Paršat Ki tece
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Ki tece v číslech
- 49. paraša v Tóře (z 54) a 6. v Devarim (z 11)
- 44 paršiot, 2 otevřené, 42 zavřených
- skládá se z 110 vět, 1582 slov a 5856 písmen
- obsahuje 74 micvot, 27 příkazů a 47 zákazů
Alijot v kostce
- Kohen: Podmínky, za jakých se voják smí oženit s cizí „krásnou zajatkyní“. Na jednu stranu Tóra uznává výjimečnost emočních vypětí v časech války, na druhou stranu očekává od židovského vojáka víc, než bývá obecným zvykem. Pokud se do měsíce zajetkyně znelíbí, musí ji propustit, přičemž ji nesmí trápit ani prodat do otroctví. Otec nesmí upřednostňovat děti milované manželky před dětmi té méně milované. Prvorození mají nárok na dvojitý díl dědictví (Gaon z Vilny k tomu má pěknou gematrii BET = 2, CHAF = 20, REŠ = 200). Trest pro vzpurného syna je varováním neposlušným dětem i neúspěšným rodičům - vychovatelům.
- Levi: Předpisy o odsouzených k smrti. Popravení musí být do večera pohřebení. (Tím spíš by měl být urychleně pohřben přirozeně zesnulý člověk.) Povinnost navrátit nalezený majetek. (Vrátit nalezený majetek nežidovským spoluobčanům je považováno za KIDUŠ HAŠEM – posvěcení Božího jména.) Muži se nesmějí oblékat jako ženy a naopak.
- Šliší: Povinnost vybudovat zábradlí na rovné střeše (MAAKE) a obecně povinnost vyvarovat se možného ohrožení života a majetku. Zakázané mísení různých druhů plodů, materiálů atd. Povinnost sepsat manželskou smlouvu (KETUBA). Trest pro sexuálního násilníka. Vyčlenění MAMZERa z normálních sňatků.
- Revií: Pravidla vojenského táboření. Ochrana uprchlých otroků. Zákaz úroků.
- Chamiší: Zaměstnanecká práva a povinnosti. Při sklizni má pracovník nárok se najíst, ale nesmí si sbírat pro sebe domů a smí jíst pouze v čase odpočinku, ne při práci. Rozvod je možný pouze předáním rozlukového listu (GET).
- Šiší: Novomanžel nemusí na vojnu. Únos je hrdelní zločin. Vzpomínka na Miriam.
- Švií: Zákaz zneužívat výhodnější postavení. Povinnost platit řádnou mzdu zaměstnancům. Příkaz levirátního sňatku (JIBUM) v případě úmrtí bezdětného bratra. Zákaz užívat nepřesné míry a váhy. Připomínka Amalekovi proradnosti.
- Haftara (Ješajahu 54:1-10): Konec exilu a usmíření mezi Bohem a Izrael v podobenství usmíření manželů.
Shmilův Daf
Komentáře
Rav Jaron Ben David: Nepřítel nebo bratr? Ki tece je paraša s vůbec nejvíce příkazy v Tóře. Ze sedmdesáti čtyř jejích micvot (12% všech příkazů Tóry!) některé již známe z jiných míst a dvěma z nich bych se nyní rád hlouběji zabýval. Jde o povinnost vrátit nalezený předmět a pomoc unavenému zvířeti. (Obě micvot zmiňuje již paršat Mišpatim.) Přesné znění obou verzí se v případě nalezeného předmětu liší v klíčovém detailu. Zatímco v naší paraše je psáno: „Ne abys nečinně přihlížel, vida býka svého bratra nebo jeho jehně zaběhnuté a dělal, žes neviděl, musíš je svému bratru přivést nazpět!“, text v Druhé knize Mojžíšově říká: „Narazíš-li na zbloudilého býka nebo osla svého nepřítele, přiveď mu ho zpět!“ Obdobně je tomu i v případě zvířete, které kleslo pod nákladem. V naší paraše jde o osla našeho bratra, v paršat Mišpatim o osla „našeho nepřítele“. V čem tkví rozdíl?
Talmud se v traktátu Psachim ptá, jak vůbec může nastat situace, kdy je nám jiný Žid nepřítelem, když máme povinnost milovat bližního svého a zákaz nenávidět ho. A nachází odpověď pro případ, kdy jsem někoho zahlédli páchat hřích, ale protože jsme byli sami, nemohli jsme dotyčného pohnat před soud. V tomto případě můžeme „nenávidět“, ale přesto máme povinnost vracet ztracený majetek a pomáhat unaveným zvířatům. Mešech Chochma uvádí jiné vysvětlení. Výrazy paršat Mišpatim vystihovaly situaci před hříchem zlatého telete, kdy bylo možné bližního „nenávidět“ jen proto, že zhřešil. Od hříchu zlatého telete, který padl na všechny syny Izraele, se máme při spatření nepravostí jiných spíš zamyslet sami nad sebou. Je zajímavé, že obrat „bratr“ v širším než biologickém významu se v Tóře poprvé objevuje až v paršat Kedošim v již zmíněném příkazu: „Nenos zášť vůči svému bratru ve svém srdci, ale varuj svého bližního, abys nenesl jeho hřích.“ Až do tohoto okamžiku bylo možné hříšníky nenávidět. Nyní nastala povinnost se o ně starat, varovat je, čímž se z našich nepřátel stali naši bratři.
