Rabín

Z Judaismus

Význam slova

• tato stránka řeší otázku titulu a označení židovských učenců
• seznam rabínů a jiných důležitých osobností zde
• kategorie rabínská literatura

Rabi je titul židovského učence, který prošel historickým vývojem. Původní titul rabi byl určen pouze pro učence žijící v Izraeli, kteří získali řádnou smicha (ustavení rabínem, které mohl udělit jen již uznaný rabín – tato tradice sahala až k Mošemu).

Babylonští učenci v době tvorby Talmudu žili mimo Izrael, a museli se proto smířit s „náhradním titulem“ (ha)rav (což znamená „velký“, ale také „pán“).

Se zánikem Sanhedrinu zanikl i původní titul rabi a dnes se význam slova rabi udržuje pouze ve významu „váženého učitele“. Skutečný duchovní vůdce židovské komunity má titul rav.

Úkoly rabína (rav) v židovské obci záleží na konkrétní situaci. Rabín většinou vyučuje náboženství, oddává, pohřbívá, případně může zastávat některé úkoly v synagoze. Ve velkých obcích může být i několik rabínů zároveň. Hlavním úkolem rabína ale zůstává učené rozhodování v náboženských otázkách – například dohled nad košer přípravou potravin, dohled nad rituální lázní atp.

Rabín, který zasedá v rabínském soudu, se nazývá dajan.

Slovo rabi znamená doslova „můj pán“.

Otázka titulace "rabi"

Vzhledem k tomu, že titul rabi se váže na tzv. "smicha" a tu lze udělit jen v Izraeli, můžeme si všimnout, že už babylonští učenci v Talmudu titul rabi nemají. Místo toho mají titul rav. Smicha vyžadovala udělení rabínského titulu v přítomnosti tří učenců, z nichž alespoň jeden sám měl "smicha". Tradiční formule při udělování smichy byla: jore jore, jadin jadin (jatir jatir).

Titul rabi byl později vázán na souhlas patriarchy (předsedy Sanhedrinu). Po povstání Bar Kochby se udělení "smicha" trestalo smrtí a kolem roku 425, po smrti rabana Gamliela VI., je tradice "smichot" v Izraeli přerušena definitivně.

V Babylónii byl titul rav také podmiňován souhlasem - exilarchy (Roš Galuta).

Může být žena rabínem?

Z hlediska ortodoxního judaismu nikoliv. Jedním z důvodů, které nabízí například rabi Heršl Šachter (zde) je, že když dochází na "veřejné funkce" (BEFARHESIA, opakem je pak BECINA), rozlišuje halacha mezi mužem a ženou. (Příkladem veřejné funkce může být třeba veřejné předčítání z Tóry nebo modlitba s minjanem (TFILA BECIBUR)). Ne vždy je však veřejná činnost ženám zapovězená. Teoreticky je možné, aby i žena četla z Tóry. K tomu je nutné se uchýlit například v situaci, kdy žádný muž neumí z Tóry číst. Pokud by ale žena četla v synagoze plné mužů, muselo by to implikovat, že žádný z nich není veřejného předčítání schopen, což je jistě v případě opaku velmi dehonestující. Proto ženy z Tóry na veřejnosti nečtou.

Otázka rabínování je však ještě trochu jiná. Stejně jako v případě krále nebo dajana, jde o jistou formu "veřejné autority" a Tóra v paršat Devarim jasně říká, že Moše dostal za úkol ustanovit vybrané muže (ANAŠIM). Rabínovi se přece aramejsky říká mara deatra - pán (tohoto) místa. Může-li žena obdržet smichu je jiná otázka. I pokud řekneme, že ano, není stále možné pověřit ženu výkonem rabínské funkce.