Paršat Vaješev
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Vaješev v číslech
- 9. paraša v Tóře (z 54),
- 9. paraše v knize Berešit (z 12),
- 4 paršiot, 3 otevřené, 1 zavřená
- skládá se z 112 vět, 1558 slov a 5972 písmen,
- Sidra neobsahuje žádnou z 613 MICVOT
Alijot v kostce
- Kohen: Jákov se po létech v cizině znovuusadil v Izraeli. Za svého přirozeného dědice považoval Josefa, syna milované Ráchel. Události ale rychle nabírají nečekaný směr. 17letý Josef donáší otci na bratry a sní sny, ve kterých se mu otec, matka a bratři klaní. Co Josef otci o bratrech říkal? Vymýšlel si, že jedí živé maso (EVER MIN HACHAJ), ponižují syny otrokyň (Bilhy a Zilpy) a pokukují po cizích ženách. Bůh však trestá spravedlivě (MIDA KENEGED MIDA), a tak bratři krví zařízlého kozla potřísnili Josefovy šaty, on sám byl ponížen a zotročen a sváděn Putifarovou ženou.
- Levi: Jákov posílá Josefa za bratry do Šchemu a ti se ho rozhodnout zabít. Reuven se snaží Josefa zachránit, ale místo aby užil své autority a řekl bratrům jasně, že vražda nepadá v úvahu, snažil se věc řešit krkolomnou lstí, a selhal. Přesto mu Tóra přiznává zásluhy za snahu. Na druhou stranu ho podle Rašiho vedl nízký důvod – jako nejstarší se bál otcových výčitek a hněvu.
- Šliší: Bratři hodí Josefa do studny. Jehuda prosadí bratrův prodej do otroctví a dochází k značně komplikované transakci na jejímž konci se z Josefa v Egyptě stává Putifarům otrok. Jákov neutěšitelně truchlí po ztraceném synovi. A další dva důkazy Boží spravedlnosti. A) Jákov podvedl otce v bratrových šatech, bratři podvedli Jákova Josefovou suknicí. B) Jákov na 22 let opustil svého otce, nyní sám byl na 22 let odloučen od svého syna. (Josefův příběh se stal podkladem pro novodobý zvyk vnímat šabat Vaješev jako ŠABAT ŠVUEJ VENEEDAREJ CAHAL – šabat zajatých a ztracených vojáků izraelské armády.)
- Revií: Jehuda opouští rodinný kruh, žení se a narodí se mu Er, Onan a Šela. Er a Onan se postupně žení s Tamar, se kterou má nakonec sám Jehuda dva syny – dvojčata – Perece (praotce krále Davida) a Zeracha. (Více v textu na druhé rav Sackse na druhé straně.)
- Chamiší: Josef slouží u Putifara, kde se mu výjimečně daří.
- Šiší: Putifarova žena se zamiluje do Josefa, který končí ve vězení pro obvinění ze znásilnění.
- Švií: Ve vězení se Josef setká s faraónovými služebníky – číšníkem a pekařem, kterým vyloží sny.
- Haftara (Amos 2:6-3:8): Prorok varuje obyvatele severního království a připomínám jim Josefův prodej.
Shmilův Daf
Komentáře k paršat Vaješev
Kdo prodal Josefa do Egypta? Na první pohled se může zdát situace jasná. Na Reuvenovo přání hodili bratři Josefa do jámy a začali v klidu hodovat, když tu v dálce uviděli karavanu Arabů (Jišmaelitů) táhnoucí do Egypta, což přimělo Jehudu, aby navrhl prodej bratra do otroctví, což se ostatním velice zamlouvalo. Tak také komentuje Raši. Ale...
Hned v zápětí samotná Tóra píše, že kolem prošli Midjánští obchodníci, vytáhli Josefa a prodali ho Arabům za dvacet stříbrných a ti ho dovezli až do Egypta. Zdá se být prokázané, že Midjánci prodali Josefa Arabům. Kdo tedy vytáhl Josefa z jámy. Vypadá to, že Midjánci. Jak se tedy bratři provinili prodejem, o kterém později sám Josef hovoří, když říká: Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.
