Kiduš
Z Judaismus
Kiduš je modlitba posvěcení šabatu a svátku (před večerním a poledním jídlem) nad pohárem vína.
Obsah |
KIDUŠ - halacha
VÍNO
Zákony týkající se vína se učíme z vína, kterým se poléval mizbeach v době, kdy stál Chrám: je-li víno závadné a nepoužitelné (pasul) na mizbeach, je pasul i na kiduš. Zůstane-li například pohár vína určitou dobu bez zakrytí nebo láhev vína bez uzávěru, je víno, které obsahují, na kiduš nepoužitelné. Pasul je například i víno zapáchající (MB 262, 2-3). Pokud je ale víno použitelné (košer) na mizbeach alespoň be-di-avad, je lechatchila košer i na kiduš. Například sladké víno vyrobené z příliš sladkých hroznů nebo čistá hroznová šťáva (mic anavim). Nicméně nejlépe vykonanou micvou je kiduš nad dobrým, starým vínem, které obsahuje alkohol a člověku přináší radost (MB 262, 2-3). Co se týče vína svařeného nebo slazeného medem či cukrem, je machloket mezi poskim. Ješ omrim, že i když takovou úpravou ztratilo svůj původní vzhled a barvu a je pasul na mizbeach, na kiduš je košer, protože vaření ani cukr nekazí chuť, někdy spíše naopak vylepší. A ješ omrim, že stejně jako jsou pasul na mizbeach, tak jsou pasul i na kiduš. Le-ma‘ase lze povinnost říci kiduš nad pohárem vína splnit i s vínem svařeným, doslazeným cukrem nebo medem a dochuceným skořicí nebo jiným kořením (ŠA 272, 8; MB). Některá sladká vína ale nejsou doslazovaná, jsou sladká sama o sobě, a těmi lze micvu splnit podle všech názorů2. Ješ omrim, že víno musí být červené, a pokud je bílé, je na kiduš pasul (Ramban). Podle většiny poskim lze ale kiduš říci i nad bílým, a tak rozhodnul i ŠA (272, 4). Má-li člověk na výběr ze dvou vín, z nichž jedno je červené, ale méně chutné, a druhé je dobré, ale bílé, a chce micvu vykonat v souladu se všemi názory, může červené přimísit do bílého a získat tak víno dobré - i červené.
Některá vína na kiduš jsou košer, přestože na mizbeach mohou být pasul kvůli příměsím, které obsahují. Například víno s vodou je na mizbeach nepoužitelné, na kiduš je naopak dobré příliš silné víno naředit, aby bylo lahodnější. Dnešní vína ale není třeba ředit, protože nejsou tak silná (ŠA 262, 5). Pokud se dnešní víno smíchá s vodou, ješ omrim, že pokud je vody většina, není výsledná směs z pohledu halachy považována za víno, nežehná se bore pri ha-gefen a je pasul na kiduš. Podle některých mírnějších názorů lze nicméně i takovou směs považovat za víno. Vrchní izraelský rabinát dbá na to, aby ve vínech s jeho hechšerem byla vína většina a byla tak košer podle všech názorů
MNOŽSTVÍ VÍNA A KIDUŠOVÝ POHÁR
Abychom splnili povinnost říci kiduš nad pohárem vína, musíme víno nalít do vhodné nádoby a kiduš říci s naplněnou nádobou v ruce. V nádobě přitom musí být množství vína, které lze považovat za „významné“: chazal stanovili, že v nádobě musí být alespoň čtvrtina logu (tj. revi‘it), což odpovídá objemu jednoho a půl vejce (bejca). Je-li v nádobě vína méně, nelze to považovat za „významné“ množství a micvat kiduš není splněna (Pesachim 107a, 108b; MA 271, 32). Míra jednoho a půl vejce odpovídá v našich dnešních mírách objemu 86ml. To je míra, kterou se řídí většina Izraele a která je stanovena na základě Rambama, ŠA a většiny poskim. Dnes se toto množství nazývá podle rabiho Chajima Nae, jednoho z acharonim, který se zabýval jejím přesným stanovením. Nesouhlasí s tím ale všichni, protože v důsledku exilu máme v přesném stanovení měr mnoho pochybností a podle některých acharonim (Noda Bihuda, Chazon Iš) je velikost dnešních vajec poloviční oproti vejcím v době chazal. A odpovídal-li v jejich době revi’it jednomu a půl vejci, blíží se dnes třem vejcím, což odpovídá objemu asi 137 a 150ml. Tomuto množství se dnes říká „Chazon Iš“. La-ma’ase, rozhodující je mírnější názor (tj. 86ml), a