Svatba
Z Judaismus
Židovská svatba je jedním z životních rituálů židů. Probíhá podle přesně stanovených zásad, které vycházejí z biblických tradic. Svatbou uzavřou muž se ženou smlouvu o společném soužití, zplození a vychovávání potomků. Naplňuje se tak ideál – judaismus považuje manželství za jediný správný stav pro muže i ženu. Na rozdíl od křesťanství lze v judaismu manželství zrušit rozvodem.
Židovská svatba není pouze jedním aktem, ale sestává ze dvou částí – kidušin (קידושין, zásnuby) a nisuin (נישואין, sňatek). Původně se konaly tyto dva obřady odděleně, nesuin do roka po kidušin, ve středověku však byly obě části spojeny a doplněny o některé prvky, takže se i dnes obřad koná v jeden den.
Obsah |
Průběh svatebního obřadu
Již před svatebním obřadem je nutné dodržet jistá pravidla. Dohodnutí svatebních podmínek se hebrejsky řekne tnajim. Je zvykem, že před svatbou se snoubenci týden nestýkají, to proto, aby se sebe ještě více těšili. Velmi důležité je připravení smlouvy, zvané ketuba, která obsahuje především slib manžela, že se bude ke své ženě chovat, jak se sluší, a nikdy ji nenechá nezaopatřenou. Ketubu podepisuje ženich spolu s dvěma svědky.
V Praze a v evropských městech je zvykem, že se svatební obřad odehrává v synagoze. Pravdě-podobně to vyplývá ze stálého ohrožení, ve kterém se židovský národ v průběhu staletí mnohokrát ocitl, protože podle původní tisícileté tradice se má svatba konat pod širým nebem a v Izraeli je to zvykem i dnes.
Kidušin
Po „úvodním“ obřadu (v jidiš bedekn), kdy se hlava nevěsty pokrývá závojem, jsou ženich s nevěstou (chatan a kala) odvedeni pod svatební baldachýn (hebrejsky chupa). Chupa stojí na čtyřech tyčích, které někdy drží čtyři přátelé ženicha (bývá zvykem, že ji drží svobodní muži) a znázorňuje budoucí domov manželů. Nejdříve tančící a zpívající průvod přátel a svatebních hostů přivede ženicha k nevěstě. Když si ověřil, že je to ta, kterou zvolil (aby nedošlo k tomu, že by mu byla „podstrčena“ jiná, jako se to stalo v případě Jákoba), zakryje ženich nevěstě závojem tvář a ona vysloví motlitbu, ve které vyjadřuje přání dobrého vztahu se svým budoucím manželem a vysloví také přání mít z tohoto manželství zdravé děti v bázni Boží. Poté je ženich průvodem mužů doprovázen k rabínovi pod baldachýn a vyčkávají příchodu žen s nevěstou. Mata ženicha a matka nevěsty přivedou nevěstu k ženichovi a ta sedmerým obejitím muže pod chupou zahajuje zásnuby. Všechno se odehrává „pod dohledem“ dvou mužských svědků, obřadníka, kterým nemusí být vždy rabín, a deseti dospělých mužů, kteří tvoří minjan. Po požehnání nad vínem se snoubenci poprvé napijí z poháru ve společném svazku. Kidušin završí ženich, který navlékne nevěstě prsten na ukazováček pravé ruky a pronese „Budiž mi zasvěcena tímto prstenem podle zákona Mojžíšova a Izraele“, načež všichni zúčastnění vykřiknou: "mekudešet" (čili vdaná, doslovně „zasvěcená“). V této chvíli je sňatek uzavřen. Anglicky psaná ketuba.
Ketuba
Předěl mezi zásnubami a sňatkem tvoří předčítání svatební smlouvy. Pokud není svatební smlouva (ketuba) podepsaná svědky a ženichem již předem, zmínění ji podepíší a rabín ji nahlas přečte a v překladu (text je aramejský) vysvětlí její obsah. Ženich se zavazuje, že se bude o nevěstu řádně starat a v případě rozluky jí vyplatí dohodnutou sumu peněz, ze které může žít nejméně jeden rok od rozluky. Ženich poté odevzdá ketubu nevěstě. Po této části následuje nisu’in.
