Paršat Vajera
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Vajera v číslech
- 4. paraša v Tóře (z 54),
- 12. paraše v knize Berešit (z 12),
- 6 paršiot, 4 otevřené, 2 zavřené,
- skládá se z 147 vět, 2085 slov a 7862 písmen,
- druhá nejdelší paraša v Tóře (po Naso)
- Sidra neobsahuje žádný příkaz
Alijot v kostce
- Kohen: Bůh se Avrahamovi zjevuje (po Avrahamově obřízce). Tři hosté/andělé přicházejí Avrhamovi oznámit narození syna Jicchaka a zničení pěti měst (Sodomy, Amory...).
- Levi: Sára nevěří, že ještě může porodit syna. Avraham smlouvá s Bohem a prosí o záchranu hříšných měst.
- Šliší: Příběh Lotovy záchrany.
- Revií: Zničení hříšných měst, Avraham se Sárou se stěhují do města Grar. Sára otěhotní a porodí syna.
- Chamiší: Avraham a Sára se radují z narození Jicchaka. Sára požaduje zapuzení Jišmaela. Jišmael se žení s egyptskou ženou.
- Šiší: Avimelech a Fichol vyjednávají s Avrahamem v Beer Ševě.
- Švií: Nejtěžší Avrahamova zkouška – AKEDAT JICCHAK. Narození Rivky.
- Haftara (Královská 2 4:1-37): Chudá vdova přichází o dva své syny. Elijahu oživuje mrtvého chlapce.
Shmilův Daf
Komentáře k paršat Vajera
Moje je moje a tvoje je tvoje. Baal haAkeda vysvětluje rozdíl mezi hříšníkem a chybujícím takto: Chybující podléhá chvilkově svým tužbám, jeho rozum však není zasažen, zatímco hříšník koná s plným vědomím. Proto se chybující člověk po dosažení svého cíle (po odeznění touhy) za svůj čin stydí a snaží se ho odčinit, zatímco hříšník páchá své činy v klidu veřejně a nic ho nepřiměje k nápravě.
Na tomto dělení lze pochopit, v čem byla hříšnost Sodomských, kteří ne pro svou soukromou potřebu škudlit, ale jako veřejný a rozumem odůvodňovaný "svatý" prospěch celé obce zakázali jakoukoliv dobročinnost. Kdo v Sodomě hostil cizince, kdo poskytl peníze či jídlo potřebnému byl odsouzen k hrdelnímu trestu. Tak se "ctihodní Sodomští" chránili před lůzou stahující se do jejich úrodného údolí. Tak se bránili přílivu příbuzných zde již usídlených a zde nakrmených chuďasů.
Prvek sobeckosti dříme v každém z nás a je úkolem každého přenést se přes ně a uvědomit si naši spoluzodpovědnost za chod světa. I my jsem získali mnohé zdarma či se slevou. I nám kdosi pomáhal od našeho mládí. Nedávat cedaka je přečinem, zakázat dobročinnost úředně je do nebes volající bezbožnost. To je ten řev, který se donesl před Nejvyšší soudní stolici na jehož základě B-h určil Sodomě bezprecedentní trest. To představuje bolestný řev na smrt odsouzené ženy, která se provinila hladovému poskytnutou kůrkou .
V Pirkej avot se dozvídáme, že ten kdo tvrdí, že co je moje, to je moje a co je tvoje, to je taky moje je hříšník. Ten, kdo tvrdí že, co je moje, to je moje a co je tvoje, je tvoje, je normální, ovšem jsou názory, které uvádějí, že to je vlastnost sodomských. Normální nebo sodomská vlastnost ? Jedná-li tak jedinec, je to přijatelná chyba, není-li to úplně v pořádku - člověk musí vědět, kde jsou majetkové hranice. Společnost jako celek si však musí uvědomovat, že existuje vzájemná solidarita, na níž společnost stojí a s kterou i padá. Bez veřejných institucí se společnost stává zvrácenou, nefunkční a čeká ji zánik, tak jako Sodomu, která byla převrácena v Mrtvé moře.
Rabi Jaron ben David řekl: Abrahámova zkouška
Desátá, poslední zkouška, kterou B-h zkoušel praotce Abraháma, byla tzv. Akeda. Doslova svázání. B-h totiž přikázal Abrahámovi obětovat Sářina syna Jicchaka. Abrahám v této zkoušce obstál a naši učitelé se předhánějí v popisech vlivu tohoto činu na celý židovský národ, který tenkrát existoval ve formě zárodku právě ve svázaném Izákovi.
Nejednou v dlouhé historii nerozhodoval otec o osudu více než jednoho syna. Mnohokrát také dějiny zaznamenaly smutnější výsledek. V čem tedy tkví podstata obtížnosti této zkoušky?
K pochopení musíme poznat situaci, ve které k "akedě" došlo. Kenaán byl prostoupen Molochovým kultem, jehož součástí byly lidské oběti. Rodiče se ve prospěch Molocha vzdávali svých prvorozených a upalovali je. Dá se říct, že lidské oběti byly součástí tehdejšího životního stylu. A proti tomu brojil Abrahám. Celý svůj život zasvětil "propagaci" monoteistického náboženství, jehož B-h nevyžaduje lidské oběti, jehož B-h netouží po askezi a přísnosti. Abrahámův B-h byl B-hem milosti, Abrahám hostil lidi, prokazoval dobrodiní. Dostat právě v této situaci za úkol obětovat svého syna...
