִישׁ אָמַר אֵלֵינוּ, לֹא-תִרְאוּ פָנַי, בִּלְתִּי, אֲחִיכֶם אִתְּכֶם. ו וַיֹּאמֶר, יִשְׂרָאֵל, לָמָה הֲרֵעֹתֶם, לִי--לְהַגִּיד לָאִישׁ, הַעוֹד לָכֶם אָח. ז וַיֹּאמְרוּ שָׁאוֹל שָׁאַל-הָאִישׁ לָנוּ וּלְמוֹלַדְתֵּנוּ לֵאמֹר, הַעוֹד אֲבִיכֶם חַי הֲיֵשׁ לָכֶם אָח, וַנַּגֶּד-לוֹ, עַל-פִּי הַדְּבָרִים הָאֵלֶּה; הֲיָדוֹעַ נֵדַע--כִּי יֹאמַר, הוֹרִידוּ אֶת-אֲחִיכֶם. ח וַיֹּאמֶר יְהוּדָה אֶל-יִשְׂרָאֵל אָבִיו, שִׁלְחָה הַנַּעַר אִתִּי--וְנָקוּמָה וְנֵלֵכָה; וְנִחְיֶה וְלֹא נָמוּת, גַּם-אֲנַחְנוּ גַם-אַתָּה גַּם-טַפֵּנוּ. ט אָנֹכִי, אֶעֶרְבֶנּוּ--מִיָּדִי, תְּבַקְשֶׁנּוּ: אִם-לֹא הֲבִיאֹתִיו אֵלֶיךָ וְהִצַּגְתִּיו לְפָנֶיךָ, וְחָטָאתִי לְךָ כָּל-הַיָּמִים. י כִּי, לוּלֵא הִתְמַהְמָהְנוּ--כִּי-עַתָּה שַׁבְנוּ, זֶה פַעֲמָיִם. יא וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם יִשְׂרָאֵל אֲבִיהֶם, אִם-כֵּן אֵפוֹא זֹאת עֲשׂוּ--קְחוּ מִזִּמְרַת הָאָרֶץ בִּכְלֵיכֶם, וְהוֹרִידוּ לָאִישׁ מִנְחָה: מְעַט צֳרִי, וּמְעַט דְּבַשׁ, נְכֹאת וָלֹט, בָּטְנִים וּשְׁקֵדִים. יב וְכֶסֶף מִשְׁנֶה, קְחוּ בְיֶדְכֶם; וְאֶת-הַכֶּסֶף הַמּוּשָׁב בְּפִי אַמְתְּחֹתֵיכֶם, תָּשִׁיבוּ בְיֶדְכֶם--אוּלַי מִשְׁגֶּה, הוּא. יג וְאֶת-אֲחִיכֶם, קָחוּ; וְקוּמוּ, שׁוּבוּ אֶל-הָאִישׁ. יד וְאֵל שַׁדַּי, יִתֵּן לָכֶם רַחֲמִים לִפְנֵי הָאִישׁ, וְשִׁלַּח לָכֶם אֶת-אֲחִיכֶם אַחֵר, וְאֶת-בִּנְיָמִין; וַאֲנִי, כַּאֲשֶׁר שָׁכֹלְתִּי שָׁכָלְתִּי. טו וַיִּקְחוּ הָאֲנָשִׁים אֶת-הַמִּנְחָה הַזֹּאת, וּמִשְׁנֶה-כֶּסֶף לָקְחוּ בְיָדָם וְאֶת-בִּנְיָמִן; וַיָּקֻמוּ וַיֵּרְדוּ מִצְרַיִם, וַיַּעַמְדוּ לִפְנֵי יוֹסֵף. טז וַיַּרְא יוֹסֵף אִתָּם, אֶת-בִּנְיָמִין, וַיֹּאמֶר לַאֲשֶׁר עַל-בֵּיתוֹ, הָבֵא אֶת-הָאֲנָשִׁים הַבָּיְתָה; וּטְבֹחַ טֶבַח וְהָכֵן, כִּי אִתִּי יֹאכְלוּ הָאֲנָשִׁים בַּצָּהֳרָיִם. יז וַיַּעַשׂ הָאִישׁ, כַּאֲשֶׁר אָמַר יוֹסֵף; וַיָּבֵא הָאִישׁ אֶת-הָאֲנָשִׁים, בֵּיתָה יוֹסֵף. יח וַיִּירְאוּ הָאֲנָשִׁים, כִּי הוּבְאוּ בֵּית יוֹסֵף, וַיֹּאמְרוּ עַל-דְּבַר הַכֶּסֶף הַשָּׁב בְּאַמְתְּחֹתֵינוּ בַּתְּחִלָּה, אֲנַחְנוּ מוּבָאִים--לְהִתְגֹּלֵל עָלֵינוּ וּלְהִתְנַפֵּל עָלֵינוּ, וְלָקַחַת אֹתָנוּ לַעֲבָדִים וְאֶת-חֲמֹרֵינוּ. יט