Karaité

Z Judaismus

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Karaité

Karaity je možno stručně definovat jako odpůrce rabínského judaismu; kteří se sami nazývají Synové písma (Bnej Mikra).


Kdysi

Počátkem 9. století o. l. byli Karaité nesourodou skupinou spojenou protirabínským odpadlictvím. Přesto již v té době byly položeny základy hnutí. Postaral se o to Binjamin ben Moše (830–60), který zavedl pevnou doktrínu, a tím se stal (spolu s Ananem ben Davidem) otcem karaismu. Veškeré zákony opřel pouze o text Tanachu.

V 10. století je karaismus již pevně ukotven a velmi agresivně se šíří židovským světem. Z dlouhodobého pohledu to byl zlatý věk karaitské literatury, psané v arabštině. Misionářské aktivity Karaitů přiměly rabínskou stranu k reakci. Prominentním odpůrcem karaismu byl Saadja Gaon. Po Saadjových argumentech ztrácejí Karaité vliv na babylonské židovstvo a jejich centrum se přesouvá do Egypta, severní Afriky vůbec a Izraele.

Rozkvět izraelské karaitské komunity utopili v krvi křižáci v roce 1099. Ve 13. století se centrem karaismu stala Byzanc, ale to už hnutí prožívá dlouhodobý sestup z výsluní.


Dnes

V dnešním Izraeli žije asi 20–25 tisíc Karaitů zejména v oblasti Ramly a Ašdodu (přišli sem po vzniku Státu Izrael z Egypta). Dodržují vlastní porážku (ŠCHITA) a obřízky (BRIT MILA), byť často využívají služeb rabínů. V USA žije asi 1,5–2 tisíce Karaitů, převážně v Kalifornii. Asi 50 rodin žije ještě v Istanbulu.


Karaismus

Karaité, Bnej Mikra (Synové Textu) jsou židovskou sektou, jejíž kořeny sahají do osmého století a kterou charakterizuje odmítnutí rabínské talmudické tradice.

Jako svůj hlavní zdroj uznávají Karaité jen Tanach. V průběhu historie se vyvinula i karaitská tradice, která je závazná pro celou karaitskou komunitu.

Za své duchovní otce mohou Karaité považovat původní Cadokim, kteří v době nástupu helénismu také odmítli ústní tradici, ale tento vliv byl pouze nepřímý.


Historie karaismu

Již jsme se zmínili o osobě Anana ben David, který po roce 760 založil novou skupinu, aby získal postavení exilarchy. Jeho skupina se původně nazývala Ananité. Za úspěchem nové skupiny můžeme hledat směsici různých faktorů: odstředivé tendence některých babylonských kruhů, nábožensko-politický kvas spojený s nástupem islámu, sociální a ekonomickou krizi zejména v okrajových oblastech říše a vliv starších sekt.

Je velmi nepřesná představa, která Anana vnímá jako reformátora a "osvoboditele" od rabínského jha. V mnoha ohledech byly jím uvedené rituály komplikovanější a přísnější, než ty rabínské. (obřízka, šabat, manželské předpisy...) Hlavním Ananovým heslem bylo: Hledej v Toře a nespoléhej na můj názor. Tento přístup způsobil, že se již od počátku hnutí objevovaly různé podskupiny a nebylo prakticky možné nalézt dva Karaity se stejným názorem. Ananovi věrní stoupenci zůstali počtem velmi omezení. Nárůst však zaznamenávaly ostatní skupiny:

  • V polovině 9. století Uchbarité, jejichž vůdce Jišmael označoval Anana za hlupáka a osla, který odmítl tradiční varianty čtení textu Tory v momentech, kdy se text jinak píše a jinak čte.
  • Další skupinu založil Mušvaj, který následoval rabínské představy v oblasti kalendáře, ale zároveň tvrdil, že halachicky den začíná ránem.
  • Muša al Zafrani zapověděl konzumaci masa po dobu, kdy Izrael žije v diaspoře.
  • V Izraeli žijící Malik Al-Ramli tvrdil, že "torim" - hrdličky obětované v chrámu byly kuřata...

Můžeme směle říct, že počátkem 10. století byli Karaité nesourodou skupinou pojenou protirabínským odpodlictvím. Přesto již v té době byly položeny základy stmelení hnutí. Postaral se o to Benjamin ben Moše, 830-860, který zavedl pevnou doktrínu a tím se stal (spolu s Ananem) otcem karaismu. Byl to on, kdo garantoval svobodu výkladu Tanachu tak, že zastánci různých názorů mohli žít v pokoji vedle sebe. Veškeré zákony opřel pouze o text Tanachu a velmi razantně se postavil veškerým antopomorfismům midrašů atd. Podle něj byl tvořitelem světa a tvůrcem všech zázraků anděl, který plní Boží vůli a všechny antropomorfismy se váží na tohoto anděla.


