1M 49

Z Judaismus

Kapitola Čtyřicet devět

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

---

1. (Čtvrtý volaný) Jaakov svolal své syny a pravil:
2. „Sejděte se a já vám povím, co se vám při-hodí na konci dnů. Shromážděte se a slyšte, synové Jaakovovi, naslouchejte Jisraeli, svému otci!
3. Reuvene, ty jsi můj prvorozený, moje síla a první výron mé mužnosti, nadbytek důstojenství a nadbytek moci.
4. Jako voda však utekl a nezůstal ti - když jsi vystoupil na otcovo lůžko, zlehčil jsi toho, kdo na mé lože vstupoval.
5. Šimon a Levi jsou bratři, jejich zbraně jsou nástroje násilí!
6. Do jejich úradku nevstupuj, má duše, a s jejich společenstvím se nesjednocuj, má cti, vždyť zabili muže v hněvu a svévolně vyklestili býka!
7. Pro svou krutost buď proklet jejich hněv a jejich rozlícení pro jeho tvrdost! Proto je rozdělím v Jaakovovi a rozptýlím v Jisraeli!
8. Ty však, Jehudo, tví bratři tě chválí, tvá ruka je na šíji tvých nepřátel, tobě ať se klaní synové tvého otce!
9. Jehuda je mladý lev, z krvavé hostiny ses zvedl, synu můj! Trhal, jako lev se rozložil, a kdo lva přinutí vstát?
10. Dokud nepřijde jeho mírotvůrce a nepodřídí mu národy, nebudou Jehudovi odňaty žezlo a soudcovská hůl mezi jeho nohama!
11. Své hříbě k révě váže, k vzácné révě mládě své oslice, svůj oděv ve víně vypral, v krvi hroznů svůj šat!
12. Oči mu z vína zrudly a běl jeho zubů bělobu mléka předčí!
13. Zvulun se na pobřeží moří usadí a stane se přístavištěm lodí, Cidon bude jeho základnou.
14. Jisachar je kostnatný osel, odpočívající mezi dvěma břemeny.
15. Vida pokoj, jelikož je dobrý, a tu zemi, že je příjemná, nabídl rámě k nošení a prací splácí svou daň.
16. Dan bude soudit svůj lid, kmeny Jisraele jako jeden!
17. Dan bude hadem na cestě, při stezce písečnou zmijí, kousaje do kopyt koně, aby jeho jezdec spadl nazpět.
18. Ke tvé spáse jsem se upjal, Hospodine!
19. (Pátý volaný) Gad, rota se naň srotila a on se srotí nakonec!
20. Ašer svému chlebu tučnost dává a bude podávat pochoutky královské!
21. Naftali, štvaná laň, překrásné výroky skýtá.
22. Josef je synem plodnosti, plodné révy na prameni, jež svými odnožemi nad zeď vykráčela.
23. Zkušení střelci mu život ztrpčovali, ostřelovali ho a sočili na něj.
24. Ale z rukou Jaakovova reka, odkud on, kámen Jisraele, své stádo pase, zůstal napjat jeho luk a paže jeho rukou pokryly se zlatem.
25. Od Boha tvého otce, jenž pomáhat ti bude, od Šadaje, jenž ti požehná, přijmi požehnání nebes shora, požehnání propasti dole ležící, požehnání prsů a lůna!
26. Požehnání tvého otce, jež až k rozkoši věčných vrcholků požehnání mých otců převýší, nechť spočinou na Josefově hlavě, na temeni výlučného mezi bratry!
27. (Šestý volaný)Binjamin: vlk roztrhá, ráno sní kořist a navečer bude rozdělen lup.“
28. Všech kmenů Jisraele je dvanáct, a toto je, co jim řekl jejich otec, když jim každému žehnal dle jeho požehnání.
29. A přikázal jim a řekl: „Až budu připojen k svému lidu, pohřběte mne k mým otcům do jeskyně v poli Chetity Efrona.
30. Do té jeskyně, jež je v machpelském poli naproti Mamre v kenaánské zemi na poli, které koupil Avraham od Chetity Efrona za vlastní pohřebiště.
31. Tam, kde pohřbili Avrahama a jeho manželku Sáru, kde pohřbili Jicchaka a jeho manželku Rivku, a kde jsem já pohřbil Leu.
32. Koupě toho pole a té jeskyně je potvrzena syny Chet!“
33. A jakmile Jaakov ustal s příkazy svým synům, zvedl své nohy na postel a odešel a byl sebrán k svému lidu.

