Talmud

Z Judaismus

Přejít na: navigace, hledání
Toto je příliš stručné. A protože práce je mnoho a času málo, prosíme vás o pomoc. Pomozte nám tím, že článek vhodně rozšíříte. Nejste-li ještě editorem, napište nám.
Stránka talmudického traktátu Brachot
Stránka talmudického traktátu Brachot

Talmud je v podstatě druhým základním pilířem judaismu po Tanachu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o pokus sepsat jádro Ústní tradice judaismu, o což se již předtím pokoušela Mišna. Talmud je tvořen ze dvou částí - právě ze starší Mišny a debaty nad jejím textem, tzv. Gemarou).

Existují dvě základní verze Talmudu. Méně významnou je tvz. jeruzalémská, někdy též zvaná palestinská, kterou kolem roku 350 zeditovali rav Muna a rav Josi. Důležitější a obsáhlejší verzí je tzv. Babylonský Talmud, který uspořádali (v pátém století) rav Aši a Ravina.

Text Talmudu je, stejně jako text Mišny, dělen na traktáty. Ovšem z 63 traktátů Mišny existuje gemara jen k 36 z nich. Gemara je na rozdíl od Mišny psána aramejsky.

Obsahový záběr Talmudu je nesmírný – od detailů náboženského práva přes legendy, zdravotní doporučení až po výklad snů.

K Talmudu vzniklo nesmírné množství různých komentářů. Tím nejklasičtějším je komentář Rašiho.

Studium Talmudu je základní cestou porozumění judaismu.

Obsah


Šas

Talmud = Mišna + Gemera

Kompletní tištěný vydání Talmudu
Kompletní tištěný vydání Talmudu
Šas je hebrejskou zkratkou pro ŠIŠA SIDREJ MIŠNA - šest oddílu mišny, čímž se myslí zejména babylonský talmud. K pochopení významu "Šasu" si musíme vysvětlit pojem TORA ŠEBEAL PE..

Tora šebeal pe neboli ústní tradice je nedílnou součástí Tory. Představuje jakýsi návod a cestu k pochopení smyslu psané Tóry - Tanachu. Spolu s pevně zakotvenou, zapsanou, tradicí - Tora šebichtav - tvoří jeden funkční celek. Můžeme říct, že psaná Tora představuje konzervativní a ústní tradice flexibilní prvek v systému židovského náboženského práva - halachy. Říká se, že psaná Tora je moře a ústní tradice že je kompas, který nám v moři ukazuje cestu.

To lze nejlépe pochopit, uvědomíme-li si, že se každý jazyk vyvíjí. (Zkuste si přečíst například kralický překlad bible.) Bez průvodce-učitele, který vám objasní smysl obtížných pasáží nebudete schopni text plně pochopit. A tak jako jazyk se vyvíjí i lidská společnost, plynule a postupně. Dnes řeší halacha problémy genetických mutací, před sto lety řešila otázky související s elektřinou, před tisíc lety otázky ... (podobně i k současným zákonům vznikají závazné pokyny a výklady, vyhlášky uvádějící literu zákona v činnost)

Kvalitní nositel "tradice" - talmid chacham, učenec přenáší myšlenky Tory do nové doby, se znalostí minulosti učí v přítomnosti. Hebrejsky se učenec řekne: TALMID CHACHAM, doslova: žák učeného. Nestačí být učený, v judaismu musíte být i žákem učeného. Jenom tak se vyvarujete přetržení tradice a tvorbě neautentických pravidel.

Tak vznikl dlouhý řetěz rabínské tradice, který lze vystopovat až k Mojžíšovi a hoře Sinaj. Stačí si otevřít Rambamovo dílo MIŠNE TORA a sledovat nit tradice. Přenos tradice zaznamenává i traktát Pirkej avot, který se jinak zabývá etickými tématy judaismu. (Uhodnete proč právě tento etický spis začíná výčtem přenosu tradice?)