Nisuin
Potom se při svatebním kiduši nad vínem vystřídají ženichem vybraní muži vyslovením sedmi požehnání. Na závěr je zvykem rozšlápnout sklenici, aby se připomnělo zboření chrámu v Jeruzalémě a skutečnost, že prožívané štěstí kalí tento smutek. Má připomenout zničení jeruzalémského chrámu. Skleničku nebo talíř ženich rozdupne nohou a všichni přítomní zvolávají „Mazal tov!“, což znamená ´dobré znamení´, přeneseně „hodně štěstí“. Nyní se novomanželé mohou vzdálí do oddělené místosti s připraveným občerstvením, kde spolu po nějakou dobu nerušeně setrvají.
Tradice
Nyní se novomanželé mohou vzdálit od ostatních a strávit první společné chvíle v předem vystrojené místnosti. Brzy se však připojí ke svatebním hostům a následuje hostina, předávání darů a svatební veselí, které je často provázené tancem a hudbou. Po modlitbě na závěr hostiny se vysloví sedmero požehnání (ševa brachot). Svatební veselí trvá sedm dní a nocí. Zvyklostí je také ženichovo kázání na různá témata z Bible a Talmudu, za které dostane od přítomných dar. Dary nevěstě se většinou předávají už před svatbou a tvoří z velké části výbavu nové domácnosti.
Bývá zvykem, že během tanců při svatební veselí jsou oba novmanželé vyzvednutí na židlích nad hlavy ostatních a ak jsou připodobňováni ke králi a královně. Na svatbě se zpívá řada traičních písní, mezi nejznámější patří Hava nagila.
Popis svatby
Před svatbou je zvykem, že se nevěsta a ženich nesmí po celý týden stýkat, z toho důvodu, aby se na své setkání pod svatebním baldachýnem ještě více těšili. Před vlastním obřadem se připraví vyzdobená místnost, kam chodí nevěstě gratulovat přicházející svatební hosté. Nevěsta od nich současně s gratulacemi přijímá i jejich svatební dary. Ženich mezitím připravuje svatební smlouvu (ketubu) k podpisu dvou svědků a ženicha.
V Praze a v evropských městech je zvykem, že se svatební obřad odehrává v synagoze. Pravdě-podobně to vyplývá ze stálého ohrožení, ve kterém se židovský národ v průběhu staletí mnohokrát ocitl, protože podle původní tisícileté tradice se má svatba konat pod širým nebem a v Israeli je to zvykem i dnes.
Čtyři přátelé ženicha nebo hosté drží svatební baldachýn (chupu) a vyčkávají příchodu svatebního páru. Nejdříve tančící a zpívající průvod přátel a svatebních hostů přivede ženicha k nevěstě. Když si ověřil, že je to ta, kterou zvolil, zakryje ženich nevěstě závojem tvář a ona vysloví motlitbu, ve které vyjadřuje přání dobrého vztahu se svým budoucím manželem a vysloví také přání mít z tohoto manželství zdravé děti v bázni Boží. Poté je ženich průvodem mužů doprovázen k rabínovi pod baldachýn a vyčkávají příchodu žen s nevěstou. V čele průvodu tančících a zpívajících žen odvádí matka nevěsty a matka ženicha (není to však podmínkou) nevěstu k ženichovi. Matky s obejdou s nevěstou sedmkrát ženicha a nevěsta zaujme místo po jeho boku. Začíná svatební obřad. Rabín pronese požehnání nad pohárem s vínem, načež ženich nevěstě navlékne na ukazovák pravé ruky prsten, který předtím svědci hodnotili jako cenný (šave pruta) a vysloví svatební formuli, načež všichni zúčastnění vykřiknou: "mekudešet" (čili vdaná, doslovně "svatá jemu"). V této chvíli je sňatek uzavřen.
Pokud není svatební smlouva podepsaná svědky a ženichem již předem, zmínění ji podepíší a rabín ji nahlas přečte a v překladu (text je aramejský) vysvětlí její obsah. Ženich se zavazuje, že se bude o nevěstu řádně starat a v případě rozluky jí vyplatí dohodnutou sumu peněz, ze které může žít nejméně jeden rok od rozluky. Ženich poté odevzdá ketubu nevěstě.
