1M 48

Z Judaismus

Kapitola Čtyřicet osm

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

---

1. Po těchto událostech bylo Josefovi řečeno: „Hleď, tvůj otec je nemocen“, a Josef vzal sebou oba své syny, Menašeho a Efraima.
2. A Jaakovovi bylo řečeno: „Hleď, tvůj syn Josef k tobě přišel!“ - a Jisrael se z posledních sil posadil na posteli.
3. Jaakov řekl Josefovi: „Bůh Šadaj se mi ukázal v Luz v zemi Kenaán a požehnal mi.
4. Pravil: Hleď, učiním tě plodným, rozmnožím tě a založím tě v obec národů a tuto zemi dám tvému semeni po tobě do věčného držení! -
5. Nuže, dva tví synové, kteří se ti narodili v zemi Micrajim, jsou moji, Efraim a Menaše mi budou jako Reuven a Šimon.
6. Tví potomci, které bys zplodil poté, budou tvoji a ke svému dědictví se budou hlásit pod jménem svých bratří.
7. Ale já, při mém příchodu z Padanu mi v zemi Kenaan v náručí u cesty zemřela Rachel, jen kousek cesty do Efraty, a já ji tam musil pohřbít při cestě do Efraty, to je Bejt Lechem.“
8. Tu Jisrael spatřil Josefovy syny a řekl: „Kdo to je?“
9. A Josef řekl: „To jsou mí synové, které mi zde dal Bůh!“, a on pravil: „Vezmi je ke mně a já jim požehnám“.
10. (Druhý volaný) Jisraelovy oči byly ztěžklé stářím, nemohl nic vidět, a tak je k němu postrčil a on je políbil a objal.
11. Jisrael řekl Josefovi: „Nedoufal jsem, že kdy spatřím tvou tvář, a hle, Bůh mi dal spatřit i tvé sémě!“
12. Josef je odtáhl od jeho kolenou a poklonili se mu tváří k zemi.
13. Josef vzal však oba tak, že měl Efraima po své pravici, k Jisraelově levici, a Menašeho po své levici, k pravici Jisraela, a opět je přistrčil.
14. Ale Jisrael vztáhl pravici a položil ji na hlavu Efraima, toho mladšího, a levici na hlavu Menašeho, úmyslně zkřížil ruce, protože prvorozený je Menaše.
15. A žehnaje Josefovi, pravil: „Ten Bůh, před jehož tváří chodívali mí otcové Avraham a Jicchak, Bůh, jenž je mým pastýřem od mých počátků až dodnes,
16. ten anděl, jenž mne vykupuje ze všeho zla, nechť v mém jménu a ve jménu mých otců Avrahama a Jicchaka žehná těmto chlapcům a rozmnoží se uvnitř té země jako ryby!“
17. (Třetí volaný) Vida Josef, že jeho otec pokládá svou pravici na hlavu Efraima, nelíbilo se mu to a zvedl otcovu ruku, aby ji přemístil s Efraimovy hlavy na hlavu Menašeho.
18. Řekl otci: „Tak ne, tati, prvorozený je tenhle, na jeho hlavu vlož pravici!“
19. Jeho otec se však vzepřel a pravil: „Já to věděl, synu! Také z něho bude lid a také on zmohutní, ale jeho mladší bratr zmohutní nad něj a jeho sémě bude plné národů!“
20. A požehnal jim onoho dne slovy: „Tebou se bude žehnat Jisrael říkaje: Kéž tě Bůh ustanoví jako Efraima a jako Menašeho! - a postavil Efraima před Menašeho.
21. Josefovi pak Jisrael řekl: „Podívej, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpět do země vašich otců.
22. A tobě jsem dal jeden podíl nad tvé bratry, který jsem svým mečem a svým lukem vzal z moci toho Emorejce“.

