Paršat Ki tavo
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Paršat Ki Tavo
Ki Tavo v číslech
- 50. paraša v Tóře (z 54) a 7. v Devarim (z 11)
- 21 paršiot, 5 otevřených, 16 zavřených
- skládá se z 122 vět, 1747 slov a 6811 písmen
- obsahuje 6 micvot, 3 příkazy a 3 zákazy
Alijot v kostce
- Kohen: Příkaz přinést první plody (BIKURIM) do Chrámu. Klíčová pasáž pesachové HAGADY.
- Levi: Po odevzdání předepsaných dávek kněžím, Levitům a chudým (TRUMA, MAASER, MAASER ANI) je třeba pronést VIDUJ MAASER a verbalizovat, že jsme si neponechali nic „svatého“, co nám nepatří. MAASER ŠENI (tzv. Druhý desátek) je nutné sníst v Jeruzalémě.
- Šliší: Připomínka vyvolení židovského národa a povinnost dodržovat Boží příkazy.
- Revií: Příkaz napsat části Tóry na 12 kamenných sloupů a vztyčit je po přechodu Jordánu v Izraeli. Daší kameny je nutné vztyčit na hoře Ejval blízko města Šchem.
- Chamiší: Moše popisuje, co se stane po vstupu do Izraele. Série požehnání a klateb.
- Šiší: Nejdelší alija v Tóře – „kárání“ a následky neposlušnosti.
- Švií: Teprve nyní, před vstupem do Izraele, je možné pochopit smysl východu z Egypta.
- Haftara (Ješajahu 60:1-22): Bůh navrátí svůj lid do Izraele a Jeruzaléma.
Shmilův Daf
Komentáře k paršat Ki tavo
Podle Rambama mají bikurim, prvotiny - první plody 7 vybraných druhů (pšenice, ječmen, fíky, granát. jablko, hroz. víno, datle, olivy) naučit člověka umění ocenit prokázané dobro a přimět ho k patřičné pokoře. Proto, když přinášeli Židé do Chrámu první plody, odříkávali předepsaný text, který obsahoval zmínku o otrocké minulosti v Egyptě. Při vzpomínce na B-žskou záchranu z "domu otroctví" si snáze uvědomíme milost, které se nám dostává v současnosti.
I Baal haAkeda komentuje podobným směrem a uvádí, že micva bikurim, kterou Tóra spojuje se ziskem Zaslíbené země, má člověka uchránit před namyšleností a pocitem, že vše - zemi, svůj podíl v ní, své plody - si vydřel sám, bez pomoci, vlastním úsilím. Neustále si musíme připomínat, že celá země a vše na ní náleží B-hu a z Jeho ruky přijímáme náš majetek darem. Proto z prvních plodů, z plodů, na které se každý hospodář těší nejvíce, musíme vzít a odnést do Jeruzaléma do Chrámu. Baal akeda pokračuje svůj rozbor: jaké plody máme vzít? Plody země, kterou považujeme za naši, jak je psáno: ze své země. Abychom ovšem neupadli v omyl, že naše silné paže vyválčily tuto zemi, dodává Tora v zápětí: kterou ti dal tvůj B-h.
Přinášení prvotin od Chrámu bylo spojeno s proklamací předepsaného textu (tento text je mimochodem základem pesachové hagady): "Arami oved avi..." - popisujícího zázraky záchrany před nebezpečím od dob Lavanova pronásledování praotce Jákoba až po sestup do Egypta. Můžeme se ptát: "Jaký je vztah mezi Lavanovým pronásledováním a bikurim?" A odpověď bude podobná jako o odstavec výše: Děkujeme za zemi, kterou nám B-h přislíbil ještě v době, kdy náš praotec Jákob byl chudý a vyvržený na okraj společnosti.
Velice zajímavý názor uvádí Rašbam (vnuk Rašiho), který odmítá názor, že "Arami" představuje Lavana a píše: Arami (Aramejec) byl náš praotec Avraham, kterému B-h přikázal odejít z rodné země a nasměroval ho (a nás jako jeho potomky) do Erec Jisrael.
Alšich se vrací k tradičnímu pojetí a uvádí, že Arami (Lavan) svým zásahem do historie, darováním Ley Jákovovi na místo vytoužené Ráchel, uvedl v živost sílu žárlivosti mezi syny Jákobovi, čímž způsobil prodej Josefův a sestup do Egypta.
Jak jsme již uvedli, k této části Tory se vracíme při pesachové hagadě. Sederová noc, je podle Avarvanela dobou, kdy opět máme povinnost si připomínat veškeré dobro, které nám bylo v průběhu historie prokázáno, počínaje záchranou Jákoba před Lavanem, přes východ z Egypta, darovnání Tory, Zaslíbené země až po stavbu Chrámu. Při sederové večeři si máme i v našem současném galutu připomenout přislíbené vykoupení podobné tomu egyptskému, ať se tak stane brzy, ještě za našich dní.
První tři paraši páté knihy Tory pojednávaly o základech judaismu:
- Paršat Devarim o funkci am jisrael - židovského národa,
- Paršat Veetchanan o "židovské víře",
- Paršat Ekev o obecné hodnotě B-žích příkazů.
Následující tři paraši rozvíjejí téma micvot - příkazů:
- Paršat Ree detaily příkazů různých oblastí - osobní, společenské, národní;
- Paršat Šoftim popisují čtyři pilíře židovského státu;
- Paršat Ki tece pojednává o válce.
Po těchto "přípravách" nastává čas vstupu do Erec jisrael - KI TAVO EL HAAREC - když přijdeš do té země...
Konečně jsme "normální" národ ve vlastní zemi, starající se o její plody. Kdo ale jsme? Tora nazývá židovský národ am segula - národ "segula". Co je to segula? S tímto výrazem se setkáváme v halaše v souvislosti s poškození nezletilého chlapce. Pokud někdo poškodí nezletilého chlapce, finanční vyrovnání náleží otci poškozeného, přesto musíme uložit stranou předmět zvaný "segula", který chlapci připadne, až vyroste. Segula tedy může přeložit jako "drobná milá pozornost", jejíž cena je v předmětu samém a neklesá s časem. (Říká rabi Chisda: Segula - to je sefer Tora.)
V tomto smyslu je židovský národ "malý milý" národ s trvalou cenou. Úkol být "světlem národům", který vyslovil starozákonní prorok Ješijahu je stále platný, ovšem nad ním stojí představa Tory o "království kněží" - společenství oddaném službě B-hu, bez přímého vztahu k okolnímu světu.