וַיִּגְּשׁוּ, אֶל-הָאִישׁ, אֲשֶׁר, עַל-בֵּית יוֹסֵף; וַיְדַבְּרוּ אֵלָיו, פֶּתַח הַבָּיִת. כ וַיֹּאמְרוּ, בִּי אֲדֹנִי; יָרֹד יָרַדְנוּ בַּתְּחִלָּה, לִשְׁבָּר-אֹכֶל. כא וַיְהִי כִּי-בָאנוּ אֶל-הַמָּלוֹן, וַנִּפְתְּחָה אֶת-אַמְתְּחֹתֵינוּ, וְהִנֵּה כֶסֶף-אִישׁ בְּפִי אַמְתַּחְתּוֹ, כַּסְפֵּנוּ בְּמִשְׁקָלוֹ; וַנָּשֶׁב אֹתוֹ, בְּיָדֵנוּ. כב וְכֶסֶף אַחֵר הוֹרַדְנוּ בְיָדֵנוּ, לִשְׁבָּר-אֹכֶל; לֹא יָדַעְנוּ, מִי-שָׂם כַּסְפֵּנוּ בְּאַמְתְּחֹתֵינוּ. כג וַיֹּאמֶר שָׁלוֹם לָכֶם אַל-תִּירָאוּ, אֱלֹהֵיכֶם וֵאלֹהֵי אֲבִיכֶם נָתַן לָכֶם מַטְמוֹן בְּאַמְתְּחֹתֵיכֶם--כַּסְפְּכֶם, בָּא אֵלָי; וַיּוֹצֵא אֲלֵהֶם, אֶת-שִׁמְעוֹן. כד וַיָּבֵא הָאִישׁ אֶת-הָאֲנָשִׁים, בֵּיתָה יוֹסֵף; וַיִּתֶּן-מַיִם וַיִּרְחֲצוּ רַגְלֵיהֶם, וַיִּתֵּן מִסְפּוֹא לַחֲמֹרֵיהֶם. כה וַיָּכִינוּ, אֶת-הַמִּנְחָה, עַד-בּוֹא יוֹסֵף, בַּצָּהֳרָיִם: כִּי שָׁמְעוּ, כִּי-שָׁם יֹאכְלוּ לָחֶם. כו וַיָּבֹא יוֹסֵף הַבַּיְתָה, וַיָּבִיאּוּ לוֹ אֶת-הַמִּנְחָה אֲשֶׁר-בְּיָדָם הַבָּיְתָה; וַיִּשְׁתַּחֲווּ-לוֹ, אָרְצָה. כז וַיִּשְׁאַל לָהֶם, לְשָׁלוֹם, וַיֹּאמֶר הֲשָׁלוֹם אֲבִיכֶם הַזָּקֵן, אֲשֶׁר אֲמַרְתֶּם--הַעוֹדֶנּוּ, חָי. כח וַיֹּאמְרוּ, שָׁלוֹם לְעַבְדְּךָ לְאָבִינוּ--עוֹדֶנּוּ חָי; וַיִּקְּדוּ, וישתחו (וַיִּשְׁתַּחֲווּ). כט וַיִּשָּׂא עֵינָיו, וַיַּרְא אֶת-בִּנְיָמִין אָחִיו בֶּן-אִמּוֹ, וַיֹּאמֶר הֲזֶה אֲחִיכֶם הַקָּטֹן, אֲשֶׁר אֲמַרְתֶּם אֵלָי; וַיֹּאמַר, אֱלֹהִים יָחְנְךָ בְּנִי. ל וַיְמַהֵר יוֹסֵף, כִּי-נִכְמְרוּ רַחֲמָיו אֶל-אָחִיו, וַיְבַקֵּשׁ, לִבְכּוֹת; וַיָּבֹא הַחַדְרָה, וַיֵּבְךְּ שָׁמָּה. לא וַיִּרְחַץ פָּנָיו, וַיֵּצֵא; וַיִּתְאַפַּק--וַיֹּאמֶר, שִׂימוּ לָחֶם. לב וַיָּשִׂימוּ לוֹ לְבַדּוֹ, וְלָהֶם לְבַדָּם; וְלַמִּצְרִים הָאֹכְלִים אִתּוֹ, לְבַדָּם--כִּי לֹא יוּכְלוּן הַמִּצְרִים לֶאֱכֹל אֶת-הָעִבְרִים לֶחֶם, כִּי-תוֹעֵבָה הִוא לְמִצְרָיִם. לג וַיֵּשְׁבוּ לְפָנָיו--הַבְּכֹר כִּבְכֹרָתוֹ, וְהַצָּעִיר כִּצְעִרָתוֹ; וַיִּתְמְהוּ הָאֲנָשִׁים, אִישׁ אֶל-רֵעֵהוּ. לד וַיִּשָּׂא מַשְׂאֹת מֵאֵת פָּנָיו, אֲלֵהֶם, וַתֵּרֶב מַשְׂאַת בִּנְיָמִן מִמַּשְׂאֹת כֻּלָּם, חָמֵשׁ יָדוֹת; וַיִּשְׁתּוּ וַיִּשְׁכְּרוּ, עִמּוֹ.