Rabín
Z Judaismus
| | Rozcestník. Tato heslo se týká výrazu, který může mít více významů. Tato skutečnost je (většinou) uvedena v úvodu textu. |
Význam slova
- tato stránka řeší otázku titulu a označení židovských učenců
- seznam rabínů a jiných důležitých osobností zde
- kategorie rabínská literatura
Rabi je titul židovského učence, který prošel historickým vývojem. Původní titul rabi byl určen pouze pro učence žijící v Izraeli, kteří získali řádnou smicha (ustavení rabínem, které mohl udělit jen již uznaný rabín – tato tradice sahala až k Mošemu).
Babylonští učenci v době tvorby Talmudu žili mimo Izrael, a museli se proto smířit s „náhradním titulem“ (ha)rav (což znamená „velký“, ale také „pán“).
Se zánikem Sanhedrinu zanikl i původní titul rabi a dnes se význam slova rabi udržuje pouze ve významu „váženého učitele“. Skutečný duchovní vůdce židovské komunity má titul rav.
Úkoly rabína (rav) v židovské obci záleží na konkrétní situaci. Rabín většinou vyučuje náboženství, oddává, pohřbívá, případně může zastávat některé úkoly v synagoze. Ve velkých obcích může být i několik rabínů zároveň. Hlavním úkolem rabína ale zůstává učené rozhodování v náboženských otázkách – například dohled nad košer přípravou potravin, dohled nad rituální lázní atp.
Rabín, který zasedá v rabínském soudu, se nazývá dajan.
Slovo rabi znamená doslova „můj pán“.
Otázka titulace "rabi"
Vzhledem k tomu, že titul rabi se váže na tzv. "smicha" a tu lze udělit jen v Izraeli, můžeme si všimnout, že už babylonští učenci v Talmudu titul rabi nemají. Místo toho mají titul rav. Smicha vyžadovala udělení rabínského titulu v přítomnosti tří učenců, z nichž alespoň jeden sám měl "smicha". Tradiční formule při udělování smichy byla: jore jore, jadin jadin (jatir jatir).
Titul rabi byl později vázán na souhlas patriarchy (předsedy Sanhedrinu). Po povstání Bar Kochby se udělení "smicha" trestalo smrtí a kolem roku 425, po smrti rabana Gamliela VI., je tradice "smichot" v Izraeli přerušena definitivně.
V Babylónii byl titul rav také podmiňován souhlasem - exilarchy (Roš Galuta).
Může být žena rabínem?
Z hlediska ortodoxního judaismu nikoliv. Jedním z důvodů, které nabízí například rabi Heršl Šachter (zde) je, že když dochází na "veřejné funkce" (BEFARHESIA, opakem je pak BECINA), rozlišuje halacha mezi mužem a ženou. (Příkladem veřejné funkce může být třeba veřejné předčítání z Tóry nebo modlitba s minjanem (TFILA BECIBUR)). Ne vždy je však veřejná činnost ženám zapovězená. Teoreticky je možné, aby i žena četla z Tóry. K tomu je nutné se uchýlit například v situaci, kdy žádný muž neumí z Tóry číst. Pokud by ale žena četla v synagoze plné mužů, muselo by to implikovat, že žádný z nich není veřejného předčítání schopen, což je jistě v případě opaku velmi dehonestující. Proto ženy z Tóry na veřejnosti nečtou.
Otázka rabínování je však ještě trochu jiná. Stejně jako v případě krále nebo dajana, jde o jistou formu "veřejné autority" a Tóra v paršat Devarim jasně říká, že Moše dostal za úkol ustanovit vybrané muže (ANAŠIM). Rabínovi se přece aramejsky říká mara deatra - pán (tohoto) místa. Může-li žena obdržet smichu je jiná otázka. I pokud řekneme, že ano, není stále možné pověřit ženu výkonem rabínské funkce.

