Paršat Noach
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Paršat Noach
Noach v číslech
- 2. paraša v Tóře (z 54) a 2. v Berešit (z 12)
- 18 paršiot, 5 otevřených, 13 zavřených
- skládá se z 153 vět, 1861 slov a 6907 písmen
- Sidra neobsahuje žádný z 613 příkazů (ale obsahuje příkazy pro Bnej Noach)
Alijot v kostce
- Kohen: Zatímco od stvoření to šlo s lidstvem stále jen dolů z kopce, Noach „nalezl milost v Božích očích“. Jádro sidry tohoto týdne vypráví více o tom, že Noach byl „spravedlivým ve své generaci“, což Raši vykládá jako pochvalu i pokárání. Noach byl spravedlivým I V TAK ZAKAŽENÉ GENERACI nebo byl označován spravedlivého pouze ve stylu JEDNOOÉHO KRÁLE. Noach se dozvídá, že svět bude pro svou zkaženost zničen, ale Noach se buď nikoho nesnažil napravit, nebo se mu to nepovedlo. Začíná stavba archy.
- Levi: Noach s rodinou a vybraná zvířata nastupují do archy. Do archy (TEVA) vstupuje Noach a jeho žena Naama a jejich tři synové – Šem, Cham a Jafet s manželkami. Existuje zajímavý komentář k jménům Noachových synů – Noe si přál, aby si každý z jeho potomků neustále připomínal Boha (HAŠEM), sloužil mu s maximálním entuziasmem (CHAM) a konal skutky, které jsou mu okrasou a líbí se i ostatním (TIFERET). Od každého druhu vzal Noach po páru, jen od košer zvířat vzal párů sedm – k obětování a vlastnímu nasycení.
- Šliší: Potopa světa. 40 dní deště, po nich 150 dní potopy. Pak 40 dní vody opadávaly – poprvé se v Tóře dočítáme o magické čtyřicítce (kolikrát pak ještě) – než se odkryly vrcholky hory Ararat. Noach vypouští havrana a pak opakovaně holubici. A než opustil archu, uplynul celý rok (365 dní).
- Revií: Noach opouští archu a obětuje Bohu. Bůh žehná Noachovi a jeho dětem. Povoluje konzumovat maso a přikazuje sedm MICVOT BNEJ NOACH (= zákaz modloslužby, zákaz profanace Božího jména, zákaz vraždy, krádeže a smilstva, zákaz požívat živá zvířata a příkaz ustanovit si soudy).
- Chamiší: Bůh slibuje, že nebude potopu opakovat. Duha na znamení Božího slibu. (Při spatření duhy odříkáváme požehnání ZOCHER HABRIT.)
- Šiší: Noach začíná obdělávat půdu a založil vinici. Noachův pád (opilost), Cham zesměšňuje opilého otce a ten proklíná Chamova syna Kenaána. Noach žil 600 let před a 350 let po potopě, z čehož plyne zajímavost – rok potopy samotné se nepočítá. Jako kdyby ten rok nebyl. Genenalogie 70 národů. Z Šema vzešlo 26národů, z Jefeta 25 a z Chama 19. Všimněte si, že i zrod židovského národa souvisí se sedmdesáti potomky Jákova.
- Švií: Babylonská věž, 10 generací od Noacha k Avrahamovi. Terach odchází z Ur Kasdim do Charanu.
- Haftara (Ješajahu 54:1-555): Boží slib nikdy nezrušit smlouvu s židovským národem.
Shmilův Daf
Komentáře k paršat Noach
Ramban: Zemřel Haran v přítomnosti svého otce Teracha ve své rodné zemi. Jak zemřel Haran? Terach byl předvolán spolu se svým synem Avramem před urského krále Nimroda po té, co Avrahám veřejně ničil sochy místních bůžků. Haran, Avramův mladší bratr, když viděl, jak dal král Avrama uvrhnout do hořící pece, si řekl: Přežije-li můj bratr, budu na jeho straně, shoří-li, postavím se za krále. Avram přežil, Haran se dal uvrhnout do pece a zemřel před očima svého otce Teracha.
Avram, Terach a jejich předci pocházeli z oblasti Aram, dnešní Sýrie. Rozhodně se nenarodili v Ur Kasdim, v dějišti velkého zázraku, při kterém Avram přežil rozsudek mocného krále Nimroda. Už jen proto ne, že Terachova rodina patřila do genealogie semitů - Noachova syna Šema, a oblast Ur Kasdim a celá Mezopotámie (Babylónie, dnešní Irák) patřila do sféry potomků Chamových.
Avra(ha)m se nazývá Ivri, ne Kasdi. (Ivri, protože bydlel až za břehem řeky Eufrat, směrem od úrodné Mezopotámie. EVER = BŘEH)
To také potvrzujeme každoročně v pesachové hagadě, když citujeme proroka Ješajahu: "Za břehem řeky sidlili vaši otcové, Terach, otec Avrahamův a otec Náchorův." A dále je psáno: "A vzal jsem vašeho otce Avraháma od břehu řeky."
Dalším důkazem nám může být fakt, že Náchor, ač jej otec nevyvedl z Ur Kasdim, bydlel v městě Charan, jak se dozvídáme v příběhu Avrahámova služebníka Eliezera, který putuje k pánově rodině Jicchakovi pro ženu. (mimochodem: kam putuje? do Aramu!)
