1M 45
Z Judaismus
| Berešit je první z Pěti knih Mojžíšových. Obsahuje nejstarší příběhy lidstva - stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje - Paršat Berešit, příběh pádu lidstva - potopu a stavbu babylonské věže - Paršat Noach, výběr praotce Avrahama a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem - Paršat Lech lecha, příběh o Sodomě, zkouška obětování Jicchaka - Paršat Vajera, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka - Paršat Chaje Sara, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava - Paršat Toldot, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti - Paršat Vajece, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem - Paršat Vajišlach, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josef v Egyptě - Paršat Vaješev, Faraonovy sny, Josef místokrálem, Josef zkouší bratry - Paršat Mikec, smíření bratrů, Jákov s rodinou odchází do Egypta - Paršat Vajigaš, Jákovovo stáří, požehnání synům a smrt - Paršat Vajchi |
Kapitola Čtyřicet pět
Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry
- Tu se již Josef přede všemi, kdo před ním stáli, nedokázal ovládnout, a zvolal: „Vyveďte všechny ode mne!“, a když se dal Josef svým bratřím poznat, nikdo s ním nestál.
- A propukl v pláč a Micrijci a faraonův dvůr to slyšeli.
- A Josef řekl svým bratřím: „Já jsem Josef! Skutečně můj otec ještě žije?“, a jeho bratři, poněvadž se děsili jeho tváře, nebyli schopni odpovědi.
- Josef tedy bratřím řekl: „Přistupte ke mně“, a když k němu přistoupili, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, jehož jste prodali do Micrajim.
- Teď si však už nic nevyčítejte a nehněvejte se na sebe, že jste mne sem prodali, to Bůh mne vyslal před vámi kvůli přežití!
- Po těchto dvou letech hladomoru v zemi bude ještě pět let bez orby a žní.
- Ale Bůh mne poslal před vámi, aby vám zajistil na zemi pokračování a zachoval vás naživu, abyste vyvázli v hojném počtu!
- Vězte, ne vy, ale Bůh mne poslal, ustanovil mne za faraonova otce, za pána nad jeho dvorem a za vládce nad celou zemí Micrajim!
- Proto pospěšte, vraťte se k mému otci a řekněte mu: Tak pravil tvůj syn Josef: Bůh mne ustanovil za pána celého Micrajim, sestup ke mně a neotálej!
- Usadíš se v zemi Gošen a budeš mi nablízku ty, tvoji synové a synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš.
- A protože hladomor bude ještě pět let, budu tě tam zaopatřovat, abys nebyl ohrožen ani ty, ani tvá rodina a nic z toho, co máš!
- Vaše vlastní oči i oči mého bratra přece vidí, že s vámi hovořím bez tlumočníka!
- Tak vyprávějte mému otci o mé vážnosti v Micrajim a o všem, co jste viděli, jen pospěšte a přiveďte mého otce sem!“
- A s pláčem padl kolem krku svého bratra Binjamina a Binjamin plakal na jeho krku.
- A teprve když zlíbal své bratry a vyplakal se na nich, byli jeho bratři schopni s ním mluvit.
- A když se faraonovým dvorem rozlehla zvěst, že přišli Josefovi bratři, faraonovi i jeho služebníkům se to líbilo.
- Faraon řekl Josefovi: „Pověz svým bratřím: Řekněte si o svá zvířata a jděte co nejrychleji do země Kenaán!
- Vezměte svého otce a vaše rodiny, a až ke mně přijdete, dám vám to nejlepší země Micrajim a budete jíst tuk té země!
- A řekni jim na můj příkaz: Udělejte následující, vezměte vozy pro své děti a své ženy ze země Micrajim, naložte na ně svého otce a přijďte!
- A nelitujte svých věcí, vždyť to nejlepší celé země Micrajim patří vám!“
- Jisraelovi synové tak učinili a Josef jim dal na faraonův příkaz vozy a dal jim zásoby na cestu.
- Každému z nich dal šaty na převlečení a Binjaminovi dal tři sta stříbrných a na převlečení paterý šat.
- Svému otci pak navíc poslal deset oslů, nesoucích z nejlepšího země Micrajim, a deset oslic, nesoucích zrno, chléb a potravu otci na cestu.
- A když své bratry vyprovodil a oni byli na odchodu, řekl jim: „Nepřete se na cestě“.
- Vystoupili z Micrajim a přišli do země Kenaán k svému otci Jaakovovi.
- Vyprávěli mu, že Josef je stále živ a že vládne celé zemi Micrajim, ale jeho srdce se vzpíralo jim uvěřit.