V návaznosti na slova Mešech Chochma můžeme dodat, že s hříchem zlatého telete se také poprvé v Tóře zrodila situace, kdy bylo možné (a potřebné) hřích odpustit. Ačkoliv možnost nápravy (TŠUVA) je stará jako lidstvo samo (Adam, Kain, Lemech...), až hřích zlatého telete otevřel kapitolu odpouštění (SLICHA). Po hříchu zlatého telete se Moše dozvídá, že je možné odpustit i bez náročného procesu (úplné) nápravy, slitováním se nad hříšníkem (RACHAMIM). (Případně z jiných důvodů, například „Co by tomu řekli okolní národy?“) Tímto okamžikem se všichni synové Izraele stali „bratry“. Můžeme-li odpustit, tak nemusíme nenávidět.
Tyto dny měsíce Elul prosíme Boha, aby nám odpustil naše hříchy. A zároveň sami sebe musíme ujistit, že se k lidem ve svém okolí chováme jako k svým bratrům. A to i k těm, které jsme v minulosti považovali za nepřátele, ba i k těm, o nichž jsme přesvědčeni, že hřeší.
Šiloach ken
K příkazu slitovat se nad ptačí matkou a nevybírat v její přítomnosti vejce z jejího hnízda, píše rabi Rafael Šimšon Hirš toto:
Tóra dává člověku právo brát si to, čeho se mu žádá, ale zároveň od něj očekává úctu ke stvoření. Nastane-li tedy situace, kdy se člověk rozhodne vzít si ptačí mládě, tak je-li právě přítomna matka ptáčete, která svou starostí o hnízdo naplňuje smysl svého stvoření, je ji třeba ctít jako "B-žího sluhu" a vyčkat, případně ji od hnízda odehnat.
Zamyslí-li se člověk nad chováním zvířat, která neustále naplňují účel svého stvoření - udržení svého rodu, dospěje sám k názoru, že i on byl stvořen s nějakým úmyslem, k vyplnění určitého úkolu. Uvědomění si smyslu lidské existence naplňuje člověka dobrým pocitem a "prodlužuje" dny jeho života, tak jak Tora sama uvádí v kontextu s touto micvou: "Pustíš, propustíš matku a mladé si vezmeš, aby ti bylo dobře a abys dlouho žil."
Stejné ujištění nacházíme u příkazu "Cti otce svého a matku svou", který také souvisí s udržením, tentokrát lidského rodu.
Rabi Hofman se zamýšlí, proč právě vůči ptákům přikazuje Tora zvýšenou míru citlivosti a slitování. Jako odpověď uvádí, že na rozdíl od jiných tvorů ptačí matka sedí na vejcích dlouhé týdny, neopouští je a zahřívá je, ač se od ní zcela zásadně liší a neprojevují známky života. Navíc, ptáci v drtivé většině případů před člověkem odlétají a vyhýbají se přímému setkání, čímž si chrání holé životy. Tora nám tímto svým příkazem zakazuje zneužívat dobroty a síly mateřských citů ptačí matky.
Jedna [micva] z paraši Ki tece není příliš známá: Máme povinnost pamatovat si, co Bůh učinil Miriam na cestě při východu z Egypta.
Co konkrétně si máme připomínat? Podle Rašiho si máme pamatovat Miriamino "malomocenství", které si přivodila, když pomluvila Mošeho.
Je ovšem velice těžké pochopit, proč byla Miriam (tak přísně) potrestána, vždyť pouze hovořila se svým bratrem Aharonem o tom, že se jí nelíbí skutečnost, že se Moše, narozdíl od ostatních proroků oddělil od své manželky. V čem tedy spočíval Miriamin hřích, když:
- vše, co řekla byla pravda
- nepomlouvala veřejně, pouze hovořila se svým bratrem
- hovořila o situaci ve vlastní rodině
- mluvila v zájmu Mošeho a jeho rodiny
- Moše se na Miriam nerozlobil
- mluvila o Mošem s úctou jako o prorokovi
- mluvila o bratrovi, kterého milovala a kterému v Egyptě zachránila život
- sama byla spravedlivou ženou a pro tuto maličkost byla velice přísně potrestána
Podle Rambana jsou ovšem naše otázky zároveň i odpověďmi, protože:
- lašon hara se vztahuje i na situaci, kdy hovoříme pravdu
- pomlouváme, i když hovoříme s jediným člověkem
- pomlouváme, i když mluvíme k vlastní rodině
- pomlouváme, i když máme "dobrý úmysl"
- pomlouváme, i když se dotyčný neurazil
- pomlouváme, i když neurážíme, ale pouze snižujeme druhého (například srovnáním Mošeho s ostatními proroky)
- pomlouváme, i když hovoříme o někom, koho milujeme
- lašon hara není maličkost, ale velice těžké provinění
Rabíni se ptají, jakým způsobem si máme Miriamin skutek přípomínat. Slovy, myšlenkou, kdy a jak? Někteří doporučují číst příslušnou větu každé ráno po ranní modlitbě, jiní uvádějí, že stačí jednou za rok přečíst tuto větu v rámci týdenního čtení z Tory. Arizal doporučuje soustředit se při před ranním čtením Šma nejen na to, že ústa byla stvořena k oslavování B-ha, ale také k tomu, aby se vyvarovala pomlouvání.
