1M 44

Z Judaismus

Kapitola Čtyřicet čtyři

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

---

1. Potom nakázal správci svého domu, říkaje: „Naplň vaky těch mužů jídlem co unesou a každému vlož do jeho vaku jeho stříbro.
2. Ale do hrdla vaku toho nejmladšího strč stříbro za jeho nákup a můj stříbrný pohár!“, a on učinil, jak Josef řekl.
3. Ráno za světla byli pak muži propuštěni, oni i jejich osli.
4. Opustili město, a ještě se nevzdálili, když Josef řekl správci svého domu: „Vstaň, dožeň ty muže, a až je dostihneš, pověz jim: „Proč jste oplatili dobro špatností?
5. Není-li to tento, z nějž pije můj pán a z něhož věští, spáchali jste špatnost, učinivše to!“
6. A když je dostihl, pověděl jim všechna ta slova.
7. A oni mu řekli: „Jakým právem říká pán takové řeči, běda tvým služebníkům učinit takovou věc!
8. Stříbro, které jsme nalezli v otvoru svých vaků, jsme ti přinesli nazpět až ze země Kenaán, a teď bychom měli krást zlato nebo stříbro z domu tvého pána?
9. Ten z tvých služebníků, u něhož by se ta věc nalezla, ať zemře, a my budeme otroky tvého pána!“
10. Pravil: „Je to tak, jak říkáte, ale otrokem mi bude ten, u něhož se to najde, a vy budete čisti!“
11. Nelenili a každý sundal svůj vak na zem a každý svůj vak otevřel.
12. A on, počínaje nejstarším, je prohledával, až skončil u nejmladšího a nalezl pohár v Binjaminově vaku.
13. I roztrhli své šaty a každý naložil svého osla a vrátili se do města.
14. (Maftir) Když Jehuda a jeho bratři přišli do Josefova domu, ještě tam byl, a oni před ním padli na zem.
15. Josef jim řekl: „Jaký to skutek jste spáchali, copak jste nevěděli, že muž jako já se vyzná v hadačství?“
16. A Jehuda řekl: „Co máme našemu pánu vykládat, ať řekneme cokoliv, stejně se neospravedlníme, Bůh nalezl vinu tvých služebníků, takže budeme otroky našeho pána, jak my, tak ten, v jehož ruce byl nalezen ten pohár!“
17. On však pravil: „Běda mi učinit co takového! Otrokem mi bude ten muž, u něhož byl nalezen pohár, a vy v míru jděte za svým otcem!“
18. Paršat Vajigaš (První volaný) Tu k němu Jehuda přistoupil a řekl: „Pane, dovol svému služebníku, aby promluvil slovo k sluchu mého pána a nehněvej se na svého služebníka, vždyť někdo jako ty je jako faraon!
19. Můj pán se svých služebníků tázal: Máte otce nebo bratra?
20. A my jsme pánovi řekli: Máme starého otce a jeho poslední hoch, jehož bratr zemřel, zůstal své matce jediný a otec ho miluje.
21. Tys řekl svým služebníkům: Přiveďte ho ke mně, abych ho viděl na vlastní oči!
22. Říkali jsme pánovi: Chlapec nemůže otce opustit, kdyby otce opustil, zemře!
23. Ale tys řekl svým služebníkům: Nepřijde-li váš nejmladší bratr s vámi, nechoďte mi na oči!
24. Vrátili jsme se tedy k tvému služebníku, mému otci, a vypověděli mu pánova slova.
25. A náš otec pravil: Vraťte se, nakupte nám trochu jídla!
26. Řekli jsme: Nemůžeme se vrátit, jedině, bude-li náš nejmladší bratr s námi, kdyby náš nejmladší bratr s námi nebyl, nemůžeme před toho muže předstoupit!
27. A tvůj služebník, můj otec, pravil: Víte, že mi dva porodila moje žena.
28. Když jeden ode mne odešel, řekl jsem si, byl roztrhán, a také jsem ho více nespatřil.
29. Ale kdybyste mi vzali i tohoto a stalo se mu neštěstí, uvrhnete mé šediny do hrobu ve zlém!
30. Jak bych měl nyní přijít k tvému služebníkovi, svému otci, a ten chlapec by nebyl s námi, když je jeho život svázán s jeho životem?
31. (Druhý volaný) Vida, že chlapce není, zemře, a tví služebníci by uvrhli šediny tvého služeb-níka, našeho otce, do hrobu v zoufalství!
32. Tvůj služebník se však otci za chlapce zaručil, říkaje: Kdybych ti ho nepřivedl, zhřešil bych vůči svému otci po všechny dny!
33. Ať tedy za toho chlapce zůstane pánovi otrokem tvůj služebník a chlapec se vrátí s bratry!
34. Jak bych se mohl vrátit k otci, kdyby chlapec nebyl se mnou a já musil hledět na zlo, které postihne mého otce!“

