Am haArec
Z Judaismus
| Rozcestník. Tato heslo se týká výrazu, který může mít více významů. Tato skutečnost je (většinou) uvedena v úvodu textu. |
Výraz Am haArec (hebrejsky עם הארץ doslova "lid té země") se dnes užívá nejčastěji ve smyslu židovského analfabeta či nevzdělance, ignoranta a neotesance, ale ve skutečnosti má a měl tento výraz hned několik významů:
- obecně lid, populace (a to nejen židovská)
- v množném čísle (amej haarec) nežidovské (pohanské) národy
- pozemkovou šlechtu a svobodné vlastníky půdy v době prvního Chrámu
V době Mišny se jako amhárci označovali detailních předpisů zákonů neznalí sedláci, prostý lid, kteří nebyli schopní dostát komlikovaným nároků učenců, kteří naoplátku sami sebe označovali za chaverim (doslova přátele). Nejčastější problematikou té doby bylo dodržování předpisů o rituální čistotě a nečistotě, proto chaverim u amhárců nechtěli nic jíst a ani s nimi být v přímém kontaktu.
Obsah |
Biblická doba
V biblické hebrejštině odpovídá význam spojení Am haArec jeho kontextu a pohybuje se od polohy "Izraelita" (2K 16:15, 2K 25:3; Jechezkel 39:13, Jechezkel 45:22) po označení jakéhokoliv jiného národa (1M 42:6, 4M:14:9).
V kontextu obyvatel Judee vyjadřuje výraz Am haArec elitu v porovnání s obratem "všechen judský lid" (viz 2K 14:21).
Doba druhého chrámu a Mišny
V době druhého chrámu a Mišny získal výraz Am haArec pejorativní nádech. Ezra takto označoval spodinu, která neprošla babylónským exilem a nepatřila mezi Šavej Cion, navrátilce na Cion. V ještě pozdější době se výraz spojil s osobami, které byly ledabylá v dodržování předpisů, zejména předpisů o rituální čistotě, což je stavělo do protikladu k chaverim.
Pojem Am haArec v tomto smyslu pomalu mizí na konci tanaitského období. Ke konci období tannaitic pojem am ha-arez postupně zmizí.
Maharal na téma Am haArec
(citace z knihy Stezka Tóry)
V traktátu Psachim (49b) říká rabi Elazar: „Je zakázáno jít o samotě s nevzdělancem (AM HAAREC), protože je psáno (5M 30:20): „To je tvůj život a to je délkou tvých dní.“ Nevzdělanec se nestará o svůj život, tím spíš mu nezáleží na životě jiných.“ Protože nevzdělanec není přilnut k Tóře, která je mu životem, je možné ho podezřívat z případné vraždy (ŠFICHAT DAMIM, doslova prolití krve). A Gemara pokračuje slovy rabi Akivy: „Když jsem byl ještě nevzdělancem, říkával jsem: „Přineste mi učence a já ho hryznu jako osel.““ A rabi Meir řekl:„Každý, kdo dá svou dceru nevzdělanci, jako kdyby ji svázal a předložil lvu. Tak jako lev trhá a žere bez studu, tak i nevzdělanec tluče a souloží bez studu.“
Tělesnost a rozum se sobě vzájemně protiví do té míry, že z pohledu tělesnosti žádný rozum ani neexistuje. A protože jsou rozum a tělesnost naprosté opaky, říkal rabi Akiva v době své nevzdělanosti, že míval sto chutí hryznout učence, zlámat mu kosti a zcela ho zničit. Oheň a voda jsou také opačné síly, přesto mají společnou vazbu k hmotě, protože všechny čtyři základy (JESODOT – země, voda, vzduch a oheň) jsou fyzické podstaty. Ale rozum a tělo jsou úplné opaky. A přestože je hmota nosičem, na kterém se rozum nese, nemají rozum a hmota spolu nic společného. A je důležité pochopit hloubku slov rabi Meira. Tak jako má lev extrémní fyzickou sílu, tak i nevzdělanec bývá tělesně zdatný a silný. A každá věc, která se vychýlí do extrému, tak jako nevzdělanec, který je zcela oddán fyzickému, bývá neohrožená jako lev. Rabi Meir užil obratu „Každý, kdo dá svou dceru nevzdělanci“ namísto obvyklého výrazu „provdá“, protože sňatek je spojením dvou k sobě se hodících prvků, prvků, které k sobě ladí. Ale k nevzdělanci se nikdo nehodí, protože se chová jako lev, který trhá a žere. Proto ani soulož s nevzdělancem není vhodným spojením, jak naznačuje Tóra větou (1M 4:1): „A Adam poznal Chavu.“ Tóra tedy nazývá spojení muže a ženy poznáním (DAAT), protože podstatou poznání je spojení (CHIBUR) toho, kdo poznal s tím, co bylo poznáno. Nevzdělanec ale nemůže ženu poznat, může ji jen ukořistit.