tím se řídí sefardé. Co se ale týče zvyku aškenázského, píše Mišna Berura (271, 68; 486, 1), že jedná-li se o příkaz mi-de-orajta, například večerní šabatový kiduš a havdala nebo jezení ke-zajit macesu na pesachový seder (ke-zajit je asi polovina vejce) je lepší brát v potaz názor přísnější, zatímco je-li příkaz mi-de-rabanan, například ranní kiduš nebo ke-zajit jídla k požehnání po jídle, řídíme se obecně přijatou mírou 86ml (nazývanou „rabi Chajim Nae“). Jakmile osoba pronášející kiduš (hamekadeš) dokončí požehnání, musí vypít alespoň množství nazývané „mlo lugmav“, což je množství, které „zklidní žíznivého člověka“. Množství nazývané mlo lugmav („plná ústa“) odpovídá množství vína, které zaplní člověku ústa, když nadme jednu líci. Toto množství je alespoň většina revi’it, tzn. alespoň 44ml. Člověk s velkými ústy musí vypít více. Ovšem ani obrovský člověk nemusí samozřejmě vypít více než revi’it, tedy 86 ml. Nemůže-li ha-mekadeš toto množství vypít, může za něj nutné množství mlo lugmav vypít někdo jiný. Be-di-avad splní povinnost kiduše všichni poslouchající, vypijí-li množství mlo lugmav společně, přestože plné množství mlo lugmav nevypije nikdo z nich
POHÁR NA VÍNO
Chazal ustanovili několik požehnání, která se říkají nad pohárem vína: požehnání po jídle (birkat ha-mazon), požehnání zásnubní a svatební a kiduš. Jelikož nad pohárem říkáme požehnání ke slávě H‘, měl by být co nejhezčí. Pohár musí být bezvadný, nesmí mít puklinu nebo jinou vadu. Pokud je k dispozici jen vadný pohár, lze kiduš be-di-avad říci i nad ním. Je-li však děravý a neudrží ani revi’it vína, je pasul (ŠA 183, 2; MB 11; ŠHC 14). Nad plastikovým pohárkem na jedno použití se lechatchila kiduš říkat nemá, pokud ovšem není jiná možnost, lze ho použít. Pokud není ani to, lze říci kiduš nad lahví (ŠŠK 47, 11)4. Je-li možnost vybrat mezi několika poháry, měli bychom vybrat ten nejhezčí. A mnoho lidí si na počest kiduše pořizuje pohár stříbrný. Je nutno dbát, aby byl pohár úplně čistý, umytý zevnitř i zvenku (ŠA 183, 1). Když pohár pojme více než revi’it vína, je micva jej naplnit, přestože teoreticky stačí na kiduš jen revi‘it vína, protože plný pohár je projevem úcty k požehnání. Bývá zvykem naplnit pohár až po okraj, tak aby během kiduše víno přeteklo na ruku žehnající osoby. Zdá se ale, že je lepší pohár naplnit trochu méně, aby se víno nevylilo, a že i tak lze pohár považovat za plný (TZ 183, 4; viz MB 183, 9. A tak bylo zvykem i v době chazal, jak je zřejmé ze slov Hilelových žáků v Berachot 52b). Lechatchila pohár uchopíme oběma rukama, abychom ukázali, jak je nám milý, a potom jej vložíme do pravé ruky, protože ta je důležitější, prsty jej celý obejmeme a pozvedneme do výše (do výše jedné dlaně, tefach, tj. cca 8 cm), aby jej všichni viděli, podíváme se na něj nebo do siduru, aby něco neodvedlo naši pozornost - a řekneme kiduš (ŠA 183, 4). Pokud se stane, že někdo z poháru nebo z láhve upije vína určeného na kiduš, nazývá se takové víno pagum, poškozené, a nemá se nad ním říkat kiduš. Lze je ale spravit tak, že do něj nalijeme víno, které není pagum, nebo, je-li dosti silné, lze je spravit i přilitím vody. Ale nemáme-li možnost víno spravit, be-diavad můžeme na kiduš použít i víno, které je pagum
ROZDĚLENÍ VÍNA MEZI STOLUJÍCÍ