Po dlouhá staletí platil přísný zákaz písemného záznamu rabínské tradice, která byla předávána pouze z učitele na žáka. Tento zákaz byl prolomen na základě obav ze ztráty autentické ústní tradice v době silného římského útlaku. Tak byla rabi Jehudou HaNasim (kolem roku 200) sepsána MIŠNA - 63 traktátů rozdělených do šesti SEDERů. V průběhu dalších třech století postupně vznikaly k 36 traktátům mišny další a další komentáře, až světlo světa spatřilo dílo, které se nazývá gemara. Gemara a mišna spolu tvoří TALMUD - základní knihu "ústní tradice" judaismu.

Na rozdíl od hebrejsky psané Mišny je gemara v aramejštině, která byla v době vzniku Talmudu židovským dorozumívacím jazykem.

Talmud je psán formou diskuse a témata jsou řazena asociačně. Proto není vždy snadné určit, ve kterém traktátu zvolené téma hledat.

Diskutéry v talmudu jsou rabíni a jejich žáci - zejména z babylonských ješiv. (Proto se talmudu říká "babylonský". Mimo tento talmud existuje ještě méně studovaný "jeruzalémský talmud".)

Rabín z doby mišny se nazývá TANA, plurál TANAIM. Rabín z doby gemary je AMORA, plurál AMORAIM. Platí pravidlo, že každý Amora znal celou mišnu nazpaměť. Amora, jako příslušník mladší generace nemůže diskutovat (nesouhlasit) s Tanou. Pouze se snaží jeho postoj pochopit.


Ústní tradice

Víra v "božský" původ ústní tradice (TORA ŠEBEAL PE) je jedním z hlavních pilířů tradičního judaismu. Velmi hezký příměr užil rabi Jaron Ben David, když psanou Tóru přirovnal k výpiskům či poznámkám, které si student (Moše) zapisoval při učitelově (Bůh) přednášce. Tak jako jsou naše vlastní poznámky jiným jen těžko srozumitelné, tak i Mošeho Tóra vyžaduje vysvětlení. To je předmětem "Ústní tradice judaismu".

Rambam (Maimonides) píše v Mišne Tora: Všechny micvot byly dány Mošemu na Sinaji včetně jejich výkladu, jak je psáno (2m 24:12): "Hospodin řekl Mojžíšovi: 'Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky - zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval.'" Zákon odpovídá psané Tóře (TORA ŠEBICHTAV), přikázání jejímu komentáři.

Tak jako Moše sepsal Pět knih Mojžíšových, tak také jejich obsah vyučoval, primárně Jehošuu, svého hlavního žáka a nástupce (viz kniha Jehošua), ale také svého bratra Aharona, jeho syna a nástupce ve funkci velekněze Elazara a také jeho syna Pinchase.

Rambam uvádí tento řetězec tradice vedoucí od rav Ašiho (editora Talmudu) k Mošemu.

V časech krize, aby nebyla ústní tradice zapomenuta, sepsal rabi Jehuda haNasi sepsal Mišnu.

Rabi Jochanan sepsal Jeruzalémský Talmud a rav Aši sepsal Babylonský Talmud, zkráceně jen Talmud, který je vysvětlením a vyjasnění textu Mišny.

Definitivní podoba textu

Otázka, kdy byla Gemara konečně přivedena do své dnešní podoby, není mezi současnými učenci vyřešena. Část textu nabyla své konečné podoby až asi před rokem 700. O definitivním textu Talmudu můžeme hovořit až v 8. století. Rabíni, kteří Talmud editovali po skončení období Amoraim, jsou tradičně nazýváni סבוראים, Savoraim nebo Rabanan savoraim, sg. סבורא počeštěně „savoraité“. Jejich jméno je odvozeno od slovesa סבר, tj. domnívat se, usuzovat, být přesvědčen.