---

originál: בראשית פרק מד

א וַיְצַו אֶת-אֲשֶׁר עַל-בֵּיתוֹ, לֵאמֹר, מַלֵּא אֶת-אַמְתְּחֹת הָאֲנָשִׁים אֹכֶל, כַּאֲשֶׁר יוּכְלוּן שְׂאֵת; וְשִׂים כֶּסֶף-אִישׁ, בְּפִי אַמְתַּחְתּוֹ. ב וְאֶת-גְּבִיעִי גְּבִיעַ הַכֶּסֶף, תָּשִׂים בְּפִי אַמְתַּחַת הַקָּטֹן, וְאֵת, כֶּסֶף שִׁבְרוֹ; וַיַּעַשׂ, כִּדְבַר יוֹסֵף אֲשֶׁר דִּבֵּר. ג הַבֹּקֶר, אוֹר; וְהָאֲנָשִׁים שֻׁלְּחוּ, הֵמָּה וַחֲמֹרֵיהֶם. ד הֵם יָצְאוּ אֶת-הָעִיר, לֹא הִרְחִיקוּ, וְיוֹסֵף אָמַר לַאֲשֶׁר עַל-בֵּיתוֹ, קוּם רְדֹף אַחֲרֵי הָאֲנָשִׁים; וְהִשַּׂגְתָּם וְאָמַרְתָּ אֲלֵהֶם, לָמָּה שִׁלַּמְתֶּם רָעָה תַּחַת טוֹבָה. ה הֲלוֹא זֶה, אֲשֶׁר יִשְׁתֶּה אֲדֹנִי בּוֹ, וְהוּא, נַחֵשׁ יְנַחֵשׁ בּוֹ; הֲרֵעֹתֶם, אֲשֶׁר עֲשִׂיתֶם. ו וַיַּשִּׂגֵם; וַיְדַבֵּר אֲלֵהֶם, אֶת-הַדְּבָרִים הָאֵלֶּה. ז וַיֹּאמְרוּ אֵלָיו--לָמָּה יְדַבֵּר אֲדֹנִי, כַּדְּבָרִים הָאֵלֶּה; חָלִילָה, לַעֲבָדֶיךָ, מֵעֲשׂוֹת, כַּדָּבָר הַזֶּה. ח הֵן כֶּסֶף, אֲשֶׁר מָצָאנוּ בְּפִי אַמְתְּחֹתֵינוּ--הֱשִׁיבֹנוּ אֵלֶיךָ, מֵאֶרֶץ כְּנָעַן; וְאֵיךְ, נִגְנֹב מִבֵּית אֲדֹנֶיךָ, כֶּסֶף, אוֹ זָהָב. ט אֲשֶׁר יִמָּצֵא אִתּוֹ מֵעֲבָדֶיךָ, וָמֵת; וְגַם-אֲנַחְנוּ, נִהְיֶה לַאדֹנִי לַעֲבָדִים. י וַיֹּאמֶר, גַּם-עַתָּה כְדִבְרֵיכֶם כֶּן-הוּא: אֲשֶׁר יִמָּצֵא אִתּוֹ יִהְיֶה-לִּי עָבֶד, וְאַתֶּם תִּהְיוּ נְקִיִּם. יא וַיְמַהֲרוּ, וַיּוֹרִדוּ אִישׁ אֶת-אַמְתַּחְתּוֹ--אָרְצָה; וַיִּפְתְּחוּ, אִישׁ אַמְתַּחְתּוֹ. יב וַיְחַפֵּשׂ--בַּגָּדוֹל הֵחֵל, וּבַקָּטֹן כִּלָּה; וַיִּמָּצֵא, הַגָּבִיעַ, בְּאַמְתַּחַת, בִּנְיָמִן. יג וַיִּקְרְעוּ, שִׂמְלֹתָם; וַיַּעֲמֹס אִישׁ עַל-חֲמֹרוֹ, וַיָּשֻׁבוּ הָעִירָה. יד וַיָּבֹא יְהוּדָה וְאֶחָיו בֵּיתָה יוֹסֵף, וְהוּא עוֹדֶנּוּ שָׁם; וַיִּפְּלוּ לְפָנָיו, אָרְצָה. טו וַיֹּאמֶר לָהֶם יוֹסֵף, מָה-הַמַּעֲשֶׂה הַזֶּה אֲשֶׁר עֲשִׂיתֶם; הֲלוֹא יְדַעְתֶּם, כִּי-נַחֵשׁ יְנַחֵשׁ אִישׁ אֲשֶׁר כָּמֹנִי. טז וַיֹּאמֶר יְהוּדָה, מַה-נֹּאמַר לַאדֹנִי, מַה-נְּדַבֵּר, וּמַה-נִּצְטַדָּק; הָאֱלֹהִים, מָצָא אֶת-עֲו‍ֹן עֲבָדֶיךָ--הִנֶּנּוּ עֲבָדִים לַאדֹנִי, גַּם-אֲנַחְנוּ גַּם אֲשֶׁר-נִמְצָא הַגָּבִיעַ בְּיָדוֹ. יז וַיֹּאמֶר--חָלִילָה לִּי, מֵעֲשׂוֹת זֹאת; הָאִישׁ אֲשֶׁר נִמְצָא הַגָּבִיעַ בְּיָדוֹ, הוּא יִהְיֶה-לִּי עָבֶד, וְאַתֶּם, עֲלוּ לְשָׁלוֹם אֶל-אֲבִיכֶם. {ס}

