Paršat Vajišlach
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Vajišlach v číslech
- 8. paraša v Tóře (z 54),
- 8. paraše v knize Berešit (z 12),
- 9 paršiot, 6 otevřených, 3 zavřené
- skládá se z 153 vět, 1976 slov a 7458 písmen,
- Sidra obsahuje jeden zákaz – GID HANAŠE
Alijot v kostce
- Kohen: Jákov posílá posly k Esavovi a prosí o milost. Esav se blíží se 400 muži. Jákov rozděluje svou rodinu a majetek do dvou táborů.
- Levi: Jákov posílá dary pro Esava. Celkem jde o 550 zvířat, což je počet odpovídající ročním musafovým obětem v Chrámu. Pak Jákov v noci osaměl a začal slavný noční boj s neznámým mužem. (Mimochodem, z tohoto místa se učíme, že není dobré být v noci venku sám.) Proč Jákov osaměl? Podle komentářů se vrátil pro malý džbánek oleje, kterým pomazal otář a GAL-ED na konci minulé sidry. A protože platí, že MAASE AVOT SIMAN LEVANIM (Dílo otců je znamením pro děti), vrátí se nám džbánek oleje za pár dní při svátku Chanuka. Ač zraněn, zápasí Jákov celou noc a nad ránem získává jméno JISRAEL. Je zajímavé, že na rozdíl od Avrahama zůstal Jákov i po přejmenování Jákovem a i Tóra dále užívá obě jména. Raši to vystětluje takto: „Lidé už tě nebudou s posměchem nazývat tím, „Kdo tahá svého bratra za patu.““
- Šliší: Setkání bratří. Sedmkrát padl Jákov před Esavem na tvář. Pak se bratři objali a p*o*l*í*b*i*l*i. Neobvyklý způsob zápisu slova (v originále s tečkami) volá po komentáři. A protože mají dva Židi tři názory, tvrdí jedni, že tečky potvrzují upřímnost polibku, zatímco podle jiných chtěl Esav bratra zakousnout.
- Revií: Jákov představuje svou rodinu Esavovi, ale bez dcery Diny. Pak kupuje pole u Šchemu a staví tam oltář.
- Chamiší: Šchem, syn místního krále, se zamiluje do Diny a unese ji. Vyjednávání o svatbě, obřízka Šchemských. Šimon a Levi pobíjejí všechny Šchemské. Umírá Devora (a podle tradice také Rivka).
- Šiší: Bůh ubezpečuje Jákova o jeho nárocích na zemi Izrael. Ráchel rodí Binjamina a umírá. Reuvenova aféra s Bilhou, o níž se v Talmudu uvádí: „Kdokoliv si myslí, že Reuven spal s Bilhou, se šeredně mýlí .“ Esavova genealogie.
- Švií: Genealogie kráů Seiru.
- Haftara (Ovadja): Věčný boj Esava s Jákovem.
Shmilův Daf
Komentáře k paršat Vajišlach
1M 32:13: A Ty (B-že) jsi mi řekl, že mi učiníš dobře a dáš mi potomstvo mnohé jako písek mořský, který pro množství nelze sečíst.
Kli jakar: Dáš mi potomstvo mnohé jako písek mořský - Abrahám byl po akedat Jicchak (zkoušce, bude-li ochoten obětovat svého syna) ujištěn, že jeho potomstva bude stejně mnoho jako mořského písku a hvězd na nebi. Hvězd je mnoho a jsou velké, mořského písku je jen mnoho. Proč se tedy Jákov ve své modlitbě nezmiňuje o hvězdách, ale o mořském písku? Židé jsou přirovnáváni ke třem věcem - prachu země, mořskému písku a hvězdám na nebi. V době míru a úspěchu jsou podobní hvězdám. V době ponížení připomínají prach země, po kterém každý šlape, jak se píše: “A tvé potomstvo bude jako prach země a rozmnoží se...”, což odpovídá egyptskému otroctví. V době, kdy sice nemají klid od svých pronásledovatelů, ale B-h nad nimi drží ochranou ruku, jsou jako mořský písek, proti kterému se ženou vlny všech moří, aby se na něm rozbily. Tak také národy světa povstávají proti Izraeli a nemohou ho přemoci. Proto je Izrael přirovnáván k mořskému písku, který Jákov zmínil ve své modlitbě, když se obával svého bratra Esava.
