Paršat Berešit
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Paršat Berešit
Berešit v číslech
- 1. sidra v Tóře (z 54) a 1. v Berešit (z 12),
- 23 paršiot, 10 otevřených, 13 zavřených,
- skládá se z 146 vět, 1931 slov a 7235 písmen,
- obsahuje 1 micvu - příkaz
Alijot v kostce
- Kohen: Stvoření světa – ačkoliv v Talmudu není vyřešen spor rabi Eliezera a rabi Jehošuy, ve kterém měsící byl stvořen svět, pro názor rabi Eliezera existují dva podpůrné důkazy - gematrie slov BEREŠIT BARA odpovídá slovům BEROŠ HAŠANA NIVRA = Byl stvořen na Roš hašana a písmena BEREŠIT se dají přeskupit do slova ALEF BETIŠRI = Prvního tišri. Výraz „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“ dává mnoho variant výkladu. Jedná se o událost prvního dne? Nebo o něco, co prvnímu dni předcházelo. Zdá se, že první dvě věty Tóry popisují Božský aspekt tvoření něčeho z ničeho, JEŠ MEAJIN. Před slovem BEREŠIT neexistovalo nic mimo Boha a až božský příkaz stvořil vše – hmotu, energii, myšlenky, čas. Z tohoto pohledu by slova „nebe a země“ znamenala kompletně celý vesmír a tvoření prvního dne by začínalo proměnou TOHU VAVOHU (chaosu) v uspořádaný svět. Nezodpovězenou otázkou zůstává, co bylo „před stvořením“, a stejně tak nemá cenu pátrat po tom, jak dlouho stav nicoty trval, protože bez času nelze čas měřit. Ani jednotlivé dny tvoření netrvaly 24 hodin. Tóra pouze užívá jazyk srozumitelný lidem, což dokládá i pasáž o Slunci, Měsíci a hvězdách, v níž jsou hvězdy představeny jako malé, protože se nám malé zdají (byť jsou často mnohem větší než Slunce), a ač je Měsíc 400x menší než Slunce, je nám 400x blíž, takže nám Tóra obě tělesa popisuje jako stejně „veliká“.
- Levi: Stvoření světa zaměřený na rajskou zahradu (GAN EDEN) a člověka, který je představen jako smysl celého tvoření.
- Šliší: Hřích u stromu poznání a následný trest.
- Revií: Vypovězení z ráje. Kain, Hevel a první vražda. (Byl Kain jiný druh humanoida-člověka?)
- Chamiší: Kainův praprapotomek Lemech zabíjí Kaina. Lemechova rodina (včetně Noachovy ženy Naamy).
- Šiší: Genealogie od Adama přes Šeta k Noachovi. Chanoch nezemřel, ale opustil svět ve věku 365 let.
- Švií: Metušelach – nejstarší muž Tanachu (969 let) umírá těsně před potopou. Úpadek světa. Bůh lituje, že stvořil člověka. Vše míří k potopě (viz příští sidra - Noach)
- Haftara (Šmuel Alef 20:18-42): Speciální haftara v předvečer Roš chodeš – příběh Davida a Jonatana.
Shmilův Daf
Komentáře k paršat Berešit
Dobro a zlo Otázku, kterou si klade nejeden komentátor, zní: jak je možné, že až s hříchem získává člověk schopnost rozlišit dobro a zlo, jak je možné, že až do prvního hříchu byl člověk na úrovni zvířat? odpovídá ve své díle.
Ve své knize More nevuchim odpovídá Rambam, když píše, že Adam vychován B-ží moudrostí skutečně nerozlišoval pojmy dobro a zlo, místo čehož znal výrazy pravda a lež. Tyto dvě dvojice pojmů se, ač si to často neuvědomujeme, zásadně liší. Pravda a lež jsou pojmy věčné, absolutní, B-žské, zatímco dobro a zlo jsou hodnoty subjektivní, relativní, lidské.
Toto je i důvod, proč před hříchem nevnímali Adam a Eva vlastní nahotu jako něco špatného, něco, co je třeba zakrýt. Až s hříchem upadli do světa klamu a představ. Poznali (čti uvědomili si), že je špatné, že jsou nazí.
Podle Rambama tedy pád člověka zaviněný prvním jeho hříchem spočívá v opuštění absolutních hodnot a v jejich nahrazení hodnotami subjektivními.
V podobném duchu píše i Gaon rabi Chajim z Voložinu ve své knize Nefeš haChaja, když hledá odpověď na otázku, měli-li Adam a Eva již před hříchem svobodnou vůli. Uvádí, že člověk měl svobodnou vůli již před prvním hříchem, ale "zlo" nebylo jeho součástí. Adam si mohl vybrat konat zlo, hřešit, ve formě "vstupu do zla", tak jako my dnes se můžeme rozhodnout skočit do ohně s plným vědomím, že se jedná o oheň. Po prvním hříchu, když člověk poznal s dobrem i zlo, se zlo stalo součástí podstaty lidské existence a dnes máme často zatěžko rozpoznat, kdy v nás hovoříme "my sami" a kdy se v nás ozývá "náš jecer hara".
