Chrám

Z Judaismus

Přejít na: navigace, hledání

Chrám

Soubor:Disambi.png Rozcestník. Tato heslo se týká výrazu, který může mít více významů. Tato skutečnost je (většinou) uvedena v úvodu textu.


Obsah


Chrám, hebrejsky (Bejt) haMikdaš, mikdaš, byl do roku 70 o. l. centrálním místem judaismu, místem pravidelných obětí a modliteb, ale také místem, kde sídlil nejvyšší rabínský soud Sanhedrin.

Chrám svou funkcí nahradil původní přenosnou variantu – Miškan.

První Chrám dal postavit král Šlomo kolem roku 960 př. o. l. Tento první (jinak také Šalomounův) Chrám zničili v roce 586 př. o. l. Babyloňané (Nabukadnezar).

Druhý Chrám byl postaven po návratu z babylonského zajetí kolem roku 516 př. o. l. Byl několikrát přestavován, vrcholnou podobu mu dala Herodova přestavba, z níž zůstala jen západní podpůrná zeď, tzv. Zeď nářků. Přes fyzickou monumentálnost však druhý Chrám nedosáhl významu Chrámu prvního, a dokonce v něm chyběla jedna z jeho hlavních součástí Archa úmluvy s deskami Desatera.

Druhý Chrám zničili v roce 70 o. l. Římané po velkém židovském povstání.

Vzpomínky na Chrám a víra v jeho obnovení jsou pevnou součástí judaismu.

První chrám

Chrám se začal stavět čtvrtý rok Šlomovy vlády, tedy v roce -964 a byl dokončen po sedmi letech stavby v roce -957

Základní strukturou chrám připomínal Mošeho miškan, veškeré úpravy řídil sám král Šlomo na základě proroctví.

Stavbu řídil Chiram (po matce Žid, po otci Cuřan), mistr v odlévání kovů (!neplést s curským králem téhož jména!)

Materiálem se nešetřilo a ani se, pro velké množství, nevážil - viz Kr 7:47

Chrám sloužil i jako bezpečná pokladnice a tím lákal cizí vladaře - viz Kr 7:51

Legendy

Se stavbou prvního jeruzalémského chrámu jsou spojeny mnohé legendy.

Jedna vypráví příběh dvou bratrů, z nichž jeden byl bohatý, ale osamělý, druhý chudý, ale obšťastněný mnoha dětmi. Když končili žně a obilí bylo ve snopech na poli, řekl si v noci bohatý muž: Můj bratr má mnoho dětí, ale málo peněz, přenesu mu něco ze své úrody na jeho pole. Chudý bratr si téže noci řekl: Můj bratr je stále sám, není, kdo by ho potěšil. Přidám mu trochu obilí, ať má radost, že na něho někdo myslí. Když se tento příběh dozvěděl král David, určil, že pole obou bratří vykoupí a na jeho místě dá zhotovit chrám.

Další legenda se vztahuje k zázračnému červu šamirovi, který dokázal štípat veliká kameny, takže nebylo při stavbě chrámu potřeba využívat železné nástroje. Železo je totiž symbolem zbraní a chrám má být místem míru.

A ještě jedna legenda: Podle ní našel Šlomo na místě základů chrámu tlukoucí srdce prvního člověka - Adama.

Blízkost Bohu

Chrám je velmi výjimečná stavba a symbolizuje lidské přiblížení se Bohu. V této blízkosti je skryto ale i riziko znesvěcení a pádu.

I v Davidově době došlo k neštěstí, když se při přenosu archy úmluvy muž jménem Uza dotkl archy dotkl a zemřel. Přesto se nezdá, že by král David byť i jen na chvíli ve své horoucnosti váhal, zda chrám postavit. Naproti tomu Šlomo stavbu dlouho rozmýšlel a plánoval, tak jak bylo v jeho povaze kladl, na rozdíl od svého otce, rozum nad srdce, ale nakonec se rozhodl chrám postavit, i když věděl, že nestaví definitivní, věčný chrám. (Podle tradice dal v chrámové hoře zhotovit různé tajné síně a chodby a do jedné z nich později král Jošijahu ukryl archu úmluvy s deskami Desatera.)

Otázka stavět ano či ne tedy bylo zodpovězena kladně. Mimochodem, i my jsme často kladeni před volbu zůstat pasivní a v případě neúspěchu akce tvrdit "že to bylo jasné", nebo se "angažovat" a jít na trh se svou kůží. Dva velcí králové Izraele nám mohou být vzorem. Srdce i rozum velí k aktivitě.

Chrám a okolní národy

Stavbě chrámu předcházela Šlomova intenzivní diplomacie, kterou si izraelský král zajistil klidné hranice. Zcela nadstandardní vztahy měl v této době Izrael s curským (CUR= Tyr) králem Chiramem, který byl přítelem Davida i Šloma a s kterým Šlomo podnikal námořní výpravy, stavěl přístav v Rudém moři a intenzivně obchodoval: obílí, víno a olej za libanonské cedry. Je zajímavé, že židovská tradice není této spolupráci nakloněna a Šlomovi je vytýkáno, že se při stavbě chrámu nespolehl jen na vlastní síly. Mezi potomky curského krále a výsledky nadstandardních vztahů je i pozdější svatba krále Achava s curskou princeznou Izevel, která v severním Izraeli vymítila zbytky judaismu a nahradila ho kanaánským kultem baalů a výrazně napomohla rozkladu severního království (a jen tak tak nezničila i Davidovu dynastii).

Kromě Cuřanů se na stavbě podíleli i Egypťané.

Upozorňuji na zvláštní shodu: ani druhý chrám se neobešel bez výrazné pomoci vnější síly, tentokrát perského krále.


