1M 47
Z Judaismus
| Berešit je první z Pěti knih Mojžíšových. Obsahuje nejstarší příběhy lidstva - stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje - Paršat Berešit, příběh pádu lidstva - potopu a stavbu babylonské věže - Paršat Noach, výběr praotce Avrahama a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem - Paršat Lech lecha, příběh o Sodomě, zkouška obětování Jicchaka - Paršat Vajera, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka - Paršat Chaje Sara, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava - Paršat Toldot, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti - Paršat Vajece, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem - Paršat Vajišlach, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josef v Egyptě - Paršat Vaješev, Faraonovy sny, Josef místokrálem, Josef zkouší bratry - Paršat Mikec, smíření bratrů, Jákov s rodinou odchází do Egypta - Paršat Vajigaš, Jákovovo stáří, požehnání synům a smrt - Paršat Vajchi |
Kapitola Čtyřicet sedm
Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry
- A Josef přišel k faraonovi, vyprávěl to faraonovi a řekl: „Můj otec a mí bratři, jejich brav a skot a všechno, co mají, přišli ze země Kenaán a už jsou v zemi Gošen“.
- A z kraje svých bratří vzal pět a představil je faraonovi.
- A faraon řekl: „Jaké máte povolání?“ - a oni faraonovi řekli: „Z nás a z našich otců byl každý tvůj služebník pastýřem bravu“.
- A řekli faraonovi: „Přišli jsme pobývat v zemi, protože v zemi Kenaán není pro těžký hladomor pastva pro brav tvých služebníků, nechť je tedy tvým služebníkům dovoleno se usadit v zemi Gošen“.
- A faraon řekl Josefovi: „Tvůj otec a tví bratři přišli k tobě.
- Země Micrajim leží před tebou, usaď tedy svého otce a své bratry na nejvhodnějším místě, ať se usadí v zemi Gošen, a jestliže bys věděl a jsou mezi nimi schopní muži, ustanov je za správce mých stád!“
- A potom Josef přivedl Jaakova, svého otce, nechal jej stát před faraonem a Jaakov faraonovi požehnal.
- Faraon řekl Jaakovovi: „Kolik je dnů let tvého života?“
- A Jaakov řekl faraonovi: „Dnů let mého přebývaní je sto třicet let.
- Dnů mého žití bylo málo, byly zlé a nedosáhly dnů let žití mých otců za dnů jejich přebývání!“
- A požehnav faraonovi, odešel Jaakov od faraona.
- (Sedmý volaný) Josef usadil svého otce se svými bratry a dal jim v Micrajim, jak faraon poručil, do držení půdu v provincii Raamses, v nejlepší části země.
- A Josef zaopat-řil otce, bratry a celou otcovu rodinu chlebem podle počtu dětí.
- V celé zemi nebylo chleba, protože hladomor přetěžce dolehl na zemi, země Micrajim a země Kenaán zmíraly hladem a Josef už vybral za nákupy, které nakoupili, všechny peníze, které byly v Micrajim a v zemi Kenaán k mání, a odvedl je do faraonova domu.
- A když už v Micrajim a v zemi Kenaán nebylo peněz, přicházeli všichni Micrijci za Josefem, říkajíce: „Dej nám chléb, proč máme před tebou umírat, když nejsou peníze?“
- A Josef jim řekl: „Není-li peněz, dejte svá stáda a já vám ho dám za vaše stáda!“
- I přiváděli Josefovi svá stáda a Josef jim dával chléb za koně, stáda bravu a skotu a za osly, a téhož roku jim obstaral chléb za všechna jejich stáda.
- A když ten rok skončil, přicházeli za ním dalšího roku a říkali mu: „Pánu není skryto, že když peníze a stáda dobytka skončily u mého pána, nezbylo nám před pánovou tváří nic, než naše těla a naše půda.
- Proč bychom ti měli umírat na očích, kup nás i naši půdu výměnou za chléb a my a naše půda budeme faraonovými otroky, a dáš-li nám setbu, budeme žít a půda nezpustne!“
- Tak Josef, protože je k tomu hlad donu-til a každý prodal své pole, skoupil pro faraona všechnu půdu Micrajim a celá země byla faraonova.
- A lid, ten přesídloval do měst z jednoho konce země na druhý.