V traktátu Psachim (49a) učil rabi Chija: „Každý, kdo se zabývá Tórou před nevzdělancem, jako kdyby souložil se svou snoubenkou na veřejnosti, jak je psáno (5M 33:4): „Moše nám nakázal Tóru, dědictví (MORAŠA) obce Jákovovy.“ A nečti to jako MORAŠA (dědictví), ale čti to jako MEORASA (snoubenka). A nenávist nevzdělanců k učencům je větší, než nenávist národů k Izraeli. A jejich ženy nenávidí učence ještě víc. A učenec, který od Tóry odpadl, nenávidí učence nejvíc.“ Tóra je určena učencům a učenec je ze své podstaty oddělený od nevzdělanců. Pokud někdo vyučuje Tóru před nevzdělanci, snižuje její váhu, protože ji násilně pojí s někým, kdo k ní nemá vztah. To odpovídá analogii se snoubenkou, která je vyhrazena a zasvěcena jen svému snoubenci, a nepatří se s ní souložit před cizími lidmi, kteří k ní žádný vztah nemají. Nevzdělanec je ovládán svým tělem více než Nežid. Jistě, Nežidé také nemají Tóru, to ale nelze srovnávat se situací nevzdělance, který by mohl, ale nestuduje. Nevzdělanec svým chováním dokazuje, že o vlastní újmě odmítá rozum, že je mu vše rozumné cizí a vzdálené. A ženy jsou obecně tělesností ovládány více než muži, proto ženy nevzdělanců nenávidí učence ještě víc, než nevzdělaní muži. A ten, kdo nabyl poznání Tóry, ale pak se ho (pro tělesné a jiné požitky) zřekl, je od Tóry odpoután úplně, tomu se rozum příčí nejvíc. Takový člověk je od rozumu ještě dál, než ten, kdo o něj nikdy neměl zájem.
A kdo je to vlastně AM HAAREC, kterému jsme zatím říkali nevzdělanec? Na to odpovídá Talmud v traktátu Sota (22a), kde rabi Eliezer a rabi Jehuda řekli: „Ten, kdo nečte ranní a večerní modlitbu Šma Jisrael, je AM HAAREC.“ A moudří (CHACHAMIM) řekli: „Ten, kdo si neváže tfilin, je AM HAAREC.“ Ben Azaj řekl: „Ten, kdo nemá cicit na svém oděvu, je AM HAAREC.“ Rabi Jonatan ben Josef řekl: „Ten, kdo má děti a nevede je k Tóře, je AM HAAREC.“ A jiní řekli: „Ten, kdo se sice učil Tóru a studoval Mišnu, ale neměl svého rabína, je AM HAAREC, ale ten, kdo se učil jen Tóru, ale nestudoval Mišnu, to je bloud (BUR). Kdo se ani neučil Tóru, ani nestudoval Mišnu, na toho se hodí citát (Jirmejahu 31:27): „Oseji dům izraelský i dům judský lidmi i zvířaty.““
Již bylo řečeno, že AM HAAREC je zcela oddán svému tělu. Pokud ale odříkává modlitbu Šma Jisrael, bere tím na sebe jho Božího království. A protože se s ním pojí Boží jméno, přestává být bytostí veskrze tělesnou, protože tělesné se k Bohu nijak nepojí. A moudří (rabíni) se domnívali, že je nutné, aby se lidské tělo spojilo s Božím příkazem činem, přičemž právě připevněním tfilin vzniká pouto mezi duší člověka a Bohem, což člověka zbaví vazby k tělesnosti. A podle ben Azaje je nezbytné, aby člověk nosil cicit, protože tím se šaty, které kryjí lidské tělo, spojí s Božím příkazem a člověk přestane být zcela tělesný. A rabi Jonatan ben Josef dodal, že i děti jsou jako člověk sám a pokud je otec nevede k Tóře, stává se tím on sám zcela tělesným. Člověk musí lpět na rozumu a to zcela, bez výhrad, dokonce i v případě svých dětí.