Potom se při svatebním kiduši nad vínem vystřídají ženichem vybraní muži vyslovením sedmi požehnání. Na závěr je zvykem rozšlápnout sklenici, aby se připomnělo zboření chrámu v Jeruza-lémě a skutečnost, že prožívané štěstí kalí tento smutek. Nyní se novomanželé mohou vzdálít do oddělené místosti s připraveným občerstvením, kde spolu po nějakou dobu nerušeně setrvají.
Po svatebním ceremoniálu se všichni ostatní odeberou k připravené svatební hostině, po které se na závěr modlitby po jídle opět vysloví sedm požehnání. Svatba se slaví po sedm dní a nocí a těchto sedm požehnání, je-li přítomno deset mužů, se opakuje po každé hostině. V židovských ortodoxních obcích jsou při obřadu a svatebních oslavách od sebe muži a ženy odděleni jako v synagoze, takže muži a ženy tančí zvlášť.
Různé zajímavosti a FAQ
Proč si kohen (člen kněžské rodiny) nemůže vzít rozvedenou osobu nebo konvertitku? Některé sňatky jsou kohenovi zakázány, protože by mohly mít vliv na postavení dětí vzešlých z takového spojení. Tak, jako musí být oběť přinesená knězem do Chrámu čistá a bez vady, musí čistý zůstat i kněžský rod. Židovský zákon považuje potomky ze sňatku kněze s rozvedenou, konvertitkou a několika dalšími kategoriemi žen za rituálně nečisté (chalalim), nezpůsobilé plnit kněžské povinnosti. Sňatky mezi kohenem a rozvedenou ženou nebo konvertitkou jsou proto zakázány.
Proč je zakázán smíšený sňatek? Smíšené sňatky se od biblických časů považovaly za akt, který ničí samotné jádro judaismu. Proto se jim bránilo. V nejranějších dobách byl výklad tento: „Vzal bys z [pohanských] dcer jeho [manželky] synům svým; a když budou dcery jeho následovati bohů svých, svedly by syny tvé, aby následovali bohů jejich.“ (Exodus 34:16) V současnosti odborníci zjistili, že smíšené sňatky vedou k selhání rodinné struktury, základní instituce v židovském životě.
Proč se ženich a nevěsta ve svatební den často postí? Protože svatba znamená pro ženicha a nevěstu „nový začátek“, vstupují do této etapy půstem a modlitbami za odpuštění minulých hříchů – stejně jako na Jom kipur. Původ zvyku půstu o svatebním dnu lze vystopovat v Jeruzalémském talmudu, který tvrdí, že hříchy krále, vladaře a ženicha se odpouštějí v den, kdy vstupují do nového života.
V některých komunitách se postí ženich i nevěsta, v jiných pouze novomanžel. Někteří Židé věří, že se ženich, po kterém nebyl vyžadován půst, může zapojit do předsvatebních oslav a opít se, což způsobí, že bude ve špatném stavu a nebude schopen provést zákonné formality vyžadované během svatebního obřadu. Protože se považuje za méně pravděpodobné, že by se opili přátelé nevěsty nebo že by opili ji, nevěsta se nemusí postit.
Proč je tvář nevěsty zakryta závojem? V judaismu existuje dlouhá tradice, v jidiš známá jako badeken di kale, což znamená „zakrývaní nevěsty“ závojem. Zakrytí obvykle proběhne v nevěstině šatně před svatebním obřadem. Ženich sejme závoj z tváře nevěsty a v tu chvíli rabín nebo kantor zazpívá: „Sestro naše! staň se [pramátí] tisíckrát deseti tisíců.“ (Genesis 24:60)
Zvyk prý souvisí s událostí v Berešit, kdy je Abrahámův sluha Eleazar vyslán, aby našel ženu pro Izáka, a najde Rebeku. Když Izák přichází, aby se s ní poprvé setkal, Rebeka praví: „Kdo jest ten muž tam, který jde po poli nám vstříc?“ A sluha odpovídá: „To jest pán můj!“ (24:65) Načež Rebeka vezme závoj a zakryje se.