Rabi Jaron ben David řekl: Na počátku paršat Vajišlach vidíme praotce Jákoba, bojícího se setkání se svým bratrem Esavem, modlícího se k B-hu za záchranu sebe i své rodiny, připravujícího se na možný válečný střet, dělícího svůj majetek do dvou táborů. Můžeme se ptát, proč se Jákob, spravedlivý člověk, cadik, bál, když se mu zjevil samotný B-h a vyzval ho k návratu do rodné země? Odpověd můžeme hledat ve známém podobenství.
Bylo jedno městečko u řeky a v něm bydlel jeden velice zbožný muž. Přišly jarní deště a všichni v městečku se začali obávat povodně. Jen on se nebál. Pevně věřil ve Všemohoucího. Řeka se začala rozvodňovat, městem projížděli hasiči a z ampliónů se ozývaly výzvy k opuštění ohrožené oblasti. Mnoho lidí uteklo. Cadik zůstal. Pevně věřil v Nejvyššího. Voda se vylila z břehů a valila se ulicemi, záchranáři ve člunech zachraňovali životy i majetek. Dojeli až k domku spravedlivého a nabízeli mu pomoc. Odmítl. Pevně věřil, že Stvořitel nebe a země ho nenechá na holičkách. Voda dál stoupala a nezbylo než vylézt na střechu. Všude kolem hrozivá spoušť. Nad hlavou zakroužil vrtulník, ale... cadik do vrtulníku nechce. Pevně věří, že Ten, Jehož slovem vše povstalo, ho zachrání. Vrtulník odletěl a voda zaplavila střechy domů. Zbožný muž se utopil ve vlnách. Jeho duše se dostala až před Nejvyšší Trůn a hned se zhurta ptá: “Co se to dělo, vždyť já tak pevně věřil, že mě zachráníš?” “Co jsem měl dělat?", ptá se B-h, "Varoval jsem tě, poslal jsem ti hasiče v autech, záchranáře ve člunech, vojáky v helikoptéře..."
V životě musíme být aktivní a snažit se ze všech sil. Učiníme-li vše, potom můžeme začít doufat, že nám bude pomoženo. Proto se Jákov bál, protože nevěděl, co se od něj očekává. Proto se modlil.
"Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seiru, na pole Edomské"(32,4). Slovo mal´ach má dva významy. První je "posel" a druhý "anděl" . Raši ve svém komentáři píše, že to byli opravdoví andělé.
Tehdy, když je žid pronásledován Ezauem, může svou prosbou o pomoc obtěžovat dokonce i samotného anděla. (Rabi Simcha Bunem z Przysuchy - Pšischy 1765-1827)
Mišna nás učí: "Vzdaluj se od špatného souseda a nepřátel se s hříšníkem". (Pirkej Avot 1, 7.) Neboť i člověk mravně dokonalý, který žije v blízkosti hříšníka nakonec podlehne jeho špatnému vlivu a přejde na jeho špatnou cestu. Proto se Jákob bál vyslat k Ezauovi jako posly obyčejné lidi, kteří by mohli selhat a poslal opravdové anděly. "... do země Seiru na pole Edomské." Nejenom Ezau je špatný, ale i místo, kde žije je zkažené, proto takové poslání nelze svěřit do rukou člověka, ale vždy je možné spolehnout se na anděly."
