1M 50
Z Judaismus
| Berešit je první z Pěti knih Mojžíšových. Obsahuje nejstarší příběhy lidstva - stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje - Paršat Berešit, příběh pádu lidstva - potopu a stavbu babylonské věže - Paršat Noach, výběr praotce Avrahama a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem - Paršat Lech lecha, příběh o Sodomě, zkouška obětování Jicchaka - Paršat Vajera, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka - Paršat Chaje Sara, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava - Paršat Toldot, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti - Paršat Vajece, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem - Paršat Vajišlach, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josef v Egyptě - Paršat Vaješev, Faraonovy sny, Josef místokrálem, Josef zkouší bratry - Paršat Mikec, smíření bratrů, Jákov s rodinou odchází do Egypta - Paršat Vajigaš, Jákovovo stáří, požehnání synům a smrt - Paršat Vajchi |
Kapitola Padesát
Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry
- Josef padl na otcovu tvář, oplakával ho a líbal.
- Poté přikázal svým služebníkům lékařům, aby jeho otce nabalzamovali, a tak lékaři nabalzamovali Jisraela.
- A když se naplnilo čtyřicet dní, po které trvají dny balzamování, oplakávali ho Micrijci sedmdesát dní.
- A když minuly dny jeho oplakávání, promluvil Josef k faraonovu dvoru, říkaje: „Nalezl-li jsem milost ve vašich očích, přimluvte se, prosím, mým jménem u faraona!
- Řekněte: Můj otec mne zapřísahal slovy: Až zemřu, pohřbi mne do hrobu, který jsem pro sebe vykopal v zemi Kenaán!
- Dovol mi odejít, a až svého otce pohřbím, tak se vrátím!“
- A faraon řekl: „Odejdi a pohřbi svého otce, jak tě zapřísahal“.
- A Josef se odebral pohřbít svého otce, a s ním se odebrali i všichni služebníci faraonovi, starší jeho dvora a všichni starší země Micrajim.
- A celá rodina Josefova a jeho bratři a rodina jeho otce, v zemi Gošen nechali jen malé děti a svůj brav a skot.
- Vyrazily s ním i válečné vozy s vozataji, tábor budící převeliký respekt. Když pak přišli na druhém břehu Jardenu ke Goren Haatad, naříkali tam velkým a velice těžkým nářkem, a on tam svému otci uspořádal sedm dní smutku.
- Obyvatelé kenaánské země, vidouce ten smutek na Goren Haatad, si řekli: „To má Micrajim těžký zármutek!“, a pojmenovali proto to místo na druhém břehu Jardenu Evel Micrajim.
- A jeho synové mu učinili, jak jim přikázal. Jeho synové ho přinesli do země Kenaán a pohřbili ho v jeskyni machpelského pole, které naproti Mamre koupil Avraham od Chetity Efrona za dědičné pohřebiště.
- Po pohřbu svého otce se pak Josef, on i jeho bratři a všichni, kdo s ním vystoupili pohřbít jeho otce, vrátili do Micrajim.
- Vidouce však jeho bratři, že jejich otec zemřel, řekli si: „Což jestli k nám Josef stále chová zášť a vrátí nám teď všechno zlé, čím jsme mu opláceli!“
- Kázali proto Josefovi vzkázat: „Takto přikázal tvůj otec před svou smrtí: Povězte Josefovi:
- Odpusť, prosím, svým bratřím špatnost a jejich hřích, že ti oplatili zlem, a nyní, prosím, odpusť služebníkům Boha svého otce!“
- a Josef se rozplakal, když mu to povídali.
- Ale jeho bratři šli, padli před jeho tváří a řekli: „Hleď, jsme tvými otroky!“
- Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha?
- Vy jste mi sice zamýšleli způsobit zlo, ale Bůh, aby zachoval při životě početný lid, zamýšlel dobro!“
- (Sedmý volaný) „Nyní se už nebojte, budu opatřovat vás i vaše děti!“ a snaže se je utěšit, mluvil jim do srdce.
- Tak se Josef, on a rodina jeho otce, usadili v Micrajim, a Josef se dožil sto deseti let.
- (Maftir 50,23-26) Josef ještě viděl třetí Efraimovo pokolení a také synové Machira, syna Menašeho, byli po narození položeni na Josefova kolena.
