Derech chajim

Z Judaismus

Přejít na: navigace, hledání

Derech chajim je Maharalova kniha - komentář k traktátu Avot.

Maharalovy knihy

(Maharalův nikdy nedokončený plán počítal se šesti knihami uspořádanými podle kabalistických sefirot (viz 1. Letopisy 29:11: Tvá je, Bože, velikost a moc, krása, vítězství a sláva, neboť vše na nebi a na zemi je, Bože, tvé, i vláda a povznesení), které by se postupně věnovaly jednotlivým svátkům. Tak to alespoň Maharal oznámil v předmluvě ke knize Gvurot Hašem. Pojednání o Šabatu a stvoření světa, o nebi a zemi a vysokých svátcích a o chrámu, modlitbě a svátku Sukot však Maharal napsat nestihl, a tak z celého velkolepého plánu zbylo jen torzo v podobě tří knih (Gvurot Hašem, Nechach Jisrael a Tiferet Jisrael).

Ve svých knihách se vracel k talmudickým zdrojům a kritizoval tehdy obvyklé způsoby studia Tóry. Sepsal na deset knih, které se dodnes studují.

Nejvýznamnější z nich je trilogie:

Dalšími (menšími) díly jsou:

  • Derech Chajim ("Cesta životem") – komentář k Pirkej avot (Krakov, 1589)
  • Gur Arje ("Lvíče"), superkomentář k Rašiho komentáři Tóry (Praha, 1578)
  • Netivot Olam ("Stezky světa") o etice v pojetí rabínské tradice (Praha, 1596)
  • Ner Micva ("Světlo příkazu") o chanuce (Praha, 1600)
  • Or Chadaš ("Nové světlo"), o Purim (Praha, 1600)
  • Beer haGola ("Studna exilu"), obhajoba tradičního rabínského judaismu (Praha, 1598)
  • Chidušej Agadot, komentář k talmudickým textům - pozdější výběry

Ukázka

Maharal: Derech Chajim, 2. kapitola, 1. mišna

Rabi říká: „Jaká cesta je přímá? Jakou cestu si má člověk vybrat? Tu, která mu je ozdobou a zároveň je milá i jiným lidem.

Povinnost obstát vůči Bohu i lidem

Existují cesty (rozuměj skutky), které jsou ve své podstatě dobré a mohou být proto považovány za ozdobu svého konatele, ale přesto se jiným lidem nezdají správné. Takovými cestami není vhodné kráčet, protože máme povinnosti vůči Bohu i lidem, což dokládají mnohá místa v Tanachu. Například v knize Bemidbar (4M 32:22) zdůrazňuje Moše: „A budete čistí před Bohem i Izraelem“, a v knize Mišlej (3:4) je psáno: „Najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.“ A platí-li výše uvedené obecně, tím spíš to platí v případě učence (TALMID CHACHAM), u něhož je každé nevhodné chování rovnou považované za znevážení Božího jména (CHILUL HAŠEM).

Na druhou stranu přirozeně nestačí, aby bylo lidské chování pouze milé jiným lidem, protože ti mohou snadno nalézt zalíbení v něčem, co ani dotyčný neměl v úmyslu či myslel úplně jinak. A také existují lidé, kteří se úmyslně chovají tak, aby se zalíbili svému okolí, a hrají si na spravedlivé (CADIKIM), což jistě nemůže být onou vyžadovanou přímou cestou.

Ohledy na jiné

Rabi nás chce naučit důležité pravidlo – nemůžeme si říct: „Vím, že konám správně, tak co mi je do jiných lidí.“ Proto na všech místech Talmudu rabíni upozorňují, že je zakázáno chovat se způsobem, který v přítomných vyvolává pochyby.

Text mišny hovoří o jiných lidech, ne však o všech lidech jako celku, protože není myslitelné, aby se všichni lidé shodli na vhodnosti určitého konání. Z tohoto hlediska je důležité jen to, co si o nás myslí jiní lidé hodni titulu Člověk s velkým Č (ADAM). Na názoru oslů nezáleží.

Člověk nemůže spoléhat jen na sebe

Je v lidské přirozenosti považovat sebe sama za bezchybného, jak potvrzuje kniha Mišlej (21:2): „Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé.“ Proto je tolik důležité brát na své cestě ohledy na jiné lidi. To ovšem neznamená, že veškeré své konání máme založit na touze zalíbit se okolí.

Citováno z „http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Derech_chajim“