Rabejnu Geršom

Z Judaismus

Rabejnu Geršom (960-1040) se narodil ve francouzských Métách kolem roku 960. Byl hlavním žákem rabi Jehudy Leontina, kterého snad navštívil i Haj Gaon.

Kolem roku 1000 se rabejnu Geršom stal po svém učiteli hlavou ješivy v Mainzu (Mohuč) a jeho osobnost sem přilákala mnohé významné studenty (i ze Španělska a dokonce i Babylónie). Tímto okamžikem prakticky končí vůdčí postavení babylonských akademií.

Obsah 1 Cheremy 2 Dílo 3 Osobní život 4 Žáci

Cheremy

Během svého života vydal rabejnu Geršom několik klíčových ediktů (cheremů). Cherem je doslova klatba, která padá na ty, kdož se výnosu protiví. Nejznámější jsou tyto čtyři:

• zákaz polygamie
• nutnost manželčina souhlasu s rozvodem
• listovní tajemství
• prakticky automatické přijímání pokřtěných Židů zpět do židovských pospolitostí

První dva edikty souvisí s tlakem křesťanské společnosti. V době, kdy církev hlásá sexuální zdrženlivost a vnímá sex jako něco značně negativního, byli polygamní Židé osočováni z nemorálnosti. Ve snaze učinit tomuto pohledu konec, zakázal rabejnu Geršom svatby již ženatých mužů. A aby nedocházelo k masivnímu nárůstu rozvodů (za účelem následného sňatku), přidal i druhý "cherem".

Cherem o listovním tajemství opět reflektoval historickou realitu. Židé se živili dálkovým obchodem. Příbuzenské obchodní sítě byly "rozhozeny" po celé Evropě a bylo třeba komunikovat. Listovního tajemství mělo komunikaci usnadnit. (Dodnes jsou lidé, kteří na obálku dopisu píší: Uzavřeno pod cheremem rabejnu Geršoma.)

Čtvrtý výnos naznačuje, že situace Židů v Evropě nebyla ani v době rabejnu Geršoma lehká. Násilí proti Židům a nedobrovolné křty byly součástí společenského řádu. Často si Židé zachránili přijetím "pravdy kříže" holý život a po přestálém nebezpečí se chtěli vrátit mezi své souvěrce.

Výnos rabejnu Geršoma proti polygamii byly plně přijaty mezi aškenázskými Židy. Sefardské komunity žijící většinou mezi muslimy si možnost polygamních manželství uchovaly.

Dílo

Rabejnu Geršom napsal komletní komentář k Talmudu, z nějž se dochovaly jen fragmenty, liturgické básně, nespočetná rabínská responsa.

Osobní život

Osobní život rabejnu Geršoma byl velmi tragický. Žena mu tragicky zemřela a jeden ze synů byl násilím přinucen přijmout křesťanství. (Bylo to v reakci na fakt, že v roce 1012 přestoupil jeden z katolických kněží v Mohuči na judaismus, což vyvolalo nenávistnou reakci. Sám konvertita byl upálen a místní židovská obec byla potrestána nuceným křtem.)

Žáci

Největší přínosem rabejnu Geršoma bylo vychování mnoha velikánů Tóry, čímž se zformoval duchovní základ aškenázského židovstva. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřili:

• rabi Eliezer HaGadol (Veliký) 990-1055, velký učenec žijící v Mohuči
• rabi Jakov ben Jakar, 1000-1064, vedoucí Mohučské ješivy po Geršomově smrti, který se později přestěhoval do Wormsu a byl hlavním učitelem Rašiho
• rabi Jicchak HaLevi, 1000-1070, vedoucí ješivy ve Wormsu, který ustanovil mnohé modlitby na Vysoké svátky
• rabi Jicchak ben Jehuda, 1000-1064

Smrtí rabejnu Geršoma v roce 1040 (nebo též smrtí Haj Gaona o dva roky dříve definitivně končí "gaonské období".