- A Josef řekl svým bratřím: „Já umírám, ale Bůh vás vyzve a vyvede z této země do oné země, jak přísahal Avrahamovi, Jicchakovi a Jaakovovi!“
- A Josef zapřísahal syny Jisraele, říkaje: „Až vás Bůh vyzve, vyneste odtud mé kosti!“
- A když Josef ve stu a deseti letech zemřel, nabalzamovali ho a byl v Micrajim uložen do sarkofágu.
originál: בראשית פרק נ
א וַיִּפֹּל יוֹסֵף, עַל-פְּנֵי אָבִיו; וַיֵּבְךְּ עָלָיו, וַיִּשַּׁק-לוֹ. ב וַיְצַו יוֹסֵף אֶת-עֲבָדָיו אֶת-הָרֹפְאִים, לַחֲנֹט אֶת-אָבִיו; וַיַּחַנְטוּ הָרֹפְאִים, אֶת-יִשְׂרָאֵל. ג וַיִּמְלְאוּ-לוֹ אַרְבָּעִים יוֹם, כִּי כֵּן יִמְלְאוּ יְמֵי הַחֲנֻטִים; וַיִּבְכּוּ אֹתוֹ מִצְרַיִם, שִׁבְעִים יוֹם. ד וַיַּעַבְרוּ, יְמֵי בְכִיתוֹ, וַיְדַבֵּר יוֹסֵף, אֶל-בֵּית פַּרְעֹה לֵאמֹר: אִם-נָא מָצָאתִי חֵן, בְּעֵינֵיכֶם--דַּבְּרוּ-נָא, בְּאָזְנֵי פַרְעֹה לֵאמֹר. ה אָבִי הִשְׁבִּיעַנִי לֵאמֹר, הִנֵּה אָנֹכִי מֵת--בְּקִבְרִי אֲשֶׁר כָּרִיתִי לִי בְּאֶרֶץ כְּנַעַן, שָׁמָּה תִּקְבְּרֵנִי; וְעַתָּה, אֶעֱלֶה-נָּא וְאֶקְבְּרָה אֶת-אָבִי--וְאָשׁוּבָה. ו וַיֹּאמֶר, פַּרְעֹה: עֲלֵה וּקְבֹר אֶת-אָבִיךָ, כַּאֲשֶׁר הִשְׁבִּיעֶךָ. ז וַיַּעַל יוֹסֵף, לִקְבֹּר אֶת-אָבִיו; וַיַּעֲלוּ אִתּוֹ כָּל-עַבְדֵי פַרְעֹה, זִקְנֵי בֵיתוֹ, וְכֹל, זִקְנֵי אֶרֶץ-מִצְרָיִם. ח וְכֹל בֵּית יוֹסֵף, וְאֶחָיו וּבֵית אָבִיו: רַק, טַפָּם וְצֹאנָם וּבְקָרָם--עָזְבוּ, בְּאֶרֶץ גֹּשֶׁן. ט וַיַּעַל עִמּוֹ, גַּם-רֶכֶב גַּם-פָּרָשִׁים; וַיְהִי הַמַּחֲנֶה, כָּבֵד מְאֹד. י וַיָּבֹאוּ עַד-גֹּרֶן הָאָטָד, אֲשֶׁר בְּעֵבֶר הַיַּרְדֵּן, וַיִּסְפְּדוּ-שָׁם, מִסְפֵּד גָּדוֹל וְכָבֵד מְאֹד; וַיַּעַשׂ לְאָבִיו אֵבֶל, שִׁבְעַת יָמִים. יא וַיַּרְא יוֹשֵׁב הָאָרֶץ הַכְּנַעֲנִי אֶת-הָאֵבֶל, בְּגֹרֶן הָאָטָד, וַיֹּאמְרוּ, אֵבֶל-כָּבֵד זֶה לְמִצְרָיִם; עַל-כֵּן קָרָא שְׁמָהּ, אָבֵל מִצְרַיִם, אֲשֶׁר, בְּעֵבֶר הַיַּרְדֵּן. יב וַיַּעֲשׂוּ בָנָיו, לוֹ--כֵּן, כַּאֲשֶׁר צִוָּם. יג