Návrat na Sion
Z Judaismus
Obsah |
pro lepší představu o probíraném období několik dat ze všeobecné historie:
- -612 Babylon zničil Asyrskou říši
- -594 v Řecku je Solon zvolen athénským archontem
- -539 Persie dobyla Babylónii
- -560 narození Budhy
V roce -586 zničila vojska krále Navuchodnecara první chrám a odvlekla jádro židovského národa do exilu. (Podobně se Babyloňané chovali i k jiným poraženým národům, novodobou obdobou může být například Stalin a jeho přemisťování "nebezpečných etnik".) Zájemcům o prózu doporučuji Werfelova Jeremiáše.
Exulanti
Nás by měl osud židovských exulantů zajímat z několika pohledů:
1. srovnání s exulanty ze severního Izraele, království, které v roce -722 vyvrátili Asyřany 2. situace v perské říší v souvislosti s purimovým příběhem 3. snaha o návrat do Jeruzaléma a Izraele (souhrnně na Sion, hebrejsky CION)
srovnání severního a jižního království:
Cca 150 let před pádem Judského království kmenů Jehuda a Benjamin zničili Asyřané severní Izrael. (Tradičně se uvádí rok -722, ale izraelský pád měl několik fází).
Obyvatelstvo bylo rozprášeno v asyrské říši a přestalo existovat jako organizovaná skupina - dodnes hovoříme o deseti ztracených kmenech. Ptáme-li se po příčinách tak rozdílného osudu mezi 10 kmeny a "Židy" (označení Žid se objevuje právě v této době a souvisí s příslušností ke kmenu Jehuda - Juda, Jude, Jew - judaismus..., mimochodem v Tanachu je tak poprvé označen Mordechaj v purimovém příběhu), nalezneme několik důležitých momentů:
| severní Izrael | Judské království |
| 10 kmenů bez přirozeného vůdce (ačkoliv největší vliv má kmen Efraim) | 2 kmeny - Jehuda a Benjamin. Jehuda má jasně dominantní postavení |
| není jednotící královská dynastie | Davidův rod |
| střídající se hlavní města, město Šomron nemá výrazný jednotící vliv | Jeruzalém a jeho chrám |
| postupně pronikají různé modloslužebné kulty, které později zcela dominují | přes průnik modloslužebných kultů jasně převažuje tradiční (chrámový) judaismus Tory, vždy se včas objeví král, který zemi očistí od modloslužby |
| výrazná asimilace | minimální asimilace |
Toto jsou ve zkratce rozdíly, které zapříčinily ztrátu 10 kmenů a udržely kmeny Jehuda a Benjamin při životě v babylonském exilu. Stručně můžeme říct: jednotící kult a dynastie s minimální asimilací. Je pravděpodobné, že se obyvatelé severního Izraele v asyrském exilu rychle smísili s "nežidovským" obyvatelstvem, protože neměli žádné "obranné mechanismy" - dnešními slovy jim chybělo židovské vzdělání a uvědomění (identita). (Dalším důvodem byla přece jen důslednější likvidace Asyřany, proti jejichž krutosti byli Babyloňané umírněnými dobyvateli.)
Právě semknutost kolem Tóry a jejího učení ochránila Židy v Babylónii před asimilací. Výjimečnost monoteistického kultu, na níž si Židé tak zakládali, košer strava, sňatky v rámci vlastní komunity, šabat a víra v návrat na Sion - tak může stručně shrnout starověkou "židovskou identitu".
Izraele v době Návratu
Je třeba se zmínit, že po pádu Jeruzaléma bylo judské území částečně kolonizováno Samaritány (což byli obyvatelé zavlečení do oblasti Asyřany), Babyloňany, Araby a dalšími etnickými skupinami. Mnoho Židů (navzdory varování proroka Jeremiáše) našlo útočiště v Egyptě.
Stav v perské říši
Jak už jsme řekli, jádro národa bylo odvlečeno do Babylónie, kde se z vězňů a otroků časem stali bohatí a vlivní členové babylonské společnosti. Je ovšem třeba říct, že Židé směli v babylonském exilu od počátku sídlit pospolu a měli určitou míru autonomie.
Přes jímavý text žalmu "Na březích babylonských" (Žalm 137), který popisuje národní tragédii, smutek a nostalgii po Svaté zemi, se mnozí Židé cítili být "zrazeni svým Bohem" a přijali babylonskou realitu. (V dobách prvního chrámu si lidé prakticky neuměli představit, že Bůh, je-li Bohem, může dopustit zničení vlastního chrámu.)
Když perský král Kyros dobyl Babylónskou říši generaci po zničení chrámu, našel již některé Židy na významných postech, které jim potvrdil.
To dokazuje i purimový příběh, na jehož počátku sledujeme participaci Židů na korunovačním banketu Achašveroše. V příběhu vystupuje i židovský vysoký úředník Mordechaj (sedí v královských branách), jehož jméno je natolik "gójské", až to šokuje - Morduk byl totiž babylonským bohem. I proto existují výklady, že celá megilat Ester je pamfletem proti odpůrcům návratu na Sion. Purimový příběh ukázal Židům ještě jedno veliké nebezpečí, nebezpečí silného antisemitismu, který ohrožuje i majetné skupiny.
Perští vládci
Celé "perské" období je dodnes zahaleno v tmách, o čemž nejlépe svědčí i skutečnost, že neexistuje shoda ani v tak základní otázce, kterýže z perských panovníků je oním purimovým Achašverošem. (Nechceme-li přijmout za uspokojivé řešení, že celá megila je pamfletem proti "oportunistům".)
