2M 19

Z Judaismus

Kapitola Devatenáctá

Návrat na kompletní seznam kapitol Tóry

---

1. (Čtvrtý volaný) Třetího měsíce od východu synů Jisraele ze země Micrajim, téhož dne přišli do pouště Sinaj.
2. Putovali z Refidim, a když přišli do pouště Sinaj a utábořili se v poušti, rozložil se tam Jisrael naproti té hoře.
3. A Moše vystoupil k Bohu a Hospodin k němu z té hory volal, říkaje: „Takto mluv k rodině Jaakova a pověz synům Jisraele:
4. Sami jste viděli, co jsem způsobil Micrajim, a vás že jsem nesl jak na orlích křídlech a přivedl vás k sobě!
5. Nyní však, budete-li poslušni mého hlasu a zachovávat mou smlouvu, budete mi výběrem ze všech národů, neboť má je celá země!
6. A vy budete moji: království kněží a svatý národ! - to jsou slova, která teď povězte synům Jisraele.“
7. (Pátý volaný) Moše přišel, svolal starší lidu a předložil jim slova, která mu Hospodin nakázal.
8. A všechen ten lid mu jednotně odvětil a řekli: „Učiníme vše, co pravil Hospodin!“ – a Moše přinesl slova toho lidu Hospodinovi nazpět.
9. A Hospodin, když Moše Hospodinu vypověděl slova lidu, řekl Mošemu: „Aby lid slyšel, až s tebou budu mluvit a uvěřili také v tebe navěky, hle, přijdu k tobě ve sloupu mračna!“
10. A Hospodin Mošemu řekl: „Jdi k tomu lidu, dnes a zítra je posvěť, a ať si vyperou šaty!
11. A ať se připraví na třetí den, jelikož třetího dne před očima veškerého lidu sestoupí Hospodin na horu Sinaj.
12. Tomu lidu kolem dokola však vymez meze, říkaje: „Střezte se stoupat na tu horu nebo se dotknout jejího okraje, zemřel by každý, kdo by se hory dotkl!
13. Ani ruka ať se jí nedotkne, protože by byl každý ukamenován nebo zasažen, muž ani dobytče nebude žít, a vystoupit na horu mohou až po odeznění rohu!“
14. Moše tedy sestoupil s hory k lidu, posvětil lid a vyprali si šaty.
15. Řekl lidu: „Buďte po tři dny v pohotovosti, nepřibližujte se k ženě!“
16. A za rozbřesku třetího dne byly na hoře hromy a blesky a těžké mračno a velmi silný zvuk šofaru, takže se všechen lid v táboře třásl.
17. A Moše vyvedl lid z tábora Bohu v ústrety a zůstali pod úpatím hory.
18. Hora Sinaj, jelikož na ni Hospodin sestoupil v ohni, byla zahalená dýmem, její dým stoupal jako dým z pece a celá hora se třásla.
19. A zatímco se rozléhal hlas šofaru a stále sílil, Moše měl mluvit a Bůh mu nahlas odpovídat.
20. (Šestý volaný) Ale když Hospodin sestoupil na horu Sinaj k vrcholku té hory, zavolal Hospodin Mošeho na vrchol hory a Moše vystoupil.
21. A Hospodin Mošemu řekl: „Sestup a varuj ten lid, aby se nehrnuli k Hospodinu, že něco uvidí, a mnozí z nich nepadli!
22. Také kněží, přistupující k Hospodinu, se budou musit posvětit, aby je Hospodin nezabil!“
23. Moše řekl Hospodinu: „Lid na horu vystoupit nemůže, vždyť jsi nás upozornil, říkaje: Ohraď tu horu a posvěť je!“
24. Ale Hospodin mu řekl: „Jdi, sestup! Pak ať s tebou vystoupí jen Aharon, ale kněží a lid ať se k Hospodinu vystupovat nehrnou, aby je nezabil!“
25. Moše tedy sestoupil a řekl jim to.

