Paršat Chaje Sara

Z Judaismus

Obsah 1 Paršat Chaje Sara 1.1 Chaje Sara v číslech 1.2 Alijot v kostce 1.3 Shmilův Daf 1.4 Komentáře

Paršat Chaje Sara

Chaje Sara v číslech

• 5. paraša v Tóře (z 54),
• 5. paraše v knize Berešit (z 12),
• 4 paršiot, 3 otevřené, 1 zavřená,
• skládá se z 105 vět, 1402 slov a 5314 písmen,
• Sidra neobsahuje žádný příkaz

Alijot v kostce

• Kohen: Sára umírá v KIRJAT ARBA (Chevron). Podle jedněch komentátorů se Sára bála, že Avraham obětuje (čti zabije) Jicchaka na hoře Moria, podle jiných se bála, že to nedokáže. Avraham kupuje pro Sáru hrobku. Sářin pohřeb.
• Levi: Avraham se stává vlastníkem MACHPELY, jeskyně, které dnes říkáme hrobka praotců (jsou v ní pohřebeni Avraham a Sára, Jicchak a Rivka, Jaakov a Lea a také Adam a Chava). Bůh žehná Avrahomovi vším (hebr. BAKOL). I zde existují dva názory. Podle jednoho je pod tímto výrazem ukryt syn (gematria BAKOL a BEN je shodná), podle druhého měl Avraham a Sára i dceru, která se jmenovala BAKOL.
• Šliší: Avrahamův sluha, podle tradice Eliezer, je pověřen úkolem najít pro Jicchaka vhodnou manželku. Vydá se do Nachorova města, kde vyčkává u studny. Aby si ověřil dobrotu budoucí nevěsty, má vymyšlený jednoduchý plán. Optá se dívky, jestli by mu nedala napít. Pokud dá a zároveň projeví snahu napojit i velbloudy – bude to ona. Eliezer se potkává s Rivkou – a je to ona!
• Revií: Eliezer je pozván do Rivčiny rodiny, které vypráví svůj příběh a prosí o Rivčinu ruku pro Jicchaka.
• Chamiší: Rivčina rodina, okouzlena dary a zázračným příběhem, souhlasí se sňatkem. Rivka odchází s Eliezerem. Jicchak se žení s Rivkou a uvádí ji do stanu své matky Sáry.
• Šiší: Avraham, poté co splnil svou roli zakladatele židovského národa, se věnuje svému osobnímu štěstí a žení se s KETUROU, což je podle mnohých HAGAR a má s ní šest synů. Avraham umírá ve věku 175 let.
• Švií: Jišmaelova genealogie. Jišmael umírá ve věku 135 let.
• Haftara (Královská 1 1:1-31): David umírá. Kdo bude jeho dědicem?

Shmilův Daf

• Chaje Sara 5769
• Chaje Sara 5770

Komentáře

Rabbi Jonathan Sacks: Slib

Sidra Chaje Sara se soustřeďuje na dva příběhy, oba až zdlouhavě vypravované s mnohými detaily. V jednom Avraham kupuje pole s jeskyní, kde chce pohřbít Sáru, v druhém posílá sluhu, aby našel pro Jicchaka manželku. Proč se Tóra soustřeďuje na tyto dvě události? Jednoduše bychom mohli říct, že prostě proto, že se staly. Tak tomu ale nemůže být. Velmi bychom se mýlili, kdybychom si mysleli, že má Tóra za cíl nám prostě převyprávět události, které se seběhly. Tóra není historickou knihou. Její jméno – Tóra – znamená „učení“, Tóra nás chce poučit. Vypráví nám historky, jen pokud v sobě mají něco, co je pro nás i dnes relevantní, něco, co bychom měli znát. Jaké je tedy poselství dvou příběhů této sidry? Dovoluji si tvrdit, že nečekané.