Obsah Babylónského Talmudu

Babylónský Talmud se skládá ze 38 traktátů:

  • Seder Zera'im
    • Berachot
  • Seder Mo'ed
    • Šabat
    • Eruvin
    • Pesachim
    • Joma
    • Suka
    • Bejca
    • Roš Ha-Šana
    • Ta'anit
    • Megila
    • Mo'ed katan
    • Chagiga
  • Seder Našim
    • Jevamot
    • Ketubot
    • Nedarim
    • Nazir
    • Sota
    • Gitin
    • Kidušin
  • Seder Nezikin
    • Bava Kama
    • Bava Meci'a
    • Bava Batra
    • Sanhedrin
    • Makot
    • Ševu'ot
    • Avoda Zara
    • Horajot
  • Seder Kodašim
    • Zevachim
    • Menachot
    • Chulin
    • Bechorot
    • Arachin
    • Temura
    • Keritot
    • Me'ila
    • Tamid
    • Kinim
  • Seder Tohorot
    • Nida

Edice a vydání Talmudu

Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z káhirské genízy, různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu knihtisku vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání Danielem Bombergem v Benátkách v letech 1520 - 23 se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, které přejali sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Číslo strany Talmudu je vždy číslem dvoustranného listu (folia), nazývaného daf; každý daf má dva amudim (stránky, dosl. sloupy) označené א a ב, strany A a B. Odkazování na daf je poměrně mladým zvykem a pochází z doby prvních tištěných talmudů 17. století. Dřívější rabínská literatura se obyčejně odvolává pouze na traktát a kapitolu v rámci traktátu. Dnes se reference podávají ve tvaru [Traktát daf a/b], např. Brachot 23b. U hřbetu se nachází komentář Rašiho, na vnějším okraji stránky pak Tosafot. V letech 1880 - 1886 vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od rišonim a acharonim, a poznámkový aparát. Toto vydání známé jako Vilna šas (a následná vydání tištěná vdovou po Rommovi a jeho syny) se stala neoficiálním standardem všech vydání Talmudu. Ve vilenském vydání Talmudu je 5894 stran.

Rabín Adin Steinsaltz připravil vlastní edici Talmudu, která se nedrží striktně rommovského či bombergovského rozřazení stránek, a kromě standardních středověkých komentářů obsahuje i Steinsaltzův komentář kombinovaný s překladem do moderní hebrejštiny, kritický aparát, který upozorňuje na odlišné verze textu s ohledem na rukopisy a výklad nehebrejských a nearamejských slov objevujících se v Gemaře, i s jejich původní etymologií. Talmud byl přeložen několikrát do angličtiny, dále do němčiny, francouzštiny a dalších jazyků.

Komentáře k Babylónskému Talmudu

Rašiho komentář

Dosud nepřekonaný komentář, který se stal vzorem ostatním. Rašiho komentář zahrnuje jak gramatický či etymologický výklad slov, tak výklad celých vět v kontextu celé sugji. Z Rašiho komentáře vycházejí jak Tosafisté, tak i soudobý komentář Adina Steinsaltze. Některé části Rašiho komentáře nejsou ve skutečnosti dílem Rašiho, ale byly dopsány po jeho smrti, většinou jeho žáky (Jehuda ben Natan), zetěm (Me'ir bar Šmu'el) či vnuky a dalšími příbuznými (Jicchak ben Šmu'el z Dampierre).

Tosafot

Tosafot (dosl. dodatky) jsou dílem tosafistů, kteří působili ve 12. a 13. stol. v Evropě, především Fancii a Německu Jedním z hlavních cílů Tosafot je vysvětlit a interpretovat rozporuplná tvrzení v Talmudu. Na rozdíl od Rašiho nejsou Tosafot průběžným komentářem, ale spíše jsou to komentáře komplexní, které pracují s Talmudem jako celkem, a nesoustředí se na výklad jednotlivých slov či vět, ale celých sporných pasáží. Často se vysvětlení Tosafistů liší od vysvětlení Rašiho, což je pochopitelmné i z toho hlediska, že prvními tosafisty byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir (Rašbam), Rabi Jicchak ben Me'ir (Ribam) a Rabi Ja'akov ben Me'ir (Rabejnu Tam).

Časem se přístup Tosafistů rozšířil i k jiným židovským komunitám, zejména k těm španělským. To vedlo k napsání mnoha jiných komentářů v podobných stylech. Knim patří komentáře následujících autorů: Ramban, Rašba, Ritva, Ran, Jad Rama, a Rabi Menachem ben Šlomo ha-Me'iri.