"... u Lábana jsem se zdržoval až dosud" (1M 32:5) Písmena tvořící slovo "garti - žil jsem" mají číselnou hodnotu 613, stejný počet jako je micvot (přikázání) v Tóře. Raši proto píše, že Jákob dodržoval všech 613 přikázání Tóry a nenaučil se žádnému z Lábanovách špatných skutků. Náš otec Jákov říkával se smutkem: "Je sice pravda, že jsem plnil všech 613 micvot, ale neučil jsem se je plnit s takovým zápalem a oddaností jako Lában dělal své špatné skutky." (Rabi Meir Šapira 1887-1934, zakladatel ješivy Chochmei Lublin, duchovní a politický představitel polského židovstva.)
Ezau řekl :"Mám mnoho, bratře. Ponech si co máš." (1M 33:9) Jákob řekl: "... neboť mám vše... " Z části dialogu mezi bratry vidíme, že Ezau nikdy nebude mít vše. Protože cokoli má Ezau, nikdy mu to nestačí a vždy chce více. Kdežto Jákob je v každé situaci spokojen s tím co má a netouží po větším majetku.
Proč nejíme Gid haNaše?
Mnoho důvodů bylo řečeno k zákazu "gid hanaše", ač zdánlivě se jedná o micvu zdůvodněnou přímo v Toře (1M 32:33): A proto nejedí potomci Izraele gid hanaše. (gid hanaše = nervově-cévní svazek sedacího nervu, který probíhá v těsné souvislosti s hlavicí kyčelního kloubu)
Už jen výraz "a proto" vyvolává otázky. Připomínáme si zranění praotce Jákoba nebo jeho záchranu?
Talmudický traktát Chulin uvádí, že tato micva byla dána až na hoře Sinaj v rámci všech příkazů, ale zapsána byla na místě, se kterým se pojí její důvod - v souvislosti s celonočním soubojem Jákoba s "Bezejmeným".
Naše otázka však zůstává nerozřešena: Co má tento zákaz představovat?
Třemi způsoby můžeme na gid hanaše pohlížet: připomínka, prevence, trest.
Připomínka vítězství, kterého praotec Jákob dosáhl v noční střetu s andělem, z kterého vyšel živ, ač zraněn.
Prevence v jejíž rámci se vyhýbáme tomu, co přineslo praotci bolest. De facto logika, s jakou se po prodělané nemoci vyléčený pacient "bojí" všeho, co by mohlo nemoc vrátit.
Trest pro potomky za to, že opustili otce a zanechali ho v noci samotného. (Zde se otvírá prostor k dalším otázkám, v čemže vlastně spočívá trest, nervově-cévní svazek není právě delikatesa.)
Avarvanel vidí v Jákobově souboji znamení pro celou budoucnost. V této noční bitvě se střetli "Jákob" a "Esav" představující ducha a hmotu. Po celonočním boji, ve kterém Esav Jákoba těžce zranil, nakonec Jákob vítězí a za ranního rozbřesku /symbol vykoupení/ bude hora Cion soudit horu Esav. K upamatování se tohoto proroctví nám Tora zakazuje konzumaci gid hanaše.
Noam Elimelech uvádí ve své knize, že při plnění příkazu "ploďte se a množte se" neříkáme žádné požehnání, protože ji není možné plnit bez spoluúčasti jecer hara (materiálních sklonů člověka). Znečistit a znehodnotit tento svatý příkaz - to byl pravý úmysl Esavova anděla. Své snažení naštěstí nedokončil, jen Jákoba zranil a nám navždy určil tělesný ráz příkazu.
Sefer haChinuch jde v Avarvanelových šlépějích a vidí v příkazu gid hanaše znamení naděje do budoucna.
Rabi Šimšon Rafael Hirš píše ve své knize Chorev, že v nočním souboji si praotec Jákob uvědomil budoucnost svých potomků, kterým budou nejednou podráženy nohy. Přesto uspějí, o čemž svědčí i nové jméno, které Jákob po této noci získal. Už není jen Jákobem, který se PŘIDRŽUJE paty, ale stává se Izraelem, PÁNEM podstaty. Ne silou paží a ne silou zbraní vyhrává Izrael svá vítězství. A abychom si to uvědomili, zakazuje nám Tora jíst gid hanaše, protože: "Mým duchem, říká B-h."
