Izrael

Z Judaismus

• Tento článek se týká biblické země Izrael (Erec Jisrael)
• jiné možné významy a články
  • praotce Jaakov (Jisrael)
  • moderní stát Izrael (Medinat Jisrael)
  • obyvatelé Izraele - Izraelci
  • nositelé jména Izrael - viz Osobnosti

Na první pohled nám Tora představuje zemi Izrael jako zemi oplývající medem a mlékem. (Víte, že existuje názor, že mlékem se zde míní bílé víno?) Dokonce i meraglim, kteří celou zemi pomluvili, neopomněli popsat její krásu.

I když čtete Toru, pamatujte na starou dobrou poučku právníků: čtěte ve smlouvě i ta malá drobná písmena. Těsně před vstupem do Izraele, koncem 40. roku bloudění pouští, říká Moše lidu: Země, do které vstupujete, není jako země egyptská, kde jste seli a zavlažovali nohama jako v zahradě zeleniny. Tato země, kterou získáš po překročení Jordánu, je země hor a údolí, země, která pije déšť z nebes. Bůh se o ní stará a shlíží na ni stále, od počátku do konce roku.

Jinými slovy: je to dobrá země, ale není jako jiné dobré země. Všechny velké civilizace vznikali postupně tam, kde bylo vhodné podmínky pro zemědělství - v oblasti s dostatkem vody, v Mezopotámii a Egyptě. Vody Eufratu, Tigridu a Nilu byly spolehlivé. Izrael, řekl Moše lidu, není úrodná rovina. Vše zde záleží na dešti a ten není dvakrát spolehlivý. My, mimochodem, známe některé příběhy o hladomoru v Izraeli. (Avrahám, Jicchak i Jákov se setkali s hladovými léty, taktéž Elimelech atd.) Můžeme tedy říct, že v Izraeli existuje trvalý stav nejistoty, Zaslíbená země závisí na tom, kdo ji zaslíbil.

Topografie a klima země ovlivnilo společnost, která v ní žila. Narozdíl od Egypťanů a Babyloňanů, kteří se obraceli k pravidelnosti přírody (a tedy záplav), symbolizovaných pravidelností hvězdných cyklů, které jakoby ovládaly dění dole na zemi, Izraelci neznali žádnou takovou pravidelnost. Nic nezajišťovalo, že příští rok se bude podobat tomu letošnímu. Tak se oproti "velmocenskému" cyklickému pojetí času zrodilo židovské historické vnímání času. Lidé se nemohli spoléhat na přírodu, jak krásně vyjádřil David Ben Gurion: V Izraeli, abyste mohli být realisty, musíte počítat se zázraky.

Egypťané je třeba hledět dolů do hladiny Nilu, v Izraeli, kde voda padá z nebe, vzhůru k nebi.

Historie židovského národa ve vlastní zemi je plná nejistoty. Krátké úspěšné periody (David, Šlomo) nevydržely dlouho. Na strategicky důležitém místě mezi okolními impérii, nemohl židovský stát vyrůst v suverénní velmoc. Bylo jasné od počátku, že síla Izraele pramení ze síly jeho lidu. Bylo potřeba počítat každého jedince. Suverenita národa závisela na velikosti lidí s velkými ideály.

Ve společnosti, kde se počítá s každým jedním, je nespravedlivost (včetně sociální nespravedlivosti) velikým nebezpečím. S vědomím Boží pomoci židovský národ přežíval jednu katastrofu za druhou. Ne silou, ale duchem se stalo heslem židovské historie. Izrael se nikdy nemohl spoléhat na množství lidí či zabezpečené hranice.

Poloha a klima Izraele nás naučilo zdvihat oči k nebi. Namísto jistoty máme odvahu žít v nejistotě.