Abrahám ve zkoušce uspěl a B-h nejen že zachoval Izáka naživu, ale ještě oba aktéry zahrnul svým požehnáním a uzavřel s nimi věčnou smlouvu. Příběh má svůj happy end. Proč ? Protože si Abrahám dokázal uvědomit b-žský základ příkazů - micvot. Uvědomil si, že zákaz páchání zla není pouze lidskou inovací, ale že je to B-ží vůle. Abrahám byl ochoten přestoupit svůj lidský morální kodex, bylo-li to od něj vyžadováno. Jako odměnu získal možnost vrátit se zpět ke svým hodnotám obohaceným ... o souhlasně projevenou B-ží vůli.
Zjevení
Paršat Vajera začíná sdělením, že: "B-h se zjevil Abrahámovi v rovinách Mamre." Zohar uvádí, že před aktem obřízky byl Abrahámův kontakt s B-hem omezen na "vize", až po obřízce se Abrahám dostal na vyšší úroveň "zjevení".
Je tedy evidentní, že akt obřízky způsobil tuto změnu. Co je na tomto aktu tak výjimečné?
Chasidismus se na tuto otázku snaží odpovědět, poukazem na rozdíl mezi hebrejštinou a ostatními jazyky, který připodobňuje k rozdílu mezi kameny a cihlami.
Kameny jsou produkty B-žího stvoření, cihly jsou dílem člověka. Hebrejská písmena (písmena Tory) jsou B-žím stvořením, Tora je B-žského původu. Naproti tomu ostatní jazyky odpovídají cihlám, jsou produktem lidské společnosti, jednotlivá slova získávají svůj význam "společenským konsensem".
Abrahám před obřízkou sloužil B-hu na základě vlastního rozhodnutí, bez příkazu a zároveň bez pomoci "z výšin".
Až s příkazem a tedy i s "nebeskou" pomocí dosahuje Abrahám vyšší úrovně ve své službě B-hu.
Abrahámova úroveň před obřízkou může být připodobněna cihlám - lidskému produktu z podstaty omezenému. Obřízkou nabývá Abrahám statutu kamenů, B-žího a tedy s nekonečnou silou Stvořitele spojeného stvoření.
V komentářích se uvádí, že: "činy praotců jsou znamení pro jejich potomky." Jinými slovy i my se můžeme poučit z Abrahámových činů. Tak jako Abrahám nemohl dosáhnout úrovně zjevení před vykonáním příkazu obřízky, tak ani my nemůžeme být spokojeni s úrovní naší služby B-hu. Neustále se musíme zdokonalovat a to i v případě, že naše vnímání dosáhlo úrovně "vizí".
Na druhou stranu si můžeme být jisti, že při vynaložení veškerých našich sil, můžeme postupovat výše, až k nejvyššímu stavu - k "zjevení".
V pasuku 1M 20:1 nám Tora píše, že se Abrahám v očekávání narození Jicchaka přestěhoval. Usídlil se mezi Kadeš a Šur a občas přebýval v městě Grar. K čemu je nám taková znalost? Co se od Abraháma můžeme naučit?
Rabi Šimšon Rafael Hirš se pokusil nalézt jedno možné vysvětlení: Po svém příchodu do Zaslíbené země dával Abrahám přednost osamění. Proto bydlel v Negevské poušti. S postupem doby začal navazovat vztahy s městy a jejich obyvateli, až se usídlil mezi přáteli, kteří s ním uzavřeli smlouvu, mezi Eškolem, Anarem a Mamrem, kteří mu prokazovali svou náklonnost.
V očekávání narození syna-dědice se Abraham opět vrací do Negevské pouště a usidluje se mezi Kadeš a Šur, na samé hranici Šurské pouště, místa zcela pustého. Přesto, byť jen na krátké časové úseky, se zdržuje v městě Grar, hlavním městě pilištínských králů.
Co ho k tomu vedlo? Cítil potřebu vychovávat Jicchaka mimo negativní vliv tehdejší kenaánské společnosti. Zároveň ale věděl, že úplné odloučení, absence kontaktu s jiným životním stylem, s jinými myšlenkami a jinými vlivy je také velmi závažná a nebezpečná chyba ve výchově. Mladík, který se nikdy nesetkal s jiným životním stylem, než který pozoroval u svých rodičů, KTERÝ SE V DOBĚ MLÁDÍ NENAUČIL CTÍT OTCOVY POSTOJE V PROTIKLADU K CIZÍM, KTERÝ NEMUSEL V DOBĚ "OHÝBÁNÍ MLADÉHO STROMKU" ČELIT CIZÍM HODNOTÁM, takový mladík snadno upadne při první konfrontaci byť i s povrchním životním stylem svého nově objeveného okolí. Přesně tak, jako hypochondr zavírající se ve strachu před nastydnutím mimo dosah čerstvého vzduchu zcela určitě při své první vycházce ven chytne rýmu a tím sám sebe přesvědčí o škodlivosti čerstvého vzduchu.
Proto cítil Abrahám potřebu navštěvovat občas s Jicchakem společnost ve městě Grar.
(Není od věci si povšimnout, že při této výchovné snaze neuváděl Abrahám Jicchaka do kenaánských měst, která byla vyhlášena svou zkažeností - viz Sodoma, ale seznamoval jej s méně nebezpečným prostředím pilištínského města Grar. Tak i my nemusíme svým dětem předkládat ta nejhorší lákadla současné společnosti a vystačíme si s některými méně závažnými.)