- Když mu však pověděli všechna Josefova slova, která jim řekl, a spatřil ty vozy, které Josef poslal, aby ho přivezli, duch jejich otce Jaakova ožil.
- A Jisrael řekl: „Dost! Můj syn Josef je stále živ, půjdu a uvidím ho ještě než zemřu!“
originál: בראשית פרק מה
א וְלֹא-יָכֹל יוֹסֵף לְהִתְאַפֵּק, לְכֹל הַנִּצָּבִים עָלָיו, וַיִּקְרָא, הוֹצִיאוּ כָל-אִישׁ מֵעָלָי; וְלֹא-עָמַד אִישׁ אִתּוֹ, בְּהִתְוַדַּע יוֹסֵף אֶל-אֶחָיו. ב וַיִּתֵּן אֶת-קֹלוֹ, בִּבְכִי; וַיִּשְׁמְעוּ מִצְרַיִם, וַיִּשְׁמַע בֵּית פַּרְעֹה. ג וַיֹּאמֶר יוֹסֵף אֶל-אֶחָיו אֲנִי יוֹסֵף, הַעוֹד אָבִי חָי; וְלֹא-יָכְלוּ אֶחָיו לַעֲנוֹת אֹתוֹ, כִּי נִבְהֲלוּ מִפָּנָיו. ד וַיֹּאמֶר יוֹסֵף אֶל-אֶחָיו גְּשׁוּ-נָא אֵלַי, וַיִּגָּשׁוּ; וַיֹּאמֶר, אֲנִי יוֹסֵף אֲחִיכֶם, אֲשֶׁר-מְכַרְתֶּם אֹתִי, מִצְרָיְמָה. ה וְעַתָּה אַל-תֵּעָצְבוּ, וְאַל-יִחַר בְּעֵינֵיכֶם, כִּי-מְכַרְתֶּם אֹתִי, הֵנָּה: כִּי לְמִחְיָה, שְׁלָחַנִי אֱלֹהִים לִפְנֵיכֶם. ו כִּי-זֶה שְׁנָתַיִם הָרָעָב, בְּקֶרֶב הָאָרֶץ; וְעוֹד חָמֵשׁ שָׁנִים, אֲשֶׁר אֵין-חָרִישׁ וְקָצִיר. ז וַיִּשְׁלָחֵנִי אֱלֹהִים לִפְנֵיכֶם, לָשׂוּם לָכֶם שְׁאֵרִית בָּאָרֶץ, וּלְהַחֲיוֹת לָכֶם, לִפְלֵיטָה גְּדֹלָה. ח וְעַתָּה, לֹא-אַתֶּם שְׁלַחְתֶּם אֹתִי הֵנָּה, כִּי, הָאֱלֹהִים; וַיְשִׂימֵנִי לְאָב לְפַרְעֹה, וּלְאָדוֹן לְכָל-בֵּיתוֹ, וּמֹשֵׁל, בְּכָל-אֶרֶץ מִצְרָיִם. ט מַהֲרוּ, וַעֲלוּ אֶל-אָבִי, וַאֲמַרְתֶּם אֵלָיו כֹּה אָמַר בִּנְךָ יוֹסֵף, שָׂמַנִי אֱלֹהִים לְאָדוֹן לְכָל-מִצְרָיִם; רְדָה אֵלַי, אַל-תַּעֲמֹד. י וְיָשַׁבְתָּ בְאֶרֶץ-גֹּשֶׁן, וְהָיִיתָ קָרוֹב אֵלַי--אַתָּה, וּבָנֶיךָ וּבְנֵי בָנֶיךָ; וְצֹאנְךָ וּבְקָרְךָ, וְכָל-אֲשֶׁר-לָךְ. יא וְכִלְכַּלְתִּי אֹתְךָ שָׁם, כִּי-עוֹד חָמֵשׁ שָׁנִים רָעָב: פֶּן-תִּוָּרֵשׁ אַתָּה וּבֵיתְךָ, וְכָל-אֲשֶׁר-לָךְ. יב וְהִנֵּה עֵינֵיכֶם רֹאוֹת, וְעֵינֵי אָחִי בִנְיָמִין: כִּי-פִי, הַמְדַבֵּר אֲלֵיכֶם. יג וְהִגַּדְתֶּם לְאָבִי, אֶת-כָּל-כְּבוֹדִי בְּמִצְרַיִם, וְאֵת, כָּל-אֲשֶׁר