O několik vět v Toře dál se píše, že "Midjánci prodali Josefa v Egyptě Putifarovi..." Stejně tak se ale píše, že "Putifar koupil Josefa od Arabů"
Proč nám je celá událost uvedena informací, že "bratři se posadili u studny (jámy) a hodovali." Podle Avarvanela se máme dozvědět o krutosti bratří, kteří klidně jedí nadoslech od trpícího bratra. Sforno ovšem má za to, že tato zmínka nám má vysvětlit důvody činu bratrů, kteří celou záležitost s Josefem nechápali jako své provinění a cítili se čistí do té míry, že v klidu jedli. Podle nich se totiž Josef snažil uzurpovat moc a jako každého diktátora měli i oni povinnost se ho co nejdříve zbavit. Tak to vysvětluje i Malbim. I podle něj chce Tora dokázat, že úmysl bratrů byl čistý.
Rav Šimšon Rafael Hirš naopak v zahlédnutí karavany vidí důkaz, že si bratři byli vědomi svého hříchu a nebyli schopni se dívat jeden druhému do očí. Proto těkali pohledem po krajině až zahlédli karavanu, v níž viděli "nebeské potvrzení" svého činu. Proto také dali za pravdu Jehudovi a rozhodli se bratra prodat.
Beer Majim Chajim ve svém komentáři píše, že bratři Josefa soudili jako Bejt din po celý den a tudíž nejedli. Proto se po vynesení rozsudku pustili do jídla.
Chasidský vůdce "Admor" z Ostravace ve své knize Or Tora spřádá dohromady midraše a píše: Egyptský galut padl na Izrael jako důsledek prodeje Josefa. Vlastní poroba začala smrtí Leviho a trvala do východu z Egypta (v době Mošeho) celkem 117 let. Proč? Prodejem se provinilo devět kmenů (z 12 ne Josef - samozřejmě, ne Benjamim - ještě byl jako malý chlapec u otce a Reuven, který se podivně vytratil, aby se vrátil k prázdné jámě). Josef sám trpěl 13 let - od svých 17 do 30, kdy se stal králem. 13 let krát 9 kmenů dá celkem spravedlivý trest 117 let.
Ovšem zpět k naší otázce prodeje Josefa: Podel Rašiho proběhlo vše takto: Bratři vytáhli Josefa z jámy, prodali ho Arabům, ti ho prodali další karavaně na obzoru - Midjáncům a ti v Egyptě Putifarovi. (Raši ovšem má problém s větou: "Putifar koupil Josefa od Arabů")
Vskutku detektivní zápletku řeší například Ram, když píše, že: Bratři se rozhodli Josefa prodat, když uviděli v dálce Arabskou karavanu. Midjánci však k jámě dorazili dřív, a proto si Josefa koupili oni. Cestou ho ale prodali přece jen Arabům, kteří ho v Egyptě prodali jiným Midjáncům (podle některých komentářů Midáncům bez JUD). Midjánci narazili na tržišti na Putifara a Josefa mu nabídli, ten jim ovšem něvěřili a tvrdil, že není normální, aby černoši prodávali bělocha. V tu chvíli Arabové dosvědčili, že Josef je skutečně majetkem Midjánců (a tedy Arabové způsobili, že si Putifar Josefa koupil).
Zcela originální řešení nabízí Ibn Ezra, který na základě midrašů k Tanachu tvrdí, že Midjánci a Arabové (Jišmaelité) jsou jedno a totéž. To řešení sdílí i pražský Maharal.
Rašbam, Rašiho vnuk, píše, že než se bratři rozhoupali, jestli Josefa Arabům prodat či ne, vytáhli ho z jámy Midjánci a sami ho prodali Arabům. Josef také, podle Rašbama, bratrům vyčítel jen fakt, že způsobili jeho prodej uvržením do jámy. Bratři také očekávali, že Josef bude žít v Arabské poušti a jeho přítomnost v Egyptě je velice překvapila.
To odpovídá slovům Tory, podle které Jehuda řekl: "Pojďme a prodáme bratra Arabům" - Pojďme = vzdalme se; a prodáme bratra Arabům = přenecháme ho Arabům. Bina leitim dodává, že proto, že se bratři vzdáli, vznikl prostor, který využili Midjánci k Josefovu vytažení a prodeji.