---

originál: בראשית פרק מח

א וַיְהִי, אַחֲרֵי הַדְּבָרִים הָאֵלֶּה, וַיֹּאמֶר לְיוֹסֵף, הִנֵּה אָבִיךָ חֹלֶה; וַיִּקַּח אֶת-שְׁנֵי בָנָיו, עִמּוֹ--אֶת-מְנַשֶּׁה, וְאֶת-אֶפְרָיִם. ב וַיַּגֵּד לְיַעֲקֹב--וַיֹּאמֶר, הִנֵּה בִּנְךָ יוֹסֵף בָּא אֵלֶיךָ; וַיִּתְחַזֵּק, יִשְׂרָאֵל, וַיֵּשֶׁב, עַל-הַמִּטָּה. ג וַיֹּאמֶר יַעֲקֹב אֶל-יוֹסֵף, אֵל שַׁדַּי נִרְאָה-אֵלַי בְּלוּז בְּאֶרֶץ כְּנָעַן; וַיְבָרֶךְ, אֹתִי. ד וַיֹּאמֶר אֵלַי, הִנְנִי מַפְרְךָ וְהִרְבִּיתִךָ, וּנְתַתִּיךָ, לִקְהַל עַמִּים; וְנָתַתִּי אֶת-הָאָרֶץ הַזֹּאת, לְזַרְעֲךָ אַחֲרֶיךָ--אֲחֻזַּת עוֹלָם. ה וְעַתָּה שְׁנֵי-בָנֶיךָ הַנּוֹלָדִים לְךָ בְּאֶרֶץ מִצְרַיִם, עַד-בֹּאִי אֵלֶיךָ מִצְרַיְמָה--לִי-הֵם: אֶפְרַיִם, וּמְנַשֶּׁה--כִּרְאוּבֵן וְשִׁמְעוֹן, יִהְיוּ-לִי. ו וּמוֹלַדְתְּךָ אֲשֶׁר-הוֹלַדְתָּ אַחֲרֵיהֶם, לְךָ יִהְיוּ; עַל שֵׁם אֲחֵיהֶם יִקָּרְאוּ, בְּנַחֲלָתָם. ז וַאֲנִי בְּבֹאִי מִפַּדָּן, מֵתָה עָלַי רָחֵל בְּאֶרֶץ כְּנַעַן בַּדֶּרֶךְ, בְּעוֹד כִּבְרַת-אֶרֶץ, לָבֹא אֶפְרָתָה; וָאֶקְבְּרֶהָ שָּׁם בְּדֶרֶךְ אֶפְרָת, הִוא בֵּית לָחֶם. ח וַיַּרְא יִשְׂרָאֵל, אֶת-בְּנֵי יוֹסֵף; וַיֹּאמֶר, מִי-אֵלֶּה. ט וַיֹּאמֶר יוֹסֵף, אֶל-אָבִיו, בָּנַי הֵם, אֲשֶׁר-נָתַן-לִי אֱלֹהִים בָּזֶה; וַיֹּאמַר, קָחֶם-נָא אֵלַי וַאֲבָרְכֵם. י וְעֵינֵי יִשְׂרָאֵל כָּבְדוּ מִזֹּקֶן, לֹא יוּכַל לִרְאוֹת; וַיַּגֵּשׁ אֹתָם אֵלָיו, וַיִּשַּׁק לָהֶם וַיְחַבֵּק לָהֶם. יא וַיֹּאמֶר יִשְׂרָאֵל אֶל-יוֹסֵף, רְאֹה פָנֶיךָ לֹא פִלָּלְתִּי; וְהִנֵּה הֶרְאָה אֹתִי אֱלֹהִים, גַּם אֶת-זַרְעֶךָ. יב וַיּוֹצֵא יוֹסֵף אֹתָם, מֵעִם בִּרְכָּיו; וַיִּשְׁתַּחוּ לְאַפָּיו, אָרְצָה. יג