- Půdu kněží však neskoupil, poněvadž kněží, majíce od faraona privilegium, svou půdu neprodali, požívali své privilegium.
- Lidu však Josef řekl: „Dnes jsem vás a vaši půdu koupil pro faraona, zde máte zrní a osejte půdu!
- A ze svých úrod budete pětinu odevzdávat faraonovi a čtyři díly vám zůstanou na osetí pole a k jídlu pro vás a pro ty, které máte ve svých domech, a k nakrmení vašich děcek!“
- (Maftir) A oni řekli: „Darovals nám život, kéž nalezneme milost v páno-vých očích a zůstaneme faraonovými otroky!“
- To pak Josef ustanovil za zákon o pětinové dani faraonovi z půdy, který je v Micrajim dodnes platný, a pouze půda kněží zůstala stranou a nebyla faraonova.
- Jisrael se však usadil v zemi Micrajim, v zemi Gošen, získali ji do držení a velmi se rozplodili a množili.
- Paršat Vajchi (První volaný) Jaakov žil v zemi Micrajim sedmnáct let, a dnů let Jaakovova života bylo sto čtyřicet sedm let.
- Když se přiblížily dny Jisraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem nalezl milost v tvých očích, vlož, prosím, svou ruku pod mé bedra a prokaž mi skutek lásky a opravdovosti: prosím, nepohřbi mne v Micrajim!
- Chci ležet se svými otci, pohřbi mne do jejich hrobu!“ - a on pravil: „Učiním dle tvého slova!“
- Ale on řekl: „Přísahej mi!“ - a když mu to odpřisáhl, poklonil se Jisrael k čelu postele.
originál: בראשית פרק מז
א וַיָּבֹא יוֹסֵף, וַיַּגֵּד לְפַרְעֹה, וַיֹּאמֶר אָבִי וְאַחַי וְצֹאנָם וּבְקָרָם וְכָל-אֲשֶׁר לָהֶם, בָּאוּ מֵאֶרֶץ כְּנָעַן; וְהִנָּם, בְּאֶרֶץ גֹּשֶׁן. ב וּמִקְצֵה אֶחָיו, לָקַח חֲמִשָּׁה אֲנָשִׁים; וַיַּצִּגֵם, לִפְנֵי פַרְעֹה. ג וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה אֶל-אֶחָיו, מַה-מַּעֲשֵׂיכֶם; וַיֹּאמְרוּ אֶל-פַּרְעֹה, רֹעֵה צֹאן עֲבָדֶיךָ--גַּם-אֲנַחְנוּ, גַּם-אֲבוֹתֵינוּ. ד וַיֹּאמְרוּ אֶל-פַּרְעֹה, לָגוּר בָּאָרֶץ בָּאנוּ, כִּי-אֵין מִרְעֶה לַצֹּאן אֲשֶׁר לַעֲבָדֶיךָ, כִּי-כָבֵד הָרָעָב בְּאֶרֶץ כְּנָעַן; וְעַתָּה יֵשְׁבוּ-נָא עֲבָדֶיךָ, בְּאֶרֶץ גֹּשֶׁן. ה וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה, אֶל-יוֹסֵף לֵאמֹר: אָבִיךָ וְאַחֶיךָ, בָּאוּ אֵלֶיךָ. ו אֶרֶץ מִצְרַיִם, לְפָנֶיךָ הִוא--בְּמֵיטַב הָאָרֶץ, הוֹשֵׁב אֶת-אָבִיךָ וְאֶת-אַחֶיךָ: יֵשְׁבוּ, בְּאֶרֶץ גֹּשֶׁן--וְאִם-יָדַעְתָּ וְיֶשׁ-בָּם אַנְשֵׁי-חַיִל, וְשַׂמְתָּם שָׂרֵי מִקְנֶה עַל-אֲשֶׁר-לִי. ז וַיָּבֵא יוֹסֵף אֶת-יַעֲקֹב אָבִיו, וַיַּעֲמִדֵהוּ לִפְנֵי פַרְעֹה; וַיְבָרֶךְ יַעֲקֹב, אֶת-פַּרְעֹה. ח וַיֹּאמֶר פַּרְעֹה, אֶל-יַעֲקֹב: כַּמָּה, יְמֵי שְׁנֵי חַיֶּיךָ. ט וַיֹּאמֶר יַעֲקֹב, אֶל-פַּרְעֹה, יְמֵי שְׁנֵי מְגוּרַי, שְׁלֹשִׁים וּמְאַת שָׁנָה: מְעַט וְרָעִים, הָיוּ יְמֵי שְׁנֵי חַיַּי, וְלֹא הִשִּׂיגוּ אֶת-יְמֵי שְׁנֵי חַיֵּי אֲבֹתַי, בִּימֵי מְגוּרֵיהֶם. י וַיְבָרֶךְ יַעֲקֹב, אֶת-פַּרְעֹה; וַיֵּצֵא, מִלִּפְנֵי פַרְעֹה. יא וַיּוֹשֵׁב יוֹסֵף, אֶת-אָבִיו וְאֶת-אֶחָיו, וַיִּתֵּן לָהֶם אֲחֻזָּה בְּאֶרֶץ מִצְרַיִם, בְּמֵיטַב הָאָרֶץ בְּאֶרֶץ רַעְמְסֵס--כַּאֲשֶׁר, צִוָּה פַרְעֹה. יב וַיְכַלְכֵּל יוֹסֵף אֶת-אָבִיו וְאֶת-אֶחָיו, וְאֵת כָּל-בֵּית אָבִיו--לֶחֶם, לְפִי הַטָּף. יג וְלֶחֶם אֵין בְּכָל-הָאָרֶץ, כִּי-כָבֵד הָרָעָב מְאֹד; וַתֵּלַהּ אֶרֶץ מִצְרַיִם, וְאֶרֶץ כְּנַעַן, מִפְּנֵי, הָרָעָב. יד וַיְלַקֵּט יוֹסֵף, אֶת-כָּל-הַכֶּסֶף הַנִּמְצָא בְאֶרֶץ-מִצְרַיִם וּבְאֶרֶץ כְּנַעַן, בַּשֶּׁבֶר, אֲשֶׁר-הֵם שֹׁבְרִים; וַיָּבֵא יוֹסֵף אֶת-הַכֶּסֶף, בֵּיתָה פַרְעֹה. טו וַיִּתֹּם הַכֶּסֶף, מֵאֶרֶץ מִצְרַיִם וּמֵאֶרֶץ כְּנַעַן, וַיָּבֹאוּ כָל-מִצְרַיִם אֶל-יוֹסֵף לֵאמֹר הָבָה-לָּנוּ לֶחֶם, וְלָמָּה נָמוּת נֶגְדֶּךָ: כִּי אָפֵס, כָּסֶף. טז וַיֹּאמֶר יוֹסֵף הָבוּ מִקְנֵיכֶם, וְאֶתְּנָה לָכֶם בְּמִקְנֵיכֶם--אִם-אָפֵס, כָּסֶף. יז וַיָּבִיאוּ אֶת-מִקְנֵיהֶם, אֶל-יוֹסֵף, וַיִּתֵּן לָהֶם יוֹסֵף לֶחֶם בַּסּוּסִים וּבְמִקְנֵה הַצֹּאן וּבְמִקְנֵה הַבָּקָר, וּבַחֲמֹרִים; וַיְנַהֲלֵם בַּלֶּחֶם בְּכָל-מִקְנֵהֶם, בַּשָּׁנָה הַהִוא. יח וַתִּתֹּם, הַשָּׁנָה הַהִוא, וַיָּבֹאוּ אֵלָיו בַּשָּׁנָה הַשֵּׁנִית וַיֹּאמְרוּ לוֹ לֹא-נְכַחֵד מֵאֲדֹנִי, כִּי אִם-תַּם הַכֶּסֶף וּמִקְנֵה הַבְּהֵמָה אֶל-אֲדֹנִי: לֹא נִשְׁאַר