---

originál: בראשית פרק מט

א וַיִּקְרָא יַעֲקֹב, אֶל-בָּנָיו; וַיֹּאמֶר, הֵאָסְפוּ וְאַגִּידָה לָכֶם, אֵת אֲשֶׁר-יִקְרָא אֶתְכֶם, בְּאַחֲרִית הַיָּמִים. ב הִקָּבְצוּ וְשִׁמְעוּ, בְּנֵי יַעֲקֹב; וְשִׁמְעוּ, אֶל-יִשְׂרָאֵל אֲבִיכֶם. ג רְאוּבֵן בְּכֹרִי אַתָּה, כֹּחִי וְרֵאשִׁית אוֹנִי--יֶתֶר שְׂאֵת, וְיֶתֶר עָז. ד פַּחַז כַּמַּיִם אַל-תּוֹתַר, כִּי עָלִיתָ מִשְׁכְּבֵי אָבִיךָ; אָז חִלַּלְתָּ, יְצוּעִי עָלָה. {פ}

ה שִׁמְעוֹן וְלֵוִי, אַחִים--כְּלֵי חָמָס, מְכֵרֹתֵיהֶם. ו בְּסֹדָם אַל-תָּבֹא נַפְשִׁי, בִּקְהָלָם אַל-תֵּחַד כְּבֹדִי: כִּי בְאַפָּם הָרְגוּ אִישׁ, וּבִרְצֹנָם עִקְּרוּ-שׁוֹר. ז אָרוּר אַפָּם כִּי עָז, וְעֶבְרָתָם כִּי קָשָׁתָה; אֲחַלְּקֵם בְּיַעֲקֹב, וַאֲפִיצֵם בְּיִשְׂרָאֵל. {פ}

ח יְהוּדָה, אַתָּה יוֹדוּךָ אַחֶיךָ--יָדְךָ, בְּעֹרֶף אֹיְבֶיךָ; יִשְׁתַּחֲווּ לְךָ, בְּנֵי אָבִיךָ. ט גּוּר אַרְיֵה יְהוּדָה, מִטֶּרֶף בְּנִי עָלִיתָ; כָּרַע רָבַץ כְּאַרְיֵה וּכְלָבִיא, מִי יְקִימֶנּוּ. י לֹא-יָסוּר שֵׁבֶט מִיהוּדָה, וּמְחֹקֵק מִבֵּין רַגְלָיו, עַד כִּי-יָבֹא שִׁילֹה, וְלוֹ יִקְּהַת עַמִּים. יא אֹסְרִי לַגֶּפֶן עִירֹה, וְלַשֹּׂרֵקָה בְּנִי אֲתֹנוֹ; כִּבֵּס בַּיַּיִן לְבֻשׁוֹ, וּבְדַם-עֲנָבִים סוּתֹה. יב חַכְלִילִי עֵינַיִם, מִיָּיִן; וּלְבֶן-שִׁנַּיִם, מֵחָלָב. {פ}

יג זְבוּלֻן, לְחוֹף יַמִּים יִשְׁכֹּן; וְהוּא לְחוֹף אֳנִיֹּת, וְיַרְכָתוֹ עַל-צִידֹן. {פ}

יד יִשָּׂשכָר, חֲמֹר גָּרֶם--רֹבֵץ, בֵּין הַמִּשְׁפְּתָיִם. טו וַיַּרְא מְנֻחָה כִּי טוֹב, וְאֶת-הָאָרֶץ כִּי נָעֵמָה; וַיֵּט שִׁכְמוֹ לִסְבֹּל, וַיְהִי לְמַס-עֹבֵד. {ס}

טז דָּן, יָדִין עַמּוֹ--כְּאַחַד, שִׁבְטֵי יִשְׂרָאֵל. יז יְהִי-דָן נָחָשׁ עֲלֵי-דֶרֶךְ, שְׁפִיפֹן עֲלֵי-אֹרַח--הַנֹּשֵׁךְ, עִקְּבֵי-סוּס, וַיִּפֹּל רֹכְבוֹ, אָחוֹר. יח לִישׁוּעָתְךָ, קִוִּיתִי יְהוָה. {ס}

