Paršat Korach
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Sidra číslech
- 37. paraša v Tóře (z 54), 4. v knize Bemidbar (z 10),
- obsahuje 10 „paršiot“, 7 otevřených, 3 zavřených,
- skládá se z 119 vět, 1540 slov a 5820 písmen,
- bsahuje 3 micvot, 2 příkazy a 1 zákaz.
Alijot v kostce
- Kohen: Korach a jeho skupina vystupují otevřeně proti Mošemu. Stručně řečeno Koracha štvalo, že jeho nejbližší příbuzní (bratranci) získali významné posty – Moše se stal vůdcem a prorokem, Aharon veleknězem a Elicafan hlavou Kehatova rodu – zatímco na něj žádná funkce nezbyla. Vyzval tedy další nespokojence, hlavně Reuvenovce, které ve významu přeskočil kmen Jehuda, ve zdvojení podílu Josefovi děti Efraim a Menaše a v chrámové službě Levité. Podle tradice křičel Korach na Mošeho: „Je-li celá obec svatá, k čemu jsou nám vůdci? Bude-li celý talit modrý, potřebuje blankytnou nitku? Je-li dům plný svitků Tóry, potřebuje mezuzu? (Jen tak, mimochodem, na obě Korachovi „otázky“ je halachická odpověď „ano“.) Moše nabízí zkoušku. Korach a jeho skupina bude obětovat KETORET (směs vonných bylin) spolu s Aharonem.
- Levi: 250 Korachovců se pokusí obětovat KETORET. Jiní vzbouřenci, Datan a Aviram, odmítají s Mošem jednat a viní ho, že je vyvedl z Egypta, země oplývající mlékem a medem, aby zemřeli na poušti.
- Šliší: Bůh lidu nařizuje oddělit se od vzbouřenců Datana a Avirama. Roztrhnutí země a smrt vzbouřenců. Boží hněv následně spaluje 250 opovážlivců. Z měděných lopatek, které chtělo 250 mužů použít k obětovaní KETORETu nechá Moše vyrobit měděný plášť oltáře na věčnou připomínku, že chrámová služba je jen pro kněží. Lid viní Mošeho ze smrti vzbouřenců.
- Revií: Bůh opět navrhuje zničení celého lidu. Aharon pomocí KETORETu zastavuje pohromu, jíž padlo za oběť 14700 lidí. Korachův příběh uzavírá sled tří velkých hříchů (vzpour) na poušti. Zlaté tele bylo vzpourou proti Bohu a Bůh byl v jeho případě nejmilosrdnější. Hřích průzkumníků směřoval proti zemi Izrael. Korach se vzbouřil proti Mošemu. Vzpoura proti Mošemu byla čistě mezilidská záležitost a Bůh v ní zasáhl nejtvrději. Podobně se Bůh zachoval již v První knize, protože potopa (v případě úpadku lidské morálky) a rozptýlení (po stavbě babylonské věže jako symbolu vzpoury proti Bohu) nejsou srovnatelné tresty.
- Chamiší: Každý z knížat má přinést před miškan svou hůl. Aharonova hůl rozkvetla jako mandlovník.
- Šiší: Umístění Aharonovy hole do miškanu na věčnou připomínku. Vyčlenění kněží za služebníky v Chrámu. Ustanovení 24 kohenských dávek, mezi které patří TRUMA, BIKURIM, prvorozená zvířata atd.
- Švií: Ustanovení Levitů za Chrámové pomocníky. Povinnost odvádět Levitům desátek (MAASER RIŠON).
- Haftara (Šmuel 1 11:14-12:22): Obnovení Šaulova kralování, Šmeulova káravá řeč k lidu Izraele.
Shmilův Daf
Komentáře
Rabbi Sacks: Moc a vliv
Korachova skupina byla účelová koalice lidí nespokojených s Mošeho vedením. Na celém příběhu je ale nejzajímavější Mošeho reakce na „kritiku“. Moše si totiž poprvé vyžádal zázrak, který měl potvrdit jeho vyvolení. „Podle toho poznáte, že mě poslal Bůh, abych činil všechny tyto věci, a že nedělám nic z vlastní vůle: Jestliže tito lidé zemřou přirozenou smrtí a postihne je obecný lidský úděl, neposlal mě Bůh.“
Moše proti Korachovcům užívá sílu. Ten samý Moše, který ještě nedávno reagoval s takovým klidem na útok Eldada a Medada, kteří mu prorokovali smrt na poušti. A ačkoliv to praktický Jehošua vnímal jako přímé ohrožení Mošeho vůdčí pozice, sám Moše tehdy prokázal velký nadhled a odpověděl mu: „Ty žárlíš za mě? Kéž by byli všichni proroci a spočíval na nich Boží duch.“
Jaký byl rozdíl mezi Eldadem a Medadem na jedné straně a Korachovci na druhé? Čím se liší Mošeho „Kéž by byli všichni proroci,“ od Korachova: „Celá obec je svatá“? Je možné říct, že Moše jedná nekonzistentně? Těžko, vždyť žádný náboženský vůdce nebyl jasnozřivější. V jádru obou příběhu leží zásadní rozdíl.
Když měl Moše ustanovit svého nástupce, řekl mu Bůh: „Vem Jehošuu a vlož na něj své ruce. Postav ho před Elazara kněze a celý národ a předej mu ze své nádhery, aby ho celá obec poslouchala.“ Moše měl udělat dvě věci. Vložit na Jehošuu své ruce (viz rabínská SMICHA) a předat mu ze své nádhery. Rabíni na první pohled jen prohlubují tajemství, když pasáž komentují: „Vložení rukou je jako zapálení jednoho ohně od druhého, předání nádhery je jako přelití z jedné nádoby do druhé,“ ale v podstatě říkají, že existují dvě podoby vedení: moc a vliv, což se často lidem plete. Proto si pomozme příkladem. Máte-li absolutní moc a rozdělíte se o ni s devíti lidmi, máte najednou jen desetinu původní síly. Pokud ale ovlivníte devět lidí, vaší síly neubylo, právě naopak. Moc je o dělení (rozděl a panuj), vliv o násobení. Tóra zná dvě vůdčí role – krále a proroka. Král má moc, prorok vliv. Král vybírá daně, shromažďuje vojsko, soudí a rozhoduje. Udržuje společenský řád. Bez respektu ke králi (moci) se vše promění v anarchii.
Proroci na rozdíl od králů žádnou moc nemají. Sdělují slovo Boží, ale nemají sílu ho prosadit. Mohou „jen“ ovlivňovat. Elijahu brojil proti korupci, Amos kritizoval sociální nerovnost a Ješajahu hovořil o konci dní. A jejich slova dodnes inspirují, zatímco moc jejich protivníků – Achava, Jehošafata či Jehu – je dávno vniveč. Když král umírá, jeho moc končí. Když umírá prorok, jeho vliv sílí.