Všichni jsme více či méně slyšeli o Rašiho komentáři na Chumaš. Hned u první věty: Na počátku stvořil... uvádí Raši názor svého otce rabi Jicchaka, který se podivuje nad nutností vypisovat dávné příběhy, když by úplně stačilo začít Toru prvním příkazem, který dal B-h Mošemu, a dochází k závěru, že jediným důvodem, proč začít Toru "na začátku", je B-ží vůle ukázat nám, že si může nárokovat Zemi Izrael, protože On ji a vše stvořil a vše vlastní a může nám dát, co se mu zlíbí a my nejsme žádní zloději, když B-ží dar chceme.
Ramban ovšem naopak nesouhlasí s názorem Rašiho otce a ptá se: To myslíte vážně, že se vynechá příběh Stvoření světa, důkaz, že došlo k B-žímu procesu tvoření něčeho z ničeho, důkaz že svět není, v protikladu k názoru filozofů, věčný?
Většina komentátorů ovšem vykládá Rašiho tak, že oním místem, kde mohla Tora začít, je východ z Egypta, událost, která dala vzniknout židovskému národu a židovství jako takovému. A z příběhu východu z Egypta se lze naučit více, než ze samého stvoření světa, protože i při něm se dozvídáme o B-hu jako o Tvůrci světa, ale zároveň se nám dostává informace o výběru židovského národa, zjišťujeme, že existuje odměna a trest, vidíme, že B-h se stará o své stvoření a dočítáme se i o očitém svědectví B-žího zjevení celé generaci.
Z výše uvedeného vyplývá hluboká pravda Rašiho otce, který pochopil, že smyslem celé první knihy Mojžíšovy je "pouze" zdůraznit niterný vztah mezi izraelským národem a jeho zemí, tak jako při prvním příkazu desatera se dozvídáme o niterném vztahu mezi izraelským národem a Torou (Já jsem váš B-h). Takto se nám propojují národ, země a Tora do jediného celku.
I pražský Maharal ve své knize komentářů na Rašiho (Gur Arje) vyzdvihuje vztah mezi Zemí Izrael a Torou tím, že nás upozorňuje, že převážná většina příkazů je spojena právě s Erec Jisrael, a proto je nutné zdůraznit, že na této zemi sídlíme právem, protože není možno Toru plnit z pozice "zlodějů půdy".
Bratislavský Chatam Sofer ve své slavné řeči uvádí, že "Obhájci národů" vycházejí z vlastního omylu, když tvrdí, že pro Izrael není jiné cesty vykoupení, nežli pomocí zázraků, viz například východ z Egypta. Takto si o nás dovolují tvrdit, že jsme "zloději", kteří jim (národům) kradou jejich metody, když zabíráme zemi bez zjevných zázraků vojenskou silou. Právě proto nám však Tora hned v úvodní větě dává právo nerozlišovat mezi přirozenou a zázračnou cestou zisku země. Oba způsoby jsou možné a ať tak či tak svou zemi získáme právem.
Rabi Jaron Ben David řekl: Zločin a trest
V příběhu první bratrovraždy, který nám Tóra předkládá v několika krátkých větách, je ukryto mnoho důležitých poselství a potřebovali bychom několik "šavuatovů", abychom vše odkryli a rozluštili.
Dostojevský, Tolstoj a vůbec celá "moderní světská litaratura" v několika větách.
Prozkoumáme-li dobře Kainův trest, zjistíme, že se mu zas tak moc nestalo. Byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství, jako tulák budeš bloudit...
Za vraždu to není přespříliš těžký trest. Židovský národ bloudí bez pevného zakořenění již 2000 let a přes všechno strádání to není právě fakt vlastního putování, co většinu národa pálí.
K pochopení hloubky trestu je třeba si uvědomit, že Adam Harišon, Kainův otec, byl od nátury zemědělec. Jeho úkolem bylo pečovat o rajskou zahradu a i po svém prokletí zůstal zemědělství věrný, ač mu byla na záda naložena i nesmírná námaha s touto činností spojená.
Kain byl Adamův prvorozený syn, a proto byl přirozeným nástupcem svého otce a proto i on sedlačil, na rozdíl od druhorozeného Hevela /Abela/, který se stal pastevcem, tak jako je úkolem druhorozených razit si vlastní cestu.
Z tohoto úhlu pohledu je ovšem Kainův trest mnohem niternější povahy. Zemědělec, který se nemůže usadit a pouze bloudí, přestává být zemědělcem. Seje, oře, ale nesklízí.
V hlubším pohledu bylo trestem bloudění Kainovi zapovězeno nést dál dějinami lidstva otcovu pochodeň, kterou přejímá později narozený syn Šet, který ač nepředurčen prvorozenstvím, svou vlastní námahou a pílí, přebírá úlohu nositele naděje lidstva. Z jeho synů se později narodí Noach /Noe/.
