Raši

Z Judaismus

Rabi Šlomo ben Jicchak (1040–1105) se narodil ve francouzském Troyes ve významné rodině, jejíž rodokmen sahal až ke králi Davidovi.

Už o Rašiho narození existuje mnoho legend, ale nejvýznamnější legendou se stal Raši sám. Pro studenty Tóry bývá prvním učitelem, byl agadistou i halachistou, racionalistou i mystikem.

Po studiích ve Wormsu a Mohuči se Raši v roce 1065 vrátil do rodného Troyes jako uznávaný talmudista. Založil vlastní ješivu, která se brzy stala baštou vzdělanosti ve Francii. Svůj originální komentář k Talmudu rozvinul Raši ještě za studií v Mohuči.

Rašiho komentář k Pěti knihám Mojžíšovým je dodnes nepřekonané dílo, v němž Raši mísí prostý logický výklad s metaforami a s výkladem hebrejské gramatiky tak znamenitě, že Rašiho mohou studovat děti i učení rabíni.

Jestliže Rašiho talmudický komentář je pilířem židovské vzdělanosti, Rašiho komentář k Tanachu z něj učinil "učitele prakticky každého Žida". Rašiho komentář k Pěti knihám Mojžíšovým je dodnes nepřekonané dílo v němž Raši mísí prostý logický výklad s metaforami propojené s výkladem hebrejské gramatiky tak znamenitě, že Rašiho mohou studovat děti i učení rabíni.

Raši nepsal jen knihy, byl i výborný učitel. Rašiho žáci (a jejich žáci) založili zcela novou „školu“ tzv. tosafistů, kteří položili základ typicky aškenázského talmudického studia. Z jeho ješivy vzešli:

• rabi Meir, 1060-1130, Rašiho zeť, otec Rašbama a rabejnu Tam, dalších geniálních učenců
• rabi Jehuda ben Natan (Rivan), jeden z prvních Tosafistů
• rabi Josef ben Jehuda
• rabi Simcha z Vitry (autor známého Machzoru)
• rabi Jicchak ben Ašer (Riva)

A to se ještě část Rašiho díla ztratila během křižáckých výprav.

Rašiho smrt v roce 1105 prakticky oznámila začátek nové smutné éry – doby křižáckých výprav.

Jediná věc, která s Rašim přímo nesouvisí, je tzv. Rašiho písmo, zvláštní typ sazby, původně sefardský, kterým se později začaly tisknout veškeré Rašiho texty.

Mimo studia se Raši věnoval vinaření a obchodu s vínem.