Další komentáře

Gaonim

První komentáře k Talmudu psali již Ga'onim (přibližně v letech 800-1000 n. l.) v Babyloně. Většina gaonských komentářů je známa pouze z citací, většinou se bohužel jedná o ztracená díla. Ačkoli se dochovaly některé přímé komentáře na některá konkrétní témata (např. Paltoj gaon, Šerira gaon, Sa'adja Gaon aj.), naše hlavní znalost talmudské učenosti gaonského období pocházejí z výroků vtělených do gaonských respons osvětlujících talmudské pasáže.

Kairuán

Po smrti Chaj Gaona se středisko talmudské učenosti přesouvá do Severní Afriky, kde komentovali některé traktáty Rav Nisim ben Ja'akova Rabejnu Chananel ben Chušiel (Kairuán). Z oblasti středomoří (buď ze Španělska nebo z Egypta) pochází i úvod připisovaný Šmu'elu ha-Nagidovi.

Evropa před Rašim

Vůdčí osobností aškenázského židovstva v severofrancouzské-porýnské oblasti se stal Rabejnu Geršom ben Jehuda (10. - 11. stol.). Jeho kometář k 9 traktátům se stal rovněž součástí Vilna šas. Jeho žák, Natan ben Jechiel napsal v Říme v 11. stol. lexikon k Talmudu, nazvaný Aruch (rozprostřený, připravený).

Halachická kompendia

Kvůli potřebě pevně stanovit halachu a rozřešit přetrvávající rozpory v uvnitř jednotlivých tradic a názorů začala vznkat tzv. halachická kompendia. Jedním z prvních významných komentátorů soustředící se na tuto stránku halchické problematiky, byl Rif (Rabi Jicchak Al-fásí) (Fez, Maroko, 1013-1103) se pokusili z obsáhlého celku Talmudu extrahovat a určit závazné právní názory a rozvinul ideu kompendií (Sefer ha-halachot), na což navázali Roš (Rabi Ašer ben Jechiel, zemř. 1327) a jeho syn, Jaakov ben Ašer. Jeho kompendium Arba Turim se stalo základem pro pozdější práce Josefa Kara Bejt Josef a jeho zkráceného výtahu Šulchan Aruch.

Agada v Talmudu

Španělský rabín z 15. století, Rabbi Jaakov ibn Habib (zemřel r. 1516), sepsal dílo Ejn Jaakov. Toto dílo je extrakcí téměř všeho agadického materiálu z Talmudu. Bylo zamýšleno k obeznámení veřejnosti s mravoučnými částmi Talmudu a k vyvrácení mnoha nařčení týkajících se jeho obsahu. Důraz na studium (respektive nezanedbávání studia) agadických pasáží kadl i Maharal.

Pozdní komentáře

V pozdějších stoletích se pozornost částečně přesunula od přímé interpretace Talmudu k rozboru dříve napsaných talmudských komentářů. K těmto pozdějším komentátorům patří „Maharšal“ (Šlomo Luria), „Maharam“ (Meir Lublin) and „Maharša“ (Šmuel Eidels).

Jeruzalémský Talmud

Jeruzalémský Talmud neboli Talmud Jerušalmi je redakce talmudu vytvořená v Izraeli během čtvrtého století n. l. Je tvořen starší Mišnou, záznamem ústních náboženských tradic židů, a rabínskými komentáři zvanými Gemara.

Gemara Jeruzalémského Talmudu je výsledkem téměř 200-letého bádání nad Mišnou v akademiích v zemi izraelské (hlavně v Tiberiadě a v Cesareji). Vzhledem k poloze těchto akademií jsou zde velmi detailně probírány zákony zemědělství ve Svaté Zemi. Podle tradice jej dokončili v roce 350 n. l. v Izraeli Rav Muna a Rav Jossi. Říká se mu Talmud Jerušalmi (Jeruzalémský Talmud), nicméně jméno je zavádějící, nebyl totiž napsán v Jeruzalémě. Jindy proto bývá některými nazýván Talmud Erec Jisra'el - Palestinský Talmud.