וַיִּשְׂאוּ אֹתוֹ בָנָיו, אַרְצָה כְּנַעַן, וַיִּקְבְּרוּ אֹתוֹ, בִּמְעָרַת שְׂדֵה הַמַּכְפֵּלָה: אֲשֶׁר קָנָה אַבְרָהָם אֶת-הַשָּׂדֶה לַאֲחֻזַּת-קֶבֶר, מֵאֵת עֶפְרֹן הַחִתִּי--עַל-פְּנֵי מַמְרֵא. יד וַיָּשָׁב יוֹסֵף מִצְרַיְמָה הוּא וְאֶחָיו, וְכָל-הָעֹלִים אִתּוֹ לִקְבֹּר אֶת-אָבִיו, אַחֲרֵי, קָבְרוֹ אֶת-אָבִיו. טו וַיִּרְאוּ אֲחֵי-יוֹסֵף, כִּי-מֵת אֲבִיהֶם, וַיֹּאמְרוּ, לוּ יִשְׂטְמֵנוּ יוֹסֵף; וְהָשֵׁב יָשִׁיב, לָנוּ, אֵת כָּל-הָרָעָה, אֲשֶׁר גָּמַלְנוּ אֹתוֹ. טז וַיְצַוּוּ, אֶל-יוֹסֵף לֵאמֹר: אָבִיךָ צִוָּה, לִפְנֵי מוֹתוֹ לֵאמֹר. יז כֹּה-תֹאמְרוּ לְיוֹסֵף, אָנָּא שָׂא נָא פֶּשַׁע אַחֶיךָ וְחַטָּאתָם כִּי-רָעָה גְמָלוּךָ, וְעַתָּה שָׂא נָא, לְפֶשַׁע עַבְדֵי אֱלֹהֵי אָבִיךָ; וַיֵּבְךְּ יוֹסֵף, בְּדַבְּרָם אֵלָיו. יח וַיֵּלְכוּ, גַּם-אֶחָיו, וַיִּפְּלוּ, לְפָנָיו; וַיֹּאמְרוּ, הִנֶּנּוּ לְךָ לַעֲבָדִים. יט וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם יוֹסֵף, אַל-תִּירָאוּ: כִּי הֲתַחַת אֱלֹהִים, אָנִי. כ וְאַתֶּם, חֲשַׁבְתֶּם עָלַי רָעָה; אֱלֹהִים, חֲשָׁבָהּ לְטֹבָה, לְמַעַן עֲשֹׂה כַּיּוֹם הַזֶּה, לְהַחֲיֹת עַם-רָב. כא וְעַתָּה, אַל-תִּירָאוּ--אָנֹכִי אֲכַלְכֵּל אֶתְכֶם, וְאֶת-טַפְּכֶם; וַיְנַחֵם אוֹתָם, וַיְדַבֵּר עַל-לִבָּם. כב וַיֵּשֶׁב יוֹסֵף בְּמִצְרַיִם, הוּא וּבֵית אָבִיו; וַיְחִי יוֹסֵף, מֵאָה וָעֶשֶׂר שָׁנִים. כג וַיַּרְא יוֹסֵף לְאֶפְרַיִם, בְּנֵי שִׁלֵּשִׁים; גַּם, בְּנֵי מָכִיר בֶּן-מְנַשֶּׁה--יֻלְּדוּ, עַל-בִּרְכֵּי יוֹסֵף. כד וַיֹּאמֶר יוֹסֵף אֶל-אֶחָיו, אָנֹכִי מֵת; וֵאלֹהִים פָּקֹד יִפְקֹד אֶתְכֶם, וְהֶעֱלָה אֶתְכֶם מִן-הָאָרֶץ הַזֹּאת, אֶל-הָאָרֶץ, אֲשֶׁר נִשְׁבַּע לְאַבְרָהָם לְיִצְחָק וּלְיַעֲקֹב. כה וַיַּשְׁבַּע יוֹסֵף, אֶת-בְּנֵי יִשְׂרָאֵל לֵאמֹר: פָּקֹד יִפְקֹד אֱלֹהִים אֶתְכֶם, וְהַעֲלִתֶם אֶת-עַצְמֹתַי מִזֶּה. כו וַיָּמָת יוֹסֵף, בֶּן-מֵאָה וָעֶשֶׂר שָׁנִים; וַיַּחַנְטוּ אֹתוֹ, וַיִּישֶׂם בָּאָרוֹן בְּמִצְרָיִם. {ש}