Když Bůh s Avrahamem uzavřel smlouvu, slíbil mu dvě věci, což Tóra pětkrát opakuje a zdůrazňuje. Slíbil mu zemi. Znovu a znovu Bůh Avrahamovi říkal, že kenaánská země bude jednou jeho. Druhým slibem byly děti. I to Bůh pětkrát opakuje.

V obou případech je Bůh velkorysý a štědrý. Zemi, v celé její délce a šířce bude Avraham a jeho děti vlastnit „navěky“. A potomků bude mít Avraham jako prachu země, hvězd na nebi a písku moře. Avraham se má stát praotcem ne jednoho, ale mnoha národů. Jaká je ovšem realita v okamžiku, kdy umírá Sára? Avraham nevlastní ani píď země a má jednoho syna-následníka.

Teprve nyní je význam obou příběhů sidry jasnější. Avraham zdlouhavě vyjednává s Chetejci, aby koupil jeskyni Machpelu, ve které by pohřbil Sáru. Bylo to nervózní až ponižující vyjednávání. Chetejci něco říkají, ale něco jiného tím myslí. „Jsi mezi námi Boží kníže, pohřbi svou mrtvou v nejlepší z našich hrobů,“ říkají nahlas, ale myslí tím: „Nic ti neprodáme. Maximálně můžeš použít nějaký z našich hrobů.“ Avraham ví, že je cizinec, který na půdu v zemi nemá nejmenší nárok. Přesto se nevzdává. Trvá na tom, že chce Sáru pohřbít do vlastního hrobu. „Dobrá, dám ti to pole,“ říká Efron Chetejský, ale o daru nemůže být řeč. Vyžaduje šílenou cenu čtyř set stříbrných šekelů. Avraham neváhá a pole kupuje. Jedno malé pole s jeskyní. Pohřebiště. To je vše, co Avraham bude kdy za svého života v Zaslíbené zemi vlastnit.

Další kapitola, jedna z nejdelších v Mojžíšových knihách, vypráví o Avrahamově starosti s Jicchakovou ženitbou. Jicchakovi je třicet sedm a stále je svobodný mládenec. Avraham má syna, ale nemá žádné vnuky. Stejně jako Sářin hrob i snacha bude Avrahama stát mnoho peněz a úsilí.

To nejsou banální historky. Sdělují nám významné poselství. Ano, Avraham bude mít zemi a nespočetně dětí, ale sliby se nevyplní ani okamžitě a ani snadno. Nevyplní se bez lidského úsilí. Naopak, vyžadují soustředěnou sílu vůle. Boží sliby nejsou tím, čím se na první pohled zdají. Boží slib neznamená, že se Bůh bude snažit sám. Bůh naopak snahu vyžaduje a oznamuje Avrahamovi a jeho potomkům, že se musí o sebe sami starat a On jim pak pomůže. Výsledkem bude samozřejmě to, co Bůh slíbil. Ale ne bez překonávání obtíží, které se někdy zdají skutečně nezdolné.

Je zajímavé, že obě témata – země Izrael a děti, tedy židovská budoucnost – jsou dodnes, po čtyřech tisících letech stále hlavní starostí židovských obcí všude na světě. Budoucnost a bezpečnost Izraele jako židovské domoviny a budoucnost židovského národa („Budeme mít židovské vnuky?“) nás trápí tak jako Avrahama. Existuje ještě nějaký jiný národ na světě, který má stejné starosti jako před čtyřmi tisíci lety? Historická identita vzbuzuje úctu i děs. Ani dnes, stejně jako tehdy, neznamená Boží slib, že bychom měli složit ruce do klína a čekat. Tato představa nemá ve světě Tóry místo. Naopak. Boží smlouva je výzvou. Naší výzvou. To je význam příběhů sidry Chaje Sara. Avraham pochopil, že Bůh na něj spoléhá.

Víra neznamená pasivitu, ale odvahu jednat, nenechat se otrávit. Boží slib nás inspiruje, posiluje. Budoucnost bude, ale záleží na nás.