Přečtěte si pečlivě paršu Vaješev a pokuste se sami celý případ zrekonstruovat.
1M 37:2 : (Josef) byl sedmnáctiletý a pásl ovce se svými bratry...a donášel otci pomluvy na své bratry.
Kli Jakar: Podle výkladu Rašiho pomlouval Josef své bratry ve třech věcech - že jedí živá zvířata, že se stýkají s lehkými ženami a že zlehčují své bratry, syny služek. O co opírá Raši svůj výklad? V hebrejštině se sloveso “pást” používá ve čtyřech významech. a) pást ovce b) být kuplíř lehkých žen c) být národním vůdcem a d) pojídat maso ze zvířat svěřeného stáda. Tím, že nám věta říká, že Josef pásl ovce se svými bratry, se chce zdůraznit, že ovce pásl, ale v dalších třech významech byli bratři osamoceni a Josef na ně donášel otci.
1M 37:8 A řekli mu (Josefovi) bratři: zda-li nám chceš kralovat, zda-li nám chceš vládnout a ještě více ho nenáviděli.
Kli Jakar: Všechny sny vycházejí z hovorů a myšlenek v bdělém stavu. To, o čem člověk přemýšlí před usnutím, se promítne do jeho snů. Proto si bratři mysleli, že Josef uvažuje o tom, jak bude jim bude vládnout. To je se jim nelíbilo, a proto ho začali nenávidět.
1M 37:18 A viděli ho (bratři Josefa) z dálky a než se k nim přiblížil, dohodli se, že ho zabijí.
Kli Jakar: Protože o nich Josef donášel otci pomluvy a každý pomlouvač zapříčiňuje prolití nevinné krve, jak se píše: “Lašon hara zabíjí tři lidi - vypravěče, posluchače a toho, o kom se vypráví” - dohodli se bratři, že Josefa zabijí dříve, než se k nim přiblíží.
1M 37:18 A zeptal se (Jehuda Tamar): co ti mám dát do zástavy? a řekla: tvoji pečeť, hůl a provázek.
Kli Jakar: Proč chtěla Tamar od Jehudy za svoji “službu” právě tyto tři věci? Protože se Jehuda vztahem s Tamar protivil třem příkazům. Zlehčil příkaz obřízky, která je pečetí na mužském těle, zlehčil svoji vladařskou hůl, protože židovský panovník má zakázáno “zmnožit počet svých žen”, a zlehčil přikázání nosit cicit, které, jak je známo, ochraňuje před smyslným pokušením. Dal-li tedy Jehuda Tamar do zástavy tyto tři věci, neměl sílu ubránit se pokušení.
Rabi Jaron ben David řekl: Cadik a baal-tšuva
Jákob měl dvanáct synů, z kterých mělo vyrůst dvanáct kmenů Izraele. Nastala situace, kterou do té doby nikdo nepoznal. Abrahámův úkol převzal Jicchak a ne Jišmael. Jicchaka nahradil Jákob a ne Esav. Nyní všech dvanáct synů mohlo a chtělo převzít pomyslné žezlo po svém otci. Otázkou bylo, kdo se stane vůdčí osobou. Reuben byl nerozhodný a nevýrazný. Sám Jákob nepochyboval o následnictví svého nejmilejšího syna Josefa. Josef byl cadik, spravedlivý muž. Josef se lišil od svých bratrů. Josef snil sny, ve kterých své bratry ovládal. Proti Josefovi stál Jákobův čtvrtý syn, Jehuda. Naše paraša nám Jehudu nepředstavuje v nejlepším světle. Jehuda navrhuje Josefa prodat, tedy zbavit se ho a ještě na tom vydělat. Jehuda navrhuje po Josefovi zahladit stopy namočením roztrhaných šatů do kozlí krve. Jehuda slibuje své snaše Tamar nejmladšího syna Šélu, a aby se jí zbavil, posílá ji zpět do otcovského domu, zahladit stopy. Jehuda si, nic netuše, najme za lehkou ženu převlečenou Tamar, dá ji zástavu, a když jí nemůže najít, aby službu zaplatil, hned přestane pátrat, aby se vše udrželo v tajnosti. Jehuda, který neví, že on je otcem, odsoudí těhotnou Tamar k trestu smrti. Ale ! V okamžiku, kdy Tamar místo aby ho označila za otce, přijme trest a řekne jen, že ten, čí je tato zástava je otcem jejího dítěte, tedy v okamžiku, kdy měl Jehuda možnost jednou pro vždy odstranit ženu, které dlužil svého syna Šélu, mohl smést ze stolu vše, co souviselo s jeho dluhem prostitutce - v tu chvíli se Jehuda zlomí a udělá tšuva - pokání. Přizná se, i za cenu posměchu, k Tamar, uzná svou vinu vůči ní a osvobodí ji. Jehuda se zde odrazil od pomyslného dna a začal stoupat do výšin, které ani Josef, stále spravedlivý, nikdy nedosáhne. Jehuda se stane skutečným vůdcem. Z něj povstane královský rod Davidův, z něj vzejde jednou i Mesiáš, ať je to brzy, ještě za našich dní.