Je důležité si uvědomit, proč právě Šma Jisrael je tou nejvhodnější modlitbou k přijetí jha Božího království (OL MALCHUT ŠAMAJIM). Člověk byl stvořen k Božímu obrazu a díky tomuto faktu na sebe může brát jho Božího království. A celá modlitba Šma Jisrael má přesně dvě stě čtyřicet osm slov, stejně jako je dvě stě čtyřicet osm orgánů v těle, na které člověk jho Božího království vsazuje. Jak také jinak by na sebe člověk mohl vzít jho Božího království, než díky tomu, že byl stvořen k obrazu Božímu? A jen díky tomu se člověk stal vládcem v dolních světech a nad ním kraluje jen Bůh. Ale podle názoru moudrých přijetí jha Božího království nestačí. Podle nich je navíc nutné, aby člověk připoutal svou duši ke vznešené svatosti, kterou představují tfilin připevňované k hlavě (mozku) a paži (srdci). A ben Azaj šel ještě dál, když se domníval, že je třeba posvětit i šaty člověka, které tělo kryjí, a upevnit na ně cicit. A Rabi Jonatan ben Josef se domníval, že je nutné, aby dokonce i výhonky těla (děti) byly vedeny k Tóře. A jiní se domnívali, že je nezbytné, aby se člověk učil Tóru a studoval Mišnu, čímž by se stal zcela rozumným. A k rozumu se není možné dobrat bez vhodného učitele.
A v traktátu Sota (22a) se dále řeší statut samouka, který se sice učil Tóru a studoval Mišnu, ale neměl svého rabína. K tomu rabi Eliezer řekl: „Nevzdělanec (AM HAAREC) je ten, kdo se učil Tóru a studoval Mišnu, ale neměl svého rabína.“ Rabi Šmuel bar Nachman řekl: „Ne, to je bloud (BUR).“ Rabi Janaj řekl: „Ne, to je Kuti.“ (Kutim, jinak též Šomronim či Samaritáni byli Nežidé žijící v Izraeli od dob asyrského vpádu v 7. století před občanským letopočtem. Samaritáni přijali různé principy judaismu neúplnou konverzí a měli statut národa na pomezí mezi židovským a nežidovským světem.) Rav Acha bar Jákov řekl: „Ne, to je černokněžník (MAGOŠ).“ Rabi Nachman bar Jicchak řekl: „Slova rav Achy bar Jákova jsou pravdě nejbližší, protože existuje známé lidové rčení: „Černokněžník mumlá slova a neví, co říká,“ a tenhle se učí Tóru a neví, co se učí.“
Člověk, který studuje bez učitele, nemůže poznat důvody jednotlivých výroků Mišny, které jsou čistým rozumem. Takový člověk se nazývá nevzdělancem, protože nezískal rozum. A rabi Šmuel bar Nachman takového člověka nazval bloudem, protože v hebrejštině slovo BUR znamená také neorané pole, které nedává úrodu, stejně jako tento samouk nemůže bez vedení učitelem vydat kvalitní plody. Rabi Janaj nazval samouka Kutim, protože Kutim nestudovali Tóru a jen se chovali podle toho, co viděli kolem sebe. Stejně tak samouk čte Mišnu, aniž by rozuměl jejím důvodům, čte ji, ale nestuduje. Nehledá důvody, jen se učí slova, aby mohl konat. Proto je označen právě za Kutiho, aby bylo jednoznačně vyřčeno, že samouk neovládá Tóru rozumem, což je způsob hodný židovského učence, nýbrž pouze činy, tak jako Kutim. A pozor, řádné konání příkazů (MICVOT) vyžaduje zapojení rozumu! A pro rav Achu bar Jákova je samouk černokněžníkem, protože mluví, ale neví, co říká. A taková Tóra ani Tórou není. A co je ještě horší, pro takového člověka je Tóra jakousi magií, něčím, co odporuje rozumu a je dobré leda tak pro slaboduché.
Ten, kdo se učí Mišnu, ale nechápe důvody jednotlivých výroků, degraduje Tóru na něco nerozumného. Zbavuje ji její rozumnosti a klade ji na roveň čár a kouzel. A byly zde zmíněny čtyři typy – nevzdělanec definovaný úplnou absencí rozumu, bloud, který setrvává v neplodném přemítání, Kuti, který koná, aniž by rozuměl, a černokněžník, který odebírá Tóře rozum a staví ji na roveň triků ohlupujících ženy.
V pozdější době
V post-talmudické době výrazem Am haArec rozumíme Žida bez dostatečné znalosti Tanachu a Ústní tradice, na rozdíl od učence (TALMID CHACHAM).
Chasidismus a amhárci
V chasidských příbězích vystupují amhárci (amhorci) často jako naivní, ale bohabojní a zbožní lidé, jejichž úmysly jsou čisté a modlitby silnější než modlitby učenců.