Miškan a chrám

Srovnáme-li Mošeho miškan a Šlomův Chrám, zcela jistě si všimneme nápadného rozdílu ve velikosti obou staveb. Přitom je jasné, že žádný pozemský "dům" nemůže v sobě hostit čas a prostor přesahujícího Boha. Samoúčelná velikost tedy není na místě.

Jen těžko se můžeme odvážit tvrdit, že víme, co vše chrám představuje, ale zkusme alespoň to základní:

  • chrám představuje obecně existenci,
  • vnější nádvoří fyzický svět
    • oltářem bytí a nebytí
    • umyvadlo symbolizuje očistu
  • vnitřní část chrámu představuje vesmír
    • se sedmiramenným svícnem sedmi planet
    • s dvanácti chleby na stole reprezentujícími dvanáct znamení zvěrokruhu
  • nejvnitřnější část chrámu pak představuje svět duchovní, vyjádřený dvěma cherubíny.

Proč zvětšil Šlomo rozměry z 30x10x10 na 60x20x30, proč určil deset sedmiramenných svícnů namísto jednoho, deset stolů s chleby namísto jednoho, přidal předsíň a další dva cherubíny a pro vnitřek chrámu použil jen zlato? Víme, žer postupoval na základě proroctví a zjednodušeně můžeme říct, že se snažil co nejlépe vystihnout možnosti tehdejšího Izraele. Člověk se vždy má snažit a usilovat o maximum. Šlomův chrám odráží vývoj od doby putování pouští.

Podíváme-li se na stavební kovy, zjistíme, že miškan byl z mědi, stříbra a zlata. Stříbro představuje jakýsi přechod mezi "užitkovou" mědí a čistotou zlata. Stříbro v miškanu navíc bylo užito v samotných základech stavby - v podstavcích. Na rozdíl od miškanu v chrámu stříbro zcela chybělo. Roli "přechodníků" mezi fyzickým a duchovní sehrála Šlomova novinka: chrámová předsíň a okna, které v miškanu zcela chyběla.

Mimochodem, víte, jak vypadala okna v chrámu? Směrem dovnitř se zužovala, jakoby chrám sám byl zdrojem světla pro svět, a ne obráceně.


Království a chrám

David (a Šlomo) dali základy

  • královské dynastii
  • chrámu

Obé tak tvoří jednotu, jeden komplex. S podobnou myšlenkou se potkáváme u mnohých starověkých kultur, kdy král hrál božskou roli, ať přímo jako bůh, či boží syn atp. (Egypt, Babylon, ale i severní Izrael s králem Jerovamem a kultem v Bet El) Naproti tomu, David i Šlomo zdůrazňují, že skutečným Králem je pouze Bůh a oni jsou jeho služebníky - viz typické sousloví "Tvůj služebník David".

Starověký král se snažil stavět svůj chrám na významných místech, které vzbuzovali úctu lidu, aby se tak "přiživil" na starých legendách a opřel o ně svoji současnou moc. Ne tak David, který přenesl svou vládu ze starobylého Chevronu, města praotců a centra Judee, do Jeruzaléma, který byl v té době považován za cizí a hrozné místo. (Starobylost a svatost Jeruzaléma nebyla v Davidově době prostému lidu známá.)

Již jsem řekli, že David a Šlomo se snažili vytvořil z královské dynastie a chrámu jeden celek. Nejenže z chrámového kultu čerpal Davidův rod sílu, i naopak chrám byl na Davidově dynastii závislý. Halacha říká jasně: nejprve musí být ustaveno království, pak může být postaven chrám.

Tak tomu bude i v budoucnosti, viz proroctví Hošey, Jirmejaha či Jechezkla.

Místo modliteb

Kr 8 popisuje Šalomounovu modlitbu při zasvěcování chrámu. Opět se dotýkáme tématu, jak může nekonečný a nehmotný Bůh někde sídlit (8:27). Proto se v Talmudu uvádí, že Bůh nepotřebuje chrám, ale vyžaduje upřímné srdce. Chrám není vnímán jako Boží příbytek, ale místo modlitby (8:29). Zpět se nám však vrací nezodpovězená otázka, proč nehmotná modlitba potřebuje určité místo? Všechny modlitby všech Židů na světě směřují k chrámu a my můžeme říct, že celý národ se ve svých modlitbách soustředí k Izraeli, Jeruzalému a chrámu a tedy k tomu, co tato místa symbolizují. Vždyť i halacha uvádí: Neví-li člověk, kterým směrem leží Jeruzalém, ať se představí, že se obrací k Bohu.

Úkol, který židovský národ Avrahamem získal, dospěl stavbou chrámu k svému prvnímu vrcholu. Vybraný lid si na vybraném místě postavil SYMBOL služby Bohu (srovnej se stavbou babylonské věže). Blízkost lidí k Bohu je právě chrámem vyjádřena, viz vstup Velekněze o Jom kipuru do Nejsvětější svatyně.

Člověk - chrám - Bůh

Zasvěcení miškanu i chrámu bylo vyjádřeno nebeským oblakem a ohněm, tak jak tomu bylo při darování Tory. Oblak sestupuje dolů a oheň stoupá přirozeně vzhůru.


Izrael a národy

Tóra vnímá celý svět jako jeden celek, ve kterém mají své místo všichni lidé. V chrámu byly pravidelné oběti za mír a blaho národů - viz sukot a prorok Ješajahu ve své knize napsal: Neboť Tvůj dům se bude nazývat domem modliteb všech národů.

Tím se ale již dotýkáme dob budoucích, doby Mesiáše, doby třetího chrámu, ať je zbudován brzy, za našich dní.

Citováno z „http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Chr%C3%A1m“