Příčiny egyptského exilu
O egyptském exilu bylo rozhodnuto již při Abrahámově smlouvě "Mezi kusy". Jeho smysl je zahalen tajemstvím a komentátoři všech období se snaží najít přiléhavé vysvětlení.
Egyptský exil předchází darování Tory. Nejedná se o trest, ale o přípravu "srdcí". Naše paraša pojednává o událostech exilu předcházejících. V budoucnosti půjde židovský národ několikrát do exilu, ale v této chvíli ještě žádný národ neexistuje. Na počátku egyptského "galutu" žije pouze Jákob, jeho děti a vnuci.
Gaon z Dvinsku si pozorně všiml, že v naší paraše nevystupuje Jákob, ale Jisrael. Toto jméno se vždy vztahuje k událostem s celonárodním významem. V Josefově příběhu se naplňuje osud Abrahámovy smlouvy s B-hem.
Osoby, které v našem příběhu vystupují jsou nástroji. Konají podle svého uvážení, ale jsou vedeni "B-ží rukou", jak sám Josef nakonec bratrům řekne: "B-h vše zamýšlel v dobrém" a co vy jste zamýšleli nemělo pražádný dopad.
Přes výše uvedené není možné odhlédnout od výchovného poselství Tory v příběhu. Ač vše bylo předem rozhodnuto, na svět to bylo přivedeno nenávistí mezi bratry. Tím se my učíme, jak katastrofické důsledky může nenávist mít. Zde se dovídáme, že nenávist může ve světě fungovat jako veledůležitý ne-li hlavní faktor událostí.
To se učíme v gemaře, kde Říká rabi Chama bar Goria, že řekl Rav: Ať nikdy rodiče neupřednostňují jedno své dítě před druhými, protože pro kousek sukna, z kterého udělal Jákob Josefovi suknici, začali bratři žárlit a věc se "zamotala" tak, že všichni sestoupili do Egypta.
Ani gemara neuvádí, že nenávist bratří způsobila sestup. Ona ho pouze uvedla v existenci. Ale naše tradice zná princip: Dobré věci se uskutečňují dobrými lidmi, špatné věci špatnými. Tedy, ač odměna či trest jsou dané, jejich uvedení v praxi provedou tomu odpovídající činitelé.
Ramban zdůrazňuje jako poučení z Josefova příběhu, že "B-ží záměr se vždy prosadí". Josef bloudí po poli, nemůže najít své bratry. Náhle narazí na člověka, který ví přesně, kam bratři šli. Tora nám chce sdělit, že události naší paraši se nestaly přirozeně či dokonce jen náhodou. B-ží ruka vedla Josefa k bratrům. Přesto nás Tora, jakoby navíc, učí o nenávisti a její škodlivosti.
Ještě na okraj. K místu, kde Josef bloudil na poli píší Tosfot. Bloudil = hebrejsky "toeh". Tav poukazuje na 400 let egyptského exilu, e=ajin na 70 let exilu babylonského a hej nás má informovat, že až s koncem pátého tisíciletí skončí galut římský.
