Paršat Toldot
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Paršat Toldot
Toldot v číslech
- 6. sidra v Tóře (z 54),
- 6. sidra v knize Berešit (z 12),
- 4 paršiot, 2 otevřené, 2 zavřené,
- skládá se z 106 vět, 1432 slov a 5426 písmen,
- neobsahuje žádný z 613 příkazů
Alijot v kostce
- Kohen: Příběh Avrahamova syna Jicchaka začíná připomínkou Avrahamova otcovství, aby se, podle Rašiho, jednou pro vždy zacpala ústa pomlouvačům tvrdícím, že si stará Sára s ještě starším manželem našli dítě „na ulici“. Proto Sára kojila všechny děti v okolí a Jicchak jako kdyby otci vypadl z oka. Jicchak se tři roky po Akedat Jicchak (ve 40 letech) oženil s Rivkou a dvacet let zůstali bezdětní. Když Rivka konečně otěhotněla, cítila ve svém těle boj a dozvědala se (od Noachova syna Šema), že dá život dvěma velkým národům, které spolu budou neustále soupeřit. Když se narodil Esav s Jákovem, byl každý úplně jiný. Jicchak si zamiloval Esava a Rivka Jákova. Jákov si (v den Avrahamovy smrti) vařil smuteční jídlo – čočkovou kaši, za kterou pak od Esava koupil prvorozenství, které bylo v Esavových očích bezcenné. V zemi propuká opět hladomor.
- Levi: Jicchak se usazuje v Graru a stejně jako otec i on vydává svou ženu za svou sestru. Grarský král Avimelech nabízí Jicchakovi ochranu a Jicchak úspěšně bohatne.
- Šliší: Jicchakův úspěch propouzí žárlivost a musí z Graru utéct. Grarští pastevci mu zasypou dvě znovuvyhloubené studny. Až u třetí studny (RECHOVOT) se může Jicchak v klidu usadit.
- Revií: Jicchak se přemisťuje do Beer Ševy, kde ho Bůh opětovně ujišťuje o své přízni. Jicchak staví v Beer Ševě oltář.
- Chamiší: Jicchak s Avimelech uzavírají v Beer Ševě smlouvu. Čtyřicetiletý Esav (tedy ve stejném věku jako jeho otec) se žení, ale jeho manželka se rodičům nelíbí. Stárnoucí a osleplý otec si od Esava vyžádá zvěřinu a chce mu požehnat. Do toho se ovšem vkládá Rivka, která rychle navaří, oblékne Jákova do Esavových šatů a přesvědčí ho, aby se za bratra vydával. (Když podává Jákov otci víno, zní při čtení z Tóry neobvyklá nápěvová značka – MERCHA KFULA – která nám má naznačit, že není správné pít víno na ex, ale je třeba pohár vypít v (minimálně) dvou locích.)
- Šiší: Jicchak žehná Jákovovi. Esav se vrací z lovu. Jicchak zjišťuje komu vlastně žehnal, Esav se zlobí a domáhá se vlastního požehnání. Esav chce bratra zabít a ten prchá ke strýci Lavanovi.
- Švií: Esav se žení s Jišmaelovou dcerou Machalat. Podle Talmudu se dívka ve skutečnosti jmenovala Bosmat a změna jména (MECHILA = odpouštění, vymazání hříchů) měla naznačit, že řádnou svatbou se souhlasem rodičů člověk dosáhne plného odpouštění hříchů mládí.
- Haftara (Malachi 1:1-2:7): Malachi (=Ezra) přináší proroctví o Boží lásce k Jákovovi.
Shmilův Daf
Komentáře
Věčný souboj. Zmatek v Rivčiných útrobách, který Tora popisuje, připisují komentátoři symbolicky věčnému souboji dvou bratrů - dvojčat: Esava a Jaakova. V průběhu všech pokolení vedeme souboj mezi Esavovou silou zla - zlým sklonem a Jaakobovou silou dobra.