יט גָּד, גְּדוּד יְגוּדֶנּוּ; וְהוּא, יָגֻד עָקֵב. {ס}

כ מֵאָשֵׁר, שְׁמֵנָה לַחְמוֹ; וְהוּא יִתֵּן, מַעֲדַנֵּי-מֶלֶךְ. {ס}

כא נַפְתָּלִי, אַיָּלָה שְׁלֻחָה--הַנֹּתֵן, אִמְרֵי-שָׁפֶר. {ס}

כב בֵּן פֹּרָת יוֹסֵף, בֵּן פֹּרָת עֲלֵי-עָיִן; בָּנוֹת, צָעֲדָה עֲלֵי-שׁוּר. כג וַיְמָרְרֻהוּ, וָרֹבּוּ; וַיִּשְׂטְמֻהוּ, בַּעֲלֵי חִצִּים. כד וַתֵּשֶׁב בְּאֵיתָן קַשְׁתּוֹ, וַיָּפֹזּוּ זְרֹעֵי יָדָיו; מִידֵי אֲבִיר יַעֲקֹב, מִשָּׁם רֹעֶה אֶבֶן יִשְׂרָאֵל. כה מֵאֵל אָבִיךָ וְיַעְזְרֶךָּ, וְאֵת שַׁדַּי וִיבָרְכֶךָּ, בִּרְכֹת שָׁמַיִם מֵעָל, בִּרְכֹת תְּהוֹם רֹבֶצֶת תָּחַת; בִּרְכֹת שָׁדַיִם, וָרָחַם. כו בִּרְכֹת אָבִיךָ, גָּבְרוּ עַל-בִּרְכֹת הוֹרַי, עַד-תַּאֲוַת, גִּבְעֹת עוֹלָם; תִּהְיֶיןָ לְרֹאשׁ יוֹסֵף, וּלְקָדְקֹד נְזִיר אֶחָיו. {פ}

כז בִּנְיָמִין זְאֵב יִטְרָף, בַּבֹּקֶר יֹאכַל עַד; וְלָעֶרֶב, יְחַלֵּק שָׁלָל. כח כָּל-אֵלֶּה שִׁבְטֵי יִשְׂרָאֵל, שְׁנֵים עָשָׂר; וְזֹאת אֲשֶׁר-דִּבֶּר לָהֶם אֲבִיהֶם, וַיְבָרֶךְ אוֹתָם--אִישׁ אֲשֶׁר כְּבִרְכָתוֹ, בֵּרַךְ אֹתָם. כט וַיְצַו אוֹתָם, וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם אֲנִי נֶאֱסָף אֶל-עַמִּי--קִבְרוּ אֹתִי, אֶל-אֲבֹתָי: אֶל-הַמְּעָרָה--אֲשֶׁר בִּשְׂדֵה, עֶפְרוֹן הַחִתִּי. ל בַּמְּעָרָה אֲשֶׁר בִּשְׂדֵה הַמַּכְפֵּלָה, אֲשֶׁר עַל-פְּנֵי-מַמְרֵא--בְּאֶרֶץ כְּנָעַן: אֲשֶׁר קָנָה אַבְרָהָם אֶת-הַשָּׂדֶה, מֵאֵת עֶפְרֹן הַחִתִּי--לַאֲחֻזַּת-קָבֶר. לא שָׁמָּה קָבְרוּ אֶת-אַבְרָהָם, וְאֵת שָׂרָה אִשְׁתּוֹ, שָׁמָּה קָבְרוּ אֶת-יִצְחָק, וְאֵת רִבְקָה אִשְׁתּוֹ; וְשָׁמָּה קָבַרְתִּי, אֶת-לֵאָה. לב מִקְנֵה הַשָּׂדֶה וְהַמְּעָרָה אֲשֶׁר-בּוֹ, מֵאֵת בְּנֵי-חֵת. לג וַיְכַל יַעֲקֹב לְצַוֹּת אֶת-בָּנָיו, וַיֶּאֱסֹף רַגְלָיו אֶל-הַמִּטָּה; וַיִּגְוַע, וַיֵּאָסֶף אֶל-עַמָּיו.