יח וַיִּגַּשׁ אֵלָיו יְהוּדָה, וַיֹּאמֶר בִּי אֲדֹנִי, יְדַבֶּר-נָא עַבְדְּךָ דָבָר בְּאָזְנֵי אֲדֹנִי, וְאַל-יִחַר אַפְּךָ בְּעַבְדֶּךָ: כִּי כָמוֹךָ, כְּפַרְעֹה. יט אֲדֹנִי שָׁאַל, אֶת-עֲבָדָיו לֵאמֹר: הֲיֵשׁ-לָכֶם אָב, אוֹ-אָח. כ וַנֹּאמֶר, אֶל-אֲדֹנִי, יֶשׁ-לָנוּ אָב זָקֵן, וְיֶלֶד זְקֻנִים קָטָן; וְאָחִיו מֵת, וַיִּוָּתֵר הוּא לְבַדּוֹ לְאִמּוֹ וְאָבִיו אֲהֵבוֹ. כא וַתֹּאמֶר, אֶל-עֲבָדֶיךָ, הוֹרִדֻהוּ, אֵלָי; וְאָשִׂימָה עֵינִי, עָלָיו. כב וַנֹּאמֶר, אֶל-אֲדֹנִי, לֹא-יוּכַל הַנַּעַר, לַעֲזֹב אֶת-אָבִיו: וְעָזַב אֶת-אָבִיו, וָמֵת. כג וַתֹּאמֶר, אֶל-עֲבָדֶיךָ, אִם-לֹא יֵרֵד אֲחִיכֶם הַקָּטֹן, אִתְּכֶם--לֹא תֹסִפוּן, לִרְאוֹת פָּנָי. כד וַיְהִי כִּי עָלִינוּ, אֶל-עַבְדְּךָ אָבִי; וַנַּגֶּד-לוֹ--אֵת, דִּבְרֵי אֲדֹנִי. כה וַיֹּאמֶר, אָבִינוּ: שֻׁבוּ, שִׁבְרוּ-לָנוּ מְעַט-אֹכֶל. כו וַנֹּאמֶר, לֹא נוּכַל לָרֶדֶת: אִם-יֵשׁ אָחִינוּ הַקָּטֹן אִתָּנוּ, וְיָרַדְנוּ--כִּי-לֹא נוּכַל לִרְאוֹת פְּנֵי הָאִישׁ, וְאָחִינוּ הַקָּטֹן אֵינֶנּוּ אִתָּנוּ. כז וַיֹּאמֶר עַבְדְּךָ אָבִי, אֵלֵינוּ: אַתֶּם יְדַעְתֶּם, כִּי שְׁנַיִם יָלְדָה-לִּי אִשְׁתִּי. כח וַיֵּצֵא הָאֶחָד, מֵאִתִּי, וָאֹמַר, אַךְ טָרֹף טֹרָף; וְלֹא רְאִיתִיו, עַד-הֵנָּה. כט וּלְקַחְתֶּם גַּם-אֶת-זֶה מֵעִם פָּנַי, וְקָרָהוּ אָסוֹן--וְהוֹרַדְתֶּם אֶת-שֵׂיבָתִי בְּרָעָה, שְׁאֹלָה. ל וְעַתָּה, כְּבֹאִי אֶל-עַבְדְּךָ אָבִי, וְהַנַּעַר, אֵינֶנּוּ אִתָּנוּ; וְנַפְשׁוֹ, קְשׁוּרָה בְנַפְשׁוֹ. לא וְהָיָה, כִּרְאוֹתוֹ כִּי-אֵין הַנַּעַר--וָמֵת; וְהוֹרִידוּ עֲבָדֶיךָ אֶת-שֵׂיבַת עַבְדְּךָ אָבִינוּ, בְּיָגוֹן--שְׁאֹלָה. לב כִּי עַבְדְּךָ עָרַב אֶת-הַנַּעַר, מֵעִם אָבִי לֵאמֹר: אִם-לֹא אֲבִיאֶנּוּ אֵלֶיךָ, וְחָטָאתִי לְאָבִי כָּל-הַיָּמִים. לג וְעַתָּה, יֵשֶׁב-נָא עַבְדְּךָ תַּחַת הַנַּעַר--עֶבֶד, לַאדֹנִי; וְהַנַּעַר, יַעַל עִם-אֶחָיו. לד כִּי-אֵיךְ אֶעֱלֶה אֶל-אָבִי, וְהַנַּעַר אֵינֶנּוּ אִתִּי: פֶּן אֶרְאֶה בָרָע, אֲשֶׁר יִמְצָא אֶת-אָבִי.