לִפְנֵי אֲדֹנִי, בִּלְתִּי אִם-גְּוִיָּתֵנוּ וְאַדְמָתֵנוּ. יט לָמָּה נָמוּת לְעֵינֶיךָ, גַּם-אֲנַחְנוּ גַּם אַדְמָתֵנוּ--קְנֵה-אֹתָנוּ וְאֶת-אַדְמָתֵנוּ, בַּלָּחֶם; וְנִהְיֶה אֲנַחְנוּ וְאַדְמָתֵנוּ, עֲבָדִים לְפַרְעֹה, וְתֶן-זֶרַע וְנִחְיֶה וְלֹא נָמוּת, וְהָאֲדָמָה לֹא תֵשָׁם. כ וַיִּקֶן יוֹסֵף אֶת-כָּל-אַדְמַת מִצְרַיִם, לְפַרְעֹה, כִּי-מָכְרוּ מִצְרַיִם אִישׁ שָׂדֵהוּ, כִּי-חָזַק עֲלֵהֶם הָרָעָב; וַתְּהִי הָאָרֶץ, לְפַרְעֹה. כא וְאֶת-הָעָם--הֶעֱבִיר אֹתוֹ, לֶעָרִים: מִקְצֵה גְבוּל-מִצְרַיִם, וְעַד-קָצֵהוּ. כב רַק אַדְמַת הַכֹּהֲנִים, לֹא קָנָה: כִּי חֹק לַכֹּהֲנִים מֵאֵת פַּרְעֹה, וְאָכְלוּ אֶת-חֻקָּם אֲשֶׁר נָתַן לָהֶם פַּרְעֹה--עַל-כֵּן, לֹא מָכְרוּ אֶת-אַדְמָתָם. כג וַיֹּאמֶר יוֹסֵף אֶל-הָעָם, הֵן קָנִיתִי אֶתְכֶם הַיּוֹם וְאֶת-אַדְמַתְכֶם לְפַרְעֹה; הֵא-לָכֶם זֶרַע, וּזְרַעְתֶּם אֶת-הָאֲדָמָה. כד וְהָיָה, בַּתְּבוּאֹת, וּנְתַתֶּם חֲמִישִׁית, לְפַרְעֹה; וְאַרְבַּע הַיָּדֹת יִהְיֶה לָכֶם לְזֶרַע הַשָּׂדֶה וּלְאָכְלְכֶם, וְלַאֲשֶׁר בְּבָתֵּיכֶם--וְלֶאֱכֹל לְטַפְּכֶם. כה וַיֹּאמְרוּ, הֶחֱיִתָנוּ; נִמְצָא-חֵן בְּעֵינֵי אֲדֹנִי, וְהָיִינוּ עֲבָדִים לְפַרְעֹה. כו וַיָּשֶׂם אֹתָהּ יוֹסֵף לְחֹק עַד-הַיּוֹם הַזֶּה עַל-אַדְמַת מִצְרַיִם, לְפַרְעֹה--לַחֹמֶשׁ: רַק אַדְמַת הַכֹּהֲנִים, לְבַדָּם--לֹא הָיְתָה, לְפַרְעֹה. כז וַיֵּשֶׁב יִשְׂרָאֵל בְּאֶרֶץ מִצְרַיִם, בְּאֶרֶץ גֹּשֶׁן; וַיֵּאָחֲזוּ בָהּ, וַיִּפְרוּ וַיִּרְבּוּ מְאֹד. כח וַיְחִי יַעֲקֹב בְּאֶרֶץ מִצְרַיִם, שְׁבַע עֶשְׂרֵה שָׁנָה; וַיְהִי יְמֵי-יַעֲקֹב, שְׁנֵי חַיָּיו--שֶׁבַע שָׁנִים, וְאַרְבָּעִים וּמְאַת שָׁנָה. כט וַיִּקְרְבוּ יְמֵי-יִשְׂרָאֵל, לָמוּת, וַיִּקְרָא לִבְנוֹ לְיוֹסֵף וַיֹּאמֶר לוֹ אִם-נָא מָצָאתִי חֵן בְּעֵינֶיךָ, שִׂים-נָא יָדְךָ תַּחַת יְרֵכִי; וְעָשִׂיתָ עִמָּדִי חֶסֶד וֶאֱמֶת, אַל-נָא תִקְבְּרֵנִי בְּמִצְרָיִם. ל וְשָׁכַבְתִּי, עִם-אֲבֹתַי, וּנְשָׂאתַנִי מִמִּצְרַיִם, וּקְבַרְתַּנִי בִּקְבֻרָתָם; וַיֹּאמַר, אָנֹכִי אֶעֱשֶׂה כִדְבָרֶךָ. לא וַיֹּאמֶר, הִשָּׁבְעָה לִי--וַיִּשָּׁבַע, לוֹ; וַיִּשְׁתַּחוּ יִשְׂרָאֵל, עַל-רֹאשׁ הַמִּטָּה. {פ}
