Paršat Vajigaš
Z Judaismus
| Paršat haŠavua, pravidelné týdenní čtení Tóry |
Obsah |
Paršat Vajigaš
Vajigaš v číslech
- 11. paraša v Tóře (z 54),
- 11. paraše v knize Berešit (z 12),
Alijot v kostce
Shmilův Daf
Drašot rav Jarona ben Davida (hebrejsky)
Komentáře k paršat Vajigaš
1M 45:3 (A zeptal se Josef bratří) zda-li je můj otec živ? Ptá se Kli Jakar: Proč se Josef ptal, když ze všeho co mu Jehuda řekl jasně vyplývalo, že Jákob ještě žije? Možná si Josef myslel, že otec je dávno mrtvý a bratři ho (jako místokrále) chtěli pouze citově vydírat, a proto zdůrazňovali, jak je otec starý a nemocný. Nebo je také možné, že jim chtěl Josef naznačit, že Jákob je jeho otec, ne jejich, protože oni se k němu nechovali správně, lhali mu a nechali ho se trápit.
1M 45:4 A řekl Josef bratřím, přistupte ke mně a oni přistoupili a řekl: Já jsem Josef váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.
Kli Jakar: Ukázal jim Josef, že je obřezaný, aby jim naznačil, že ač žil v Egyptě, který byl plný neřesti, zůstal čistý. Také se píše, že díky čtyřem věcem byli Židé vysvobozeni z Egypta. Díky tomu, že si nezměnili židovská jména, že si udrželi hebrejštinu, že se nepomlouvali a nepropadli neřestem, jak se učíme u Josefa, který používal své židovské jméno, i když ho Faraón nazval Cafnat Peaneach, nezapomněl hebrejštinu, vyvaroval se neřestí a nepomlouval a raději si bratry zavolal k sobě, aby se Benjamin nedozvěděl o jeho prodeji do otroctví, a dokonce ani otci nic neřekl.
1M 45:28 A řekl Jisrael: Dosti na tom, že Josef žije...
Kli Jakar: Když otci bratři řekli, že Josef vládne celému Egyptu, ohradil se a řekl: “Stačí mi, že žije a je mi jedno, že vládne celému Egyptu.”
1M 46:30 A řekl Jisrael Josefovi: A nyní mohu zemřít...
Kli Jakar: Do této chvíle žil Jákob (Jisrael) život plný utrpení a takový život je podobný smrti. Den co den jako by Jákob umíral a nyní, když uviděl svého milovaného syna, ožil a řekl: “Zemřu jen jednou, místo abych soustavně umíral.” Sedmnáct let žil pak Jákob v Egyptě v klidu a těchto sedmnáct let přetavilo zpětně i léta trápení v léta pokoje.
Kolik potomků Jákobových sestoupilo do Egypta?
V těchto tak základních počtech jsou zmatky. Dle souhrnu uvedeného v Toře, bylo potomků Ley 33, ve výpočtech ovšem vychází pouze 32. Proto, ač nám Tóra sama píše, že všech sestupujících bylo sedmdesát, nenapočítáme více než 69 jmen.
Gemara (BB 123), kterou cituje Raši, vyjasňuje situaci, když oznamuje, že Jocheved, Mošeho matka, se narodila při vstupu do Egypta, je tedy zahrnuta v počtu sedmdesáti, ač její jméno ještě není uvedeno.
Roš má jiné řešení. Dokazuje, že Tora má oblibu zaokrouhlovat na celé desítky. Například známých 39 ran za úmyslné přestoupení zákazu Tora označuje jako "čtyřicet ran". Tento výklad má ovšem jednu slabinu - proč by Tora psala o 33 potomcích Ley v případě, že jich bylo pouze 32?
Proto Rašbam a další Baalej Tosfot uvádějí, že tajemným sedmdesátým je sám Jaakov, který tak doplnil počet Leina domu na 33.
Zajímavé řešení přivádí Tur, když tvrdí, že se Dině a Šchemovi narodil syn. Dina byla Leina dcera, tím by se vysvětlovalo jedno chybějící jméno.
Je ovšem další tradice. Podle ní byla sedmdesátým členem Jaakobovy rodiny Josefova žena Osnat, uváděná rovněž jako dcera Šchemem znásilněné Diny, dcery Jaakobovy.
Ibn Ezra se podivuje Rašiho výkladu, protože podle něj by vycházelo, že Jocheved porodila Mošeho ve svých 130 letech, čímž byl došlo k většímu zázraku než při početí Jicchaka, kdy Sáře bylo devadesát let. Přesto nám Tora o tomto zázraku nic neříká.
Ramban nepříjímá Ibn Ezrovy námitky a naopak souhlasí s Rašim. Podle něj nezmiňuje Tora zázraky, které nejsou předem ohlášeny prorokem. Také, podle Rambana, nebyl zázrak narození Jicchaka v přímé souvislosti s věkem jeho matky, ale s tím, že byla, jak se uvádí, neplodná. Proto je to i podle něj Jocheved, které, jako dcera Ley, doplnila počet jejích dětí na 33.
Jákobovy obtíže
Rabi Cvi Jehuda Kook říkal, že klíčovým bodem Jákobova života byly "obtíže". S obtížemi se pojí jeho narození, jeho prvorozenství, požehnání která získal od otce, jeho svatby. S obtížemi musel pracovat pro svou obživu, obtížemi ho obtěžkaly jeho ženy, jeho strýc a tchán Lavan, bratr Esav, dcera Dina. Obtížná byla ztráta Josefa, později Šimona a na závěr i Benjamína.
Co se můžeme naučit z Jákobových obtíží? Existují tři způsoby, jak se obtížím postavit: a- ignorovat je, a myslet si, že život je procházkou růžovým sadem. b- podlehnout jim a vzdát se nadějí, c- postavit se jim - a to byla cesta praotce Jákoba.
Jsou fakta, která je třeba akceptovat: Josef se ztratil, Ráchel je neplodná, Esav mě chce zabít. Otázka zůstává: Jak se postavit obtížím?
Rabi Ibn Ezra píše, že jsou lidé, kteří jedou na svém problému a lidé, na nichž jejich problém jezdí sám. Vzchopí se člověk, nebo se poddá.
Občas se ptáme: Proč nejdeme po správné cestě? A dozvídáme se, že chceme, ale nemůžeme. Že kdyby to a to... Kdybychom byli bohatší, zajištěnější, kdybychom nebyli vychováván tak a tak, kdyby naši rodiče, kdyby náš osud... Kdyby, kdyby, kdyby - Vše je obtížné a já nemohu. Nemám dost síly, jsem slabý.
Obtíže jsou a jsou značné. Záleží, jak s nimi naložíme.
Jákob se obtížím postavil a tím nám dal historickou sílu postavit se a vypořádat se se vším, co nás v budoucnosti potká.
