Zlaté tele

Z Judaismus

Vybráno z Příběhů Tóry

Obsah 1 Souvislosti 2 Rekapitulace událostí 3 Křepčení 4 Naše zlatá telata

Souvislosti

Je reálné, aby si devadesát dní po východu z Egypta a čtyřicet dní po darování Tóry někdo myslel, že za svoji záchranu z otroctví vděčí teleti? Co se vlastně dělo v táboře po darování Desatera?

Rekapitulace událostí

• 6. sivanu oznámil Bůh lidu Izraele Desatero, Moše sestoupil z hory Sinaj zpět do tábora, aby
• druhý den (7. sivanu) vystoupal zpět a přijal celou Tóru.
• Uplynul čtyřicátý den a Moše se nevrátil. Pod horou Sinaj vypukla panika. Chur (Mošeho synovec, syn Miriam a Nachšona) se marně snažil dav uklidnit, byl lynčován a zavražděn a Mošeho bratr Aharon pod nátlakem událostí zhotovil zlaté tele. (Později se dozvíme proč.)
• Ráno 17. tamuzu byly na oltáři před zlatým teletem obětovány oběti Jedinému Bohu, lid v průběhu slavnosti zdivočel a v tu chvíli se z hory Sinaj vrátil Moše s deskami. Moše rozbil desky Desatera, vypátral viníky a za pomoci svého kmene Levi je potrestal. (Zde pramení budoucí výjimečné postavení kmene Levi.)
• Moše se vrátil na horu Sinaj na druhých čtyřicet dní a prosil Boha za odpuštění. To mu bylo přislíbeno.
• Moše sestoupil poslední den měsíce av do tábora, aby druhý den, na Roš chodeš měsíce elul znovu vystoupal na horu Sinaj na dalších čtyřicet dní.
• Na konci třetích čtyřiceti dní získal nové desky Desatera. Tento den, 10. tišri, se tím navěky stal dnem usmíření – Jom kipurem.

Věnujme se nejprve otázce, co měli Židé na poušti u hory Sinaj dělat, když se Moše dlouho nevracel. Čekat dál? Jak dlouho ještě? Jít zpět do Egypta? Jen to ne! Pokračovat směrem do Zaslíbené země? Ano, ale kdo je měl vést?

Lidé naříkali, že Moše, který je vyvedl z Egypta, se nevrací a domnívali se, že je mrtvý. Když Aharon zhotovil zlatou sošku, prohlásil, že to je „Bůh, který nás vyvedl z Egypta“. Není to nesmysl? Není. Nikdo si totiž nemyslel, že by tato zlatá soška byla skutečným Bohem. Zlaté tele mělo být božím symbolem. Mělo spodobnit andělskou bytost, která měla Židy dovést do Izraele, tak jako je Moše dovedl z Egypta až sem. (Proč zrovna tele? Podívejte se do Jechezkelova proroctví 1:7.)

Křepčení

Abychom nezašli v obhajobě synů Izraele dál než je zdrávo, je třeba si připomenout, že z textu Desatera jasně vyplývá zákaz zhotovovat si jakoukoliv „božskou“ podobu. Podle komentářů si musel lid na Aharonovi vymoct zhotovení telete násilím. (A podle Rašiho byl Aharonův synovec Chur davem ušlapán, právě když stavbě modly bránil.) Přesto se zhotovením zlaté sošky nic děsivého a zásadního nezměnilo. Vždyť Aharon po zhotovení telete vybudoval oltář Jedinému Bohu a svolal lid k obětním slavnostem. Co se tedy stalo?

Všimněme si, že když Moše při darování Tóry postavil pod horou Sinaj dvanáct sloupů symbolizujících dvanáct kmenů Izraele a obětoval u nich Bohu oběti, tak „děti Izraele se na Boha dívali, jedli a pili“ (2M 24:11). Naproti tomu, když Aharon postavil pod horou Sinaj zlaté tele a obětoval Bohu oběti, Židé „jedli, pili a chovali se nevázaně“ (2M 32:6). Toto tajemné „nevázané“ chování si rabíni vysvětlují jako velmi frivolní chování, možná i fyzické násilí – rozhodně nešlo o obyčejné tance, jak naznačuje věta „Moše viděl tele a tance, rozčílil se a odhodil desky zákona“ (2M 32:19).

Nepřehlédněme ještě jeden zajímavý moment. Ani Bůh neinformoval Mošeho o zhotovení zlatého telete hned. Až druhý den ráno, když lidé začali kolem zlatého telete „křepčit“, řekl Mošemu: „Tvůj se lid zkazil“. Zdá se tedy, že samotné zhotovení zlatého telete nebylo příčinou božské zloby. Tu vyvolalo až zcela nevhodné chování lidí tančících kolem sochy. Ukázalo se, že ani množství zázraků a darování Tóry nezbavilo Židy hluboko zakořeněných pohanských zvyků, které si v Egyptě osvojili.