רְאִיתֶם; וּמִהַרְתֶּם וְהוֹרַדְתֶּם אֶת-אָבִי, הֵנָּה. יד וַיִּפֹּל עַל-צַוְּארֵי בִנְיָמִן-אָחִיו, וַיֵּבְךְּ; וּבִנְיָמִן--בָּכָה, עַל-צַוָּארָיו. טו וַיְנַשֵּׁק לְכָל-אֶחָיו, וַיֵּבְךְּ עֲלֵהֶם; וְאַחֲרֵי כֵן, דִּבְּרוּ אֶחָיו אִתּוֹ. טז וְהַקֹּל נִשְׁמַע, בֵּית פַּרְעֹה לֵאמֹר, בָּאוּ, אֲחֵי יוֹסֵף; וַיִּיטַב בְּעֵינֵי פַרְעֹה, וּבְעֵינֵי עֲבָדָיו. יז וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה אֶל-יוֹסֵף, אֱמֹר אֶל-אַחֶיךָ זֹאת עֲשׂוּ: טַעֲנוּ, אֶת-בְּעִירְכֶם, וּלְכוּ-בֹאוּ, אַרְצָה כְּנָעַן. יח וּקְחוּ אֶת-אֲבִיכֶם וְאֶת-בָּתֵּיכֶם, וּבֹאוּ אֵלָי; וְאֶתְּנָה לָכֶם, אֶת-טוּב אֶרֶץ מִצְרַיִם, וְאִכְלוּ, אֶת-חֵלֶב הָאָרֶץ. יט וְאַתָּה צֻוֵּיתָה, זֹאת עֲשׂוּ: קְחוּ-לָכֶם מֵאֶרֶץ מִצְרַיִם עֲגָלוֹת, לְטַפְּכֶם וְלִנְשֵׁיכֶם, וּנְשָׂאתֶם אֶת-אֲבִיכֶם, וּבָאתֶם. כ וְעֵינְכֶם, אַל-תָּחֹס עַל-כְּלֵיכֶם: כִּי-טוּב כָּל-אֶרֶץ מִצְרַיִם, לָכֶם הוּא. כא וַיַּעֲשׂוּ-כֵן בְּנֵי יִשְׂרָאֵל, וַיִּתֵּן לָהֶם יוֹסֵף עֲגָלוֹת עַל-פִּי פַרְעֹה; וַיִּתֵּן לָהֶם צֵדָה, לַדָּרֶךְ. כב לְכֻלָּם נָתַן לָאִישׁ, חֲלִפוֹת שְׂמָלֹת; וּלְבִנְיָמִן נָתַן שְׁלֹשׁ מֵאוֹת כֶּסֶף, וְחָמֵשׁ חֲלִפֹת שְׂמָלֹת. כג וּלְאָבִיו שָׁלַח כְּזֹאת, עֲשָׂרָה חֲמֹרִים, נֹשְׂאִים, מִטּוּב מִצְרָיִם; וְעֶשֶׂר אֲתֹנֹת נֹשְׂאֹת בָּר וָלֶחֶם וּמָזוֹן, לְאָבִיו--לַדָּרֶךְ. כד וַיְשַׁלַּח אֶת-אֶחָיו, וַיֵּלֵכוּ; וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם, אַל-תִּרְגְּזוּ בַּדָּרֶךְ. כה וַיַּעֲלוּ, מִמִּצְרָיִם; וַיָּבֹאוּ אֶרֶץ כְּנַעַן, אֶל-יַעֲקֹב אֲבִיהֶם. כו וַיַּגִּדוּ לוֹ לֵאמֹר, עוֹד יוֹסֵף חַי, וְכִי-הוּא מֹשֵׁל, בְּכָל-אֶרֶץ מִצְרָיִם; וַיָּפָג לִבּוֹ, כִּי לֹא-הֶאֱמִין לָהֶם. כז וַיְדַבְּרוּ אֵלָיו, אֵת כָּל-דִּבְרֵי יוֹסֵף אֲשֶׁר דִּבֶּר אֲלֵהֶם, וַיַּרְא אֶת-הָעֲגָלוֹת, אֲשֶׁר-שָׁלַח יוֹסֵף לָשֵׂאת אֹתוֹ; וַתְּחִי, רוּחַ יַעֲקֹב אֲבִיהֶם. כח וַיֹּאמֶר, יִשְׂרָאֵל, רַב עוֹד-יוֹסֵף בְּנִי, חָי; אֵלְכָה וְאֶרְאֶנּוּ, בְּטֶרֶם אָמוּת.