Tedy: V Aramu sídlila Avrahámova rodina od "nepaměti". Tam se Terachovi narodili dva jeho starší synové: Avram (Otec Aramu) a Náchor. Od tamtud odešel Terach s Avrahámem do bohatého města v Mezopotámii, do Ur Kasdim, kde se mu narodil nejmladší syn - Haran. (A Nachor zůstal v Aramu.)
Proto hovoří Tora o Ur Kasdim jako o Haranově rodném místě. Chce nám tím zdůraznit, že tam se narodil pouze Haran, který tam i zemřel. Po jeho smrti opustil Terach, Avram, Lot a jejich ženy Ur Kasdim a vrátili se do Charanu. Tam se na určitý čas usadili a tam Terach zemřel. A tam dostal Avraham příkaz opustit: rodinu, rodné město a rodnou zem a odejít do Kenaánu, čímž se dostáváme k tématu příští paraša.
Sklon člověka je špatný od jeho mládí. Toto je zarážející věta, která se objevuje v naší paraše a která se zdá být klíčem ke všemu lidskému pesimismu. Na druhou stranu nás ovšem komentátoři učí, že ne vše je tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát.
Rabi Eliezer Aškenázi ve své knize Maasej Hašem uvádí, že B-h zde ve skutečnosti člověka omlouvá a říká mu: Já vím, že si (ty lidstvo jedno hloupý) ještě v plenkách a proto si do nich děláš, ale až jednou vyrosteš, pochopíš, co je správné a začneš chodit rovnými (mými) cestami.
Or Hachajim haKadoš také vyvozuje z této věty obhajobu člověka a říká, že tak jako se nikdo nemůže zlobit na trkajícího býka, kterého jeho pán nehlídá, tak ani prohřešky člověka nejsou (zcela) jen jeho chybou. Vždyť od mládí nás neustále kazí špatná společnost.
Podle rabejnu Bechaje se v člověku špatný sklon - jecer hara zakořeňuje již od okamžiku porodu a nepolevuje až do pozdního stáří, zatímco dobrý sklon - jecer hatov vstupuje do hry až dosažení věku dospělosti, čímž získává zlo náskok a možnost se v člověku zakořenit.
Ramban oponuje tomutu výkladu a píše: Člověk podléhá zlému sklonu ne od mládí, ale pouze v mládí. Později lituje svých mladistvých nerozvážností a na tomto základě očekávaného pokání (tšuva) je mu možno odpouštět chyby nedospělého věku.
Rabi Šimšon Rafael Hirš naproti všemu dosud uvedenému tvrdí, že počet zkažených lidí roste úměrně s jejich věkem, což se ale nelze divit v situaci, kdy z dětí, dříve než si zvykly na jho B-žích příkazů = než byly řádně vychovaní, setřásejí toto jho jejich vlastní rodiče. (J-N-A-R-U - setřásají (z nich), M-N-A-U-R-V - od mládí)
Rabi Jaron ben David řekl: Kolektivismus pokolení babylonské věže
Ve známém příběhu o stavbě babylonské věže není příliš jasné, co bylo smyslem celé stavby a co bylo hříchem.
Někteří komentátoři (např.Raši) uvádějí, že lidstvo chtělo bojovat s B-hem a aby se mu přiblížili, stavěli si věž.
Hle jak pošetilý nápad se zrodil v lidské hlavě.
Frankfurtský rabín Hirš má velice zajímavý výklad. Chci-li stavět věž, nebudu ji stavět v údolí. Chci-li stavět, potřebuju kameny. V babylónském údolí nebyly žádné kameny a stavitelé si museli vypalovat hlínu na cihly.
Proto, uvádí rav Hirš, leží klíč řešení v následující větě, lidstvo si stavělo věž, aby si dokázalo, že sjednocenými silami dokáže všechno. Proto na just stavělo v tom nejnevhodnějším místě.
My víme, že síla kolektivu (společnosti) je nesmírná. Společnost dokáže převálcovat každého sebedůležitějšího jednotlivce včetně svého vůdce. Úmrtí člena rodiny celou rodiny hluboce poznamenává, úmrtí člena velké společnosti nechává společnost klidnou.
Kolektiv (hebr. cibur) může mít velice pozitivní roli a je sto vytvořit jednotlivcem nedosažitelné hodnoty. Jak říká midraš - cibur neumírá a nechudne. Rozhodne-li se celý národ pro službu B-hu (Izrael), není toto rozhodnutí možné porovnávat s rozhodnutím žádného z jednotlivců.
Na druhou stranu nelze chápat kolektiv jako záležitost samoúčelnou. To, dle rabi Hirše, bylo provinění babylónské generace. Viděli své spolčení se ne jako prostředek, ale jako cíl. To, mimochodem, byl a je hřích všech současných kolektivistických hnutí. Mnoho lidí obětovalo své životy pro jméno společné věci, aniž by to přineslo sebemenší užitek.
Že toto bylo skutečnou podstatou hříchu babylónské generace, můžeme odvodit z jejího trestu - rozprášení po povrchu země a zabránění dalším kolektivizacím.
Tóra samotná nám říká: A použili vypálenou hlínu za stavební kameny - tedy: to co normálně funguje jako prostředník při stavbě z kamenů, zde bylo samotným základem stavby.