---

originál: שמות פרק יט

א בַּחֹדֶשׁ, הַשְּׁלִישִׁי, לְצֵאת בְּנֵי-יִשְׂרָאֵל, מֵאֶרֶץ מִצְרָיִם--בַּיּוֹם הַזֶּה, בָּאוּ מִדְבַּר סִינָי. ב וַיִּסְעוּ מֵרְפִידִים, וַיָּבֹאוּ מִדְבַּר סִינַי, וַיַּחֲנוּ, בַּמִּדְבָּר; וַיִּחַן-שָׁם יִשְׂרָאֵל, נֶגֶד הָהָר. ג וּמֹשֶׁה עָלָה, אֶל-הָאֱלֹהִים; וַיִּקְרָא אֵלָיו יְהוָה, מִן-הָהָר לֵאמֹר, כֹּה תֹאמַר לְבֵית יַעֲקֹב, וְתַגֵּיד לִבְנֵי יִשְׂרָאֵל. ד אַתֶּם רְאִיתֶם, אֲשֶׁר עָשִׂיתִי לְמִצְרָיִם; וָאֶשָּׂא אֶתְכֶם עַל-כַּנְפֵי נְשָׁרִים, וָאָבִא אֶתְכֶם אֵלָי. ה וְעַתָּה, אִם-שָׁמוֹעַ תִּשְׁמְעוּ בְּקֹלִי, וּשְׁמַרְתֶּם, אֶת-בְּרִיתִי--וִהְיִיתֶם לִי סְגֻלָּה מִכָּל-הָעַמִּים, כִּי-לִי כָּל-הָאָרֶץ. ו וְאַתֶּם תִּהְיוּ-לִי מַמְלֶכֶת כֹּהֲנִים, וְגוֹי קָדוֹשׁ: אֵלֶּה, הַדְּבָרִים, אֲשֶׁר תְּדַבֵּר, אֶל-בְּנֵי יִשְׂרָאֵל. ז וַיָּבֹא מֹשֶׁה, וַיִּקְרָא לְזִקְנֵי הָעָם; וַיָּשֶׂם לִפְנֵיהֶם, אֵת כָּל-הַדְּבָרִים הָאֵלֶּה, אֲשֶׁר צִוָּהוּ, יְהוָה. ח וַיַּעֲנוּ כָל-הָעָם יַחְדָּו וַיֹּאמְרוּ, כֹּל אֲשֶׁר-דִּבֶּר יְהוָה נַעֲשֶׂה; וַיָּשֶׁב מֹשֶׁה אֶת-דִּבְרֵי הָעָם, אֶל-יְהוָה. ט וַיֹּאמֶר יְהוָה אֶל-מֹשֶׁה, הִנֵּה אָנֹכִי בָּא אֵלֶיךָ בְּעַב הֶעָנָן, בַּעֲבוּר יִשְׁמַע הָעָם בְּדַבְּרִי עִמָּךְ, וְגַם-בְּךָ יַאֲמִינוּ לְעוֹלָם; וַיַּגֵּד מֹשֶׁה אֶת-דִּבְרֵי הָעָם, אֶל-יְהוָה. י וַיֹּאמֶר יְהוָה אֶל-מֹשֶׁה לֵךְ אֶל-הָעָם, וְקִדַּשְׁתָּם הַיּוֹם וּמָחָר; וְכִבְּסוּ, שִׂמְלֹתָם. יא וְהָיוּ נְכֹנִים, לַיּוֹם הַשְּׁלִישִׁי: כִּי בַּיּוֹם הַשְּׁלִשִׁי, יֵרֵד יְהוָה לְעֵינֵי כָל-הָעָם--עַל-הַר סִינָי. יב וְהִגְבַּלְתָּ אֶת-הָעָם סָבִיב לֵאמֹר, הִשָּׁמְרוּ לָכֶם עֲלוֹת בָּהָר וּנְגֹעַ בְּקָצֵהוּ: