Helenizace
Z Judaismus
Obsah |
Helenizace
Jestliže v předchozích etapách svých dějin byl židovský národ ohrožen, bylo to především "vnější" nebezpečí - ať již hrozba samotné fyzické likvidace (Babylónie), tak i její logické důsledky v podobně oslabení a asimilace zbytků židovského osídlení v Judsku.
Naproti tomu se koncem třetího století objevil nový, tentokrát vnitřní nepřítel: helenizace židovské populace. Proč tomu tak bylo?
Důležitá data
| -337 | Filip sjednocuje Řecko |
| -333 | Alexandr vítězí u Issu nad Dariem III |
| -332 | Alexandr dobývá Izrael |
| -323 | Alexandrova smrt - boj diadochů |
| -301 | Ptolemajos I. (Egypt) dobývá Izrael |
| -250 (cca) | za Ptolemaja II překlad Tanachu – Septuaginta |
| -200 | Antiochus III. (Sýrie) poráží Egypt |
| -188 | Řím poráží Antiocha v Malé Asii |
| -175 | nástup Antiocha IV. Epifana |
| -168 | zákaz judaismu, násilná helenizace, znesvěcení Chrámu, stavba pevnosti Akra |
| -167 | makabejské povstání |
Stav
Za Šimona Spravedlivého (doba Alexandra Velikého) žije v Jeruzalémě 120 000 Židů a v celém Izraeli asi 350 000. Existuje silná diaspora, vynucený exil (Babylónie), ale i dobrovolná migrace za obchodem V Izraeli je omezená (náboženská) autonomie, ale i zásahy do veřejného a soukromého života Židé mají jasné centrum = Jeruzalém a jeho Chrám, kam pořádají náboženské poutě (Pesach, poutní svátky)
Šimon haCadik
(viz Pirkej Avot) byl posledním z mužů Ezrova Velkého shromáždění. Legendárně se setkal s Alexandrem (který na svém tažení ušetřil Jeruzalém). Šimon Spravedlivý byl velekněz a hlavní představitel židovské autonomie. Zemřel v roce -273.
Štěpení moci a zmatky
Po jeho smrti dochází ke zmatkům a dělení funkcí:
- veleknězem se stává Šimonův bratr Eliezer (velekněz má silnou autoritu a představuje i reálnou moc ve státě),
- předsedou Sanhedrinu Antigonos (který se stal duchovním vůdcem).
Později došlo na další dělení obou funkcí:
- Chonja se stal veleknězem,
- Josef ben Tovja správcem daní
- Josef ben Joezer předsedou Sanhedrinu
- Josef ben Jochanan nejvyšším soudcem.
Jinými slovy: po Šimonově smrti můžeme vypozorovat čtyři hlavní funkce v rámci autonomie, s čímž je spojené rozdrobení moci a nepřehlednost mocenských pozic.
Velekněz Chonja byl za Antiocha IV. sesazen Jasonem ( jaké pěkné židovské jméno!) za finanční úplatu. Jason sám byl sesazen Menelaem (za ještě větší úplatu), na kterou budoucí velekněz použil chrámový poklad.
Konflikt Jasona s Menelaem přerostl v občanskou válku a až 40 000 syrských Řeků udusilo občanskou válku. Na svém postupu Syřané vraždili Židy bez rozdílu, tradiční i ty "prosyrské" - helenizované.
V roce -169 následoval po neúspěšném tažení Antiocha IV. do Egypta velký pogrom v Jeruzalémě - král dal prostě svým vojákům "své" město v plen, aby se uklidnili po přestátém nezdaru.
Helénismus - stručná rekapitulace
V době, kdy Řekové pronikly až do Izraele, klesl dávno původní řecký náboženský systém (Olymp a jeho bozi) ze svých pozic a byl chápán jen jako mythologie a jednotící prvek.
Na vzestupu byla kultura (divadlo, literatura - zvukomalebnost)
Řekové oslavovali člověka (všimněte si polidštění bohů) čímž se výrazně lišili od Židů. (judaismus se naopak snaží člověka pozdvihnout k Bohu)
Helénismus přináší do Izraele nové filozofické směry a myšlenky: Epikurejci - typičtí svým hédonismem /oslava slastí/ a empirismem - se v jazyce Mišny (v podobě Apikores) stali symbolem odpadlíka, požitkáře a slovo samo bylo urážkou
Řecká architektura silně ovlivnila stavitelství v Izraeli. Například město Gaza mělo rysy typické pro helénskou architekturu - Diův chrám, chrámy, divadlo, gymnázium, stadion. Postupně byla (do roku 200) vystavěna některá zcela nová města – Caesarea, Tiberias..., kde byli Židé menšinou a obyvateli druhé kategorie.
Řekové se považovali za vládnoucí, vyvolenou elitu proti níž stojí barbaři okolních národů. Řecká demokracie, můžeme-li o ní v této době ještě vůbec hovořit, byla vysoce selektivní.
Střet helenismu s judaismem
Helénismus byl silně asimilativní a sklidil výrazný úspěch všude tam, kam dorazil. Jen Judea byla v tomto ohledu odlišná. Většina obyvatelstva zůstala věrná tradicím. Pořečtění se přitom stalo vstupenkou do velkého světa. I proto sledujeme helenizaci zejména u "elit".
- Helenizovaní Židé přinášejí do židovské společnosti novinky: cynismus a pragmatické nevěrectví.
- Řecký svět neznal zakázanou lásku, sexuální tabu. Nahota byla běžná, častá byla veřejná homosexualita.
- Gymnázium byl převážně sportovní ústav a škola vojenské dovednosti.
- Tělesně postižení nebyli tolerováni.
S helenizací se Židé poprvé dostávají do konfliktu se západním světem. Pro Řeky a Římany budou Židé vždy starobylý, ale divný až tmářský východní národ.
Židé sami na "kulturní revoluci" reagovali třemi způsoby:
- helenizují se (Mitjavnim),
- izolují se (Perušim = farizeové)
- nebo se snaží o kompromis (Cadokim = saduceové)
Vznikají skutečná "reformovaná" uskupení Cakokim (Saduceové) a Bajtosim, k nimž se hlásí zejména aristokracie, ekonomická a politická elita. Pilířem změn byla úprava judaismu tak, aby byl kompatibilnější s helénským světem.
Konflikt Cadokim s tradičním rabínským judaismem Perušim (případně lidovým judaismem) byl typickým rysem období konce druhého Chrámu
s článkem souvisí i Chanuka a Makabejské povstání