V současnosti se od užívání názvu „Palestinský Talmud“ obecně ustupuje, neboť toto slovo je v současné době zabarveno arabsko-izraelským konfliktem. V češtině zvlášť je užívání problematické, neboť např. na rozdíl od němčiny nedokáže rozlišit mezi palestinským ve smyslu "historický region zvaný Palestina" a palestinským ve smyslu "palestinská samospráva/palestinský stát".

Gemara Jeruzalémského Talmudu je psána v západoaramejském nářečí, které se v určitých věcech liší od Aramejštiny Babylonského Talmudu. Vyznačuje se větší frekvencí slov přejatých z řečtiny (i latiny) a je bližší jazyku některých aramejsky psaných midrašů, které rovněž vznikaly tu dobou v Izraeli.

Traktáty Jeruzalémského Talmudu

  • Seder Zera'im
    • Berachot
    • Pe'a
    • Demaj
    • Kilajim
    • Ševi'it
    • Trumot
    • Ma'aserot
    • Ma'aser šeni
    • Chala
    • Orla
    • Bikurim
  • Seder Mo'ed
    • Šabat
    • Eruvin
    • Pesachim
    • Šekalim
    • Joma
    • Suka
    • Bejca
    • traktát Roš Hašana
    • Ta'anit
    • Megila
    • Mo'ed katan
    • Chagiga
  • Seder Našim
    • Jevamot
    • Ketubot
    • Nedarim
    • Nazir
    • Sota
    • Gitin
    • Kidušin
  • Seder Nezikin
    • Bava Kama
    • Bava Meci'a
    • Bava Batra
    • Sanhedrin
    • Makot
    • Ševu'ot
    • Avoda Zara
    • Horajot
  • Seder Tohorot
    • Nida

Jeruzalémský Talmud obsahuje gemaru ke 39 traktátům Mišny, což je o jeden více, než u Babylónského Talmudu. Na rozdíl od babylonského zahrnuje kompletní gemaru k sederu Zera'im. To se dá vysvětlit tím, že zákony týkající se zemědělství a obdělávání Země Izraelské měly svůj význam pro palestinské Židy, zatímco v Babylónii byly diskuze na takové téma zhola zbytečné. Naopak zcela chybí seder Kodašim, týkající se obětí v Chrámu, který je naopak z velké části komentován v babylónské verzi - dalo by se předpokládat, že situace bude spíše opačná. Někteří vědci proto zastávají názor, že Jeruzalémský Talmud původně obsahoval gemaru ke všem traktátům Mišny - nicméně 24 traktátů se nám nedochovalo. Jeruzalémská gemara je také mnohem kratší a proto je ve výsledku Jeruzalémský Talmud mnohem méně obsáhlý a tím i méně závazný, než Babylónský Talmud.

Rozdíly oproti Babylónskému Talmudu

Zatímco v Babylónském Talmudu jsou jednotlivé mišny označovány aramejským slovem מתניתין, v Jerušlami jsou označovány jako halachot. Rovněž rozřazení a stránkování u Jerušalmi není přesně dané, jako u jeho babylónského protějšku. Nejčastěji jsou proto citace uváděny ve formě [Traktát - číslo kapitoly - číslo mišny], přičemž aby nedošlo k záměně s Mišnou ši Babylónským Talmudem, bývá ve vědeckých publikacích před citací ještě zkratka J / Y, "Jeru", "Yeru" ev. JT / PT označující Jeruzalémský/Palestinský Talmud.

Rovněž znění Mišny tak, jak je předkládáno v Jerušalmi, není úplně stejné jako v původní Mišně nebo v Babylónském Talmudu. Skutečnost je taková, že všechny tři zmíněné sbírky se od sebe v určitých drobnostech liší.

Zdrojem významné části textu je některá z jazykových mutací Wikipedie nebo My Jewish Learning - děkujeme.
Citováno z „http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Talmud“