Přesto, pokud se podíváme blíže na níže uvedený soupis králů perské říše, můžeme se pokusit rozluštit otázku, který z nich by mohl být biblickým Achašverošem:
| král | doba | komentář |
| Kyros | 559 až 530 přol | 539 poráží Babylónii, 538 povoluje návrat exulantům (viz Šešbasar a Zerubavel), rozhodně není Achašveroš |
| Kambyses II | 530 až 522 | dobývá Egypt, mohl by být biblickým Achaševrošem, který podle Tanachu vládl "od Indie po Súdán", v tom případě by Ester byla jeho ženou a Darius I jeho "židovským" synem. Raši uvádí, že se Achašveroš zmocnil trůnu násilím a vládl na po Kyrovi, na konci sedmdesáti let "exilu". |
| Darius I | 522 až 486 | umožňuje postavit druhý chrám, což by dávalo rozum, je-li jeho matkou Ester, v roce 490 přol je poražen u Marathonu |
| Xerxes I | 486 až 465 | 480 poražen u Salmíny, rozhodně není Achašveroš |
| Artaxerxes I | 465 až 424 přol | Ezrův současník, Nechemija byl jeho dvořanem, další možný Achašveroš, obzvlášť má-li být kniha Ester pamfletem na neochotu opustit "babylonské hrnce" a vrátit se do Izraele |
Další krále známe z řecko-perských válek až k Dariovi III. (-336 až –330), který úspěšně podlehl Alexandru Makedonskému.
Průběh návratu na Cion
Král Kyros dovoluje Židům návrat do vlasti a včele prvních nadšenců nacházíme Šešbazara. (Mimochodem, rok -538, byl generálním svolení pro všechny (i nežidovské) exulanty babylonské říše k návratu). Slovo nadšenci jsem použil záměrně. Tak jako v 19. století, i v roce -538 na možnost znovuosídlit zemi předků reaguje pouze nepatrná část babylonských Židů, kterou bychom mohl dnes označit za "idealisty".
Druhá skupina, vedená Zerubavelem (známého z chanukové písně Maoz cur), Davidovým potomkem a exilovým vůdcem, čítala již přes 40 tisíc mužů (plus ženy, děti). Tato skupina v Jeruzalémě začala přípravy na stavbu chrámu. Zerubavelovými nepřáteli se stali zejména nežidovští novousedlíci - Samaritáni, ale i hrstky původního židovského obyvatelstva, chudého a nevzdělaného. Samaritáni (hebrejsky Šomronim, Šomron = Samaří), kteří osídlili trosky severního Izraelského království a částečně přijali zákony Tóry se sami prohlašovali za Izraelity a když se vrátili "skuteční Židé" z Babylónie dostalo se jim velmi chladné reakce. Zerubavel a jeho lidé odmítali Samaritány za Izraelity považovat. Došlo ke střetu, a tak se zrodilo dlouhodobé nepřátelství.
Zerubavelovým partnerem ve vládě byl Jehošua ben Jehocadak - velekněz ustanovený prorokem Zecharjou. Zecharja sám vnášel do vlády v Jeruzalémě prvky idealismu a nadšení. O stavbu chrámu se zajímali i Samaritáni, Židé ale jejich pomoc odmítli. Samaritáni Židy následně obvinili z vytváření paralelních protiperských struktur a krácení daní. Peršané zastavují práci na stavbě chrámu a Zerubavel se ztrácí z pramenů - snad se pokusil o vzpouru - kdo ví?
Achašveroš?-Kambyses se (vojenským převratem?) ujímá trůnu. Purimový příběh plný antisemitismu zanechal v babylonské židovské obci trauma z ohrožení. Stoupá míra asimilace. Na druhé straně, paradoxně, přibývá proselytů. Hrál-li svou roli vliv Esteřina syna Daria I. již asi nikdo nezjistí?
V roce Židé nepovoleně pokračují ve stavbě chrámů na výzvy proroků. Samaritánská opozice sílí, ale nový perský král, Darius I., stavbu podpořil, včetně materiální pomoci. V roce -516 je stavba hotova, a ač nedosahuje krás prvního chrámu, hned začne hrát centrální roli v obnově židovského života v Izraeli. Všimněte si naplnění 70 let, které proroci přisoudili babylonskému exilu. (586-516=70).
Příchází Ezra
Zdá se, že obnova židovské vlasti byl moment, který přiměl Ezru opustit Babylónii. S sebou přivádí židovskou chudinu, spodinu společnosti a lidi nejasného původu. I to je jeden z důvodů, proč se židovský Babylon považoval ze elitní společnosti a na Izraelce se zpočátku díval "skrz prsty". Ti ale babylonskou obec za několik desítek let dohnali a předstihli. S Ezrou se skutečné centrum židovské vzdělanosti a života přenáší do Jeruzaléma a každý, kdo se bude chtít stát skutečným znalcem Tóry, bude muset do Izraele, do jeruzalémských učeben. I v tom můžeme vysledovat paralelu s dnešním stavem.
Je zajímavé, že (tak jako dnes) můžeme vypozorovat dva hlavní motivy pro návrat do Izraele
- idealismus
- neutěšené finanční a sociální poměry v rodné zemi
S návratem na Sion končí doba prorocká, začíná doba rabínského judaismu.
obrázek: Perská říše za králo Daria:
