Šmini aceret a Simchat Tora
Z Judaismus
| Židovský kalendář se skládá z dvanácti měsíců, které Tóra popisuje pouze řadovými čísly. Každý měsíc začíná polosvátkem Roš chodeš.
Prvním měsícem je Nisan, ve kterém slavíme Pesach, druhým Ijar, třetím Sivan, čtvrtým Tamuz, pátý Av, šestým Elul, sedmým Tišri (měsíc, kdy začíná židovský nový rok), osmým měsícem je Chešvan, devátým Kislev, desátým Tevet, jedenáctým Švat a posledním měsícem roku je Adar, někdy přestupný. Na těchto stránkách se zabýváme těmito svátky: Roš hašana, Jom kipur, Sukot, Šmini aceret, Simchat Tora, Chanuka, Tu bišvat, Purim, Pesach, Jom haacmaut, Lag baomer, Jom Jerušalajim, Šavuot, Tiša beav |
Obsah |
Šmini aceret
Biblický svátek šmini aceret /osmý den shromáždění/, jak už jeho jméno napovídá, navazuje na sedm dní svátku sukot. V Izraeli se slaví 22. tišri, mimo Izrael 22. a 23. tišri.
Král a princ
Nejznámější midraš /komentovaný výklad/, který se ke šmini aceret váže, vystihuje povahu tohoto svátku: Po sedmi dnech všeobecného veselí v královském paláci, když se již loučí a odcházejí všichni pozvaní velmožové a vyslanci králů, se se svým královským otcem loučí i mladý princ. Otec se na svého prvorozeného syna dívá a s těžko skrývaným dojetím ho prosí: „Zůstaň se mnou ještě jeden den, synu, máme si toho ještě tolik co říci." Tak i po sedmi dnech svátku sukot, během nichž Izrael přinášel v chrámu sedmdesát býků za sedmdesát národů světa, je v kalendáři vyhrazen jeden den, který je věnován pouze jeho výjimečnému vztahu s Bohem. Proto se na šmini aceret přinášel v chrámu pouze jediný býk, který představoval izraelský národ.
V době krále Šalamouna byl na šmini aceret zasvěcen první jeruzalémský chrám. Tak jako se my stěhujeme ze suky do domu, tak i svatyně se tento den přenesla z putovního příbytku do zděné stavby.
Mimo Izrael je zvykem i na šmini aceret ještě podávat jídlo v suce. Někteří mají zvyk zvát osmého symbolického hosta, Davidova syna - krále Šalamouna, stavitele prvního jeruzalémského chrámu.
Déšť
Jak jsme se již zmínili, koncem tišri začíná v Izraeli období dešťů. Protože by nám však déšť bránil v přebývání v suce, začínáme veřejné modlitby za déšť až na šmini aceret.
Simchat tóra
Svátek simchat tóra připadá v Izraeli na šmini aceret. Mimo Izrael se slaví samostatný den, druhý den svátku šmini aceret, 23. tišri.
Čtení z Tory
K pochopem podstaty svátku simchat tóra je třeba předeslat, že od Mojžíšových dob je ustálen zvyk pravidelného šabatového předčítání z Tory. Tento zvyk se staletími rozvíjel a v dnešní době je ustálen takto: Pět knih Mojžíšových je rozděleno na 54 oddílů, každý z nich nazýváme paraša nebo také sidra. To proto, že přestupný rok má 54 šabatů. Každý týden čteme část Tory a za rok ji přečteme celou a začneme číst nanovo. V případě, že v roce je méně než 54 šabatů, se některé paraši spojují.
Dnem, kdy roční cyklus čtení z Tory dokončujeme, je právě simchat tóra. Večer se v synagoze shromáždí velké množství lidí, za zpěvu oslavných písní vyzývá kantor k jednotlivým svitkům Tory vybrané představitele obce, kteří za velikého veselí se svitky sedmkrát obtančí bimu /tzv. hakafotl. Ráno se vše opakuje s tím rozdílem, že po obtančení nevracíme všechny svitky zpět do aron hakodeš /svaté skříňky/, ale tři ponecháme na bimě a čteme z nich.
Dokončení ročního cyklu
Na simchat tóra jsou k Tóře postupně vyvoláni všichni přítomní muži. Určený z nich, většinou učitel, je na závěr vyvolán „se všemi chlapci", tedy s těmi, kteří ještě nedosáhli věku bar micva /l3. leť a nemohou být k Tóře volaní samostatně. Poté jsou vyvoláni dva nejvýznamnější představitelé obce -jeden jako chatan tóra /doslova: ženich Tory/ a druhý jako chatan berešit /ženich počátku/. Prvnímu z nich se přečte poslední úsek Tory, druhému hned začínáme číst úvodní pasáže o stvoření světa. Tím si máme uvědomit koloběh života a kontinuitu studia Tory. Jeden cyklus končí, druhý začíná. Jedna generace střídá druhou a spoluvytváří nekonečný řetěz tradice.