Bůh k Mošemu v souvislosti se zlatým teletem hovořil dvakrát. Nejdřív mu oznámil: „Postavili si zlaté tele jako můj symbol,“ aby mu následně pohrozil: „Je to tvrdohlavý národ. Vyhubím ho a vytvořím si nový národ z tvých potomků.“ V prvním případě, ačkoliv se jednalo o porušení Desatera, Bůh akceptoval příčiny díla. Ve druhém případě, frivolního křepčení kolem telete, Bůh Židy označil za tvrdohlavé nenapravitelné lidi, kteří nemohou hrát roli modelové společnosti, kterou pro ně určil. Proto si chtěl zvolit skupinu novou – Mošeho potomky. Tomu odpovídá i Mošeho reakce. Za pomoci kmene Levi, který se davového šílenství neúčastnil, potrestal iniciátory morálního pádu, ale za zbytek národa, který byl veden dobrými úmysly, prosil (úspěšně) za prominutí. A Aharon nejenže nebyl potrestán, ale po stavbě provizorního Chrámu (MIŠKAN) se stal prvním Veleknězem (KOHEN GADOL).

Naše zlatá telata

Z celého příběhu zlatého telete nám vyvstává několik témat:

• Je možné žít v souladu s určitým ideálem bez fyzické reprezentace tohoto ideálu? Jinými slovy – mohl židovský národ v době, kdy veškeré okolní národy sloužily „konkrétním“ modlám, žít bez fyzického symbolu neviditelného Boha? A upřímně, jsme my schopni čistého monoteismu, bez hmotných berliček? Vydrželi bychom bez synagog, sidurů, svitků Tóry? Odpověď na tuto otázku můžeme nalézt v další kapitole.
• Je nezbytné si uvědomit, že veškeré „posvátné předměty“ jsou smysluplné pouze, pokud žijeme v souladu s ideály, které představují. Proto Moše k evidentnímu zděšení celého tábora rozbil desky Desatera. To „nejcennější a nejsvatější“ co Bůh mohl lidu Izraele dát – desky Desatera – Moše před zraky všech rozbil, aby ukázal, jak jsou symboly prázdné a bezcenné, když se jimi neřídíme.
• Třetím momentem je uvědomění si vlivu „zdánlivých detailů“, maličkostí, které mohou zcela zásadně poškodit dobře zamýšlený celek. Na počátku hrozivého pádu bylo zdánlivě nevýznamné porušení Boží vůle „Neučiníš si“, vedené dobrým úmyslem! Srovnejme stavbu zlaté sošky telete a stavbu dvou zlatých cherubínu v samém srdci Miškanu představujících nejintimnější vztah mezi židovským národem a Bohem. *Jaký je mezi nimi rozdíl? Žádný, až na jednu maličkost. Postavit Miškan a cherubíny Bůh přikázal, zhotovení zlatého telete zakázal.
• S vývojem věcí rostou i naše nároky na ně. Dnes se nikdo nespokojí s faktem, že má doma barevnou televizi. Chceme televize s plochou obrazovkou, s dálkovým ovladačem a kabelovým příjmem signálu. Jsme stále náročnější na své politiky. Dnes už nám nestačí, že nás prezident nemůže dát bez rozsudku setnout. Chceme, aby se choval lépe než my, obyčejní občané. Podobně rostou ovšem nároky kladené na nás, pokud sami stoupáme vzhůru po stupních žebříku duchovního života. (A pokud na nás tyto nároky nejsou kladeny z venku, měli bychom si je klást sami.) V tomto světle chápeme Mošeho zlobu na Izraelity v táboře pod horou Sinaj. Po sinajské manifestaci Boží vůle byl i vcelku neškodný požadavek vytvoření si symbolu reprezentujícího jediného Boha velice nešetrnou hrubostí.
• Mnohé události kolem nás se odehrávají podle základní šablony: prudký růst, pád dolů a pozvolný návrat na vrchol. Takovou strukturu najdeme mnohokrát v lidských dějinách. Adam byl stvořen do ideálního světa, zhřešil a zapříčinil pád celého lidstva. Naším současným úkolem je pomalu se vypracovat zpět do „mesiášského“ ideálu harmonické společnosti žijící v souladu s Boží vůlí. Ale tímto schématem se řídí i zcela běžné věci kolem nás. Vztah dvou lidí (často) začíná prudkým vzplanutím, aby po určité době počáteční nadšení vyprchalo a k udržení vztahu bylo zapotřebí neustálé „drobné práce“. Vymyslí-li vědec převratný vynález, často brzy upadne do depresí z marných pokusů o praktické využití a až po namáhavé mravenčí práci dosáhne vytouženého cíle. Kvalitní věci nebývají zdarma! Zkusme si opovědět na otázku, jaký smysl má tedy onen kratičký iniciální záblesk ideálu? Zřejmě ten, že nám dává naději do budoucna. Vzpomínka na ideál nás vede vpřed. Ani se samotnou Tórou tomu nebylo jinak. První desky získal Moše před zraky celého národa ve velkolepé „show“ za zvuku šofarů, v dýmu a ohni. Následoval pád – hřích zlatého telete, aby židovský národ získal Tóru podruhé, zásluhou Mošeho nenápadné práce v období osmdesáti dní do Jom kipuru, a natrvalo za účelem dlouhodobé práce podle Božích pravidel – Micvot.