כָּל-הַנֹּגֵעַ בָּהָר, מוֹת יוּמָת. יג לֹא-תִגַּע בּוֹ יָד, כִּי-סָקוֹל יִסָּקֵל אוֹ-יָרֹה יִיָּרֶה--אִם-בְּהֵמָה אִם-אִישׁ, לֹא יִחְיֶה; בִּמְשֹׁךְ, הַיֹּבֵל, הֵמָּה, יַעֲלוּ בָהָר. יד וַיֵּרֶד מֹשֶׁה מִן-הָהָר, אֶל-הָעָם; וַיְקַדֵּשׁ, אֶת-הָעָם, וַיְכַבְּסוּ, שִׂמְלֹתָם. טו וַיֹּאמֶר, אֶל-הָעָם, הֱיוּ נְכֹנִים, לִשְׁלֹשֶׁת יָמִים: אַל-תִּגְּשׁוּ, אֶל-אִשָּׁה. טז וַיְהִי בַיּוֹם הַשְּׁלִישִׁי בִּהְיֹת הַבֹּקֶר, וַיְהִי קֹלֹת וּבְרָקִים וְעָנָן כָּבֵד עַל-הָהָר, וְקֹל שֹׁפָר, חָזָק מְאֹד; וַיֶּחֱרַד כָּל-הָעָם, אֲשֶׁר בַּמַּחֲנֶה. יז וַיּוֹצֵא מֹשֶׁה אֶת-הָעָם לִקְרַאת הָאֱלֹהִים, מִן-הַמַּחֲנֶה; וַיִּתְיַצְּבוּ, בְּתַחְתִּית הָהָר. יח וְהַר סִינַי, עָשַׁן כֻּלּוֹ, מִפְּנֵי אֲשֶׁר יָרַד עָלָיו יְהוָה, בָּאֵשׁ; וַיַּעַל עֲשָׁנוֹ כְּעֶשֶׁן הַכִּבְשָׁן, וַיֶּחֱרַד כָּל-הָהָר מְאֹד. יט וַיְהִי קוֹל הַשֹּׁפָר, הוֹלֵךְ וְחָזֵק מְאֹד; מֹשֶׁה יְדַבֵּר, וְהָאֱלֹהִים יַעֲנֶנּוּ בְקוֹל. כ וַיֵּרֶד יְהוָה עַל-הַר סִינַי, אֶל-רֹאשׁ הָהָר; וַיִּקְרָא יְהוָה לְמֹשֶׁה אֶל-רֹאשׁ הָהָר, וַיַּעַל מֹשֶׁה. כא וַיֹּאמֶר יְהוָה אֶל-מֹשֶׁה, רֵד הָעֵד בָּעָם: פֶּן-יֶהֶרְסוּ אֶל-יְהוָה לִרְאוֹת, וְנָפַל מִמֶּנּוּ רָב. כב וְגַם הַכֹּהֲנִים הַנִּגָּשִׁים אֶל-יְהוָה, יִתְקַדָּשׁוּ: פֶּן-יִפְרֹץ בָּהֶם, יְהוָה. כג וַיֹּאמֶר מֹשֶׁה, אֶל-יְהוָה, לֹא-יוּכַל הָעָם, לַעֲלֹת אֶל-הַר סִינָי: כִּי-אַתָּה הַעֵדֹתָה בָּנוּ, לֵאמֹר, הַגְבֵּל אֶת-הָהָר, וְקִדַּשְׁתּוֹ. כד וַיֹּאמֶר אֵלָיו יְהוָה לֶךְ-רֵד, וְעָלִיתָ אַתָּה וְאַהֲרֹן עִמָּךְ; וְהַכֹּהֲנִים וְהָעָם, אַל-יֶהֶרְסוּ לַעֲלֹת אֶל-יְהוָה--פֶּן-יִפְרָץ-בָּם. כה וַיֵּרֶד מֹשֶׁה, אֶל-הָעָם; וַיֹּאמֶר, אֲלֵהֶם. {ס}