Zlatý věk karaismu

V desátém století je karaismus již pevně ukotven a velmi agresívně se šíří židovským světem. Z dlouhodobého pohledu to byl zlatý věk karaitské literatury, psané samozřejmě v arabštině. Karaité byli nadále velmi zaměření na četbu a studium Tanachu, zároveň se pilně věnovali tradici zápisu Tory (Mesora) a gramatice.

Misionářské aktivity Karaitů přiměly rabínskou stranu k reakci. Prominentním odpůrcem karaismu byl Saadja Gaon. Nutno poznamenat, že se konflikt omezil na válku slov. Karaité i nadále ostře vystupovali proti antropomorfismům rabínské literatury a zejména mystiky.

Po Saadjových argumentech ztrácejí Karaité vliv na babylonské židovstvo a jejich centrum se přesouvá do Egypta, severní Afriky a Izraele.

Rozkvět izraelské karaitké komunity ukončili až křižáci v roce 1099. Od 12. století sledujeme postupný úpadek hnutí (s výjimkou Egypta). Jiný přístup ke Karaitům zvolil Rambam, který se s nimi v Egyptě střetl. Odsoudil karaismus, ale vůči Karaitům se choval s láskou a respektem a snažil se je přimět k návratu k židovské tradici.


Úpadek karaismu

Ve 13. století je centrem karaismu Byzanc a hnutí prožívá dlouhodobý pád z výsluní. V 17. století se karaismus rozšíří na Krym a do Litvy. Když tato oblast připadne carskému Rusku, situace Karaitů se prudce zlepší. V roce 1795 jsou osvobozeni od "židovské" daně a od této doby též mohou vlastnit pozemky. Karaité proklamují svou loajálnost a prospěšnost trůnu a radikálně se vymezují proti Židům. (Již nejsou označováni za Židy - Karaity, ale za Ruské Karaity starozákonního vyznání.) V roce 1835 dosáhli Karaité vypovězení Židů ze svého centra, města Troky. V roce 1863 získali plná práva. Na rozdíl od chudých židovských obchodníků jsou krymští Karaité bohatí vlastníci půdy žijící z tabákových plantáží, ovocných sadů a solných dolů.

V otázce počtu Karaitů narážíme na jeden permanentní problém - karaismus zapovídá sčítání lidu, proto se vždy jedná o vědecké odhady. V roce 1783 žilo na Krymu asi 2 400 Karaitů. V roce 1932 asi 10 000 na Krymu a asi 2000 jinde po světě.

Za války nebyli Karité nacisty považováni za Židy i díky "expertíze" rabínů, kteří, aby zachránili Karaitům osudy, vyjádřili názor, že nejsou židovského původu. Němci Karaitům důvěrovali a ti s nimi často aktivně spolupracovali.


Dnešní stav

  • V dnešním Izraeli žije asi 20 000 Karaitů v zejména v oblasti Ramly a Ašdodu. Mají vlastní porážku a obřízky, byť často využívají služeb rabínů. Smíšené sňatky obě strany zakazují, ale rabínům často stačí prohlášení o akceptaci talmudické tradice. Karaitká obec v posledních letech prožívá silnou sekularizaci. V zemi není žádná základní škola, existují jen odpolední programy.
  • V USA žije asi 1200 Karaitů, převážně v San Francisku. Asi 50 rodin žije ještě v Istambulu.

Karaismus

  • Karaismus se opírá pouze o text Tanachu. Náboženský zákon vychází z doslovného významu textu bible, zvyků obce, logických závěrů z textu bible a ze selského rozumu.


Srovnání s rabínským judaismem

Karaismus nemá přesně stanovený počet příkazů a obvykle bývá mnohem striktnější než rabínský judaismus.

Mezi základní odlišnosti patří jiné stanovení dat svátků (neplatí pravidle ADU ROŠ), šavuot jsou 50. den od pesachové šabatu a tedy vždy v neděli, chanuka se neslaví, na šabat musí být tma a je zakázána veškerá práce s výjimkou modliteb a uspokojení základních fyzických potřeb. Odlišně se provádí obřízka a šchita, proto je maso Karaitů nekošer. Karaité jedí jen maso zvířat přímo uvedených v Toře, často ale bývají vegetariány. Pokrevní příbuzní se nesmí brát do sedmého kolena, což je pro malé karaitské komunity destruující faktor. V karaitský komunitách se na Roš hašana netroubí na šofar.

Karaité se modlí jen dvakrát denně. Modlitby jsou texty z Tanachu, převážně žalmy. Šma Jisrael se říká, šmone esre je neznámé. Mezuzy ani tfilin se neužívají.

S ohledem na fakt, že se Karaité považují za jediné stoupence pravého mojžíšského vyznání, je představa na jejich začlenění do běžné židovské populace pouze teoretická. Saadja Gaon Karaity označil za úplné odpadlíky a to brání jejich snadné integraci zpět. Již jsme psali, že od 19. století se i Karaité výrazně sami oddělovali do židovské většinové populace.

Dnes je počet Karaitů zanedbatelný, ale měli bychom si pamatovat, že byli doby, kdy se ke karaismu hlásily davy a většina Židů v Jerazalémě byla Karaitů.