Aby byla micvat kiduš splněna, musí osoba ponášející kiduš nebo někdo z naslouchajících vypít mlo lugmav vína (viz 5, 6 a pozn. 4), čímž svou povinnost říci kiduš splní i ostatní naslouchající, i když se vína vůbec nenapijí. Ovšem aby byla micva splněna co nejlépe, je třeba, aby se kidušového vína napil každý. Lechatchila je však nutné, aby se víno, ze kterého už se napila osoba pronášející kiduš (mekadeš), nesmíchalo s vínem ostatních stolujících, protože, jak jsme se už učili, víno, ze kterého se někdo napije, je pagum a není vhodné na kiduš. Chceme-li tedy nalít z kidušového poháru ostatním, musíme nejprve do poháru přilít trochu vína z láhve, tím se víno spraví a lze jej nalít ostatním. V některých rodinách pijí všichni víno přímo z kidušového poháru, přestože se z něj napil mekadeš. V tomto případě totiž víno není pagum, protože vzhledem tomu, že všichni pijí z téhož kidušového poháru, lze jejich pití považovat za jedno jediné pití. Víno v takové situaci můžeme označit jako pagum, jen když je přelijeme do jiné nádoby nebo pokud v poháru nějaké víno zůstane a makadeš je odloží stranou, aby nad ním později řekl další kiduš nebo havdalu – v obou případech je víno pagum a není vhodně k požehnání (ŠHC 271, 89; MB 182, 24). Nejlepším způsobem, jak vyřešit rozdělení vína, je nalít všem stolujícím před kidušem trochu vína, kterého se napijí, jakmile vyslechnou kiduš. Potom není třeba, aby mekadeš rozléval víno z kidušového poháru, protože víno, které mají před sebou, je rovněž kidušové víno (ŠA 271, 16, 17; MB 83. Pokud poslouchající nemají vína alespoň revi’it, pijí až poté, co se napije mekadeš. ŠŠK 48, pozn. 74). Ještě je dobré tu připomenout, že i když se poslouchající vůbec nenapijí, musí mlčet, dokud mekadeš nevypije mlo lugmav. Pokud promluví, splní povinnost kiduše be-di-avad (ŠŠK 48, 6). Pokud se vína chtějí napít, musí mlčet, dokud tak neučiní
RŮZNÉ ZVYKY PŘI KIDUŠI, ZAKRÝVANÍ CHALY
Nejrozšířenějším zvykem je při večerním šabatovém kiduši stát, protože je svědectvím o stvoření světa a svědci musí při výpovědi stát. Totéž říká i Ari na základě kabaly, a takový je zvyk podle sefardského a chasidského ritu (ŠA 271, 10; KHCh 62). Zvyk aškenázský je u kiduše sedět, aby byl kiduš opravdu v místě seudy, a také proto, aby sezením s jednoho stolu byli všichni naslouchající i mekadeš pevně spojeni s jedním místem. Někteří aškenazim stojí jen při va-jachulu a pak si sednou (MB 271, 46; ŠŠK 47, 28). Při ranním kiduši je podle všech názorů lepší sedět, a tak to dělá většina Izraele. Přesto mají někteří zvyk u ranního kiduše stát, což není nijak zakázáno. Žena může říci kiduš stejně jako muž, je ale zvykem, že muž říká kiduš za celou rodinu. Účastní-li se seudy několik rodin, je lepší, aby jeden muž řekl kiduš za všechny, protože „čím více lidí, tím větší je sláva krále“ (ŠA 167, 11). Je zvykem zakrývat při kiduši šabatový chléb, chaly, protože platí pravidlo, že když chceme jíst chléb a pít víno, musíme požehnat nejprve nad chlebem, protože ten je důležitější. Na šabat ale musíme při kiduši požehnat nejprve nad vínem a abychom neporušovali pravidla přednosti při požehnání, chaly zakryjeme, a když jsou zakryty, můžeme požehnat nad vínem dříve než nad chlebem. Podle tohoto důvodu není nutno chaly na stůl kvůli zakrývaní před kidušem pokládat. Jen pokud už na stole leží, musí se zakrýt. Zvyk má ale ještě jeden možný důvod. Šabatové chalot připomínají manu, která byla shora i zespoda pokryta rosou, proto zakrýváme i chaly shora ubrouskem a zespoda ubrusem, na kterém leží. Na základě tohoto důvodu se chaly v některých rodinách pokládají na stůl záměrně už před kidušem coby připomínka many. A bývá zvykem nechat je zakryté, dokud se nepožehnají ha-moci. Ze stejného důvodu bývá zvykem přikrývat chaly i před třetí seudou (MB 271, 41; AHŠ 271, 22). Hlavním důvodem zakrývaní je ovšem první důvod, že totiž chaly zakrýváme proto, abychom je neurazili, protože jsou důležitější než víno. Proto musíme při kiduši zakrývat i sladké pečivo (požehnání minej mezonot), protože i to má přednost před vínem. Při kiduši, kterého se účastní hodně lidí, musí pečivo před sebou zakrýt každý, kdo má v úmyslu napít se vína. Kdo víno pít nezamýšlí, pečivo zakrývat nemusí (viz ŠŠK 47, 25, pozn. 125).
JÍDLO PŘED KIDUŠEM
Jakmile začne šabat, je micva pospíšit si vykonat příkaz Tóry: zachor et jom hašabat lekadšo (viz halacha 1) a co nejdříve říci nebo vyslechnout kiduš na vínem. Kvůli úctě k šabatu chazal ustanovili, že před kidušem se nebude nic jíst, a zakázáno je dokonce i pití vody. Vypláchnout si ústa nebo zapít lék je však povoleno (ŠA 271, 4; MB 13; ŠŠK 52, 3 a tamtéž 43, 46). Tento zákaz platí od začátku šabatu. Například žena, které šabat přijme zapálením svíček, proto nesmí nic pít, dokud nesplní micvat kiduš, a podobně muž, který přijme šabat v synagoze. Nesplní-li někdo příkaz tosefet šabat (viz 2, 2) platí pro něj tento zákaz od západu slunce, protože tehdy i pro něj začíná šabat, i když jej předem nepřijal (MB 271, 11). To vše platí, pokud má člověk víno nebo chléb, nad kterými může kiduš říci. Kdo ale nemá ani jedno, může jíst i bez kiduše. A kiduš si řekne bez požehnání, aby splnil micvu zachor (viz 5, 1) alespoň mi-de-orajta. Má-li naději, že mu někdo do půlnoci víno nebo chléb přinese, je dobré počkat. Kdyby čekání bylo příliš obtížné, může jíst hned (MB 289, 10; ŠŠK 52, 23). Zákaz jíst a pít před kidušem platí i po ranní tfile. Je ale otázka, jak je tomu před ranní tfilou, a to ze dvou důvodů: 1. kvůli zákazu pít a jíst před tfilou, 2. kvůli zákazu jíst a pít před kidušem. Lema‘ ase, před tfilou je povoleno pít vodu, čaj nebo kafe bez cukru a mléka (ŠA 289, 1; MB 89, 22). Ale mnozí si do čaje a kávy trochu cukru přidávají, protože bez cukru nejsou schopni je vypít, a bez nich nejsou schopni se soustředit na tfilu. A někteří mekilim povolují přidat dokonce i mléko (viz PH Tfila 12, 7-8). Nemocný člověk, který se ráno před tfilou něčeho musí najíst, nebo hladový člověk, který by se bez trochy sladkého pečiva nedokázal vůbec soustředit, mohou před tfilou jíst, protože v jejich případě není jezení projevem neúcty ke tfile, nýbrž naopak snahou o lepší tfilu (ŠA 89, 3-4). Ovšem co se týče zákazu jíst před kidušem, je machloket mezi poskim. MB soudí, že chce-li někdo jíst před tfilou, musí nejprve říci kiduš na vínem. A několik acharonim soudí, že micvat kiduš platí až po tfile, a tak je-li někdo nucen se trochu najíst už před tfilou, má jíst bez kiduše. A tak se to dělá nejčastěji8. Žena, která si obvykle říká ranní tfilu, se může napít i před tfilou, a je-li to nutné, může i jíst, protože dokud si tfilu neřekne, nemá povinnost říci kiduš, stejně jako muži. Pokud si ale obvykle vystačí jen s krátkou tfilou, nesmí už od birkot ha-šachar pít a jíst, dokud si neřekne kiduš. V případě nouze, například když má žena velkou žízeň, ale kiduš by pro ni znamenal zátěž, může se napít i bez kiduše. A potřebuje-li se nutně najíst, řekne si krátkou tfilu a nají se. Dítě, které už dospělo do věku výchovy ke konání micvot, je lechatchila správné naučit, že před kidušem se nepije a nejí. Má-li ovšem hlad anebo žízeň, může se něčeho napít a najíst i před kidušem.
KIDUŠ V MÍSTĚ SEUDY
Chazal ustanovili, že kiduš má být těsně před seudou, což odvodili z verše, který je součástí ranního kiduše (Ješaja 58, 13): ve-karata le-šabat oneg, nazveš šabat požitkem: šabat nazveš šabatem, tj. řekneš kiduš, tam, kde z něj máš požitek, tj. v místě seudy. Důvodem je i to, že seuda je přímým pokračováním příkazu „zachor“ („pamatuj“) a s připomínáním šabatu se navzájem doplňují. Proto musí být kiduš v místě seudy. Nenají-li se tedy člověk tam, kde řekl nebo vyslechl kiduš, nesplní svou povinnost, a musí jej říci nebo vyslechnout znovu tam, kde hodlá jíst. Mezi večerním a ranním kidušem v tomto ohledu není rozdíl. Někteří z velikánů Izraele, mezi nimi například Gaon z Vilna (GRA), přísně dbali na to, aby v místě kiduše jedli hlavní šabatovou seudu. Ke splnění povinnosti ale stačí, aby člověk po kiduši snědl jen ke-zajit chleba nebo mezonot, a hlavní seudu může pak jíst na jiném místě. Není-li při kiduši k dispozici chléb ani mezonot, lze podle mnoha poskim povinnost seudy v místě kiduše splnit vypitím revi’it vína (86 ml), protože i víno „vyživuje a podepírá“, mazin veso’ed, podobně jako chléb a mezonot. V případě nouze se lze o jejich názor opřít, ale při večerním kiduši je nutno dbát na to, aby mekadeš nevypil jen revi‘it vína, ale i mlo lugmav, které musí vypít, aby splnil povinnost kiduše. Naslouchajícím stačí ke splnění povinnosti vypít revi‘it vína celkem (ŠA 273, 5; MB 25 a 27; ŠHC 29). Kdo vyslechne kiduš v synagoze a napije se trochu vína nebo hroznové šťávy a sní méně než ke-zajit pečiva, povinnost kiduše nesplní. A nejen to, ještě překročí slova chazal, kteří zakázali jíst a pít před kidušem. Neboť vzhledem k tomu, že nesplní povinnost kiduše, je vše, co sní a vypije, jezením a pitím před kidušem. Lechatchila se má kiduš říkat opravdu v místě hlavní seudy. Pokud to ale není možné, je nutno vědět, že rišonim uvádí tři definice, které vymezují, do jaké míry se může člověk vzdálit, aby byl jeho kiduš považován za kiduš v místě seudy. 1. Každé místo v jedné místnosti, i když není vidět, je považováno za jedno místo (Rambam, Tosfot, Roš). 2. Lze-li místo seudy vidět z místa kiduše, i když je v jiné budově nebo ve dvoře, je také považováno za jedno místo (Rav Sar Šalom). 3. Má-li člověk při kiduši záměr přejít do jiné místnosti v téže budově, je místnost také považována za jedno místo (rav Nisim Gaon). V nutném případě se lze opřít alespoň o jednu z uvedených definic, je-li to ale možné, je lepší jíst na místě, které odpovídá alespoň dvěma. Pokud je například někdo nucen jíst v jiné místnosti, je lepší, aby při kiduši jednak myslel na to, že bude jíst v jiné místnosti, jednak aby do místnosti viděl (ŠA 273, 1, MB a ŠHC tamtéž). Lechatchila mezi kidušem a seudou nemá být mezera a nemá se nikam chodit, i když má člověk v úmyslu se vrátit a jíst v místě kiduše. Když be-diavad někdo krátkou mezeru udělá nebo na chvíli někam odejde, nemusí kiduš opakovat. Má-li ale v úmyslu udělat mezeru delší než 72 minut, a mezeru i udělá, musí kiduš říci znova.
zdroj: Kuntres