Avarvanel objasňuje tajemnou odpověď, kterou dostala Rivka ve vztahu k počínání svých nenarozených miminek. "Máš v sobě dva chlapce, dva národy. Budou spolu neustále válčit a v souboji hmoty /Esav/ a ducha /Jaakov/ je předem rozhodnuto - Velký bude složit mladšímu.
Avarvanel do detailů popisuje tento věčný boj: Králové Edomu /Esav/ vládli dříve, než se izraelský národ vůbec jen sformoval, král David ale Edom pokořil. V době druhého Chrámu znovu porazil Edom Horkanus.
Tento obraz nepostihuje poslední fázi bitvy - současný galut, který rabíni označují galutem Edomským. /Řím představuje Esavovi potomky/
Sefer Chasidim vidí boj v mateřském lůně jako B-ží snahu postavit mezi dobro a zlo /Jaakova a Esava/ od počátku železnou oponu. Vlastní zmatek v Rivčiných útrobách vidí Sefer Chasidim opět symbolicky: Esav, připravený k porodu jako prvorozený, se "vrací", jen aby znemožnil Jaakobův porod. Tak i Edom po celý průběh dějin vyvíjí na Jaakoba tlak, aby mu bránil ve studiu Tory.
Rivka cítila, píše Midraš, že kdykoliv procházela kolem učeben Tory Šema a Evera, Jaakob chtěl vyjít ven a kdykoliv se blížila k domu modloslužby, "bláznil" Esav. Proto Rivka, a ne Jicchak, si zamilovala Jaakova a věděla, že jemu náleží post prvorozeného.
Rabi Jaron ben David řekl: Výchova dětí.
Dva spravedliví. Praotec židovského národa a pramáti. Jicchak a Rivka. První židovská svatba na světě. Po dlouhém čekání se jim rodí vysnění potomci. Dva bratři - dvojčata. Esav a Jaakov.
Přestože se rodiče (určitě) pečlivě starali a oběma synům věnovali shodnou péči, (Tora na jednom místě naznačuje, že Jicchak stranil Esavovi) vyrostli jim dva zcela odlišné osobnosti. Esav se stává symbolem zlých lidských vlastností, čistým materialistou a neustále se obořuje na svého duchovně založeného bratra, praotce a vzoru správného chování - Jaakova.
Každého, kdo čte Toru a ptá se sám sebe, napadne ta prostá, ale zásadní otázka: Jakpak to, že Esav "zvlčel".
Rabi Šimšon Rafael Hirš ve svém komentáři vychází z jednoho místa v dnešní paraše: Vyrostli chlapci a Esav byl ... Z tohoto místa vyvozuje rabi Hirš povinnost rodičů všímat si rozdílů svých dětí. Ač ze stejných rodičů, ať žijící ve stejné domácnosti, mohou se děti velice lišit. Jedno z dětí může být nadané, klidné a zvídavé, zatímco druhé roztomilé, ale šídlo neposedné. Za nic na světě si v klidu nesedne a vyslechlo příběh. Nebo může být dítě "hodný budulínek". Věčně spokojené, nic ho nerozhází, nic na světě ho nepřiměje se ptát.
V takovém případě by byl obrovský rodičovský omyl přistupovat ke všem dětem stejně. Poslat je do stejných škol a vyžadovat od nich stejné výsledky.
Z příběhu Esava se dá vysoudit, že jeho rodiče měli výchovné postupy, které pasovaly na Jaakova, o němž Tora píše, že byl "chlapec prostý, vysedávající ve stanu". Divoch Esavova ražení do tohoto vymezení nepasoval, a proto jeho výchova nebyla úspěšná.
Celý příběh má více aspektů, různé komentáře. My jsme se však snažili nalézt pedagogické poselství jednoho příběhu.
Jakov dal Esavovi chléb a vařenici čočky a najedl se (Esav), napil se, vstal, šel a pohrdl Esav prvorozenstvím.
V těchto pěti slovech je náznak pro slova učenců, kteří řekli, že pět hříchů spáchal tento hříšník tento den:
- Najedl se - to je smilstvo, jak je psáno u Josefa: “Ponechal (Putifar) vše v rukou Josefa...mimo chleba, který jídal. /chleba=žena/
- Napil se - to je prolití krve, jak je psáno (Bamidbar 23,24) ...nepil krve zabitých.
