Makabejské povstání
Z Judaismus
Obsah |
Makabejské povstání
| Chanuková světla připomínající makebejské vítězství nad Řeky |
Povstání a chanuka
Makabejské povstání zná mnoho lidí v souvislosti se svátkem chanuka.
Antiochus nechal v chrámu postavit Diovu sochu a nutil Židy, aby se jí klaněli. Zakázal dodržovat šabat a provádět obřízku. Nakonec se sám nechal prohlásit bohem a říkal si "Antiochus Epifanes" /Božský Antiochus/. Jeho souputníci mu ovšem přezdívali "Antiochus Epimanes" /Bláznivý Antiochus/.
Po celém Izraeli Řekové stavěli své oltáře a sochy svých božstev a nutili Židy těmto modlám obětovat.
V Modiim, vesnici nedaleko Jeruzaléma, se však vojákům postavil na odpor kněz Matitjahu z Chašmonejského rodu. Spolu se svými pěti syny zaútočil na vojenskou posádku, několik vojáků zabil, zničil modlu a poté prchl do hor, kde začal shromažďovat povstalecké síly.
Židovská armáda den ode dne rostla, jejím velitelem se stal Matitjahův syn - Jehuda Makabi. Začala partyzánská válka. Za noci vyráželi Židé proti syrským jednotkám a s ránem mizeli v horách. Ačkoli jich bylo jen šest tisíc, porazili armádu čtyřiceti sedmi tisíc Syřanů. Antiochus vyslal proti Makabejcům další, ještě větší armádu, Židé však šťastně zvítězili. Zahájili vojenské tažení na Jeruzalém, osvobodili město, dobyli chrám a vyházeli z něj modly. Rok nato vyhlásili rabíni osmidenní svátek chanuka, oslavu vítězství nad náboženskou perzekucí.
Přes tento známých příběh musím chtě-nechtě vyjasnit několik OOO - obecně oblíbených omylů.
Důležitá data
| -188 | Řím poráží Antiocha III. v Malé Asii (Seleukovci platí vysoké kontribuce Římu a tvrdě vymáhají peníze u poddaných, včetně Židů v Izraeli) |
| -175 | nástup Antiocha IV Epifana (útlak se stupňuje) |
| -174 | přejmenování Jeruzaléma na Antiochii |
| -168 | zákaz praktikování judaismu pod trestem smrti, násilná helenizace, znesvěcení Chrámu (umístění Diovy sochy v jeruzalémském Chrámu), stavba Akry - syrské vojenské pevnosti v Jeruzalémě |
| -167 | počátek makabejské povstání |
| -167 | bitva u Bejt Choron |
| -165 | vítězství u Emaus |
| -164 | vítězství u Bejt Cur, vstup do Jeruzaléma, znovuzasvěcení Chrámu - Chanuka, chanukový zázrak |
| -160 | smrt Jehudy, nástup Jonatana, spojenectví s Římem |
| -142 | nástup Šimona |
| -140 | Šimon se stává veleknězem, stratégem a etnarchou |
Obecně oblíbené omyly
- Povstání proti Syřanům
Chašmonejský kněz Matitjahu v Modiin nezabíjí řeckého vojáka, ale Žida, který se rozhodl poklonit se řecké modle - vzpoura je primárně vedena proti židovským odpadlíkům a až sekundárně proti Syřanům, kteří helenizované Židy ochraňovali.
- vše končí chanukovým zázrakem (-164)
Ne. To v žádném případě. Vždyť až do roku -141 je v Jeruzalémě v pevnosti Akra syrská posádka chránící helenizované Židy!
- V roce -164 umírá Antiochus IV, dva regenti (Filip a Lysias) vládnou za mladého Antiocha V a bojují mezi sebou. Oba plánují ovládnout Jeruzalém, Lysias vítězí u Bejt Zecharja (použije slony, v bitvě zemře Elazar), ale ohrožen Filipem se spojí s Jehudou a garantuje Židům náboženské svobody (-162).
- V roce -160 nový syrský král Demetrius poráží Židy u Elasy (kde zemře Jehuda) a dobývá Judeu včetně Jeruzaléma. (Chašmonejské síly se pak skrývají v Judské poušti).
- Až v roce -153 za další syrské "občanské" války mezi Demetriem a Alexandrem Balasem, kdy se syrské jednotky stáhly, aby proti sobě bojovaly v občanské válce, vstupují Chašmonejci znovu do Jeruzaléma. Jonatan přináší do země stabilitu, obchod, kvalitní diplomacii, jednání se Syřany, rozšíření hranic Judey a od roku -153 skutečně můžeme hovořit o židovském státě více méně nezávislém na řecké moci.
- Až Šimon za další syrské občanské války mezi Demetriem II a Tryfonem získal plnou suverenitu. Když pak v roce -137 definitivně rozdrtil Syřany v bitvě u Javne, získal přístup k moři a vyhnal syrskou posádku z jeruzalémské pevnosti Akra.
- -134 je Šimon zavražděn svým zetěm v Jerichu.
- židovský náboženský stát:
Šimon byl spolu se dvěma svými syny zavražděn svým zetěm v Jerichu a tím končí chašmonejská idyla. Od jeho smrti rodina brzy upadá do osidel helénismu se všemi důsledky včetně pletichaření, intrik a vražd. V okolí trůnu nebude bezpečno.
Po otci Šimonovi vládne Jochanan Hyrkan a postupně ovládne oblasti s nežidovskou většinou ( -126 Samaří, dále Idumejce, Moábce, Amonce, Řeky).
Z počátku lze chašmonejský stát vymezit oblastí mezi Ber Ševou na jihu, Šchemem na severu, mořem na západě a územním pruhem za Mrtvým mořem na východě.
Chašmonejci soupeří o přízeň Říma se Seleukovci a propadají bratrovražedným válkám, mají řecká jména a jsou velmi špatně zapsáni v rabínské tradici - nárokovali si korunu, která patří tradičně Davidovu rodu (Chašmonejci byli kněží - kohanim z kmene Levi), od Jochanana Hyrkana je patrný výrazný rozkol mezi helenizující se vládnoucí vrstvou a tradicím věrným obyvatelstvem. Chašmonejci opouští národně-náboženský tábor, který je vynesl k moci. Již Jochanan Hyrkan tvrdě potlačuje a pronásleduje perušim - farizee (stoupence rabínského judaismu). V jeho době vzniká mnoho různých sekt. Jeho syn Alexandr Janaj s pomocí řeckých vojáků křižuje farizee a vede proti nim válku (-90 až -85 opravdová občanská válka s 50 000 mrtvými). Za jeho doby jsme dokonce svědky násilné judaizace poddaných Nežidů. Rozklad a úpadek ukončuje až Řím svým vstupem do Izraele v roce -63. (Pompeus)
