Paršat Behar-Bechukotaj
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Sidra číslech
- 32. a 33.. paraša v Tóře (z 54),
- 9. a 10. v knize Vajikra (z 10),
- obsahuje 19 „paršiot“, 6 otevřených, 13 zavřených,
- skládá se z 144 vět, 2038 slov a 7523 písmen,
- obsahuje 36 micvot, 14 příkazů a 22 zákazů.
- často spojené sidry.
Alijot v kostce
- Kohen: Neobvyklý úvod paraši začínající slovy: „A Bůh hovořil k Mošemu NA HOŘE SINAJ řka...“ z něhož se učíme, že veškeré příkazy Tóry předal Bůh Mošemu na Sinaji, a ne jen Desatero, jak se mnozí mylně domnívají. Příkaz šmita – sedmého roku, kdy se ponechá půda ladem. Významný Rašiho komentář o pevnosti rabínské tradice. Jovel – návrat všech Izraelitů ke svým údělům a všech polností původním majitelům. Zákaz zneužívat při obchodním jednání výhodnějšího postavení.
- Levi: Příslib hojnosti úrody při dodržování příkazů šmita. Možnost vykoupení prodaného rodinného nemovitého majetku.
- Šliší: Zpětné vykoupení domu v opevněném a neopevněném městě. Vykoupení domu v levitském městě. Zákaz úročení.
- Revií: Zákony o tom, kdo sám sebe prodá do otroctví. Příkaz slušného zacházení s židovským otrokem. Povinnost vykoupit příbuzné z otroctví. Slib deště a úrody, budou-li Židé v Izraeli dodržovat micvot.
- Chamiší: Slib míru při dodržování Božích příkazů. Trest, galut a prokletí v případě nedodržování příkazů.
- Šiší: Množství stříbra nutného k vykoupení člověka, který se zasvětil Chrámu (Arachim). Jak nakládat se zasvěceným zvířetem? Odhadní ceny zvířecích obětí.
- Švií: Zasvěcení neúdělného pole. Vykoupení zasvěceného zvířete. Vykoupení zasvěcený předmětů a desátků.
- Haftara (Jirmejahu 16:19-17:14): Varování lidu, modlitba o pomoc ve víře v Boha a jeho Tóru.
Shmilův Daf
Komentáře
Rabbi Sacks: Zázrak dějin
Kniha Vajikra končí jednou z nejděsivějších vizí v literatuře, popisující, co se stane, když Izraelité porušují podmínky smlouvy, kterou uzavřeli s Bohem: „A když se mnou budete chodit jak se vám zlíbí a nebude se vám chtít mne poslouchat, ... budu vás pobíjet za vašich sedmero hříchů... Budete pojídat maso svých synů a maso svých dcer budete jíst! ... rozeženu vás mezi pohany ... Zvuk padajícího listu je bude pronásledovat ... Budete zanikat mezi národy a země vašich nepřátel vás pozře!
Tato pasáž, zvaná TOCHACHA (napomenutí) se tradičně čte polohlasem. Je těžké si jen představit plný smysl jejích vět a to tím více, čím více víme o své historii. Je tragické si uvědomit, kolikrát již Izrael porušil svůj závazek být „svatým lidem a královstvím kněží“.
Přesto, v úplném závěru celého napomenutí čteme ujištění: „Až se konečně pokoří jejich neobřezané srdce ... Připomenu si svou smlouvu s Jaakovem, také svou smlouvu s Jicchakem i smlouvu s Avrahamem si připomenu ... nebudu si je hnusit, abych je zničil, a nezruším svou smlouvu s nimi, když budou v zemi svých nepřátel, protože já, Hospodin, jsem jejich Bůh!“
Lid věčného Boha je sám věčný. V celé Tóře není silnějšího ujištění a opakuje se mnohokrát i u Jeremiáše, kterého mnozí považují za nejpesimističtější z proroků, protože většinu svého života varoval lid Izraele před blížící se katastrofou. Jeremiáš byl pro svá slova nenáviděný, vězněný a málem i zavražděný. Přesto v nejhlubší krizi dokázal ujistit lid, že nikdy nebude zcela zničen - „Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů: „Jen pokud by přestala tato ustanovení platit, tak také potomstvo Izraele přestane být mým národem.““
V Káhirském muzeu stojí černá žulová stéla, na kterou faraon Mernepta ve třináctém století př.o.l. popsal svá vítězství. Jde o první nebiblický text o Izraeli a píše se v něm: „Izrael leží ladem, jeho sémě již není.“ Paradoxně, i druhá nebiblická zmínka, stéla z devátého století, nyní umístěná v Louvre, dokumentuje zničení Izraele, tentokrát, z ruky Moavského krále Meši.
Byl to velký matematik a křesťanský teolog Blaise Pascal, kdo si všiml, že zatímco mocné národy antického světa, Sparťany, Athéňany, Římany a mnohé další dávno pohřbil čas, lid Izraele přežil navzdory všemu pronásledování.
Byly učiněny mnohé pokusy dokázat Boží existenci. Snažili se teologové, filozofové, vědci. Tóra nabízí jiný typ důkazu: dějiny Izraele. Je v nich mnoho bolesti a často byly psány v slzách, ale přesto jsou stále ohromující. Biblická TOCHACHA se naplnila. Ale stejně tak i útěcha jejího závěru. Žádný národ nebyl napaden častěji. Žádný nepřitahuje tolik iracionální nenávisti. A přestože říše za říší mizí, lid Izraele žije. Malý, zranitelný, někdy svéhlavý a vzpurný, ale stále popírající zákonitosti, které řídí historii národů. Je to záhada, o které psal Pascal, ale její poselství je jasné.