וַיִּקַּח יוֹסֵף, אֶת-שְׁנֵיהֶם--אֶת-אֶפְרַיִם בִּימִינוֹ מִשְּׂמֹאל יִשְׂרָאֵל, וְאֶת-מְנַשֶּׁה בִשְׂמֹאלוֹ מִימִין יִשְׂרָאֵל; וַיַּגֵּשׁ, אֵלָיו. יד וַיִּשְׁלַח יִשְׂרָאֵל אֶת-יְמִינוֹ וַיָּשֶׁת עַל-רֹאשׁ אֶפְרַיִם, וְהוּא הַצָּעִיר, וְאֶת-שְׂמֹאלוֹ, עַל-רֹאשׁ מְנַשֶּׁה: שִׂכֵּל, אֶת-יָדָיו, כִּי מְנַשֶּׁה, הַבְּכוֹר. טו וַיְבָרֶךְ אֶת-יוֹסֵף, וַיֹּאמַר: הָאֱלֹהִים אֲשֶׁר הִתְהַלְּכוּ אֲבֹתַי לְפָנָיו, אַבְרָהָם וְיִצְחָק--הָאֱלֹהִים הָרֹעֶה אֹתִי, מֵעוֹדִי עַד-הַיּוֹם הַזֶּה. טז הַמַּלְאָךְ הַגֹּאֵל אֹתִי מִכָּל-רָע, יְבָרֵךְ אֶת-הַנְּעָרִים, וְיִקָּרֵא בָהֶם שְׁמִי, וְשֵׁם אֲבֹתַי אַבְרָהָם וְיִצְחָק; וְיִדְגּוּ לָרֹב, בְּקֶרֶב הָאָרֶץ. יז וַיַּרְא יוֹסֵף, כִּי-יָשִׁית אָבִיו יַד-יְמִינוֹ עַל-רֹאשׁ אֶפְרַיִם--וַיֵּרַע בְּעֵינָיו; וַיִּתְמֹךְ יַד-אָבִיו, לְהָסִיר אֹתָהּ מֵעַל רֹאשׁ-אֶפְרַיִם--עַל-רֹאשׁ מְנַשֶּׁה. יח וַיֹּאמֶר יוֹסֵף אֶל-אָבִיו, לֹא-כֵן אָבִי: כִּי-זֶה הַבְּכֹר, שִׂים יְמִינְךָ עַל-רֹאשׁוֹ. יט וַיְמָאֵן אָבִיו, וַיֹּאמֶר יָדַעְתִּי בְנִי יָדַעְתִּי--גַּם-הוּא יִהְיֶה-לְּעָם, וְגַם-הוּא יִגְדָּל; וְאוּלָם, אָחִיו הַקָּטֹן יִגְדַּל מִמֶּנּוּ, וְזַרְעוֹ, יִהְיֶה מְלֹא-הַגּוֹיִם. כ וַיְבָרְכֵם בַּיּוֹם הַהוּא, לֵאמוֹר, בְּךָ יְבָרֵךְ יִשְׂרָאֵל לֵאמֹר, יְשִׂמְךָ אֱלֹהִים כְּאֶפְרַיִם וְכִמְנַשֶּׁה; וַיָּשֶׂם אֶת-אֶפְרַיִם, לִפְנֵי מְנַשֶּׁה. כא וַיֹּאמֶר יִשְׂרָאֵל אֶל-יוֹסֵף, הִנֵּה אָנֹכִי מֵת; וְהָיָה אֱלֹהִים, עִמָּכֶם, וְהֵשִׁיב אֶתְכֶם, אֶל-אֶרֶץ אֲבֹתֵיכֶם. כב וַאֲנִי נָתַתִּי לְךָ, שְׁכֶם אַחַד--עַל-אַחֶיךָ: אֲשֶׁר לָקַחְתִּי מִיַּד הָאֱמֹרִי, בְּחַרְבִּי וּבְקַשְׁתִּי. {פ}