- Vstal - to znamená, že popřel B-ha, jak je psáno “...a povstane národ a sejde za cizími bohy", a také ten, kdo chodí vzpurně vzpřímen odsouvá nohy Šchiny.
- Šel - popřel oživení mrtvých, jak je psáno: “A já jdu zemřít..." a jak říkal Job: “Kdo jde dolů do hrobu, nahoru nevyjde."
- A pohrdl - rebeloval proti prvorozenství a tím znevážil B-hoslužbu, prováděnou prvorozenými.
Nenávist vůči Izraeli
Byla to nenávist vůči Izraeli, která vedla k neshodám mezi Avimelechem a Jicchakem. Podobný základ mají spory s Izraelem a projevy antisemitismu do dnešních dní.
Pilištýnský vladař Avimelech, který uzavřel smlouvy a dohody s Abrahámem, naslouchá žárlivosti svého lidu a vyhání Jicchaka pryč ze země se slovy: Táhni od nás, už jsi z nás zesílil příliš.
Jicchak odchází, ale i na novém místě ho dostihne pilištýnská nenávist - tentokrát jsou mu zasypávány studny, které pracně vyhloubil.
Když ho později Avimelech vyhledá, aby s ním uzavřel novou smlouvu, ptá se ho Jicchak: "Proč za mnou přicházíte, vždyť mě nenávidíte?"Avimelech odpovídá velice rozhořčeně: "Neustále ti prokazujeme dobro, dokonce jsme tě vyhnali v míru." Avimelech skutečně považuje za projev dobroty, že nedal Jicchaka zabít, že ho jen vyhnal poté, co mu sebral veškerou půdu a studně.
Nepřipomíná nám to bajku o lvu, kterému zaskočila kůstka v krku a prosí a nabízí odměnu každému, kdo mu ji vyndá? Jeden pošetilý pták mu strčil hlavu do chřtánu, aby kůstku vyjmul. A odměna? Nesežral jsem tě, co bys chtěl víc, odpovídá lev.
Následující kapitolu Tory o hloubení zasypaných studen vykládají komentátoři s poukazem na směs žárlivosti a nenávisti, kterou Pilištýnci vůči Jicchakovi pociťovali.
Alšich podezírá Avimelecha, že dával svým lidem příkazy zasypávat Jicchakovi studny, aby ho přiměl opustit zemi. Naopak Sforno se Avimelecha zastává. Podle jeho názoru se báli Pilištýnci Jicchaka ohrozit z obavy z králova trestu, a proto mu pouze zasypávali studny.
Podle Haemek Davar zasypali studně pilištýnští vesničané a král nad nimi "přimhouřil oko" veden názorem, který se bude v historii židovského exilu opakovat nesčíslněkrát: "Vše, co jsi získal, jsi získal na náš úkor. K nám jsi přišel s malým stádem a u nás jsi zbohatl." Jicchakova schopnost a námaha se neberou v potaz. "Táhni pryč, už jsi nás vysál dost!"
Ve svém nepříliš štěstném příběhu slouží praotec Jicchak svým potomků za znamení. Když přišel se svou rodinou do Graru, bylo všem oznámeno, že kdokoliv mu ublíží, bude potrestán. Proč? Protože mu chtěli ublížit již jen za odvahu přijít. Když zbohatl a stal se úspěšným, byl vyhnán.
Zajímavé je, že se komentátoři různí v pohledu na hledání správné odpovědi na nepřátelské projevy. Ocar chajim vyzdvihuje fakt, že Jicchak opouští Grar a vrací se do Erec Jisrael - do Ber Ševy. Jiný názor zastává Rambana. Podle něj našel Jicchak odpověď v B-žím ujištění: Neboj se, neboť Já jsem s tebou.
Později vidíme, jak Avimelech navštěvuje Jicchaka a prosí ho o uzavření smlouvy. Důvod? Avimelech zjišťuje, že Jicchak prosperuje i mimo Grar a (alespoň podle některých komentátorů) se "chytne za nos". A to také není špatný konec.
