Darování Tóry na hoře Sinaj
Z Judaismus
Cesta z Egypta k hoře Sinaj trvala padesát dní. Na Roš chodeš měsíce sivan dorazili Židé k úpatí hory a šest dní trvaly přípravy na darování Tóry. (Z padesáti dní cesty k hoře Sinaj se učíme o důležitosti postupného růstu. To je také důvod, proč Bůh nedaroval synům Izraele Tóru hned po východu z Egypta.)
Hora Sinaj
Sama oblast hory Sinaj má v Tóře pět jmen:
- Sinaj (odvozeno od hebrejského SNE = keř) – připomínka hořícího keře
- Cin (NICTAVU = bylo jim přikázáno) – připomínka darování Tóry
- Kadeš (KADOŠ = svatý) – zasvěcení národa přijetím Tóry
- Kedamot (KADMON = prastarý) – protože text Tóry je starší než svět
- Paran (PRU = množte se) – připomíná požehnání, kterého se Židů na poušti dostalo
Známý midraš se ptá: „Proč byla Tóra darována právě na hoře Sinaj? Když si Bůh vybíral vhodnou horu, hlásily se o svá práva významné izraelské hory Karmel a Tavor, ale Bůh si raději vybral horu Sinaj, která pokorně stála a nikam se netlačila.“ K Božímu výběru existují i jiné komentáře. Například, že Bůh chtěl Tóru darovat na místě, které nikomu nepatří – na poušti – aby si ji nikdo nemohl nárokovat a naopak, aby každý, kdo chce, mohl k Tóře přistoupit a učit se z ní. Dalším vysvětlením může být známá pravda, že Tóře těžko porozumí ten, kdo si hoví v blahobytu. Je jí třeba mnohé obětovat, včetně pohodlí, které se v poušti přirozeně ztrácí.
„Plán A, plán B“
Čteme-li pasáž předcházející darování Tóry zbrkle, zpravidla nám unikne důležitý moment – jak vlastně k darování Tóry došlo? Přečtěme si v klidu kapitolu 2M 19. Klíčová je věta 2M 19:9. Všechno totiž vypadá tak, že Boží plán byl vystavěn na Mošeho funkci tlumočníka. Tomu odpovídá vše do věty 2M 19:9. Dokonce i první část této věty: „A řekl Bůh Mošemu: ‚Přijdu k tobě v hustém mračnu, aby národ slyšel, až s tebou budu mluvit a věřil ti navždy.‘“Ale teď pozor! Druhá půlka téže věty zní: „A Moše řekl Bohu slova (odpovědi) lidu.“ Jaká slova? Jaké odpovědi?
Raši velmi logicky tvrdí, že si lid přál jiné uspořádání. „Není stejné, hovoří-li k nám král nebo jen jeho zmocněnec. Chceme slyšet (vidět) samotného krále.“ Tomuto vysvětlení odpovídají i další věty 19. kapitoly. Bůh přikázal lidu důkladnou přípravu – rituální očistnou koupel v mikve, sexuální zdrženlivost, přesné vymezení hranic, kdo kam smí. Proč? Protože „třetí den se Bůh zjeví všemu lidu“.
Jakoby existovaly dva plány: Božský plán A a lidský plán B. Jsou lidé schopni dosáhnout takové úrovně, jakým je přímé Boží zjevení? Pokud ano, proč to Bůh původně plánoval jinak? Pokud ne, proč souhlasil s plánem B? Čtěme pozorně dál, jak to nakonec dopadlo.
Zdá se, že se události začaly odvíjet podle plánu B. Věta 19:16 nám představuje velkolepou podívanou. Hřmělo a blýskalo se, zněl zvuk šofaru. Lidé pod horou ale zůstali v táboře a třásli se strachy. Bůh sestupuje na horu Sinaj 19:18 (plán B), ale hovoří Moše 19:19 (plán A).
Opět si vyžádejme Rašiho pomoc. Co podle něj Moše říká? Desatero. Ale ne celé, jen posledních osm příkazů. Jak to? Zdá se, že vše začalo podle plánu B a Bůh hovořil k lidu. Nejdříve řekl celé Desatero „jedním dechem“ a potom začal znovu odříkávat první dvě přikázání, lid to nevydržel a došlo na původní plán A, podle kterého stál mezi Bohem a lidem Moše jako tlumočník Božích slov. Kapitola 2M 20, po výčtu Desatera, tento výklad potvrzuje. „Lid viděl hřmění, zvuk šofaru (viděl hřmění a zvuk šofaru? – poznámka autora) a kouřící horu a naléhal na Mošeho: „Mluv ty. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli.“ Lid zůstal stát opodál a Moše vstoupil do mračna.
Zůstává otázka: Proč Bůh přistoupil na plán B?
Víme, že člověk, který se přibližuje k Bohu, je sevřen mezi břity nůžek. Na jedné straně je veden láskou k Bohu (AHAVAT HAŠEM) a snaží se dostat k Němu co nejblíže, tak jako se v mezilidských vztazích snažíme být nablízku těm, které milujeme. Na druhé straně člověka neustále svírá strach a respekt z Boží velikosti (JIRAT HAŠEM) i vědomí vlastní malosti, které diktují udržovat patřičný odstup.
Můžeme říct, že Boží plán A byl „realistický“. Bůh lépe než my ví, že nejsme schopni přímé konfrontace s Jeho Přítomností (ŠCHINA). Ale lid, veden láskou k Bohu, si přál přímý (ideální) kontakt, tedy plán B. Mohl Bůh něco takového odmítnout a zmařit chvályhodnou snahu? Ne. Tóra je velmi poučná a výchovná kniha. Bůh se v této chvíli chová jako rodič, který pozoruje, jak se jeho ratolest pokouší zdolat překážku, která je ještě nad jeho síly. Není správné dítě unáhleně zastavit. Je třeba mu dopřát čas, aby samo poznalo, na co má a na co už ne. Na druhou stranu, musí rodič umět říct „Dost!“. V souboji mezi láskou a respektem pod horou Sinaj byl Bůh rodičem, který ponechal svým dětem dostatečný prostor ke snaze, ale v zásobě měl i realistické řešení.