Studenti židovské folkloristiky se domnívají, že to, že židovská nevěsta používá závoj, je pravděpodobně převzatý římský zvyk. Mezi Římany nosila nevěsta závoj zakrývající celou postavu, který se po její smrti použil jako rubáš.
Mezi orientálními Židy se nevěstin závoj zhotovuje z neprůhledného materiálu na důkaz, že nevěsta, která je vedena k baldachýnu vlastně naslepo, plně důvěřuje muži, který se chystá stát jejím manželem.
Proč musí být prsten pro nevěstu jednoduchý, bez drahokamů a ozdob?
Prsten, který ženich dává nevěstě, musí mít zjistitelnou hodnotu. Nezkušená osoba nemůže lehce odhadnout hodnotu prstenu s diamanty, rubíny a zdobením. Když ženich daruje zdobený prsten, může si pošetilá nevěsta myslet, že dostává předmět vysoké ceny. Judaismus chrání nevěstu nařízením o používání jednoduchého, nezdobeného prstenu.
Proč se prsten navléká na ukazováček nevěstiny pravé ruky? Ukazováček pravé ruky, který se používá na ukazování, je nejvýznačnější prst. Prsten se navléká na tento prst, aby svědek obřadu mohl jasně vidět, že novomanžel navléká prsten na nevěstin prst. Po obřadu se prsten přesune na tradiční prsteníček levé ruky, což se zakládá na starověkém názoru, že z tohoto prstu vede žíla rovnou do srdce.
Původ zvyku navlékání prstenu na nevěstin ukazováček pravé ruky se přisuzuje německému rabimu z patnáctého století Moše Mintzovi.
Proč na závěr svatebního obřadu ženich rozbije skleničku? Ženich na závěr obřadu rozbíjí skleničku z několika důvodů. Základem je vždy vytvořit hluk.
Oblíbené a tradiční vysvětlení je, že rozbití skleničky představuje vyjádření lítosti a smutku nad zničením Chrámu v Jeruzalémě. Zvuk tříštěného skla je ostrou připomínkou traumatické ztráty národní nezávislosti, o kterou Židy připravili Římané v roce 70 o.l.
Jiné vysvětlení je, že hluk upozorňuje muže, aby střízlivě hodnotil radostné chvíle v životě (například svatební obřad): aby si uvědomil, že život není jenom potěšení, že štěstí svatebního dne není nekonečné. Upozorňuje také mladý pár, že by se měl v životě připravit na všechno. Toto vysvětlení se stalo oblíbeným díky talmudickému příběhu, podle kterého velký učenec Rabina překvapil veselící se hosty na svatbě svého syna: před jejich očima rozbil cennou vázu z bílého porcelánu. Jeho čin odrážel pradávné přesvědčení: aby se předešlo smůle, je moudré tlumit nadšení.
Vysvětlení původu tohoto zvyku se s největší pravděpodobností nachází v oblasti pověr. Ve středověku bylo obvyklé, že ženich poté, co se odříkalo sedm svatebních požehnání, ochutnal víno. Pak dal ochutnat také nevěstě a potom se otočil k severní zdi a hodil proti ní skleničku. Ve světě židovských kouzel a pověr se věřilo, že zlí duchové přicházejí ze severu. (Tato domněnka bylo oblíbená v biblických dobách. Proroci často tvrdili, že nepřátelé sestupují na Izrael ze severu.) Lidé věřili, že nejúčinnější zastrašovací prostředek proti zlým duchům a démonům je hluk, včetně hluku způsobeného rozbitím skleničky. Kabalistické vysvětlení pro rozbíjení skleničky je podobné. Kabalisté věřili, že démoni mají v úmyslu narušit štěstí nového páru. Rozbitím a zničením skleničky budou zlí duchové uspokojeni.
Sklenička se na zeď již dlouho nehází. Dnes se namísto sklenky, ze které se pilo víno, připraví pro obřad zvláštní sklenička, která se rozdrtí nohou. Poznamenejme ještě, že hluk se považoval za protilátku na zlé duchy v mnoha kulturách a civilizacích. Kostelní zvony původně zvonily, aby odehnaly zlé duchy. To samé platí o hluku, který je způsoben rozbitím láhve o trup lodi před spuštěním.
